227 C 35/2024

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Holasem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 . sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 17 640 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 600 Kč od 12. 9. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 3 273 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 873 Kč od 12. 12. 2022 do 11. 9. 2023 a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 273 Kč od 12. 9. 2023 do zaplacení, co do částky 3 767 Kč a co do částky 2 500 Kč se žaloba zamítá.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet č. , č. účtu, s variabilním symbolem , var. symbol, .

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 17 640 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne , datum, žalobkyně se žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované částku 10 600 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku společně s poplatkem ve výši 3 273 Kč vrátit do 29. 10. 2022. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, . Žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované tak, že zhodnotila informace získané od žalované týkající se jejích rodinných, příjmových a výdajových poměrů a provedla její lustraci v registrech. Pro případ zaslání písemné upomínky byl sjednán poplatek ve výši 500 Kč za každou zaslanou výzvu. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení. Žalovaná na dluhu uhradila 3 445 Kč. Žalobkyně žalované zaslala pod hrozbou žalobu výzvu k zaplacení, avšak žalovaná nikterak nereagovala. Žalobkyně proto nyní žádá nezaplacenou jistinu ve výši 10 600 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 273 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 2 500 Kč za 5 odeslaných listinných výzev, smluvní pokutu ve výši 3 767 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 13 873 Kč od 12. 12. 2022 do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, a bylo tak jednáno v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).

3. Provedeným dokazováním soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním.

4. Z listiny nazvané jako smlouva o zápůjčce ze dne , datum, , jejíž nedílnou součástí jsou všeobecné obchodní podmínky, bylo zjištěno, že účastnice uzavřely smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 10 600 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 273 Kč do 29. 10. 2022. Úroková sazba byla ve výši 0 %, RPSN bylo 2969 %. Pro případ zaslání písemné upomínky byl sjednán poplatek ve výši 500 Kč za každou odeslanou výzvu. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Listina byla podepsána žalobkyni, podpis žalované absentoval.

5. Z výpisu bankovního účtu žalobkyně bylo zjištěno, že dne 17. 5. 2022 přišla na účet žalobkyně platba ve výši 1 Kč z účtu č. , č. účtu, .

6. Z výpisu bankovního účtu žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně dne 7. 10. 2022 zaslala na účet č. , č. účtu, částku 10 600 Kč.

7. Z upomínek žalobkyně ze dne 18. 12. 2022, 25. 12. 2022, 1. 1. 2023, 10. 1. 2023 a 25. 1. 2023 bylo zjištěno, že žalovaná byla žalobkyní upomínána k zaplacení dlužné částky.

8. Z předžalobní výzvy ze dne 5. 9.2023 ve spojení podacím lístkem z téhož dne bylo zjištěno, že žalobkyně pod hrozbou žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dluhu do tří dnů.

9. Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 13. 6. 2024 bylo zjištěno, že majitelem účtu č. , č. účtu, byla žalovaná.

10. Z výpisu z účtu č., č. účtu, za období říjen 2022 bylo zjištěno, že dne 7. 10. 2022 byla na tento účet připsána částka ve výši 10 600 Kč od žalobkyně. Konečný zůstatek na účtu byl 3 700,24 Kč. Žalovaná měla značné výdaje u sázkových kanceláří.

11. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také „SpÚ“).

12. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 SpÚ odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 SpÚ odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 SpÚ větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

16. Podle § 75 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

17. Podle § 76 odst. 1 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

18. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle rozsudku Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne 5. března 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Shodně rovněž argumentace v rozsudcích Krajského soudu v Praze ze dne 24. listopadu 2020, č. j. 23 Co 255/2020-101, a ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020-103.

19. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda žalobkyně a žalované je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaná v daném právním jednání vystupovala jako spotřebitel (§ 419 o. z.) a žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování úvěrů (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení SpÚ.

23. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména ve vztahu k tomu, že úvěruschopnost žalované prověřovala s odbornou péčí, jak jí ukládá zákon. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o.s.ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle ust. § 118a o.s.ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

24. Soud tak uzavřel, že žalobkyně nedostála své povinnosti uložené jí zákonem o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalované, neboť úvěruschopnost žalované prakticky nezkoumala. Tvrzení, že si žalobkyně od žalované vyžádala informace o jejích rodinných, pracovních, příjmových a výdajových či jiných relevantních poměrech a následně provedla lustraci žalované v registrech, považuje soud ve vztahu k § 86 SpÚ za zcela nedostatečné. Žalobkyně neuvedla, jaké konkrétní informace od žalované zjistila, ani nedoložila žádné důkazy, které by potvrzoval, že zkoumání úvěruschopnosti bylo řádné. Z výpisu bankovního účtu žalované se pak podávají značné výdaje, zejména u sázkových kanceláří. Příjmy žalované byly přitom zanedbatelné.

25. Vzhledem ke shora uvedenému soud s ohledem na eurokonformní výklad českého práva (viz rozhodnutí SDEU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance) předmětnou úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou pro rozpor s § 86 SpÚ. Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání není moderace soudem na místě, jako je tomu u případů relativní neplatnosti.

26. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 1727 o.z.).

27. Veden zásadou hospodárnosti řízení se soud blíže nezaobíral otázkou, že smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, zjevně bez uznávaného či kvalifikovaného elektronického podpisu žalované, což navozuje i otázky zachování potřebné písemné formy právního jednání podle § 561 a § 562 o.z. ve spojení s § 104 a § 110 odst. 1 SpÚ. Neplatnost smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dopadá na všechny smlouvy bez ohledu na zachování povinné písemné formy.

28. Protože, jak rozvedeno výše, žalobkyně jako úvěrující porušila svou povinnost dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru, posoudil soud smlouvu o úvěru, jež byla uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, jako absolutně neplatnou, k čemuž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti, jak plyne z výše uvedené judikatury Soudního dvora EU, jakož i z ustálené judikatury Krajského soudu v Praze.

29. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla částku 10 600 Kč. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částku 10 600 Kč, žalobkyni vydat. Soud vyšel z toho, že žalovaná byla žalobkyní k zaplacení vyzvána předžalobní výzvou odeslanou dne 5. 9. 2023, která byla podle § 573 o. z. doručena dne 8. 9. 2023, žalovaná měl žalobkyni zaplatit žalobkyni do 3 dnů, tj. do 11. 9. 2023, protože tak neučinila, je od následujícího dne v prodlení. Výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úroky z prodlení činily v daném pololetí 15 %.

30. Ve zbylém rozsahu soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., tak že je nepřiznal žádné z účastnic. Při posouzení procesního úspěchu stran soud musel přihlédnout i k příslušenství vypočtenému ke dni rozhodnutí soudu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 či nález Ústavního soudu I. ÚS 2717/08 ze dne 30. 8. 2010). V dané věci z větší části uspěla žalovaná, měla by proto právo na poměrnou část nákladů řízení, té ale žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

32. Čtvrtým výrokem soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 200 Kč, který byl doměřen poté, co nedošlo k vydání platebního rozkazu podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. a) přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. O uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek soud rozhodl v rozhodnutí, jímž se řízení končí v souladu s § 9 odst. 4 písm. a) a odst. 6 větou první tohoto zákona (viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013, publ. pod č. 48/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek NS).

33. Lhůty k plnění se opírají o § 160 odst. 1 o. s. ř.