227 C 35/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Holasem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 40 580 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 6 600 Kč od 9. 2. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 33 980 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 5 528,26 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 308,96 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 128,51 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 16 128,51 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 447 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet č. , č. účtu, s variabilním symbolem , var. symbol, .

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 40 580 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyn쓨) a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, na základě, které byl žalované poskytnut hotovostní úvěr ve výši , částka, , což žalovaná stvrdila svým podpisem na smlouvě. Žalovaná se zavázala tuto částku spolu se smluvním úrokem ve výši 2 407 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 12 250 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 323 Kč a inkasním poplatkem ve výši 4 500 Kč vrátit formou 14 měsíčních splátek po 3 320 Kč do 26. 9. 2022. Celkem měla žalovaná vrátit 46 480 Kč. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná však nehradila řádně a včas jednotlivé splátky, celkem žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně uhradila 18 400 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalovaná byla pod hrozbou žaloby marně vyzývána k úhradě dlužné částky. Žalobkyně proto po žalované požaduje dosud neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 16 128,51 Kč, úrok ve výši 1 052,52 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 999,99 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 327,55 Kč, inkasní poplatek ve výši 2 571,43 Kč, smluvní pokutu ve výši 12 500 Kč, kapitalizovaný úrok od 27. 9. 2022 do 1. 9. 2024 ve výši 6 308,96 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od 27. 9. 2022 do 1. 9. 2024 ve výši 5 528,26 Kč, úrok ve výši 15 % z částky 16 128,51 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 17 181,03 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila3. Soud ve věci nařídil jednání na den 27. 8. 2025. Žalovaná se soudnímu jednání bez řádné a důvody omluvy nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

4. Z předložených listin dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Z výpisu z obchodního rejstříku byla prokázána právní osobnost žalobkyně.

6. Z listiny nazvané jako smlouva o úvěru č. , hodnota, ze , datum, včetně přílohy – předpisu splátek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná si sjednaly dohodu na základě, které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 25 000 Kč, a to v hotovosti v místě bydliště, což žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. Úvěr byl sjednán jako neúčelový. Strany si sjednaly povinnost žalované zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok v částce 2 407 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru v částce 12 250 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru v částce 2 323 Kč a inkasní poplatek v částce 4 500 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet ve splátkách po 3 320 Kč měsíčně s tím, že splátky byly dohodnuty v rozmezí 14 měsíců, splatnost první splátky nastala měsíc po uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit právní předchůdkyni žalobkyně celkem 46 480 Kč, z toho náklady úvěru činily 21 480 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 15 % ročně. Pro případ prodlení s jakoukoli splátkou bylo sjednáno oprávnění právní předchůdkyně žalobkyně požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, a dále paušální poplatky za písemné upomínky. Listina byla podepsána oběma smluvními stranami.

7. Z hotovostního inkasa soud zjistil, že žalovaná v období 27. 7. 2021 do 16. 5. 2023 uhradil celkem 18 400 Kč.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 14. 10. 2024 soud zjistil, že žalovaná byla písemně informována o postoupení pohledávky na žalobkyni9. Z předžalobní výzvy ze dne 24. 1. 2025 a podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalovaná byla pod hrozbou žaloby upomínána k úhradě dluhu do 8. 2. 2025.

10. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpÚ“), ve znění k datu právního jednání.

11. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

12. Podle § 2 odst. 1 SpÚ, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 75 SpÚ, poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 SpÚ, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

14. Podle § 86 odst. 1 SpÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 SpÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

16. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z s tím, že závazek vznikl v okamžiku, kdy byly peníze žalované předány (tj. při podpisu smlouvy). Zápůjčka je současně spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 2 odst. 1 SpÚ, neboť žalovaná vystupovala jako spotřebitel (§ 419 o. z.). Právní předchůdkyně žalobkyně pak byla poskytovatelkou podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) poskytla spotřebitelský úvěr. Soud proto vedle o. z. aplikoval i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

17. Z § 86 odst. 1 SpÚ plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 SpÚ sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, , Anonymizováno, C-679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020 č. j. 27 Co 230/2020–103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).

18. Soud má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované. V tomto směru žalobkyně ničeho neuvedla. Žalobkyně neoznačila žádný další důkaz, ačkoliv byla na jednání, poučena ve smyslu § 118a o. s. ř., neunesla tedy rovněž břemeno důkazní. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a důkazní o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně dostála povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně neznala příjem žalované, nevěděla, jakým způsobem řeší svojí bytovou otázku, ani neznala pravidelné měsíční výdaje žalované. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít právní předchůdkyně žalobkyně bez důvodných pochybností za to, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá SpÚ. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně spotřebitelský úvěr žalované v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 SpÚ, a to včetně ujednání o poplatku a splatnosti.

19. Právní předchůdkyně žalobkyně nicméně žalované na základě neplatného závazku poskytla celkem 25 000 Kč, z nichž žalovaná doposud vrátila jen 18 400 Kč. Rozdíl ve výši 6 600 Kč proto představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 o. z.) na straně žalované, které je povinna podle § 87 odst. 1 věty třetí SpÚ vrátit v době přiměřené jejím možnostem. Pohledávka na zaplacení této částky za žalovanou byla v souladu s § 1879 o. z. posléze postoupena na žalobkyni.

20. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení dlužné částky výzvou odeslanou dne 24. 1. 2025. V této výzvě byla uvedena lhůta plnění do 8. 2. 2025. Počínaje dnem 9. 2. 2025 je tak žalovaná v prodlení. Od tohoto dne též žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

21. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě prvním výrokem vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 6 600 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 9. 2. 2025 do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

22. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že je nepřiznal žádné z účastnic, když úspěšnějšímu žalované žádné náklady řízení nevznikly.

23. Čtvrtým výrokem soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 447 Kč, který byl doměřen poté, co nedošlo k vydání platebního rozkazu podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. O uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek soud rozhodl v rozhodnutí, jímž se řízení končí v souladu s § 9 odst. 4 písm. a) a odst. 6 větou první tohoto zákona.

24. Lhůty k plnění se opírají o § 160 odst. 1 o. s. ř.