227 C 40/2024

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Holasem ve věci žalobkyně: Anonymizováno IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 15 755,62 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 15 972,62 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od 27. 10. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 404,11 Kč a s kapitalizovaným úrokem ve výši 12 489 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet č. , č. účtu, s variabilním symbolem , var. symbol, .

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 15 755,62 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tak, že mezi její právní předchůdkyní, společností , Anonymizováno, . (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným byla dne 27. 12. 2022 distančním způsobem uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s úrokem ve výši 443,84 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 843,54 Kč do 30 dnů. Pro případ prodloužení splatnosti byl poplatek navýšen na 6 145,16 Kč. Dodatkem ze dne 12. 9.2022 byla odložena splatnost úvěru do 17. 9. 2022. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě tak, že žalovaný požádal o úvěr na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, poskytl svoje osobní údaje a zadal unikátní SMS kód, který mu přišel na uvedené telefonní číslo. Žalovaný se však dostal se svým závazkem do prodlení, když řádně a včas nevrátil právní předchůdkyni žalobkyně dlužnou částku. Pohledávka byla následně s účinností ke dni 26. 10. 2023 postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný pod hrozbou žaloby vyzýván k úhradě dlužné částky. Žalobkyně se tedy žalobou domáhá jistiny ve výši 15 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 755,62 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky 15 000 Kč od 18. 9. 2022 do 13. 10. 2023 ve výši 2 404,11 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 12 489 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 15 000 Kč od 27. 10. 2023 do zaplacení2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaný se bez důvodné a včasné omluvy na jednání nedostavil. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).

4. Soud dospěl na základě listinných důkazů k těmto skutkovým zjištěním.

5. Z výpisu z obchodního rejstříku byla prokázána právní osobnost žalobkyně.

6. Z potvrzení o platbě ze dne 5. 2. 2021 bylo zjištěno, že na účet právní předchůdkyně žalobkyně byla provedena platba ve výši 1 Kč, která byla poukázána z účtu č. , č. účtu, .

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 27. 1. 2022 a formuláře pro standardní (předsmluvní) informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dohodu, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostně částku ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit společně s úrokem ve 443,84 Kč a poplatkem za sjednání úvěru ve výši 1 843,54 Kč do 30 dnů. RPSN bylo 462,25 %. V případě, že by došlo k překročení splatnosti byl poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 145,16 Kč. Pro případě prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Dále byly sjednány náklady pro případ vymáhání Listina byla podepsána pouze právní předchůdkyní žalobkyně. Podpis žalovaného na listině absentoval. Z dodatku ze dne 12. 9. 2022 bylo zjištěno, že splatnost pohledávky byla prodloužena do 17. 9. 2022. Listina je podepsána pouze právní předchůdkyní žalobkyně.

8. Z potvrzení o provedení transakce bylo zjištěno, že dne 27. 1. 2022 byla na bankovní účet č. , č. účtu, poukázána částka ve výši 15 000 Kč.

9. Z upomínky ze dne 22. 9. 2022, ze dne 27. 9. 2022, ze dne 7. 10. 2022, ze dne 17. 10. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu. Dále byl upozorněn na možnost prodloužení splatnosti pohledávky o dalších 30 dnů a na vzniklý poplatek ve výši 500 Kč za každou písemnou upomínku.

10. Z rámcové smlouvy o postupování pohledávek uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, dílčí smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených pohledávek, potvrzení o provedení transakce bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla s účinností ke dni 26. 10. 2023 postoupena a na žalobkyni.

11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 11. 2023 ve spojení s podacím archem ze dne 6. 11. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu do 10 dnů ode dne doručení.

12. Z dopisu ze dne 20. 11.2023 bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní informován o postoupení pohledávky na žalobkyni. Zároveň byl vyzván k úhradě dluhu do 8. 12. 2023 s tím, že pokud nebude dluh dobrovolně splněn, mohou vzniknout náklady na mimosoudní vymáhání.

13. Z výzvy ze dne 12. 2. 2024 ve spojení s podacím archem ze dne 14. 2. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl pod hrozbou žaloby vyzván k úhradě dluhu do 22. 2. 2024.

14. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky bylo zjištěno, že žalobkyně dne 6. 2. 2024 realizovala cestu terénního pracovníka na adresu žalovaného.

15. Soud posoudil věc po právní stránce dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také „SpÚ“).

16. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 86 odst. 1 SpÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 SpÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

20. Podle § 75 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

21. Podle § 76 odst. 1 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

22. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

23. Podle § 104 SpÚ, platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

24. Podle § 110 SpÚ, platí, že neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

25. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

26. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle ust. § 562 odst. 2 o. z. se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

27. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

28. Pohledávka za žalovaným byla v souladu s § 1879 o. z. posléze postoupena na žalobkyni, což bylo písemně žalovanému oznámeno. Pro posouzení aktivní legitimace žalobkyně je oznámení o postoupení pohledávky žalovaného dostačující (k tomu srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12.2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007).

29. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena úvěrová smlouva.

30. Jak bylo shora uvedeno, tak žalobkyní předložená listina nazvaná jako smlouva o úvěru vlastnoruční podpis žalovaného neobsahovala, neobsahovala však ani podpis elektronický. V daném případě pak nelze vůbec uvažovat nad tím, že by podpis na smlouvě mohl být nahrazen mechanickými prostředky, neboť se jednalo o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem, kdy je požadavek písemné formy smlouvy zakotven zákonem jako důležitý prvek ochrany spotřebitele.

31. Z § 562 odst. 1 o. z. vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému. Soud pak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby uvedla tvrzení a navrhla důkazy ohledně toho, že záznamy v elektronickém systému prováděla právní předchůdkyně žalobkyně systematicky, posloupně a že jsou chráněny proti změnám. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Tvrzení žalobkyně o uzavření předmětné smlouvy o úvěru v elektronické formě tak nebylo v řízení prokázáno. Rovněž nebylo ani prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela smlouvu právě se žalovaným, neboť zadat údaje žalovaného do jeho systému mohl prakticky kdokoliv.

32. I pokud by žalobkyně prokázala uzavření smlouvy tvrzeného obsahu, neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr podle § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 SpÚ. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 SpÚ sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020–103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně). I v tomto směru měl soud v úmyslu žalobkyni poučit ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. Soud má tedy za to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného neuvedla žalobkyně ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy neznala platební morálku žalovaného, nevěděla, jaké jsou jeho příjmy a výdaje a nemohla tedy mít jasný a ucelený obraz o tom, zda bude žalovaný schopen úvěr splatit.

33. Nárok žalobkyně nelze právně hodnotit ani jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 o. z., neboť v řízení nebylo prokázáno bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Žalobkyně sice předložila potvrzení o provedení transakce, ze kterého se podává, že dne 27. 11. 2022 byly na bankovní účet č. , č. účtu, poukázány peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, avšak soud v řízení nemá za prokázané, že majitelem tohoto bankovního účtu je právě žalovaný. Také v tomto směru měl soud v úmyslu žalobkyni poučit ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Žalobkyně tak neunesla břemeno důkazní ve vztahu ke vlastnictví účtu žalovaného, na který dne 27. 1. 2022 poukázala peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Soud tedy nemá v řízení za prokázané, že by se žalovaný na právní předchůdkyni jakkoli (bezdůvodně) obohatil, a proto žalobu zamítl.

34. Druhým výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 151 odst. 1 o. s. ř ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. V řízení byl procesně zcela úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady nevznikly. Žádný z účastníků tak nemá právo na náhradu nákladů řízení.

35. Třetím výrokem soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 200 Kč, který byl doměřen poté, co nedošlo k vydání platebního rozkazu podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. a) přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. O uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek soud rozhodl v rozhodnutí, jímž se řízení končí v souladu s § 9 odst. 4 písm. a) a odst. 6 větou první tohoto zákona (viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013, publ. pod č. 48/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek NS).