227 C 44/2022

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Holasem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 48 382 Kč s příslušenstvím rozsudkem pro zmeškání

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 48 382 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 48 382 Kč od 16. 3. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 4 % měsíčně z částky 48 382 Kč od 11. 9. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 19 996,74 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doplatek soudního poplatku ve výši 484 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vnikl z titulu nevrácené peněžité zápůjčky, tj. ze smlouvy o zápůjčce ze dne 9. 1. 2019 uzavřené mezi [právnická osoba] maso [právnická osoba] jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem, a z titulu následného písemného uznání dluhu žalovaného za žalobcem ze dne 15. 6. 2020. Pohledávku za žalovaným žalobce nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 5. 2020.

2. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 17. 6. 2022. Žalovanému bylo dne 24. 5. 2022 do vlastních rukou doručeno předvolání k tomuto jednání, jehož součástí bylo poučení o skutečnosti, že pokud se žalovaný k jednání bez důvodné a řádné omluvy nedostaví a navrhne-li to na jednání strana žalující, bude soud pokládat tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může o žalobě rozhodnout rozsudkem pro zmeškání.

3. Žalovaný se k uvedenému jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto vyšel z tvrzení uvedených v žalobě jako z tvrzení nesporných a na jejich základě rozhodl v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), nárok žalobce uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení § 153b odst. 2 o.s.ř. rozsudek pro zmeškání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o.s.ř.). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro zmeškání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro zmeškání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro zmeškání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen„ z.ř.s.”)); b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. např. § 13 z.ř.s. ve spojení s §§ 367, 371 z.ř.s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. Bureš, Drápal, Krčmář, Mazanec, Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, C. H. Beck, str. 332, bod 5 a 6). Konečně rozsudek pro zmeškání nelze vydat dle § 153b odst. 3 o.s.ř. tam, kde by takovým rozsudkem došlo ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky, jinými slovy, kde by se jednalo o tzv. konstitutivní rozhodnutí.

4. V posuzované věci se jedná o spor z titulu smlouvy o zápůjčce dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, s přihlédnutím k § 2053 občanského zákoníku. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Ke shora uvedeným závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR ve věci sp. zn. 30 Cdo 641/2005. Ve věci se nejedná o konstitutivní rozhodnutí, soud toliko právně závazným způsobem deklaruje již vzniklé povinnosti žalovaného. Ve vztahu k úvahám o přiměřenosti sjednaného soud odkazuje zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, a skutečnost, že žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil, a neumožnil tak soudu případně posoudit jakékoli okolnosti, které by z jeho pohledu mohly být relevantní. Nelze odhlížet ani od skutečnosti, že žalovaný objektivně ani nemohl být„ donucen“ snad ve slabším postavení spotřebitele k čerpání zápůjčky, neboť smluvní úrok v uvedené výši byl sjednán nikoli ve smlouvě, nýbrž v písemném uznání dluhu datovaném cca po 18 měsících od uzavření smlouvy o zápůjčce.

5. Bylo tedy rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

6. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 19 996,74 Kč Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku ve výši 2 420 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.”), z tarifní hodnoty ve výši 48 382 Kč sestávající z částky 3 060 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 17. 6. 2022 na trase Praha – Kladno a zpět náhrada 1 086,23 Kč za 92 ujetých km v částce 686,23 Kč (44,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 116/2022 Sb. při kombinované spotřebě 6,2 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 116/2022 Sb.) podle § 13 a.t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a.t. a náhrada daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % ze základu 14 526,23 Kč ve výši 3 050,51 Kč.

7. O povinnosti žalobce k doplacení soudního poplatku v uvedené výši (výrok III.) soud rozhodl dle § 4 odst. 1 písm. j) a § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a položky 2 bodu 2. Sazebníku poplatků.

8. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 3 o.s.ř.