227 C 46/2026

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Holasem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 75 468,09 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 34 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 34 000 Kč od 14. 11. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 41 468,09 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 35 534,54 Kč od 19. 7. 2025 do 13. 11. 2025 a s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 1 534,54 Kč od 14. 11. 2025 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 755 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet č. , č. účtu, s variabilním symbolem , var. symbol, .

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 75 468,09 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č., hodnota, s úvěrovým rámcem ve výši , částka, . Podle této dohody žalobkyně poskytla žalované dne 19. 3. 2025 částku 13 300 Kč, dne 20. 3. 2025 částku 15 700 Kč a dne 28. 3. 2025 částku 5 000 Kč, tj. celkem 34 000 Kč. Žalovaná se zavázala tyto částky vrátit společně s poplatkem za vyplacení úvěru ve výši 1,99 %, se smluvím úrokem ve výši 0,93 % denně z nesplacené jistiny, s poplatkem za službu Klidné spaní ve výši 32,94 Kč a s poplatkem za službu Presto ve výši 825 Kč. Pro případ prodlení s úhradou si účastnice sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny. Částky byly poskytnuty na bankovní účet č., č. účtu, . Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím webové služby, kde žalovaná požádala o úvěr a toto potvrdila pomocí kliknutí. Žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřovala úvěruschopnost žalované, tak že zjistila příjmy, výdaje a životní situaci žalované a dále provedla lustraci žalované v registrech. Žalovaná však smluvní podmínky porušila a nic nezaplatila. Před podáním žaloby byla žalovaná dne 18. 11. 2025 marně vyzývána k úhradě dlužné částky. Žalobkyně proto nyní po žalované požaduje nesplacenou jistinu ve výši 34 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 676,6 Kč, smluvní úrok ve výši 37 295,12 Kč, poplatek za službu Klidné spaní ve výši 32,94 Kč, poplatek za službu Presto ve výši 825 Kč, smluvní pokutu ve výši 2 638,43 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 35 534,54 Kč od 19. 7. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaná se nevyjádřila.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den 29. 4. 2026. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby soud jednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaná se bez důvodné a včasné omluvy na jednání nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastnic podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

4. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Z listiny nazvané jako „Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru “, Anonymizováno, “ č., hodnota, “ ze dne , datum, , předpisu denních splátek, informace o zprostředkovateli, informace pro spotřebitele, souhlasu se zpracováním osobních údajů, údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru a všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že účastnice si měly sjednat dohodu, ve které na straně věřitele vystupuje žalobkyně a na straně klienta žalovaná. Podle této dohody se žalobkyně měla zavázat poskytnout žalované úvěrový rámec ve výši 80 000 Kč, a to na účet č. , IBAN, . V dohodě měl být dále sjednán úrok ve výši 0,933 % denně, poplatek za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky, poplatek za službu , Anonymizováno, a poplatek za službu , Anonymizováno, . RPSN měla být 1 462,76 %. Žalovaná se měla zavázat poskytnou částku vrátit společně s příslušenstvím. Výše denní splátky byla 129,37 Kč. Splatnost úvěru byla stanovena na 10. 9. 2026 . Součástí dohody mělo být ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je klient v prodlení. Na listinách není připojen vlastnoruční ani elektronický podpis žalované.

6. Z autorizace ověření totožnosti soud zjistil, že totožnost žalované měla být ověřována náhledem na bankovní účet.

7. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, , soud zjistil, že v rámci domácnosti žalované jsou dva pracující členové. Pravidelné výdaje na půjčky činí 3 000 Kč, výdaje na bydlení činí 14 000 Kč, další nezbytné výdaje jsou 0 Kč a zbytné výdaje jsou 4 000 Kč. Výše ověřeného čistého příjmu je 47 549 Kč a výše čistého příjmu uvedená spotřebitelem je 50 000 Kč. Rezerva pro výdaje je 500 Kč, vypočítané minimální výdaje jsou 14 718 Kč a výše disponibilního příjmu je 32 831 Kč.

8. Z identifikovaných příjmů soud zjistil, že prostřednictvím bankovního výpisu byl zjištěn čistý měsíční příjem žalované ve výši 47 549 Kč.

9. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli a z výpisu z běžného účtu č. , č. účtu, za období od 19. 3. 2025 do 18. 7. 2025 soud zjistil, že žalobkyně poukázala na bankovní účet č., č. účtu, pod VS , var. symbol, dne 19. 3. 2025 částku 13 300 Kč, dne 20. 3. 2025 částku 15 700 Kč a dne 28. 3. 2025 celkem 5 000 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovaná měla příjem ze zaměstnání a měla výdaje na sázky a hry. Konečný zůstatek na účtu byl ke dni 18. 7. 2025 ve výši 566,4 Kč. Ze zprávy banky ze dne 27. 3. 2026 soud zjistil, že majitelem bankovního účtu č., č. účtu, je žalovaná.

10. Z dopisu ze dne 18. 7. 2025 soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalované upomínku k úhradě dluhu. Žalovaná byla zároveň informována o zesplatnění celého úvěru.

11. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 2. 11. 2025 a potvrzení o podaní zásilky ze dne 5. 11. 2025 soud zjistil, že žalovaná byla dne 5. 11. 2025 před podáním žaloby vyzývána k zaplacení, a to do 3 dnů.

12. Z obecných principů posuzování a filosofie společnosti a fotografie občanského průkazu žalované soud neučinil nová či odlišná skutková zjištění.

13. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpÚ“), ve znění k datu právního jednání.

14. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 86 odst. 1 SpÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 SpÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

18. Podle § 75 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

19. Podle § 104 SpÚ platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

20. Podle § 110 SpÚ platí, že neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

21. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

22. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle ust. § 562 odst. 2 o. z. se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

23. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany.

25. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena úvěrová smlouva. Jak bylo shora uvedeno, tak žalobkyní předložená listina nazvaná jako „Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru “, Anonymizováno, “ č. , hodnota, “ vlastnoruční podpis žalované neobsahovala, neobsahovala však ani podpis elektronický. V daném případě pak nelze vůbec uvažovat nad tím, že by podpis na smlouvě mohl být nahrazen mechanickými prostředky, neboť se jednalo o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem, kdy je požadavek písemné formy smlouvy zakotven zákonem jako důležitý prvek ochrany spotřebitele.

26. Z § 562 odst. 1 o. z. vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému. Soud pak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby uvedla tvrzení a navrhla důkazy ohledně toho, že záznamy v elektronickém systému prováděla systematicky, posloupně a že jsou chráněny proti změnám. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.3.2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Tvrzení žalobkyně o uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru v elektronické formě tak nebylo v řízení prokázáno. Rovněž nebylo ani prokázáno, že žalobkyně uzavřela smlouvu právě s žalovanou, neboť zadat údaje žalované do jejího systému mohl prakticky kdokoliv.

27. I pokud by žalobkyně prokázala uzavření smlouvy tvrzeného obsahu, neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalované splácet spotřebitelský úvěr podle § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 SpÚ. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 SpÚ sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020, , Anonymizováno, , C-679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8.10.2020, č. j. , spisová značka, , s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně). I v tomto směru měl soud v úmyslu žalobkyni poučit ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. Soud má tedy za to, že žalobkyně též řádně neposoudila úvěruschopnost žalované. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že vycházela z jejího měsíčního příjmu ve výši 47 549 Kč. K prokázání této skutečnosti však nebyly označeny ani předloženy žádné listiny. Žalobkyně dále měla vycházet z měsíčních výdajů žalované ve výši 21 000 Kč, s tím, že částka 3 000 Kč připadá na půjčky, částka 14 000 Kč připadá na náklady na bydlení a částka 4 000 Kč spadá na zbytné výdaje. Tato výše měsíčních výdajů, zejména výše zbytných a nezbytných nákladů budí značné pochybnosti o pravdivosti, když tyto výdaje obvykle dosahují vyšší výše. Náklady na stravu, ošacení, hygienu, mobilní telefon, internet či jízdné má obvykle každý, či alespoň nějaké z těchto nákladů a v řízení nebylo tvrzeni ani prokázáno, zda tyto spadají do zbytných nákladů ve výši 4 000 Kč (a případně v jaké výši) či zda nikoliv a tyto náklady žalovaná nemá, což by ovšem vzbuzovalo značné pochybnosti. Dále měla žalobkyně vzít v úvahu, že žalovaná již splácí nějaké půjčky, kdy měsíční splátka má být 3 000 Kč. Navíc je nutné brát v úvahu výpisy z bankovních účtů ze kterých plynou značné výdaje žalované na sázky a hry, pokud by žalobkyně ověřovala příjmy a výdaje žalované, musela by nutně tyto skutečnosti zjistit. Nadto žalobkyně nadto k prokázání skutečné výše výdajů nepředložila žádné listiny, a nemohlo tedy být ověřeno, zda jsou údaje uváděné žalovanou pravdivé a zda je tedy žalovanou dostatečně bonitní.

28. Žalobkyně nicméně žalované na základě neplatného závazku poskytla peněžní prostředky ve celkové výši 34 000 Kč, z nichž jí žalovaná doposud nic nevrátila. Částka ve výši 34 000 Kč tedy představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 o. z.) na straně žalované, které žalovaná byla povinna podle § 87 odst. 1 věty třetí SpÚ vrátit žalobkyni v době přiměřené jejím možnostem. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13.1.2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Soud vyšel z toho, že žalovaná byla žalobkyní k zaplacení vyzvána předžalobní výzvou odeslanou dne 5. 11. 2025 (doručení dle § 573 o. z. dne 8. 11. 2025) a žalovaná měla žalobkyni zaplatit do 3 dnů, tj. do 13. 11. 2025, protože tak neučinila, je od následujícího dne tj. 14. 11. 2025 v prodlení. Výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úroky z prodlení činily v daném pololetí 11,5 %.

29. Na základě výše uvedeného soud uložil žalované povinnost zaplatit částku 17 000 Kč společně s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 28. 7. 2025 do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

30. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná ve věci z procesního hlediska z větší části uspěla, měla by proto právo na poměrnou část náhrady účelně vynaložených nákladů proti méně úspěšné žalobkyni. Žádné náklady jí však nevznikly, a proto žádný z účastníků tak nemá právo na jejich náhradu.

31. Čtvrtým výrokem soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 755 Kč, který byl doměřen poté, co nedošlo k vydání platebního rozkazu podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. O uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek soud rozhodl v rozhodnutí, jímž se řízení končí v souladu s § 9 odst. 4 písm. a) a odst. 6 větou první tohoto zákona.

32. Lhůty k plnění jsou dány dle § 160 odst. 1 o. s. ř.