227 C 47/2022

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Holasem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 11 637,78 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 1 637,78 Kč s kapitalizovaným úrokem v částce 14,56 Kč, s kapitalizovaným úrokem v částce 574,17 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 637,78 Kč od 17. 4. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 17. 4. 2021 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 3 396,68 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru. Uvedla, že společnost [právnická osoba], dříve [právnická osoba], (dále jen„ právní předchůdkyně“), uzavřela se žalovaným dne 5. 12. 2020 smlouvu o půjčce [číslo]. Na základě předmětné smlouvy právní předchůdkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 10 000 Kč převodem na účet č. [bankovní účet] v den uzavření smlouvy, který se žalovaný zavázal splatit v 29 pravidelných měsíčních splátkách po 433 Kč splatných každého 5. dne v měsíci počínaje dnem 5. 1. 2021 Vedle vrácení jistiny úvěru se žalovaný zavázal právní předchůdkyni zaplatit úrok ve výši 15,9 % ročně a poplatky dle sazebníku. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně, pročež jej právní předchůdkyně zesplatnila ke dni 16. 4. 2021 v souladu s čl. 7 produktových podmínek. K okamžiku postoupení pohledávky právní předchůdkyně na žalobkyni smlouvou ze dne 14. 9. 2021 dluh žalovaného činil 12 226,51 Kč. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný byl písemně vyzván k úhradě pod hrozbou podání žaloby, avšak po zesplatnění pohledávky neuhradil ničeho.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k jednání soudu se nedostavil, ačkoli byl řádně obeslán. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, a bylo tak jednáno v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).

3. S ohledem na cizí prvek v podobě slovenského státního občanství žalovaného, který v současnosti má pobyt na území Slovenské republiky, se soud po právní stránce nejprve zabýval otázkou své pravomoci a otázkou rozhodného práva. Vzhledem k tomu, že neexistuje žádná mezinárodní smlouva, kterou by Česká a Slovenská republika sjednaly zvláštní pravidla pro určení pravomoci soudů obou států k projednávání sporů o zaplacení předmětných nároků a která by se ve smyslu čl. 307 odst. 1 Smlouvy o založení ES použila místo nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, posuzoval soud svou pravomoc nejprve podle citovaného nařízení, které se vzhledem k zásadě přednostní aplikace komunitárního práva aplikuje přednostně před ustanoveními zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním. Podle čl. 17 a 19 citovaného nařízení je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť žalovaný v rozhodné době měl bydliště na území České republiky.

4. Protože předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české.

5. Provedeným dokazováním soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním:

6. Z rámcové smlouvy ze dne 13. 2. 2020 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně uvedeného dne se žalovaným uzavřela smlouvu o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb, na jejímž základě se žalovanému zavázala poskytovat bankovní služby spočívající mj. ve vedení běžného a spořicího účtu a další služby dle budoucí specifikace.

7. Z výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že dne 5. 12. 2020 byla na účet připsána částka ve výši 10 000 Kč s označením„ čerpání půjčky“.

8. Z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce [číslo] akceptace tohoto návrhu včetně všeobecných obchodních podmínek, produktových obchodních podmínek a sazebníku bylo zjištěno, že právní předchůdkyně a žalovaný dne 5. 12. 2020 uzavřeli smlouvu o půjčce, na jejímž základě žalovaný byl oprávněn čerpat půjčku ve výši 10 000 Kč, kterou se spolu se sjednaným úrokem ve výši 15,9 % ročně a poplatky dle sazebníku zavázal splácet v 29 pravidelných měsíčních splátkách. RPSN činila 17,12 %.

9. Z výzvy ze dne 23. 3. 2021 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalovaného vyzvala k úhradě pohledávky po splatnosti ve výši 1 816,66 Kč do tří dnů od doručení výzvy. Dle podacího archu byla výzva žalovanému odeslána poštou dne 24. 3. 2021.

10. Z oznámení o zesplatnění půjčky ze dne 16. 4. 2021 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 11 146,51 Kč do 10 dnů ode dne vyhotovení této výzvy.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 9. 2021 včetně seznamu pohledávek a plných mocí bylo zjištěno, že pohledávka právní předchůdkyně za žalovaným z předmětné smlouvy byla postoupena žalobkyni.

12. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 9. 2021 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně vyrozuměla žalovaného o postoupení své pohledávky za ním na žalobkyni. Dle poštovního podacího archu bylo oznámení žalovanému odesláno poštou dne 1. 10. 2021.

13. Z výzvy k plnění ze dne 18. 2. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě pod hrozbou podání žaloby. Dle podacího lístku byla výzva odeslána žalovanému poštou dne 18. 2. 2022.

14. Ze sdělení Okresného súdu Banská Bystrica ze dne 12. 5. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný má trvalý pobyt na adrese uvedené v záhlaví tohoto rozsudku.

15. Z dalších provedených listin soud neučinil žádné pro věc rozhodné skutkové zjištění.

16. Soud tak dokazováním provedeným listinami, o jejichž pravosti či obsahu nejen s ohledem na absenci vyjádření žalovaného neshledal důvodu pochybovat, dospěl k závěru, že právní předchůdkyně a žalovaný dne 5. 12. 2020 uzavřeli smlouvu o půjčce. Téhož dne byla žalovanému na jeho bankovní účet vyplacena částka 10 000 Kč, kterou se žalovaný ve sjednaných 29 měsíčních splátkách zavázal právní předchůdkyni vrátit spolu se sjednaným úrokem, poplatky a platbou pojištění. Žalovaný neuhradil ničeho a dne 14. 9. 2021 právní předchůdkyně a žalobkyně podepsaly smlouvu, jíž byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný písemně vyrozuměn. Žalovaný byl dále vyzván k úhradě upomínkou odeslanou poštou dne 24. 3. 2021 s výzvou k okamžitému zaplacení a posléze i další upomínkou s hrozbou podání žaloby, avšak neuhradil ničeho ani žalobkyni ani právní předchůdkyni.

17. Po právní stránce soud věc posoudil zejména dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ SpÚ“), a zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“).

18. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle § 86 SpÚ odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

21. Podle § 87 SpÚ odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 SpÚ větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

22. Podle § 75 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

23. Podle § 76 odst. 1 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

24. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

25. Podle rozsudku Soudního dvora EU (dále jen„ SDEU“) ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Shodně rovněž argumentace v rozsudcích Krajského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2020, č. j. 23 Co 255/2020-101, a ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020-103.

26. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

27. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

28. Podle § 1727 o. z. každá z několika smluv uzavřených při témže jednání nebo zahrnutých do téže listiny se posuzuje samostatně. Plyne-li z povahy několika smluv nebo z jejich účelu známého stranám při uzavření smlouvy, že jsou na sobě závislé, je vznik každé z nich podmínkou vzniku ostatních smluv. Zánik závazku z některé z nich bez uspokojení věřitele zrušuje ostatní závislé smlouvy, a to s obdobnými právními účinky.

29. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda žalobkyně a žalovaného je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaný v daném právním jednání vystupoval jako spotřebitel (§ 419 o. z.) a žalobkyně (její předchůdkyně) jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování půjček (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení o spotřebitelském úvěru.

30. Soud žalobkyni při ústním jednání konaném dne 26. 8. 2022 ve smyslu § 118a o.s.ř. vyzval, aby doplnila tvrzení a označila důkazy o tom, jakým způsobem byly zkoumány výdaje žalovaného, jakož i způsob jeho plnění dosavadních dluhů, které vedly žalobkyni (její předchůdkyni) k závěru o jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr bez důvodných pochybností.

31. Žalobkyně ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí toliko uvedla, že právní předchůdkyně jakožto banka má standardní postupy, který úvěruschopnost zkoumá, a požádala o poskytnutí lhůty k doložení důkazů. Této žádosti soud nevyhověl, neboť je povinností žalobkyně, nadto zastoupené advokátem jakožto právním profesionálem, opakovaně vystupujícím v obdobných věcech (jak je soudu známo z jeho činnosti), všechna rozhodná tvrzení i důkazy uvést či označit zásadně při jediném nařízeném jednání.

32. Vzhledem ke shora uvedenému soud s ohledem na eurokonformní výklad českého práva (viz rozhodnutí SDEU ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance) předmětnou úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou pro rozpor s § 86 SpÚ. Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání není moderace soudem na místě, jako je tomu u případů relativní neplatnosti.

33. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 1727 o. z.).

34. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

35. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno.

36. Protože, jak rozvedeno výše, žalobkyně (její předchůdkyně) jako úvěrující porušila povinnost dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru, posoudil soud smlouvu o úvěru, jež byla uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, jako absolutně neplatnou, k čemuž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti, jak plyne z výše uvedené judikatury Soudního dvora EU, jakož i z ustálené judikatury Krajského soudu v Praze. Pro úplnost soud ve vztahu k návrhu na provedení důkazu rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích dodává, že se cítí být vázán především již konstantní rozhodovací praxí Krajského soudu v Praze, tedy odvolacího soudu, který případně bude rozhodovat i o odvolání v této věci.

37. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 1727 o. z.).

38. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně (její předchůdkyně) žalovanému poskytla částku 10 000 Kč, přičemž žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně, jíž byla pohledávka právní předchůdkyně postoupena dle § 1879 o. z., bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částku 10 000 Kč, žalobkyni také vrátit. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení až do zaplacení. V souladu s § 1958 o. z. je v případě bezdůvodného obohacení splatnost dána výzvou věřitele k vydání bezdůvodného obohacení, resp. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena. Takovou výzvu žalobkyně žalovanému zaslala poprvé dne 24. 3. 2021, přičemž byla stanovena lhůta k plnění v trvání 3 dnů od obdržení dopisu (§ 573 o. z.), splatnost tak nastala 29. 3. 2021. Od 30. 3. 2021 se tudíž žalovaný dostal do prodlení.

39. Ve zbylém rozsahu soudu nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

40. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 396,68 Kč, přičemž tato částka představuje 71,86 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 85,93 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 14,07 %). Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.”), z tarifní hodnoty ve výši 11 637,78 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t., z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. a z částky 1 580 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a.t. a náhrada daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % ze základu 3 080 Kč ve výši 646,80 Kč.

41. Lhůty k plnění byly určeny dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Náhrada nákladů řízení je splatná k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o.s.ř.

42. O povinnosti žalobkyně k doplacení soudního poplatku v uvedené výši soud rozhodl dle § 4 odst. 1 písm. j), § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a položky 2 bodu 2. sazebníku poplatků, neboť ve věci nebyl vydán platební rozkaz.