227 C 52/2022

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Holasem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 5 387,28 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 5 387,28 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 387,28 Kč od 31. 3. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z tzv. nové jistiny úvěru, tj. z částky 33 807 Kč, za období od 6. 6. 2018 do 14. 3. 2022. Uvedla, že jde o pohledávku z úvěru sjednaného se žalovaným jako úvěrovaným smlouvou [číslo] ze dne 21. 4. 2017, a poukázala na skutečnost, že rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 30. 10. 2018, č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2019, č. j. [číslo jednací], byla úvěrová smlouva posouzena jako platná a byl jí přiznán mj. nárok na zaplacení smluvní pokuty za období od 27. 9. 2017 do 5. 6. 2018. Žalovaný předmětnou smluvní pokutu neuhradil, přestože byl písemně upomínán.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k jednání soudu se, ač řádně předvolán, bez omluvy nedostavil. Bylo proto jednáno v jeho nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).

3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:

4. Žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný dne 21. 4. 2017 uzavřeli úvěrovou smlouvu [číslo] na jejímž základě byla žalovanému vyplacena částka 30 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit a zaplatit úrok ve výši 122,54 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 2 156 Kč, splatných 22. dne v každém kalendářním měsíci. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky či její části o délce 30 dnů bylo sjednáno právo žalobkyně požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se žalovaný takto ocitl v prodlení. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky o délce 15 dnů bylo sjednáno právo žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí v souvislosti s prodlením žalovaného vznikly, a to ve výši 200 Kč za každou splátku, se kterou je žalovaný v prodlení. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky či její části o délce 65 dnů bylo sjednáno, že dojde k automatickému zesplatnění úvěru. Pakliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru, byla smluvena povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího od zesplatnění úvěru až do jejího zaplacení. Pro případ zesplatnění úvěru pak bylo dále sjednáno, že žalobkyně má právo na zaplacení úroků, které přirostou po zesplatnění úvěru pouze do maximální výše 120 % z celkové částky, kterou má žalovaný zaplatit.

5. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, tedy spotřebitele (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), které žalobkyni jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru ukládá § 86 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle předložených listin žalobkyně vyšla z toho, že pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného činí 25 301 Kč a jeho pravidelné měsíční výdaje tvoří životní minimum ve výši 3 410 Kč, splátky (úvěry, zápůjčky, leasing atp.) ve výši 10 400 Kč, splátky jiných dluhů žalobkyni ve výši 3 599 Kč a náklady na bydlení ve výši 1 400 Kč. Žalovaný je zaměstnán na dobu neurčitou, další údaje a relevantní položky ve formuláři„ hodnocení klienta“ zůstaly nevyplněné. Dle hodnocení z Nebankovního registru klientských informací žalovaný dosáhl skóre 16, tj. úvěrová smlouva je hodnocena jako„ špatná (negativní příznak)“.

6. Uvedené údaje nepochybně vzbuzují přinejmenším značné pochybnosti o tom, že žalobkyně svým povinnostem řádně dostála, neboť především zjevně a zcela rezignovala na zjišťování skutečné výdajové situace žalovaného a vycházela z tvrzení, která se nutně jeví jako absurdní i pro člověka průměrného rozumu ve smyslu § 4 odst. 1 o.z. (srov. zejména výši měsíční rezervy, značnou výši měsíčních splátek další dluhů, a to i vůči žalobkyni, chybějící údaje o kvalifikaci či vzdělání žalovaného a § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele). Svou zákonnou povinnost odborně zkoumat úvěruschopnost žalovaného proto žalobkyně nesplnila.

7. Protože žalobkyně navzdory tomu, že byla soudem poučena dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.”), neunesla svá procesní břemena ohledně otázky zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí, posoudil soud věc po právní stránce nejen s odkazem na konstantní judikaturu zdejšího soudu i Krajského soudu v Praze jako absolutně neplatnou dle § 588 o.z. pro rozpor s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a to s přihlédnutím k povinnosti eurokonformního výkladu českého práva (srov. rozhodnutí SDEU ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance). Obstát proto nemůže ani ujednání o smluvní pokutě (§ 1727, § 2048 o.z.), která je samostatným majetkovým nárokem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2010, sp. zn. 23 Cdo 5280/2009).

8. Žaloba proto byla zamítnuta, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

9. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. v situaci, kdy procesně zcela úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.

10. O povinnosti žalobkyně k doplacení soudního poplatku v uvedené výši (výrok III.) soud rozhodl dle § 4 odst. 1 písm. j), § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a položky 2 bodu 2. Sazebníku poplatků.

11. Odůvodnění rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o.s.ř.