227 C 53/2022

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Holasem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 7 609,06 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 128,94 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 128,94 Kč od 13. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 5 658,06 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 097 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce 341,77 Kč, se žaloba zamítá.

III. Co do částky 1 512,06 Kč a kapitalizovaného úroku v částce 652 Kč se řízení zastavuje.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně“) smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdkyně vyplatila žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Poskytnuté finanční prostředky se žalovaná zavázala splatit ve 12 pravidelných měsíčních splátkách po 1 307,99 Kč spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem, celkem se tedy zavázala zaplatit částku 15 695,88 Kč Smlouva včetně dodatků, resp. další smlouva, byla uzavřena písemně v místě obchodní sítě zprostředkovatele úvěru, [právnická osoba] a.s. Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas, čímž jí vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Smlouvou o postoupení ze dne 11. 6. 2021 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalovaná tak dluží na nesplacené jistině 6 097 Kč, na smluvní pokutě částku 1 512,06 Kč, na úroku 652 Kč a na nákladech spojených s uplatněním pohledávky 690 Kč.

2. Podáním ze dne 9. 5. 2022 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 1 512,06 Kč představující smluvní pokutu a co do částky 652 Kč představující kapitalizovaný smluvní úrok. V tomto rozsahu tak soud řízení výrokem III. tohoto rozsudku zastavil dle § 96 odst. 1, 3 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“).

3. Žalobkyně i její právní zástupce se z jednání u soudu omluvili. Žalovaná se na jednání bez omluvy nedostavila. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o. s. ř.

4. Provedeným dokazováním soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:

5. Dne 25. 6. 2019 a dne 23. 3. 2020 právní předchůdkyně jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná uzavřely smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalované vyplacena částka ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splácet ve sjednaných splátkách. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 8 871,06 Kč. Žalovaná netvrdila ani neprokazovala, že by uhradila více. Protože toto žalobní tvrzení odpovídá předložené platební historii, vzal je soud za prokázané. Žalobkyně netvrdila ani neprokazovala, že její právní předchůdkyně jakkoli zkoumala úvěruschopnost žalované.

6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021 byla pohledávka právní předchůdkyně postoupena žalobkyni. Žalobkyně předložila více výzev, kterými její právní předchůdkyně či ona sama vyzvala žalovanou k úhradě, prokázala však pouze odeslání dopisu datovaného 25. 6. 2021 dne 29. 6. 2021 prostřednictvím pošty. Tento dokument obsahoval výzvu k plnění ve lhůtě 10 dnů po obdržení.

7. Po právní stránce soud věc posoudil zejména podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

9. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Provedeným dokazováním soud dospěl k závěru, že účastnice platně uzavřely smlouvu o úvěru, avšak žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení i břemeno důkazní ve vztahu k tomu, že její právní předchůdkyně s odbornou péčí ověřovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr podle § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost takové smlouvy (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). V tomto směru měl soud v úmyslu žalobkyni poučit při jednání ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Dále bylo prokázáno, že pohledávka právní předchůdkyně byla platně postoupena žalobkyni ve smyslu § 1879 o.z.

13. Žalovaná tak od právní předchůdkyně převzala částku ve výši 10 000 Kč a vrátila celkem 8 871,06 Kč. Co do rozdílu těchto částek, tj. 1 128,94 Kč, se tedy bezdůvodně obohatila a toto obohacení je povinna žalobkyni vydat. Vedle práva na vydání této částky vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z této částky. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 13. 7. 2021, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu na bezdůvodném obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé odeslala poštou dne 29. 6. 2021 se lhůtou k plnění v trvání 10 dnů od doručení (srov. § 573 o. z.). Bylo tedy rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

14. Ve zbylém rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).

15. O náhradě nákladů řízení (výrok IV.) rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na takovou náhradu právo, když ve věci úspěšnější žalované v řízení žádné náklady nevznikly.

16. O povinnosti žalobkyně k doplacení soudního poplatku v uvedené výši (výrok V.) soud rozhodl dle § 4 odst. 1 písm. j), § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a položky 2 bodu 2. Sazebníku poplatků.