227 C 59/2026

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Holasem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 26 652,84 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 26 652,84 Kčs úrokem ve výši 18,90 % ročně z částky 26 668,06 Kč od 1. 10. 2025 do 7. 10. 2025,s úrokem ve výši 18,90 % ročně z částky 26 652,84 Kč od 8. 10. 2025 do 30. 10. 2025,s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 26 652,84 Kč od 11. 10. 2025 do zaplacení,s úrokem ve výši 11,50 % ročně z částky 26 652,84 Kč od 31. 10. 2025 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 421,37 Kč.

II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 1 067 Kč.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 26 652,84 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně dne , datum, uzavřela se žalovanou Rámcovou smlouva č. , hodnota, , na základě které žalované zřídila běžný bankovní účet č. , č. účtu, . Následně dne 12. 1. 2025 účastnice uzavřely dodatek č. , hodnota, , na základě kterého byl žalované na běžném účtu poskytnut kontokorentní úvěr do výše 30 000 Kč. Před uzavřením smlouvy zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalované tak, že vyhodnotila údaje získané od žalované a zkontrolovala žalovanou v registrech. Protože žalovaná porušila sjednané podmínky smlouvy o kontokorentním úvěru, byl úvěr ke dni 1. 10. 2025 zesplatněn. Ke dni zesplatnění byla nesplacená jistina ve výši 26 668,06 Kč a smluvní úrok ve výši 1 421,37 Kč. Následně žalovaná dne 8. 10. 2025 uhradila částku 15,22 Kč, poté již nebylo uhrazeno ničeho, a to ani na základě předžalobní výzvy. Žalobkyně proto nyní po žalované požaduje jistinu ve výši 26 652,84 Kč, kapitalizovaný úrok od 1. 7. 2025 do 30. 9. 2025 ve výši 1 421,37 Kč, úrok ve výši 18,9 % ročně z částky 26 668,06 Kč od 1. 10. 2025 do 7. 10. 2025, úrok ve výši 18,9 % ročně z částky 26 652,84 Kč od 8. 10. 2025 do 30. 10. 2025, úrok ve výši 11,5 % ročně z částky 26 652,84 Kč od 31. 10. 2025 do zaplacení a zákonný úrok ve výši 11,5 % ročně z částky 26 652,84 Kč od 11. 10. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádři.

3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastnice podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě, žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

4. Soud dospěl na základě listinných důkazů k těmto skutkovým zjištěním.

5. Z listiny nazvané jako „Rámcová smlouvy č. , hodnota, “, obchodních podmínek bylo zjištěno, že žalobkyně si měla s žalovanou sjednat dohodu, na základě které se žalobkyně měla zavázat žalované zřídit běžný bankovní účet č., č. účtu, . Žalovaná se měla dále zavázat hradit pojistné ve výši 210 Kč. Listina je podepsána žalobkyní i žalovanou.

6. Z listiny nazvané jako „Dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě č., hodnota, “ ze dne , datum, , obchodních podmínek, podmínek pro používání kontokorentu a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně měla s žalovanou uzavřít dohodu, na základě které měla žalobkyně poskytnout žalované kontokorentní úvěr do výše 30 000 Kč čerpaný formou debetního zůstatku na běžném účtu s tím, že úvěr měl být splatný do jednoho roku od prvotního čerpání a povinností žalované mělo mít zůstatek na účtu k datu měsíční splatnosti úroků alespoň ve výši měsíčních úroků z kontokorentního úvěru. Žalovaná se také měla zavázat platit z úvěrovaných prostředků smluvní úrok ve výši 18,90 % ročně. RPSN mělo být 20,62 % ročně V případě porušení platebních povinností mělo být sjednáno oprávnění žalobkyně úvěr celý zesplatnit. Listina byla podepsána žalobkyní i žalovanou.

7. Z přehledu čerpání a splácení kontokorentu a z výpisu účtu žalované č. , č. účtu, za období od 16. 3. 2025 do 11. 11. 2025 bylo zjištěno, že žalovaná čerpala úvěrový rámec čerpala. Dluh na jistině byl ke dni 1. 10. 2025 ve výši 26 668,06 Kč a ke dni 11. 11. 2025 ve výši 26 652,84 Kč. Konečný zůstatek na účtu byl ke dni 31. 10. 2025 ve výši 2 435,3 Kč.

8. Z předžalobní výzvy ze dne 1. 10. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky do 10. 10. 2025.

9. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpÚ“), ve znění k datu právního jednání.

10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky11. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

12. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 122 odst. 1 až 4 SpÚ věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a)právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. U dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.

14. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaná v daném právním jednání vystupovala jako spotřebitel (§ 419 o. z.) a žalobkyně jako podnikatelka tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování půjček (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení o spotřebitelském úvěru. Bylo prokázáno, že žalovaná úvěrový rámec vyčerpala v plné výši, ovšem naopak prokázáno nebylo, že by žalovaná řádně uhradila splátky. Žalobkyně dostatečně posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Na smluvním základě tak žalobkyně oprávněně prohlásila úvěr za splatný a požadovala po žalované vedle uhrazení jistiny i kapitalizované příslušenství, přičemž je nutné zmínit sjednaný nízký smluvní úrok a poplatky. V řízení má soud tedy za prokázané, že závazky žalované vůči žalobkyni platně vznikly a dospěly, přičemž žalovaná v řízení zánik těchto závazků netvrdila, ani v řízení tato skutečnost nevyšla najevo. Proto soud uložil žalované povinnost dluh žalobkyni uhradit.

16. Odůvodněný je také nárok na příslušenství pohledávky dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná se dostala do prodlení s peněžitým plněním v rámci jednotlivých splátek a později se dostala do prodlení s celou nesplacenou jistinou. Soud proto žalobě I. výrokem zcela vyhověl.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst.1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 067 Kč, které tvoří zaplacený soudní poplatek. Jinou náhradu žalobkyně nepožadovala.

18. Lhůty k plnění byly určeny dle § 160 odst. 1 o.s.ř.