227 C 62/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Holasem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 16 926 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 381,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 6 381,40 Kč od 14. 3. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 10 544,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 16 926 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 60 % ročně z částky 16 926 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet č. , č. účtu, s variabilním symbolem , var. symbol, .

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 16 926 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 13. 6. 2024 žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o poskytnutí , Anonymizováno, zápůjčky. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem na webových stránkách www., Anonymizováno, ., které jsou provozovány společností , právnická osoba, Mezi společností provozující tyto webové stránky a žalobkyní byla uzavřena smlouva o spolupráci. Žalobkyně se podle smlouvy o zápůjčce zavázala poskytnout žalovanému částku 25 000 Kč, žalovanému však poskytla jen 23 307,40 Kč, přičemž tento rozdíl odpovídá provizi zprostředkovatele, tj. společnosti , právnická osoba, Částka byla žalovanému poskytnuta dne 13. 6. 2024 na bankovní účet č., č. účtu, . Ve smlouvě o zápůjčce byl dále sjednán smluvní úrok ve výši 60 % ročně. Žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit celkem 33 852 Kč v měsíčních splátkách po 2 821 Kč, a to do 12 měsíců. Pro případ prodlení byl sjednán smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný zaplatil celkem 16 926 Kč, zbývající část neuhradil, proto žalobkyně ke dni 13. 2. 2025 úvěr zesplatnila, o čemž žalovaného písemně informovala. Ke dni zesplatnění činila dlužná částka 16 926 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu, nic však neuhradil. Žalobkyně proto nyní požaduje částku 16 926 Kč, smluvní úrok ve výši 0,1 % denně z částky 16 926 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení a úrok ve výši 60 % ročně z částky 16 926 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaný podáním doručeným soudu dne 23. 6. 2025 sdělil, že částku hodlá splatit a požádal o splátkový kalendář. Ke svému podání nepřipojil žádné listiny či jiné důkazní prostředky.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den 23. 6. 2025. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaný se bez včasné a důvodné omluvy na jednání nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).

4. Soud učinil v dané věci následující skutková zjištění.

5. Z listiny nazvané jako „Smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, “ ze dne 13. 6. 2024 ve spojení s listinou nazvanou jako „Smlouva o spolupráci“ bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dohodu, dle které žalobkyně jako věřitelka poskytla žalovanému jako dlužníkovi částku 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit společně s úrokem ve výši 60 % ročně, a to v měsíčních splátkách po 2 821 Kč do 12 měsíců. Za poskytnutí zápůjčky náležela žalobkyni jednorázová platba 1 692,6 Kč jako odměna za zprostředkování. Pro případ prodlení byl sjednán smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení. Dohoda byla uzavřena v elektronické podobě a nebyla žalovaným nikterak podepsána.

6. Z potvrzení o platbě ze dne 13. 6. 2024 bylo zjištěno, že z bankovního účtu společnosti , právnická osoba, byla poukázána částka 25 000 Kč na bankovní účet , č. účtu, . Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že dne 13. 6. 2024 byla z bankovního účtu společnosti , právnická osoba, poukázána částka 23 307,4 Kč, a to na bankovní účet č., č. účtu, .

7. Ze splátkového kalendáře bylo zjištěno, že žalovaný zaplatil celkem 16 926 Kč. Poslední platba byla provedena dne 10. 1. 2025.

8. Z výpisu z běžného účtu č. , č. účtu, za období od 1. 4. 2024 do 30. 4. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný měl příjem ze zaměstnání ve výši 50 516 Kč. Žalovaný splácel splátky jiných úvěrů. Konečný zůstatek na účtu byl 0 Kč.

9. Z předžalobní upomínky ze dne 24. 2. 2025 a podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaný byl pod hrozbou žaloby vyzýván k úhradě dluhu do 10 pracovních dnů od doručení výzvy.

10. Z informace o žalovaném, zprávy zprostředkovatele a fotografie občanského průkazu žalovaného soud neučinil žádné pro věc podstatné skutkové zjištění.

11. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně měla prostřednictvím zprostředkovatele poskytnout žalovanému částku 25 000 Kč, žalovanému však bezhotovostně poskytla jen 23 307,40 Kč. Zbývající částka byla započtena na provizi za zprostředkování. Žalovaný vrátil žalobkyni 16 926 Kč. Žalobkyně dne 24. 2. 2025 upomínala žalovaného k úhradě zbývající dlužné částky.

12. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „SpÚ“) ve znění k datu právního jednání.

13. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

14. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 3 odst. 1 písm. b) bod 1 SpÚ se pro účely tohoto zákona rozumí zprostředkováním spotřebitelského úvěru nabízení možnosti sjednat spotřebitelský úvěr jménem a na účet poskytovatele, nebo jménem a na účet spotřebitele. Podle bodu 3 téhož ustanovení se pro účely tohoto zákona rozumí zprostředkováním spotřebitelského úvěru provádění přípravných prací směřujících ke sjednání spotřebitelského úvěru jménem a na účet poskytovatele nebo jménem a na účet spotřebitele, včetně poskytování doporučení vedoucího ke sjednání spotřebitelského úvěru.

16. Podle § 3 odst. 1 písm. e) SpÚ se pro účely tohoto zákona rozumí zprostředkovatelem ten, kdo jako podnikatel zprostředkovává spotřebitelský úvěr.

17. Podle § 86 SpÚ odst. 1, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 SpÚ odst. 1, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 SpÚ větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

19. Podle § 75 SpÚ, poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 SpÚ, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

20. Podle rozsudku Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Shodně rovněž argumentace v rozsudcích Krajského soudu v Praze ze dne 24. listopadu 2020, č. j. 23 Co 255/2020-101, a ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020-103.

21. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda žalobkyně a žalovaného je smlouvou o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z. Žalovaný v daném právním jednání vystupoval jako spotřebitel (§ 419 o. z), což prokazuje zejména identifikace žalovaného osobními údaji nepodnikajícího subjektu, žalovaný přitom smlouvu neuzavřel v rámci své podnikatelské činnosti ani v rámci samostatného výkonu povolání. Zároveň nebylo v řízení prokázáno, že žalobkyně smlouvu o zápůjčce uzavírala jako podnikatelka, nicméně i přesto je nutné na smlouvu o zápůjčce pohlížet jako na smlouvu o spotřebitelském úvěru podřízenou právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru, když zprostředkovatel, jehož předmětem podnikání je mimo jiné i poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, zprostředkoval spotřebitelský úvěr (předmětnou smlouvu o zápůjčce) ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b) bod 1 a 3 zákona o spotřebitelském úvěru.

24. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména ve vztahu k tomu, že úvěruschopnost žalovaného prověřovala s odbornou péčí, jak mu ukládá zákon. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o.s.ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle § 118a o.s.ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24.3.2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

25. Soud tak uzavřel, že žalobkyně nedostála své povinnosti uložené jí zákonem o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného, neboť úvěruschopnost žalovaného nezkoumala. K této skutečnosti ničeho netvrdila. Žalobkyně neznala příjmy a výdaje žalovaného a nemohla tak mít postavené na jisto, zda bude žalovaný schopen poskytnutý úvěr splácet.

26. Vzhledem ke shora uvedenému soud s ohledem na eurokonformní výklad českého práva (viz rozhodnutí SDEU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance) předmětnou úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou pro rozpor s § 86 SpÚ. Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání není moderace soudem na místě, jako je tomu u případů relativní neplatnosti. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 1727 o.z.).

27. Veden zásadou hospodárnosti řízení se soud blíže nezaobíral otázkou, že smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, zjevně bez uznávaného či kvalifikovaného elektronického podpisu žalovaného, což navozuje i otázky zachování potřebné písemné formy právního jednání podle § 561 a § 562 o.z. ve spojení s § 104 a § 110 odst. 1 SpÚ. Neplatnost smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dopadá na všechny smlouvy bez ohledu na zachování povinné písemné formy.

28. Protože, jak rozvedeno výše, žalobkyně jako úvěrující porušila svou povinnost dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru, posoudil soud smlouvu o úvěru, jež byla uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, jako absolutně neplatnou, k čemuž je povinna přihlédnout z úřední povinnosti, jak plyne z výše uvedené judikatury Soudního dvora EU, jakož i z ustálené judikatury Krajského soudu v Praze.

29. Žalobkyně nicméně žalovanému na základě neplatného závazku poskytla peněžní prostředky v celkové výši 23 307,4 Kč, z nichž žalovaný doposud vrátil jen 16 926 Kč. Tento rozdíl (6 381,4 Kč) proto představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 o. z.) na straně žalovaného, které je povinen podle § 87 odst. 1 věty třetí SpÚ vrátit v době přiměřené jeho možnostem. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dluhu dopisem ze dne 24. 2. 2025 odeslaným téhož dne. Žalovaný měl dluh zaplatit do 10 pracovních dnů od doručení. Dopis byl doručen dle (§ 573 o. z.) Počínaje dnem 14. 3. 2025 je tedy žalovaný v prodlení. Od tohoto dne též žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

30. Na základě výše uvedeného soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 6 381,40 Kč společně s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 14. 3. 2025 do zaplacení. Ve zbylém rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Žádosti žalovaného o splátkový kalendář, zaslané nadto v den jednání soudu ve věci, nebylo možno vyhovět, neboť není jakkoli doložena.

31. O náhradě nákladů soud rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný ve věci z procesního hlediska z větší části uspěl, měl by proto právo na poměrnou část náhrady účelně vynaložených nákladů proti méně úspěšné žalobkyni. Žádné náklady mu však nevznikly, a proto žádný z účastníků tak nemá právo na jejich náhradu.

32. O povinnosti žalobkyně k doplacení soudního poplatku za žalobu v uvedené výši soud rozhodl dle § 4 odst. 1 písm. j), § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a položky 2 bodu 2. sazebníku poplatků, neboť ve věci nebyl vydán platební rozkaz. Soudní poplatek činí 1 000 Kč, zaplaceno bylo 800 Kč, a doplatit tak zbývá 200 Kč.

33. Lhůty k plnění se opírají o § 160 odst. 1 o. s. ř.