227 C 65/2024

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Holasem ve věci žalobkyně: Anonymizováno ., IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 13 889,79 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 016,01 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 016,01 Kč od 19. 1. 2024 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 2 886,12 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 902,13 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 816,84 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 437,53 Kč, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč a co do částky 1 987,66 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet č. , č. účtu, s variabilním symbolem , var. symbol, .

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 13 889,79 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, ., (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalovanému poskytla částku ve výši 15 000 Kč v hotovosti při jejím podpisu. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s příslušenstvím, jež je tvořeno kapitalizovaným smluvním úrokem a poplatky za poskytnutí úvěru ve výši 12 888 Kč. Celková částka, kterou měl žalovaný do 17 5. 2023 vrátit, činila 27 888 Kč. Žalovaný byl povinen úvěr splatit ve 14. měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Před uzavřením smlouvy zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného tak, že zhodnotila od něj získané informace. Žalovaný na dluhu uhradil 5 983,99 Kč. Tato částka byla právní předchůdkyní žalobkyně alokována na jistinu a příslušenství. Pohledávka z této smlouvy byla ke dni 6. 12. 2023 postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný zbývající část dluhu neuhradil, ani na základě výzev žalobkyně, kde byl zároveň upozorněn na mimosoudní náklady či na podání žaloby. Žalobkyně nyní proto požaduje zbývající část jistiny ve výši 11 902,13 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 987,66 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z částky 11 902,13 Kč od 18. 5. 2023 do 1. 11. 2023 ve výši 816,84 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 10 437,53 Kč (součet nesplaceného úroku ve výši 481,36 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 767 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 632,09 Kč, nesplaceného inkasního poplatku ve výši 2 121,43 Kč a postoupeného smluvního úroku ve výši 435,65 Kč), náklady na vymáhání ve výši 434 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 11 902,13 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaný se bez důvodné a včasné omluvy na jednání nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“).

4. Soud dospěl na základě listinných důkazů k těmto skutkovým zjištěním.

5. Výpisem z obchodního rejstříku byla prokázána právní osobnost žalobkyně.

6. Z žádosti o úvěr ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný požádal úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán u společnosti , Anonymizováno, , jméno FO, a.. s. s příjmem ve výši 31 929 Kč. Celkové měsíční výdaje žalovaného jsou 2 000 Kč na bydlení, 2 000 Kč na stravu a 6 000 Kč na splátky jiných úvěrů. Žalovaný je ženatý, má středoškolské vzdělání s maturitní zkouškou a nemá žádnou vyživovací povinnost vůči nezaopatřenému dítěti. K prokázání poměrů žalovaného nebyly předloženy žádné listiny.

7. Z listiny nazvané jako smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , z přehledu a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že na straně úvěrující vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně a na straně úvěrované žalovaný. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se pak měl zavázat vrátit úvěr společně s úrokem ve výši 761 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a poplatkem za umožnění hradit splátky v hotovosti ve výši 2 700 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně a poplatek za upomínky. Listinu podepsaly obě smluvní strany.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a potvrzení o provedení transakce bylo zjištěno, že za žalovaným byla s účinností ke dni 6. 12. 2023 postoupena na žalobkyni.

9. Z oznámení ze dne 2. 1. 2024 ve spojení s podacím archem ze dne 3. 1. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl informován o postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalovaný byl zároveň vyzván k plnění do 10 dnů.

10. Z výzvy ze dne 5. 2. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzýván k úhradě dluhu do 23. 2. 2024. Zároveň byl upozorněn na vznik mimosoudních nákladů na vymáhání. Náklady na osobní návštěvu terénního pracovníka stojí 217 Kč.

11. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky bylo zjištěno, že ve dnech 13. 2. 2024 a 21. 2. 2024 byly učiněny cesty terénního pracovníka za účelem vymožení pohledávky.

12. Z předžalobní upomínky ze dne 9. 4. 2024 ve spojení s podacím archem ze dne 10.4. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzýván k plnění do 19. 4. 2024.

13. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také „SpÚ“).

14. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

15. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 86 odst. 1 SpÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 SpÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

18. Podle § 75 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

19. Podle § 76 odst. 1 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

20. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2015 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

22. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvou o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z. s tím, že závazek vznikl v okamžiku, kdy byly peníze žalovanému předány (tj. při podpisu smlouvy). Zápůjčka je současně spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 2 odst. 1 SpÚ, neboť žalovaný vystupoval jako spotřebitel (§ 419 o. z.). Právní předchůdkyně žalobkyně pak byla poskytovatelkou podle § 3 odst. 1 písm. d) SpÚ, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) poskytla spotřebitelský úvěr. Soud proto vedle občanského zákoníku aplikoval i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

23. Z § 86 odst. 1 SpÚ úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 SpÚ) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 SpÚ sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020–103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).

24. Soud má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. V tomto směru žalobkyně pouze obecně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z informací získaných od žalovaného. Neunesla tedy již své břemeno tvrzení, neboť konkrétně netvrdila, jak ze sdělených údajů dovodila úvěruschopnost žalovaného či zda činila i jiné kroky ke zjištění úvěruschopnosti žalovaného. Ke svému tvrzení sice předložila vyplněnou žádost žalovaného, ze které se podávají příjmy a výdaje žalovaného, avšak tyto údaje nepodložila žádnými důkazy, neunesla tedy rovněž břemeno důkazní. Navíc je třeba uvést, že posouzení pouze na základě údajů získaných od spotřebitele (žalovaného) není dostatečné (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, jehož závěry lze uplatnit i pro nynější zákon o spotřebitelském úvěru).

25. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnila tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr a označila důkazy k výše uvedeným neprokázaným tvrzením. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání. Po účastníkovi lze spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud ani není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomu jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

26. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a důkazní o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně dostála povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít právní předchůdkyně žalobkyně bez důvodných pochybností za to, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá SpÚ. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 SpÚ, a to včetně ujednání o poplatku a splatnosti.

27. Právní předchůdkyně žalobkyně nicméně žalovanému na základě neplatného závazku poskytla peněžní prostředky v celkové výši 15 000 Kč, z nichž žalovaný doposud vrátil jen 5 983,99 Kč. Rozdíl ve výši 9 016,01 Kč proto představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 o. z.) na straně žalovaného, které je povinen podle § 87 odst. 1 věty třetí SpÚ vrátit v době přiměřené jejím možnostem. Soud podotýká, že „alokace“ jednotlivých plateb žalovaným na různé dílčí části pohledávky je bezpředmětná, neboť zúčtování bezdůvodného obohacení provádí přímo soud. Pohledávka na zaplacení této částky za žalovaným byla v souladu s § 1879 o. z. posléze postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Pro posouzení aktivní legitimace žalobkyně je oznámení o postoupení pohledávky žalovanému dostačující k tomu dále viz rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007.

28. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky poprvé výzvou ze dne 2. 1. 2024 odeslanou dne 3. 1. 2024 do deseti dnů od doručení (za nějž lze mít třetí pracovní den od odeslání § 573 o. z.). Žalovaný se proti této lhůtě nijak nebránil (nevznikl tedy „spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 SpÚ) a v řízení ani nevyšlo najevo, že by byla nepřiměřená jeho možnostem (§ 87 odst. 1 věta třetí SpÚ). Počínaje dnem 19. 1. 2024 je tedy žalovaný v prodlení. Od tohoto dne též žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

29. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě prvním výrokem vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 9 016,01 Kč připadající na jistinu a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 19. 1. 2024 do zaplacení.

30. Ve zbývající části, tj. co do požadovaného úroku z prodlení, kapitalizovaného úroku z prodlení, kapitalizovaného úroku, nákladů a smluvní pokuty soud žalobu druhým výrokem jako nedůvodnou zamítl.

31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., tak že je nepřiznal žádnému z účastníků. Soud při posouzení míry úspěchu posuzoval nejen podle výše přiznané jistiny, ale současně i podle výše přiznaného úroku. Příslušenství má totiž ve vztahu k pohledávce akcesorickou povahu, nicméně není s ní neodděleně spjato. Jednotlivé druhy příslušenství pohledávky (např. úroky či úroky z prodlení) představují samostatné nároky se základem v hmotném právu, které jsou samostatně uplatnitelné a disponovatelné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2009, sp. zn. 32 Cdo 2421/2009, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 102/2010). Jestliže je žalobou kromě pohledávky požadováno také její příslušenství, tvoří bezpochyby i toto příslušenství předmět řízení. Soud musí o žalobou uplatněném příslušenství rozhodnout, aby tak vyčerpal celý předmět řízení (§ 152 odst. 2 o.s.ř.). Za účelem objektivního určení úspěchu ve věci nelze proto vycházet pouze z pohledávky (jistiny) samotné a opomenout příslušenství jako nedílnou součást předmětu řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2016, sp. zn. 25 Cdo 1792/2015). Úspěch ve věci je vždy nezbytné určit z celého předmětu řízení a tudíž zohlednit taktéž žalobou uplatňované příslušenství pohledávky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 a nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Je-li předmětem řízení více samostatných nároků, je třeba určit i míru úspěchu ve věci ve vztahu ke každému z těchto nároků samostatně (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, s. 979-980). Při pětiletém plnění úroku z prodlení ve výši 14,75 % p.a. z jistiny 9 016,01 Kč, pětiletém plnění úroku z prodlení ve výši 15 % p.a. z 11 902,13 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 816,84 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10 437,53 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč, se pak předmětem řízení vedle jistiny stala i částka 6 649,5 Kč, 8 926,92 Kč, částka 814,84 Kč, částka 10 437,53 Kč a částka 434 Kč, celkem tedy 41 152,58 Kč. Úspěch žalobkyně v řízení byl tedy jen ve výši 23,87 %. Žalovaný proto z větší části v řízní uspěl a měl by proto právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady mu však nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že je nepřiznal žádnému z účastníků.

32. Čtvrtým výrokem soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 200 Kč, který byl doměřen poté, co nedošlo k vydání platebního rozkazu podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. a) přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. O uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek soud rozhodl v rozhodnutí, jímž se řízení končí v souladu s § 9 odst. 4 písm. a) a odst. 6 větou první tohoto zákona (viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013, publ. pod č. 48/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek NS).

33. Lhůty k plnění se opírají o § 160 odst. 1 o. s. ř.