227 C 73/2023

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Holasem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 86 445,52 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 19 984,06 Kč s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 19 984,06 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 66 461,46 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 86 445,52 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 66 461,46 Kč od [datum] do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 865 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení-

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 86 445,52 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že společnost [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]) se sídlem v Maltské republice (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), poskytla žalované úvěr v konečné výši 86 445,52 Kč na základě smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum], který se žalovaná zavázala splatit do [datum]. Úvěrová smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky [webová adresa]. Právní předchůdkyně ověřovala úvěruschopnost žalované tak, že žalovanou prověřila v registrech (ISIR, CEE, SOLUS, NRKI, BRKI). Úvěr byl poskytnut na bankovní účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo]. Žalobkyně pohledávku za žalovanou nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], což žalované oznámila dopisem ze dne [datum]. Žalovaná nehradila ničeho ani po zaslání předžalobní výzvy dne [datum]. Žalobkyně nyní žádá částku ve výši 86 445,52 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 86 445,52 Kč od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, a bylo tak jednáno v nepřítomnosti účastnic dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).

3. Provedeným dokazováním soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním:

4. Z listiny nazvané jako smlouva o revolvingovém úvěru ze dne [datum] včetně standardních informací o spotřebitelském úvěru a obchodních podmínek bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná dne [datum] uzavřely smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr až do výše [částka]. Výpůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 0,3452 % denně, RPSN činila 231,39 %. Žalovaná se zavázala úvěr splácet ve splátkách, které tvoří (a) 11,00 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání, nebo (b) 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší, a to vždy 30. den každého kalendářního měsíce počínaje dnem prvního čerpání.

5. Z potvrzení o provedených platbách bylo zjištěno, že žalovaná čerpala úvěr v celkové výši [částka], a to v platbách po [částka], [částka], [částka], [částka], [částka], [částka], [částka], [částka], [částka], [částka], [částka], [částka], [částka], [částka] a [částka]. Jednotlivé platby byly provedeny v období od [anonymizováno] 2021 do [anonymizováno] 2022.

6. Z platební bilance (historického úvěrového konta) bylo zjištěno, že žalovaná uhradila z dlužné částky celkem [částka].

7. Z odpovědi [jméno] [příjmení] [příjmení] bylo zjištěno, že majitelem účtu, na který bylo žalované poskytnuto peněžní plnění je žalovaná.

8. Z výzvy právní předchůdkyně žalobkyně (nedatované) bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení celkové částky ve výši 86 582,41 Kč do [datum].

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek (dodatku [číslo]) ze dne [datum] včetně seznamu postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovanou žalobkyni. Tato skutečnost byla oznámena žalované dopisem ze dne [datum].

10. Z předžalobní výzvy ze dne včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně žalované zaslala dne [datum] výzvu k plnění ve lhůtě 3 dnů.

11. Z dalších provedených důkazů (informace ze systému právní předchůdkyně žalobkyně, fotografie žalované a jejího občanského průkazu) soud neučinil žádné pro věc podstatné skutkové zjištění.

12. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také„ SpÚ“).

13. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 SpÚ odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 SpÚ odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 SpÚ větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

17. Podle § 75 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

18. Podle § 76 odst. 1 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

19. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

20. Podle rozsudku Soudního dvora EU (dále jen„ SDEU“) ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Shodně rovněž argumentace v rozsudcích Krajského soudu v Praze ze dne 24. listopadu 2020, č. j. 23 Co 255/2020-101, a ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020-103.

21. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

24. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, která svou pohledávku žalobkyni postoupila ve smyslu § 1879 a násl. o.z., a žalované je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o.z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaná v daném právním jednání vystupovala jako spotřebitel (§ 419 o.z.) a žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování úvěrů (§ 420 o.z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení SpÚ.

25. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména ve vztahu k tomu, že úvěruschopnost žalované prověřovala s odbornou péčí, jak jí ukládá zákon. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o.s.ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle ust. § 118a o.s.ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. března 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

26. Soud tak uzavřel, že žalobkyně nedostála své povinnosti uložené jí zákonem o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalované, neboť úvěruschopnost žalované zkoumala jen velmi rámcově, když lustrovala žalovanou v systémech ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI.

27. Vzhledem ke shora uvedenému soud s ohledem na eurokonformní výklad českého práva (viz rozhodnutí SDEU ze dne [datum] ve věci C [číslo] OPR-Finance) předmětnou úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou pro rozpor s § 86 SpÚ. Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání není moderace soudem na místě, jako je tomu u případů relativní neplatnosti.

28. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 1727 o.z.).

29. Veden zásadou hospodárnosti řízení se soud blíže nezaobíral otázkou, že smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, zjevně bez uznávaného či kvalifikovaného elektronického podpisu žalované (a žalobkyně, potažmo právní předchůdkyně), což navozuje i otázky zachování potřebné písemné formy právního jednání podle § 561 a § 562 o.z. ve spojení s § 104 a § 110 odst. 1 SpÚ. Neplatnost smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dopadá na všechny smlouvy bez ohledu na zachování povinné písemné formy.

30. Protože, jak rozvedeno výše, žalobkyně jako úvěrující porušila svou povinnost dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru, posoudil soud smlouvu o úvěru, jež byla uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, jako absolutně neplatnou, k čemuž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti, jak plyne z výše uvedené judikatury Soudního dvora EU, jakož i z ustálené judikatury Krajského soudu v Praze.

31. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně (její právní předchůdkyně) žalované poskytla částku 99 473 Kč, přičemž žalovaná žalobkyni uhradila pouze 79 488,94 Kč. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částku 19 947,06 Kč, žalobkyni vydat. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o.z. ve spojení s § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení až do zaplacení, jehož se žalobkyně domáhá od [datum], čímž je soud vázán (§ 153 odst. 2 o.s.ř.). V souladu s § 1958 o.z. je v případě bezdůvodného obohacení splatnost dána výzvou věřitele k vydání bezdůvodného obohacení, resp. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena. Takovou výzvu žalobkyně žalované zaslala poprvé dne [datum] přičemž byla stanovena lhůta k plnění 3 dnů, výzva dle § 573 o. z. došla dne [datum], splatnost tedy nastala [datum]. Od [datum] se tedy žalovaná nachází v prodlení s úhradou. Bylo tedy rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

32. Ve zbylém rozsahu soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

33. Třetím výrokem soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 865 Kč, který byl doměřen poté, co nedošlo k vydání platebního rozkazu podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. O uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek soud rozhodl v rozhodnutí, jímž se řízení končí v souladu s § 9 odst. 4 písm. a) a odst. 6 větou první tohoto zákona (viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013, publ. pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek NS).

34. Čtvrtým výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná ve věci z procesního hlediska z větší části uspěla, měla by proto právo na poměrnou část náhrady účelně vynaložených nákladů proti méně úspěšné žalobkyni. Žádné náklady ji však nevznikly, a proto žádný z účastníků tak nemá právo na jejich náhradu.

35. Lhůty k plnění se opírají o § 160 odst. 1 o. s. ř.