227 C 76/2026

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Holasem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 23 940 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 23 940 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 23 940 Kč od 2. 12. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 23 940 Kč od 6. 6. 2024 do 1. 12. 2025 a úroku z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 23 940 Kč od 2. 12. 2025 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 458 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 23 940 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost , právnická osoba, .) uzavřela se žalovanou dne , datum, Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 7. 2. 2024 částku ve výši 20 000 Kč a dne 16. 2. 2024 částku 6 600 Kč a žalovaná se zavázala tyto částky vrátit. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek www., Anonymizováno, .cz a částka byla žalované vyplacena na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaná uhradila jen 2 660 Kč, zbývající částka nebyla ani přes upomínky vrácena. Pohledávka za žalovanou byla posléze postoupena na společnost , jméno FO, Vries , právnická osoba, ., které následně pohledávku postoupila žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalovaná byla následně dne 25. 11. 2025 pod hrozbou žaloby vyzvána k zaplacení, ani přesto však svůj dluh neuhradila. Žalobkyně proto nyní po žalované požaduje zaplacení částky 23 940 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 23 940 Kč od 6. 6. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastnice podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě a žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání4. Soud dospěl na základě listinných důkazů k těmto skutkovým zjištěním.

5. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že na bankovní účet č. , č. účtu, byla dne 7. 2. 2024 poukázána částka 20 000 Kč a dne 16. 2. 2024 částka 6 600 Kč.

6. Z upomínky ze dne 5. 6. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně měla vyzvat žalovanou k úhradě dlužné částky.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a dodatku č., hodnota, ke smlouvě o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na společnost , jméno FO, , Anonymizováno, , právnická osoba, . Ze smlouvy o postoupení pohledávek, ujednání o úplatě za postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost , jméno FO, , právnická osoba, postoupila pohledávka za žalovanou na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 11. 2025 a potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne 25. 11. 2025 soud zjistil, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni.

8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 21. 11. 2025 a potvrzení o podání doporučení zásilky ze dne 25. 11. 2025 soud zjistil, že žalovaná byla pod hrozbou žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky do tří dnů.

9. Ze zprávy banky ze dne 25. 5. 2026 soud zjistil, že majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, je žalovaná. Dále soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně na tento bankovní účet poukázala dne 7. 2. 2024 částku 20 000 Kč a dne 16. 2. 2024 částku 6 600 Kč.

10. Pokud žalobkyně v řízení tvrdila, že účastnice uzavřely dne , datum, distančním způsobem smlouvu o úvěru, pak toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno, neboť ani z listiny označené jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo: (, Anonymizováno, )“, ani z jiných listinných důkazů neplyne skutečnost, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo k dohodě na základě, níž žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit. Nebyl prokázán ani obsah tvrzené dohody, neboť pro případ písemného právního jednání zcela absentuje podpis žalované na předložených listinách, v případě jiné formy dohody není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceným na předložených listinách. Skutečnost, že tyto listiny obsahují osobní údaje žalované, není dostatečnou evidencí jejího projevu vůle.

11. Z fotokopie občanského průkazu žalované soud nezjistil žádnou relevantní skutečnost pro věc samou.

12. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve znění k datu právního jednání.

13. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že zjištěný skutkový stav nelze právně zhodnotit ve smyslu uzavření jakékoli dohody mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, ať už v písemné, ústní či konkludentní podobě. Ve vztahu k písemně uzavřené smlouvě je zřejmé, že takovou smlouvu lze písemně uzavřít také prostřednictvím elektronických prostředků. I v případě elektronického uzavření smlouvy je ovšem podstatnou náležitostí právního jednání elektronický podpis jednající osoby. , právnická osoba, může být i tzv. prostý, ovšem z hlediska důkazní síly je tento podpis velmi slabý, neboť nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany údajně měli dohodnout, ani osobu jednajícího. Z pohledu praxe je zřejmé, že tímto způsobem může za žalovanou uzavřít smlouvu kdokoli, neboť stačí mít pouze přístup k bankovnímu účtu žalované. Nadto nebylo v řízeno prokázáno, že soudu předložená smlouva byla uzavřena a podepsána právě v daném znění, když z elektronického dokumentu neplyne žádné zabezpečení proti pozdějším změnám. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný el. podpis, všechny ostatní el. podpisy (včetně tzv. „prostého“) tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy, které žalobkyně neoznačila ani soudu nepředložila. Písemná forma v řízení tak prokázána nebyla. Ve vztahu k jiné formě dohody dle soudu žalobkyně taktéž neunesla břemeno důkazní, neboť případná ústní či konkludentní dohoda mezi stranami je opřena o shodné důkazy, které dle soudu daná tvrzení neprokazují (hodnocení těchto důkazů viz výše).

17. Osobní podpis jednající osoby je historicky i právně etablovaný prostředek právního jednání, který je do určité míry originální a lze jej porovnávat či zkoumat, zatímco elektronická komunikace se naopak vyznačuje neosobní datovou stopou, u které je třeba o to více dbát na důvěryhodnost a průkaznost.

18. Na druhou stranu bylo v řízení zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala žalované na účet v jejím vlastnictví celkem 26 600 Kč, přičemž za stavu, kdy nebyl zjištěn žádný právní důvod této transakce a žalovaná v řízení neuplatnila ani žádnou obranu, má žalobkyně, na kterou byla pohledávka ve smyslu § 1879 o. z. postoupena, podle § 2991 o. z. právo na vrácení těchto prostředků. Žalovaná zpět vrátila jen 6 600 Kč. V řízení tak bylo prokázáno obohacení na straně žalované, úbytek majetku na straně žalobkyně a kauzální nexus. Soud proto rozhodl tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 23 940 Kč.

19. Nárok žalobkyně na přiznání úroku z prodlení soud posoudil jako částečně důvodný. Zákonný úrok z prodlení je důvodný od 2. 12. 2025, a to pouze v rozsahu přiznané částky. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně učinila dne 25. 11. 2025 (doručení viz § 573 o. z.) s určením data splatnosti tří dnů. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení bezdůvodného obohacení také právo na úrok z prodlení dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., od 2. 12. 2025. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř., podle kterého i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. V dané věci měla převážný úspěch žalobkyně, neúspěch byl pouze v části příslušenství, a proto soud tomuto účastníkovi přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 2 458 Kč. Tyto náklady se sestávají ze soudního poplatku v částce 958 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 940 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava věci, kvalifikovaná výzva k plnění, podání ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. Postup podle § 14b a.t. je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyně ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu, jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Zaplacení nákladů řízení soud žalované uložil k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

21. Lhůty k plnění se opírají o § 160 odst. 1 o. s. ř.