227 C 85/2024

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Holasem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 29 133 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 535 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 535 Kč od 21. 9. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 26 598 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 900 Kč od 6. 2. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 739,59 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 327 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč se žaloba zamítá.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 291 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet č. , č. účtu, s variabilním symbolem , var. symbol, .

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tak, že mezi její právní předchůdkyní, společností , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovanou byla dne , datum, uzavřena distančním způsobem smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 24 900 Kč, přičemž žalovaná se zavázala tuto částku vrátit do 14. 8. 2023 včetně úroku ve výši 5 727 Kč. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná uhradila celkem 22 365 Kč. Tuto částku právní předchůdkyně žalobkyně alokovala ve výši 1 500 Kč sjednaný úrok a ve výši 20 865 Kč na poplatky za prodloužení splatnosti úvěru. Pohledávka za žalovanou byla s účinností ke dni 2. 2. 2024 postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalobkyně žalovanou pod hrozbou žaloby upomínala k úhradě dluhu, žalovaná však zbývající část dluhu neuhradila. Žalobkyně proto po žalované požaduje jistinu ve výši 24 900 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z částky 24 900 Kč od 15. 8. 2023 do 1. 2. 2024 ve výši 1 739,59 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 327 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč, smluvní pokutu ve výši 4 233 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 24 900 Kč od 6. 2. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Ve svém vyjádření uvedla, že považuje uzavřenou smlouvu za neplatnou. Sjednaná roční procentuální výše nákladů ve výši 1 141,2 % je nepřiměřeně vysoká a jde tedy o lichvářskou cenu za poskytnutí úvěru. Další důvod v neplatnosti smlouvy spatřuje v to, že právní předchůdkyně žalobkyně nedodržela povinnost před poskytnutím úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalované. Žalovaná žalobkyni zaplatila 22 365 Kč, proto navrhla, aby soud žalobu částečně zamítl a uložil jí povinnost uhradit zbývající část jistiny ve výši 2 535 Kč.

3. Žalobkyně se z jednání soudu včas omluvila a požádala, aby soud rozhodl v její nepřítomnosti. Soud proto jednal v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

4. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním a celkovému skutkovému závěru. Účastnice uzavřely dohodu, jejímž obsahem byla smlouva o úvěru. Dohoda byla potvrzena elektronickými prostředky. Žalovaná žalobkyni zaplatila 22 365 Kč (důkaz: nesporná tvrzení).

5. Z obchodního rejstříku byla prokázána právní osobnost žalobkyně6. Z výpisu z bankovního účtu žalobkyně ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná provedla z bankovního účtu č., č. účtu, platbu ve výši 0,01 Kč. Z výpisu z bankovního účtu ze dne , datum, bylo zjištěno, že na bankovní účet č., č. účtu, byla poukázána částka 24 900 Kč.

7. Ze smlouvy o úvěru a obchodních podmínek bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 24 900 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku společně s úrokem ve výši 279,83 % p. a. vrátit do 26. 4. 2023. RPSN bylo 1 141,, právnická osoba, případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Z dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru ze dne , datum, bylo zjištěno, že splatnost úvěru byla prodloužena do 16. 5. 2023. Z dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru ze dne , datum, bylo zjištěno, že splatnost úvěru byla prodloužena do 21. 6. 2023. Z dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru ze dne , datum, bylo zjištěno, že splatnost úvěru byla prodloužena do 28. 6. 2023. Z dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru ze dne , datum, bylo zjištěno, že splatnost úvěru byla prodloužena do 25. 7. 2023. Z dodatku č. , hodnota, ze dne , datum, ke smlouvě o úvěru bylo zjištěno, že splatnost úvěru byla prodloužena do 14. 8. 2023. Smlouva i všechny dodatky byly uzavřeny v elektronické podobě nebyly žalovanou podepsány.

8. Z upomínky ze dne 6. 7. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou upomínala k uhrazení dluhu. Z výzvy ze dne 17. 9. 2023 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně upomínala žalovanou k úhradě dluhu se lhůtou splatnosti ihned.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, potvrzení o provedení transakce, společného prohlášení smluvních stran o uzavřené dílčí smlouvě o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, a podacího archu ze dne 13. 2. 2024 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno10. Z upomínek ze dne 29. 2. 2024 a ze dne 18. 3. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou upomínala k úhradě dluhu. Z předžalobní výzvy ze dne 20.5.2024 a podacího archu ze dne 22.5.2024 bylo zjištěno, že žalobkyně pod hrozbou žaloby upomínala žalovanou k úhradě dluhu do 30. 5. 2024.

11. Z výpisů úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne 5 6. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalované dne 18. 3. 2024 upomínací dopis a ve dnech 10. 4. 2024 a 17. 4. 2024 žalovanou kontaktoval terénní pracovník žalobkyně.

12. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen SpÚ“) ve znění k datu právního jednání.

13. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2 odst. 1 SpÚ, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1 SpÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 SpÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

17. Podle § 75 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

18. Podle § 2991 odst. 1,2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

21. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda právní předchůdkyně žalobkyně a žalované je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaná v daném právním jednání vystupovala jako spotřebitel (§ 419 o.z.) a právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování úvěrů (§ 420 o.z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení SpÚ.

22. Z § 86 odst. 1 SpÚ úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 SpÚ) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 SpÚ sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. , spisová značka, , s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).

23. Soud má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované. V tomto směru žalobkyně nic netvrdila. Žalobkyně tedy neunesla již své břemeno tvrzení, neboť konkrétně netvrdila, z jakých sdělených údajů dovodila úvěruschopnost žalované. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnila tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr a označila důkazy k výše uvedeným neprokázaným tvrzením. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání. Po účastníkovi lze spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud ani není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomu jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Lze tedy uzavřít, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a důkazní o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně dostála povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít právní předchůdkyně žalobkyně bez důvodných pochybností za to, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá SpÚ. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně spotřebitelský úvěr žalované v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 SpÚ, a to včetně ujednání o poplatku a splatnosti.

24. Právní předchůdkyně žalobkyně nicméně žalované na základě neplatného závazku poskytla peněžní prostředky v celkové výši 24 900 Kč, z nichž žalovaná doposud vrátil jen 22 365 Kč. Rozdíl ve výši 2 535 Kč proto představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 o. z.) na straně žalované, které je povinna podle § 87 odst. 1 věty třetí SpÚ vrátit v době přiměřené jejím možnostem. Soud podotýká, že „alokace“ jednotlivých plateb žalovanou na různé dílčí části pohledávky je bezpředmětná, neboť zúčtování bezdůvodného obohacení provádí přímo soud. Pohledávka na zaplacení této částky za žalovanou byla v souladu s § 1879 o. z. posléze postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Pro posouzení aktivní legitimace žalobkyně je oznámení o postoupení pohledávky žalované dostačující (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007.

25. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě poprvé výzvou ze dne 17. 9. 2023 odeslanou téhož dne se lhůtou splatností ihned. Výzva byla žalované v souladu s § 573 o. z. doručena dne 20. 9. 2023. Žalovaná se proti této lhůtě nijak nebránila a v řízení ani nevyšlo najevo, že by byla nepřiměřená jejím, možnostem. Počínaje dnem 21. 9. 2023 je tedy žalovaná v prodlení. Od tohoto dne též žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

26. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě prvním výrokem vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 2 535 Kč připadající na jistinu a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 21. 9. 2023 do zaplacení. Ve zbývající části soud žalobu druhým výrokem jako nedůvodnou zamítl.

27. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná ve věci z procesního hlediska z větší části uspěla, měla by proto právo na poměrnou část náhrady účelně vynaložených nákladů proti méně úspěšné žalobkyni. Náklady však nepožadovala, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků tak nemá právo na jejich náhradu.

28. Čtvrtým výrokem soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 291 Kč, který byl doměřen poté, co nedošlo k vydání platebního rozkazu podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. O uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek soud rozhodl v rozhodnutí, jímž se řízení končí v souladu s § 9 odst. 4 písm. a) a odst. 6 větou první tohoto zákona (viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013, publ. pod č. 48/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek NS).

29. Lhůty k plnění se opírají o § 160 odst. 1 o. s. ř.