227 C 9/2026

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Holasem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 76 800 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 75 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 75 000 Kč od 6. 12. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 2 800 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 10 724,18 Kč od 6. 12. 2025 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 10 724,18 Kč se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 12 581,13 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 298 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet č. , č. účtu, s variabilním symbolem , var. symbol, .

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 76 800 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně dne , datum, uzavřela se žalovaným smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č., hodnota, , na základě které poskytla žalovanému částku , částka, a žalovaný se zavázal tuto částku společně s příslušenstvím vrátit v měsíčních splátkách po 3 750 Kč. Pro případ prodlení byla sjednána možnost zaslání upomínek a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem. Žalovaný však dohodu porušil, když neuhradil měsíční splátku splatnou dne 15. 8. 2025, pročež žalobkyně dne 20. 8. 2025 zaslala žalovanému upomínku k úhradě, a jelikož nebylo ani poté ničeho uhrazeno, zaslala žalobkyně dne 5. 9. 2025 žalovanému druhou upomínku k úhradě. Žalovaný však ani přesto svůj dluh neuhradil. Následně žalobkyně celý úvěr ke dni 21. 11. 2025 zesplatnila, o čemž žalovaného písemně informovala. Následně byl žalovaný pod hrozbou žaloby marně vyzýván k úhradě dlužné částky. Žalobkyně proto po žalovaném požaduje jistinu ve výši 75 000 Kč, náklady za dvě zaslané upomínky ve výši 1 000 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 800 Kč, kapitalizovaný úrok z částky 75 000 Kč od 16. 8. 2025 do 13. 11. 2025 ve výši 10 724,18 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 85 724,18 Kč od 6. 12. 2025 do zaplacení2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den 16. 3. 2026. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaný se bez důvodné a včasné omluvy na jednání soudu nedostavil. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

4. Provedeným dokazováním soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním.

5. Z listiny nazvané jako „, Anonymizováno, č. , hodnota, “ ze dne , datum, , předsmluvní informace, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzení bylo zjištěno, že účastnici si měli sjednat dohodu, dle které měla žalobkyně poskytnout žalovanému částku , částka, a žalovaný měl tuto částku společně s příslušenstvím vrátit formou měsíčních splátek ve výši 5 % z čerpané a dosud neuhrazené částky. Úroková sazba byla sjednána ve výši 57,99 % ročně, RPSN činila 76,18 %. Úvěr měl být splacen do 72 měsíců. Dále byl sjednán poplatek za upomínání ve výši 500 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Částka měla být poskytnuta na bankovní účet č. , č. účtu, . Listiny neobsahují vlastnoruční ani elektronický podpis žalovaného, na jeho místě je pouze kód.

6. Z Přílohy č. 1 Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele bylo zjištěno, že žalovaný při žádosti o úvěr uvedl, že je svobodný a nemá žádnou vyživovací povinnost k nezletilým dětem. Žalovaný má středoškolské vzdělání s maturitní zkouškou. Jako svůj bankovní účet uvedl účet č. , č. účtu, . Žalobkyně provedla lustrace žalovaného v registrech ISIR, CEE, SOLUS s negativními zjištěními. Žalovaný měl mít příjem ze zaměstnání v průměrné výši 33 000 Kč měsíčně. Náklady na bydlení žalovaného byly vyčísleny v částce 8 000 Kč měsíčně, náklady na potraviny a běžné zboží byly vyčísleny v částce 6 000 Kč měsíčně, finanční závazky žalovaného byly vyčísleny v částce 3 500 Kč měsíčně, povinné výdaje žalovaného byly 0 Kč, náklady žalovaného na sázení a hazardní hry byly rovněž 0 Kč a mimořádné výdaje měly být v částce 2 000 Kč. Finanční rezerva žalovaného byla v částce 13 500 Kč měsíčně.

7. Z detailu pohybu bylo zjištěno, že dne , datum, byla z bankovního účtu č. , č. účtu, na bankovní účet. č. , č. účtu, provedena platba v částce 1 Kč. Dále bylo zjištěno, že dne , datum, byla z bankovního účtu č. , č. účtu, na bankovní účet č. , č. účtu, provedena platba v částce 75 000 Kč. V detailu platby je dále uvedeno, že bankovní účet č. , č. účtu, patří žalovanému.

8. Z upomínky ze dne 20. 8. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný byl upomínán k zaplacení splátky se splatností 15. 8. 2025 do 4. 9. 2025. Současně byla žalovanému účtován poplatek za upomínání ve výši 500 Kč. Upomínka byla zaslána prostřednictvím e-mailu a poštovních služeb.

9. Z upomínky ze dne 5. 9. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný byl upomínán k zaplacení splátky se splatností 15. 8. 2025 do 20. 9. 2025. Současně byla žalovanému účtován poplatek za upomínání ve výši 500 Kč. Upomínka byla zaslána prostřednictvím e-mailu a poštovních služeb.

10. Z předžalobní výzvy ze dne 20. 11. 2025 ve spojení s podacím lístkem ze dne 21. 11. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní pod hrozbou žaloby upomínán k úhradě dlužné částky do 5. 12. 202511. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také „SpÚ“).

12. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 odst. 1 SpÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 SpÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

16. Podle § 75 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 2 odst. 1 písm. o) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

17. Podle § 104 SpÚ platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

18. Podle § 110 SpÚ platí, že neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

19. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

20. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 562 odst. 2 o. z. se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

21. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany.

23. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena úvěrová smlouva. Jak bylo shora uvedeno, tak žalobkyní předložená listina nazvaná jako „, Anonymizováno, č. , hodnota, “ vlastnoruční podpis žalovaného neobsahovala, neobsahovala však ani podpis elektronický. V daném případě pak nelze vůbec uvažovat nad tím, že by podpis na smlouvě mohl být nahrazen mechanickými prostředky, neboť se jednalo o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem, kdy je požadavek písemné formy smlouvy zakotven zákonem jako důležitý prvek ochrany spotřebitele.

24. Z § 562 odst. 1 o. z. vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému. Soud pak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby uvedla tvrzení a navrhla důkazy ohledně toho, že záznamy v elektronickém systému prováděla systematicky, posloupně a že jsou chráněny proti změnám. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.3.2010, sp. zn. , spisová značka, ). Tvrzení žalobkyně o uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru v elektronické formě tak nebylo v řízení prokázáno. Rovněž nebylo ani prokázáno, že žalobkyně uzavřela smlouvu právě s žalovaným, neboť zadat údaje žalovaného do jejího systému mohl prakticky kdokoliv.

25. I pokud by žalobkyně prokázala uzavření smlouvy tvrzeného obsahu, neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr podle § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 SpÚ. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 SpÚ sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020, , Anonymizováno, C-679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8.10.2020, č. j. 27 Co 230/2020–103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně). I v tomto směru měl soud v úmyslu žalobkyni poučit ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. Soud má tedy za to, že žalobkyně též řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že provedla lustraci žalovaného v registrech, přičemž k jeho osobě nebyly zjištěny žádné negativní poznatky. Dále měla žalobkyně vycházet z příjmů žalovaného ve výši 33 000 Kč, z nákladů na bydlení v částce 8 000 Kč měsíčně, z nákladů domácnosti ve výši 6 000 Kč měsíčně, z finančních závazků v částce 3 500 Kč měsíčně a z mimořádných závazků ve výši 2 000 Kč měsíčně. Žalovaný měl mít tedy měsíční zůstatek ve výši 13 500 Kč. Tyto skutečnosti však nebyly podloženy žádnými důkazy, které by potvrzovaly pravdivost takto uváděné výše příjmů a výdajů. Výše nákladů na bydlení v částce 8 000 Kč budí značné pochybnosti o pravdivosti, neboť bytové náklady bývají obecně vyšší, tím spíše, že není známo, zda žalovaný má vlastní bydlení či zda bydlí v pronajaté nemovitosti. Dále také není známo, zda a v případně v jaké výši, měl žalovaný náklady na telefon či internet, když takovéto typu nákladů má většina obyvatel. Žalobkyně také nikterak nezkoumala měsíční výdaje žalovaného v částce 3 500 Kč, pouze se spokojila s tvrzením, že se jedná o finanční závazky žalovaného, není však známo jaké, zejména zda se nejedná o splátky nějakého úvěru či zápůjčky, neboť pokud by žalovaný již byl „úvěrově zatížen“ měla být žalobkyně při uzavírání dohody dostatečně pozorná. Soud tedy uzavírá, že zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bylo provedeno nedostatečným způsobem, když žalobkyně z nikterak nepodložených tvrzení nemohla mít přesnou představu o bonitě žalovaného.

26. Žalobkyně nicméně žalovanému na základě neplatného závazku poskytla peněžní prostředky ve celkové výši 75 000 Kč, z nichž jí žalovaný doposud nic nevrátil. Částka ve výši 75 000 Kč tedy představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 o. z.) na straně žalovaného, které byl povinen podle § 87 odst. 1 věty třetí SpÚ vrátit žalobkyni v době přiměřené jeho možnostem. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13.1.2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Soud vyšel z toho, že žalovaný byl žalobkyní k zaplacení vyzván předžalobní výzvou odeslanou dne 21. 11. 2025 (doručení dle § 573 o. z.) a žalovaný měl žalobkyni zaplatit do 5. 12. 2025, protože tak neučinil, je od následujícího dne, tedy od 6. 12. 2025, v prodlení. Výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení činil v daném pololetí 11,50 % ročně.

27. Na základě výše uvedeného soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 75 000 Kč společně s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z této částky od 6. 12. 2025 do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

28. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 581,13 Kč. Při posouzení procesního úspěchu stran soud musel přihlédnout i k příslušenství (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Žalobkyně byla úspěšná co do částky 75 000 Kč, tj. v rozsahu 84,72 %, žalovaný byl úspěšný co do částky 10 724,18 Kč, tj. v rozsahu 15,28 %. Žalobkyni tedy náleží 69,44 % z celkové výše nákladů. Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v částce 3 840 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 76 800 Kč sestávající z částky 4 180 Kč za převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 090 Kč za jednoduchou výzvu k plnění podle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 4 180 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady daně z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 písm. a) ve výši 21 % z částky 11 800 Kč ve výši 2 478 Kč. Zaplacení nákladů řízení soud žalovanému uložil k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

29. Čtvrtým výrokem soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 298 Kč, který byl doměřen poté, co nedošlo k vydání platebního rozkazu podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. O uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek soud rozhodl v rozhodnutí, jímž se řízení končí v souladu s § 9 odst. 4 písm. a) a odst. 6 větou první tohoto zákona.

30. Lhůty k plnění jsou dány dle § 160 odst. 1 o. s. ř.