227 C 94/2023

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Holasem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 14 773 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 4 773 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 773 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 773 Kč od [datum] do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni nákladů řízení ve výši 867,51 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 14 773 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku společně s poplatkem ve výš 3 033 Kč vrátit do [datum] Smlouva byla uzavřena distančním způsobem a finanční prostředky byly poskytnuty na účet žalované č. [bankovní účet]. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované tak, že zhodnotila výpis z jejího účtu za poslední tři měsíce a dále prověřila žalovanou v registrech [příjmení], ISIR, [příjmení] [příjmení] a EUCB. Žalovaná nehradila ničeho ani po zaslání předžalobní výzvy dne [datum]. Žalobkyně nyní žádá částku ve výši 14 773 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, a bylo tak jednáno v nepřítomnosti účastnic dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).

3. Provedeným dokazováním soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním:

4. Výpisem z obchodního rejstříku byla prokázána právní osobnost žalobkyně.

5. Z žádosti o poskytnutí úvěru a smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 10 000 Kč. Poplatek za poskytnutí úvěru činil po slevě 3 033 Kč, RPSN činila 2398 %. Částka byla poskytnuta bezhotovostním převodem na účet žalované č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala úvěr splatit do 28 dnů, tj. do [datum].

6. Z registru platebních informací ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná má čtyři jiné závazky, a to spotřebitelské úvěry a revolvingový úvěr, které průběžně splácí. V minulosti měla 11 jiných závazků uzavřených na základě smluv o spotřebitelském úvěru, které byly ukončeny splněním povinnosti. Dále podala tři žádosti o spotřebitelský úvěr, které prozatím schváleny nebyly.

7. Z výpisu z účtu žalobkyně vedeného u [právnická osoba] za období listopad 2022, bylo zjištěno, že dne [datum] zaslala na účet [bankovní účet] částku ve výši 10 000 Kč.

8. Z výpisu účtu za období srpen, září a říjen 2022 vedeného u [právnická osoba] bylo zjištěno, že majitelem účtu č. [bankovní účet] je žalovaná. V tomto období byly na účtu vedeny platby příchozí i odchozí.

9. Z předžalobní výzvy bylo zjištěno, že žalobkyně žalované zaslala dne [datum] výzvu k plnění ve lhůtě 7 dnů. Výzva byla odeslána na email žalované téhož dne.

10. Z dalších provedených důkazů (fotografie žalované a jejího občanského průkazu) soud neučinil žádné pro věc podstatné skutkové zjištění.

11. Soud neprovedl navrhovaný důkaz dotazem na banku žalované ohledně jejího účtu pro nadbytečnost, neboť skutečnost, kdo je majitelem účtu č. [bankovní účet] zjistil z výpisu účtu žalované.

12. Soud neprovedl navrhovaný důkaz rozsudkem [název soudu], č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], neboť z něj v této věci nelze učinit žádné skutkové zjištění.

13. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také„ SpÚ“).

14. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 86 SpÚ odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 SpÚ odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 SpÚ větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

18. Podle § 75 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

19. Podle § 76 odst. 1 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

20. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

21. Podle rozsudku Soudního dvora EU (dále jen„ SDEU“) ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Shodně rovněž argumentace v rozsudcích Krajského soudu v Praze ze dne 24. listopadu 2020, č. j. 23 Co 255/2020-101, a ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020-103.

22. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

25. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda žalobkyně a žalované je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o.z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaná v daném právním jednání vystupovala jako spotřebitel (§ 419 o.z.) a žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování úvěrů (§ 420 o.z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení SpÚ.

26. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména ve vztahu k tomu, že úvěruschopnost žalované prověřovala s odbornou péčí, jak jí ukládá zákon. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o.s.ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle ust. § 118a o.s.ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. března 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

27. Soud tak uzavřel, že žalobkyně nedostála své povinnosti uložené jí zákonem o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalované, neboť úvěruschopnost žalované zkoumala jen velmi rámcově, když lustrovala žalovanou v systémech [příjmení], ISIR, [příjmení] [příjmení] a EUCB a též zhodnotila výpisy z účtu za poslední tři měsíce.

28. Vzhledem ke shora uvedenému soud s ohledem na eurokonformní výklad českého práva (viz rozhodnutí SDEU ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance) předmětnou úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou pro rozpor s § 86 SpÚ. Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání není moderace soudem na místě, jako je tomu u případů relativní neplatnosti.

29. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 1727 o.z.).

30. Veden zásadou hospodárnosti řízení se soud blíže nezaobíral otázkou, že smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, zjevně bez uznávaného či kvalifikovaného elektronického podpisu žalované, což navozuje i otázky zachování potřebné písemné formy právního jednání podle § 561 a § 562 o.z. ve spojení s § 104 a § 110 odst. 1 SpÚ. Neplatnost smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dopadá na všechny smlouvy bez ohledu na zachování povinné písemné formy.

31. Protože, jak rozvedeno výše, žalobkyně jako úvěrující porušila svou povinnost dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru, posoudil soud smlouvu o úvěru, jež byla uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, jako absolutně neplatnou, k čemuž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti, jak plyne z výše uvedené judikatury Soudního dvora EU, jakož i z ustálené judikatury Krajského soudu v Praze.

32. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla částku 10 000 Kč, přičemž žalovaná žalobkyni neuhradila ničeho. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částku 10 000 Kč, žalobkyni vydat. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o.z. ve spojení s § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení až do zaplacení, jehož se žalobkyně domáhá od [datum]. V souladu s § 1958 o.z. je v případě bezdůvodného obohacení splatnost dána výzvou věřitele k vydání bezdůvodného obohacení, resp. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena. Takovou výzvu žalobkyně žalované zaslala poprvé dne [datum] přičemž byla stanovena lhůta k plnění 7 dnů, výzva došla téhož dne, splatnost tedy nastala [datum]. Od [datum] se tedy žalovaná nachází v prodlení s úhradou. Bylo tedy rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

33. Ve zbylém rozsahu soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

34. Třetím výrokem soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 200 Kč, který byl doměřen poté, co nedošlo k vydání platebního rozkazu podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. a) přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. O uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek soud rozhodl v rozhodnutí, jímž se řízení končí v souladu s § 9 odst. 4 písm. a) a odst. 6 větou první tohoto zákona (viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013, publ. pod č. 48/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek NS).

35. Ve výroku čtvrtém rozhodl soud o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 867,15 Kč, přičemž tato částka představuje 35,38 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 67,69 % a úspěchu žalované v rozsahu 32,1 %). Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 773 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % ze základu 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Postup podle § 14b a. t. je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu, jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Zaplacení nákladů řízení soud žalovanému uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

36. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení spočívajících v odměně advokáta a paušální náhradě hotových výdajů za vyjádření žalobkyně ze dne [datum], neboť tam uvedená tvrzení měla být již součástí žaloby, která tak neobsahovala řádné vylíčení všech rozhodujících skutečností (§ 79 odst. 1 o. s. ř.) Náklady žalobkyně na toto vyjádření (včetně zpětvzetí) proto soud shledal neúčelně vynaloženými (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

37. Lhůty k plnění se opírají o § 160 odst. 1 o. s. ř.