227 C 99/2024

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Holasem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 15 863,02 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 20. 5. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 5 863,02 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 863,02 Kč od 29. 4. 2024 do 19. 5. 2024 a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 863,02 Kč od 20. 5. 2024 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 639,48 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet č. , č. účtu, s variabilním symbolem , var. symbol, .

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 15 863,02 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , Anonymizováno, (dříve , Anonymizováno, a dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), poskytla žalovanému na základě smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne , datum, úvěr v konečné výši , částka, . Úvěr měl být splacen do , datum, . Smlouva byla uzavřena distančním způsobem na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně. kde žalovaný sdělil své osobní údaje včetně svého telefonního čísla. Před podáním žaloby právní předchůdkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného tak, že ho vylustrovala v registrech (ISIR. CEE. CRKI a EUCB) a zhodnotila jeho příjmy a výdaje. Úvěr byl poskytnut bezhotovostním způsobem na bankovní účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, . Žalovaný na svém dluhu nic neuhradil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byl pod hrozbou žaloby marně upomínán k úhradě dluhu. Žalobkyně nyní žádá zaplacení částky z titulu z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, kdy po žalovaném požaduje zaplacení částky 15 863,02 Kč a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % z částky 15 863,02 Kč od 29. 4. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání4. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Z listiny nazvané jako úvěrová smlouva, žádosti o úvěr, standardní informace o spotřebitelském úvěru, standardních podmínek úvěrové smlouvy a údajů o žalovaném bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dohodu, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout revolvingový úvěr až do výše 10 000 Kč. Výpůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 0,4026000 % denně, RPSN činila 146,949 %. Žalovaný se zavázal úvěr splácet ve splátkách, které tvoří (a) 13,00 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání, nebo (b) 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Úvěr byl poskytnut na bankovní účet žalovaného č., č. účtu, . Listina byla předložena v českém a anglickém jazyce a ani jedno vyhotovení nebylo žalovaným podepsáno. Listina s názvem standardní informace o spotřebitelském úvěru byla rovněž předložena v českém a anglickém jazyce.

6. Z přehledu čerpání úvěru, jež byl předložen v českém a anglickém jazyce bylo zjištěno, že žalovaný dne 22. 12. 2023 čerpal částku 10 000 Kč. Ve dnech 4. 2. 2024, 6. 3. 2024 a 4. 4. 2024 byla žalovanému naúčtována náhrada účelně vynaložených nákladů ve výši 250 Kč. Úrok za čerpání úvěru byl ke dni 28. 4. 2024 ve výši 5 153,29 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne , datum, a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , předžalobní výzvy a podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky a zároveň ho vyzvala k úhradě dlužné částky do tří dnů.

9. Ze zprávy banky ze dne , datum, a výpisu z bankovního účtu žalovaného za prosinec 2023 bylo zjištěno. že majitelem bankovního účtu č., č. účtu, je žalovaný. Dne , datum, byla na bankovní účet připsána částka 10 000 Kč, jako odesílatel částky je uvedena právní předchůdkyně žalobkyně Variabilní symbol transakce je , Anonymizováno10. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ve znění k datu právního jednání.

11. Podle § 2991 odst. 1,2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že zjištěný skutkový stav nelze právně zhodnotit ve smyslu uzavření jakékoli dohody mezi právním předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, ať už v písemné, ústní či konkludentní podobě. Ve vztahu k písemně uzavřené smlouvě je zřejmé, že takovou smlouvu lze písemně uzavřít také prostřednictvím elektronických prostředků. I v případě elektronického uzavření smlouvy je ovšem podstatnou náležitostí právního jednání elektronický podpis jednající osoby. Elektronický podpis může být i tzv. prostý, ovšem z hlediska důkazní síly je tento podpis velmi slabý, neboť nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany údajně měli dohodnout, ani osobu jednajícího. Z pohledu praxe je zřejmé, že tímto způsobem může za žalovaného uzavřít smlouvu kdokoli, neboť stačí mít pouze přístup k bankovnímu účtu žalovaného. Nadto nebylo v řízeno prokázáno, že soudu předložená smlouva byla uzavřena a podepsána právě v daném znění, když z elektronického dokumentu neplyne žádné zabezpečení proti pozdějším změnám. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný el. podpis, všechny ostatní el. podpisy (včetně tzv. „prostého“) tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy, které žalobkyně neoznačila ani soudu nepředložila. Písemná forma v řízení tak prokázána nebyla. Ve vztahu k jiné formě dohody dle soudu žalobkyně taktéž neunesla břemeno důkazní, neboť případná ústní či konkludentní dohoda mezi stranami je opřena o shodné důkazy, které dle soudu daná tvrzení neprokazují (hodnocení těchto důkazů viz výše).

15. Osobní podpis jednající osoby je historicky i právně etablovaný prostředek právního jednání, který je do určité míry originální a lze jej porovnávat či zkoumat, zatímco elektronická komunikace se naopak vyznačuje neosobní datovou stopou, u které je třeba o to více dbát na důvěryhodnost a průkaznost.

16. Na druhou stranu bylo v řízení zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala žalovanému na účet v jeho vlastnictví celkem částku 10 000 Kč, přičemž za stavu, kdy nebyl zjištěn žádný právní důvod této transakce a žalovaný v řízení neuplatnil ani žádnou obranu, má žalobkyně podle. § 2991 o. z. právo na vrácení těchto prostředků. V řízení tak bylo prokázáno obohacení na straně žalovaného, úbytek majetku na straně právního předchůdkyně žalobkyně a kauzální nexus. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo taktéž prokázáno. Soud proto rozhodl tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

17. Nárok žalobkyně na přiznání úroku z prodlení soud posoudil jako částečně důvodný. Zákonný úrok z prodlení je důvodný od 20. 5. 2024 a to pouze v rozsahu přiznané částky. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně učinila dne 13. 5. 2024 (doručení viz § 573 o. z.) s určením data splatnosti do tří dnů. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení bezdůvodného obohacení také právo na úrok z prodlení dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od 20. 5. 2024. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch v částce 10 000 Kč (63,04 %), naopak v částce 5 863,02 Kč úspěch neměla (36,96 %). Přísluší jí tedy náhrada nákladů v rozsahu 26,08 % a soud tomuto účastníkovi přiznal poměrnou část náhrady nákladů řízení ve výši 639,48 Kč. Tyto náklady řízení se sestávají ze soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 863,02 Kč sestávající z částky 300 Kč za tři úkony právní služby dle § 11 a.t. realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava věci, výzva k plnění, podání ve věci samé), třech paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč, neboť advokát v době provedení úkonů byl plátcem této daně. Postup podle § 14b a.t. je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyně ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu, jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Jejich zaplacení žalovanému uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

19. Třetím výrokem soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 200 Kč, který byl doměřen poté, co nedošlo k vydání platebního rozkazu podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. a) přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. O uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek soud rozhodl v rozhodnutí, jímž se řízení končí v souladu s § 9 odst. 4 písm. a) a odst. 6 větou první tohoto zákona (viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013, publ. pod č. 48/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek NS).

20. Lhůty k plnění se opírají o § 160 odst. 1 o. s. ř.