228 C 1/2022

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Richardem Galisem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky [částka] úroku ve výši [částka], úroku z prodlení ve výši [částka] a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] v níž se zavázala žalovanému poskytnout úvěr do limitu [částka], který se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách v minimální výši 2 % z čerpaného úvěru. Dále se žalovaný zavázal splácet úroky a poplatky dle sazebníku. Poskytnutý úvěr však včas a řádně nesplácel, a proto jej žalobkyně prohlásila za okamžitě splatný ke dni [datum]. Nyní žalovaný žalobkyni dluží (a ta se domáhá) jistinu [částka], úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši [částka], poplatky ve výši [částka], zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni [datum] (ode dne [datum]) ve výši [částka] a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud zjistil následující skutečnosti.

4. Dne [datum] žalobkyně a žalovaný podepsali smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru a vydání a užívání karty [číslo]. Žalobkyně se v ní zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše úvěrového rámce [částka] a vydat kreditní kartu k jejich čerpání, zatímco žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky spolu s poplatky v měsíčních splátkách ve výši 2 % z vyčerpaného úvěrového rámce. Úroková sazba byla sjednána ve výši 12 % ročně.

5. Před podpisem smlouvy podal žalovaný žádost o tuto smlouvu ze dne [datum], ve které mj. uvedl, že bydlí ve vlastním domě/bytě, a dále údaje o svém průměrném měsíčním příjmu ([částka] za 3 měsíce), ostatních nezbytných měsíčních nákladech ([částka]), srážkách ze mzdy ([částka]), jiných měsíčních splátkách ([částka]), a že nemá žádné vyživované osoby. Dále uvedl svého zaměstnavatele (na dobu neurčitou) a doložil výpisy z bankovního účtu.

6. Z výpisů z běžného účtu žalovaného (za období od ledna 2020 do srpna 2020) jsou mj. patrné počáteční a konečné zůstatky, které činily (postupně) - [částka]; [částka]; [částka]; [částka]; [částka]; [částka]; [částka]; [částka] a [částka]. Z posledního výpisu je zřejmé, že žalovaný si vzal dva úvěry ve výši [částka] (ten od žalobkyně a ještě předtím dne [datum]), jinak v tomto měsíci neměl žádné příjmy, ani ze mzdy (která mu byla jinak v každém měsíci připisována cca ve výši [částka]). V měsíci červnu 2020 žalovaný čerpal další úvěr ve výši [částka].

7. Podle výpisů z kreditního účtu žalobkyně skutečně otevřela žalovanému účet ke kreditní kartě (viz variabilní symbol pro platby, který se shoduje s číslem smlouvy žalovaného), z něhož dne [datum] žalovaný provedl příkaz k úhradě ve výši [částka] (na svůj běžný účet, jak je patrné z příslušného výpisu) a dále dne [datum] ve výši [částka]. Na splátkách žalobkyni uhradil žalovaný třikrát [částka], tj. celkem [částka]. Totéž plyne z platební historie.

8. Dne [datum] odeslala (viz poštovní podací arch) žalobkyně žalovanému rozhodnutí o zesplatnění celého dluhu z úvěrové smlouvy z důvodu prodlení se splátkou delší než 30 dnů a vyzvala žalovaného k úhradě do [datum].

9. Dne [datum] odeslala (viz poštovní podací arch) žalobkyně prostřednictvím svého zástupce (advokáta) žalovanému výzvu z téhož dne k úhradě dluhu ze smlouvy do 15 dnů od doručení.

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

15. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

16. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

17. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný vystupoval jako spotřebitel (§ 419 občanského zákoníku). Žalobkyně pak byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 občanského zákoníku) poskytla spotřebitelský úvěr. Soud proto vedle občanského zákoníku aplikoval i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

18. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).

19. V dané věci má soud za to, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a důkazní stran posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně v žalobě ani na výzvu soudu nepřednesla žádná tvrzení ohledně toho, jak zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr před uzavřením smlouvy. Ve svém vyjádření ze dne [datum] toliko odkázala„ předkládané důkazy“, které mají prokazovat, že úvěruschopnost posoudila v souladu se zákonem. Nedostatek žalobních tvrzení ale zásadně nelze nahrazovat odkazem na listiny. Takový postup je možný pouze výjimečně, a v daném případě jej nelze akceptovat, neboť přiložené listiny (výpisy z běžného účtu žalované a žádost o úvěr) žádná tvrzení o ověřování úvěruschopnosti žalovaného, a zejména výsledku (tedy proč žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný bude schopen úvěr splácet) neobsahují. Není na soudu, aby nahrazoval procesní aktivitu žalobkyně (byl v podstatě jejím advokátem) a (zejména) z obsáhlého svazku bankovních výpisů si sám„ extrahoval“ skutečnosti, které její žalobu podporují. Takový postup by byl v příkrém rozporu se základními zásadami sporného řízení, zejména zásadou projednací (§ 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“)) a rovného postavení účastníků (§ 18 odst. 1 o. s. ř.).

20. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnila tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání. Po účastníkovi lze spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud ani není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomu jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

21. Již výše uvedené (neunesení břemena tvrzení a tím pádem i důkazního) vede k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Nadto lze dodat, že žalobkyní doložené listiny (výpisy z běžného účtu žalovaného a žádost o smlouvu) ani o budoucí schopnosti žalovaného splácet úvěr příliš nesvědčí, spíše naopak o tom zavdávají vážné pochybnosti. Při posuzování úvěruschopnosti především nelze jen„ slepě“ vycházet z tvrzení žalovaného, tedy ze skutečností, které uvedl v žádosti o smlouvu, aniž by byly jakkoliv doloženy. Ta jsou navíc na první pohled nevěrohodná, neboť žalovaný neuvedl vůbec žádné výdaje (přestože z logiky věci nějaké mít musí), jejichž zkoumání § 86 odst. 2 věta první zákona o spotřebitelském úvěru výslovně požaduje. Přesto si žalobkyně neopatřila žádné další relevantní podklady (např. doklad o vlastnictví bydlení, inkaso energií, pracovní smlouvu atp.). Z výpisů z účtu je dále zřejmé, že žalovaný žije v podstatě„ od výplaty k výplatě“ (zůstatky se pohybují ve stejné výši a jsou v řádech tisícikorun), neboť během měsíce vyčerpá téměř veškeré své finanční prostředky, a to i přesto, že ještě před uzavřením smlouvy s žalobkyní mu byly poskytnuty další dva úvěry ve výši [částka] a [částka] Ani k tomu žalobkyně nepřihlédla, přestože to svědčí o nedobré finanční situaci žalovaného.

22. Jelikož žalobkyně spotřebitelský úvěr žalovanému poskytla, ačkoliv v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nezkoumala jeho úvěruschopnost, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně ujednání o úroku, poplatcích a splatnosti.

23. Žalobkyně nicméně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši celkem [částka], z nichž jí žalovaný doposud vrátil jen [částka]. Rozdíl ve výši [částka] proto představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 občanského zákoníku) na straně žalovaného, které je povinen podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru žalobkyni vrátit v době přiměřené jeho možnostem.

24. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně výzvou odeslanou dne [datum] vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do [datum]. Žalovaný se proti této lhůtě nijak nebránil (nevznikl tedy„ spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru) a v řízení ani nevyšlo najevo, že by byla nepřiměřená jeho možnostem (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Počínaje následujícím dnem je tak žalovaný v prodlení. Od tohoto dne též žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

25. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě prvním výrokem vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení [částka] a úroku z prodlení v zákonné výši (zčásti kapitalizovanému do dne [datum], jako to učinila žalobkyně v žalobě). Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části (tj. zejména co do poplatků a úroků, a to i těch, které by na základě neplatné smlouvy případně přirostly k jistině, neboť neplatnost stíhá smlouvu jako celek, včetně takového ujednání) soud žalobu druhým výrokem jako nedůvodnou zamítl, jelikož předmětné nároky se zakládají na absolutně neplatné smlouvě.

26. Třetím výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Při posouzení procesního úspěchu stran soud musel přihlédnout i k příslušenství vypočtenému ke dni rozhodnutí soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Žalobkyně ve věci z procesního hlediska z větší části (v rozsahu 86,57 %) uspěla, má proto právo na poměrnou část náhrady účelně vynaložených nákladů proti méně úspěšnému žalovanému, tj. na 73,14 % náhrady (rozdíl úspěchu žalobkyně rozsahu 86,57 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 13,43 %). Náhradu nákladů řízení tvoří: odměna advokáta za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), po [částka] podle § 14b odst. 1 a 6 advokátního tarifu; paušální náhrada hotových výdajů za tři úkony právní služby po [částka] podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu; a náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad podle § 137 odst. 3 písm. a) a § 151 odst. 2 o. s. ř. v sazbě 21 % ve výši [částka]. K náhradě nákladů řízení náleží i žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši [částka]. Celková výše náhrady tak činí [částka], z čehož žalobkyni náleží poměrná část v rozsahu 73,14 %, tj. [částka]. Náhrada je splatná do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Postup podle § 14b advokátního tarifu je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu, jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje [částka] a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.

27. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení spočívajících v odměně advokáta a paušální náhradě hotových výdajů za vyjádření žalobkyně, neboť neobsahovalo žádná nová relevantní tvrzení a žalobkyně je na výzvu soudu učinila pouze k doložení listinných důkazů (a jejich řádnému označení). Uvedené listiny však měly být označeny a předloženy již s žalobou (§ 79 odst. 1 a 2 o. s. ř.) a jde tedy o náklad neúčelný. Navíc se nejednalo o podání ve věci samé ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, neboť jím žalobkyně pouze předkládala listiny, ale ve věci samé nic neuvedla.