228 C 111/2022

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Richardem Galisem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 3 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 000 Kč od 5. 2. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 000 Kč od 17. 10. 2015 do 4. 2. 2020 zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 826,54 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně“) uzavřela s žalovaným dne 25. 9. 2015 smlouvu o zápůjčce, na základě které se zavázala žalovanému poskytnout zápůjčku ve výši 3 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit poplatek do 16. 10. 2015 Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě tak, že žalovaný se zaregistroval na webových stránkách právní předchůdkyně, kde uvedl požadované údaje (zejm. e-mail a číslo telefonu), odsouhlasil znění všeobecných obchodních podmínek a následně v klientské sekci požádal o poskytnutí zápůjčky, což právní předchůdkyně odsouhlasila. Žalovaný však zápůjčku nesplatil řádně a včas. Na jistině mu zbývá uhradit 3 000 Kč s tím, že poplatek a další platby žalobkyně nežádá. Pohledávka za žalovaným byla dne 30. 1. 2019 postoupena na společnost [právnická osoba], která ji dne 21. 2. 2019 postoupila na žalobkyni. Žalobkyně se též domáhá úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 000 Kč od 17. 10. 2015 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud zjistil následující skutečnosti.

4. Ve všeobecných obchodních podmínkách je na poslední straně uvedeno, že je dne 25. 9. 2015 odsouhlasil žalovaný (aniž by byl připojen vlastnoruční podpis).

5. V individuálních podmínkách smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 25. 9. 2015, je žalovaný označen jako klient a společnost [právnická osoba] jako věřitel. Je v nich uvedeno, že jsou dodatkem k všeobecným podmínkám, a že právní předchůdkyně a žalovaný uzavírají smlouvu o půjčce na částku 3 000 Kč s poplatkem 687 Kč a termínem 16. 10. 2015. Ve smlouvě o zápůjčce č. [anonymizováno] je opět označen žalovaný jako klient a právní předchůdkyně jako zapůjčitel, obsahuje totožné parametry zápůjčky a jsou zde uvedena čísla účtů smluvních stran. Obě listiny nejsou žalovaným vlastnoručně podepsány.

6. Ze zprávy České spořitelny plyne, že majitelem účtu uvedeného ve smlouvě o zápůjčce byl v září 2015 žalovaný. Podle výpisu z tohoto účtu na něj byla dne 25. 9. 2015 připsána platba 3 000 Kč z účtu právní předchůdkyně (číslo účtu opět sedí s číslem uvedeným ve smlouvě o zápůjčce).

7. Soud má za to, že žalobkyně neprokázala svá tvrzení o způsobu uzavření smlouvy. Skutečnost, že právě žalovaný (a nikoliv jiná osoba) se registroval na webových stránkách právní předchůdkyně a požádal o poskytnutí zápůjčky, nevyplývá z žádných provedených důkazů a žalobkyně jiné důkazy neoznačila. Jen to, že žalovaný je označen v jím nepodepsaných listinách jako věřitel či klient ještě neznamená, že to byl právě on, kdo o poskytnutí zápůjčky požádal, neboť se jedná o listiny vytvořené samotnou právní předchůdkyní, která do nich mohla uvést cokoliv, popř. mohla žádost podat (namísto žalovaného) přes internet kterákoliv jiná osoba znalá osobních údajů žalovaného. Ta rovněž mohla sdělit jeho číslo účtu.

8. Břemeno tvrzení i důkazní ohledně uzavření smlouvy, na jejímž základě jí měl žalovaný plnit, tíží žalobkyni (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. 29 ICdo 50/2017, a tam citovaná literatura). Soud měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), aby označila důkazy ke svým tvrzením o způsobu uzavření smlouvy. Jelikož se však žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání. Po účastníkovi lze spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud ani není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomu jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Nelze tedy než uzavřít, že žalobkyně své břemeno důkazní neunesla.

9. Dopisem ze dne 11. 4. 2019, odeslaným dne 12. 4. 2019 (viz poštovní podací arch), právní předchůdkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru [číslo] na žalobkyni ke dni 27. 2. 2019.

10. Dne 23. 1. 2020 (viz poštovní podací arch) žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dluhu z výše uvedené smlouvy o zápůjčce ve výši 12 303,13 Kč do sedmi dnů od doručení.

11. Podle § 1725 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah.

12. Podle § 1745 občanského zákoníku smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.

13. Podle § 561 odst. 1 občanského zákoníku se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího.

14. Podle § 562 odst. 1 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

15. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Soud se nejprve zabýval tím, zda mezi právní předchůdkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva. Jak vyplývá z § 1725 věty první a § 1745 občanského zákoníku, smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednají její obsah, konkrétně v okamžiku účinnosti přijetí nabídky. Jinými slovy, podmínkou uzavření smlouvy je úplný konsens (souhlasná vůle) smluvních stran na (zásadně) celém obsahu smlouvy.

17. V této souvislosti je třeba rozlišovat mezi neuzavřením smlouvy a nedodržením písemné (či jiné) formy. I smlouva, u níž zákon obligatorně vyžaduje písemnou formu, může být uzavřena (toliko) ústně, tedy i bez podpisu jednajícího (§ 561 odst. 1 občanského zákoníku) či použití technických prostředků ve smyslu § 562 odst. 1 občanského zákoníku. Právě uvedené je pouze podmínkou dodržení („ zachování“) písemné formy. Jinak řečeno: i nepodepsaná listina může zaznamenávat obsah řádně uzavřené smlouvy, a to i kdyby právní jednání nebylo učiněno elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Taková smlouva pouze nebude v písemné formě.

18. Rozdíl je taktéž v tom, že v důsledku neuzavření smlouvy závazek vůbec nevznikne, kdežto při nedodržení písemné formy (např. v důsledku absence podpisu) vede„ jen“ k její neplatnosti – a to navíc spíše výjimečně (viz § 582 občanského zákoníku). Z toho plyne i odlišný právní režim bezdůvodného obohacení. Případné plnění poskytnuté jednou ze stran neuzavřené smlouvy představuje plnění bez právního důvodu podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, zatímco u neplatné smlouvy jde o plnění na základě neplatného závazku ve smyslu § 2993 občanského zákoníku.

19. Jak již bylo výše uvedeno, žalobkyně uzavření smlouvy o zápůjčce neprokázala, resp. neprokázala, že to byl právě žalovaný, kdo vůči právní předchůdkyni učinil projev vůle spočívající v nabídce (§ 1731 a násl. občanského zákoníku) v podobě žádosti o zápůjčku. Nelze tedy než dospět k závěru, že mezi účastníky nedošlo k uzavření žádné smlouvy.

20. Soud následně zkoumal, zda lze věc posoudit podle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku). Právní předchůdkyně zaplatila žalovanému na jeho účet celkem 3 000 Kč, aniž by k tomu existoval právní důvod, zejména závazek ze smlouvy mezi účastníky. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 občanského zákoníku), jímž se žalovaný na úkor právní předchůdkyně obohatil a je proto povinen je podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku vydat. Pohledávka na zaplacení této částky za žalovaným byla v souladu s § 1879 občanského zákoníku posléze postoupena na žalobkyni (k závěru o aktivní legitimaci žalobkyně postačuje řádné oznámení postoupení žalovanému, viz rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007). Žalovaný přitom netvrdil, ani v řízení nevyšlo najevo, že by dosud žalobkyni nebo právní předchůdkyni cokoliv vydal.

21. Splatnost pohledávky žalobkyně soud posoudil odlišně. Nelze ji odvíjet od smlouvy, neboť ta vůbec nebyla uzavřena. V případech bezdůvodného obohacení se splatnost řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně vyzvala předžalobní výzvou odeslanou dne 23. 1. 2020 žalovaného k uhrazení dlužné částky do 7 dnů od doručení. Do dispozice žalovaného se dostala dne 28. 1. 2020 (§ 573 občanského zákoníku), splatnost tedy nastala dne 4. 2. 2020 a od 5. 2. 2020 je žalovaný v prodlení. Teprve až od tohoto dne žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

22. Ze shora uvedených důvodů soud prvním výrokem uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 000 Kč od 5. 2. 2020 do zaplacení. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Druhým výrokem soud žalobu zamítl v části, kterou žalobkyně požadovala úrok z prodlení, jenž jí nenáleží.

23. Třetím výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Při posouzení procesního úspěchu stran soud musel přihlédnout i k příslušenství (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Žalobkyně ve věci z procesního hlediska z větší části uspěla (žalobkyně uspěla co do 3 635,17 Kč, žalovaný co do 1 040,10 Kč a celkový předmět řízení činil 4 675,27 Kč), má proto právo na poměrnou část náhrady účelně vynaložených nákladů proti méně úspěšnému žalovanému, tj. na 55,51 % náhrady (rozdíl úspěchu žalobkyně a úspěchu žalovaného). Náhradu nákladů řízení tvoří: odměna advokáta za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), po 200 Kč podle § 14b odst. 1 a 6 advokátního tarifu; paušální náhrada hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu; a náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad podle § 137 odst. 3 písm. a) a § 151 odst. 2 o. s. ř. v sazbě 21 % ve výši 189 Kč. K náhradě nákladů řízení náleží i žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Celková výše náhrady tak činí 1 489 Kč, z čehož žalobkyni náleží poměrná část v rozsahu 55,51 %, tj. 826,54 Kč. Náhrada je splatná do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Postup podle § 14b advokátního tarifu je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu, jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.

24. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení spočívajících v odměně advokáta a paušální náhradě hotových výdajů za vyjádření žalobkyně, neboť tam uvedená tvrzení měla být již součástí žaloby, která neobsahovala řádné vylíčení všech rozhodujících skutečností (§ 79 odst. 1 o. s. ř.). Jde tedy o náklad neúčelný.