228 C 126/2022

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Richardem Galisem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 24 636,92 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 23 436,92 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 23 436,92 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 1 200 Kč a úroku ve výši 21,99 % ročně z částky 23 436,92 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 438 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], (dále jen„ [jméno]“) uzavřela dne 7. 9. 2010 s žalovanou smlouvu o bankovních produktech a službách, kterou se zavázala zřídit a vést pro žalovanou bankovní účet a poskytnout jí kontokorentní úvěr [anonymizováno], jimiž umožnil žalované přečerpat prostředky na běžném účtu až do limitu 20 000 Kč sjednaného dne 27. 2. 2019 v dispozicích ke smlouvě. Při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela [právnická osoba] z údajů poskytnutých žalovanou, informací z interních a externích databází (NRKI a BRKI), insolvenčního rejstříku a databáze Ministerstva vnitra. Žalovaná své povinnosti ze smlouvy neplnila, neboť přečerpala limit a úvěr nesplácela řádně a včas. Společnost [jméno] proto na základě smlouvy převedla aktuální výši nepovoleného čerpání 23 436,92 Kč na nově zřízený úvěrový účet a posléze úvěr ke dni 8. 6. 2020 zesplatnila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2021 byla pohledávka za žalovanou postoupena na [právnická osoba], která ji smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2021 postoupila na žalobkyni. Nyní se žalobkyně domáhá jistiny úvěru ve výši 23 436,92 Kč, poplatků ve výši 1 200 Kč, úroku ve výši 21,99 % ročně z jistiny od 17. 9. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z jistiny od 17. 9. 2021 do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Soud zjistil následující skutečnosti.

4. Dne 7. 9. 2010 podepsaly [právnická osoba] a žalovaná smlouvu o bankovních produktech a službách, podle které byly její součástí i dispozice, které obsahují konkrétní parametry jednotlivých produktů a služeb. Společnost [jméno] se zavázala vést žalované běžné, vkladové a spořicí účty a poskytnout jí kontokorentní úvěr [anonymizováno] povolením debetního zůstatku běžného účtu do výše povoleného limitu. Konkrétní výše limitu nebyla ve smlouvě ujednána.

5. Téhož dne podepsaly [právnická osoba] a žalovaná dispozice obsahující parametry běžného účtu, platební karty, internetového bankovnictví a SMS servisu.

6. Dne 27. 2. 2019 podepsaly [právnická osoba] a žalovaná dispozice k výše uvedené smlouvě, kterou si sjednaly povolený limit [anonymizováno] ve výši 20 000 Kč ode dne 27. 2. 2019 s úrokovou sazbou 21,99 % ročně.

7. V žádosti o povolení [anonymizováno] žalovaná uvedla, že za poslední 3 měsíce měla čistý měsíční příjem 13 302 Kč, celkový čistý příjem domácnosti 50 000 Kč, nezbytné měsíční náklady 0 Kč, srážky ze mzdy 0 Kč a jiné měsíční splátky 0 Kč. Není uveden žádný předložený doklad o hlavním příjmu. Má pracovní poměr na dobu neurčitou, je svobodná, nemá žádné vyživovací povinnosti a jako druh bydlení uvedla„ jiné“.

8. Podle platební historie čerpala dne 3. 2. 2020 žalovaná od [právnická osoba] úvěr 23 436,92 Kč.

9. Podle výpisů z úvěrového účtu žalované u [právnická osoba] činila jistina úvěru (po splatnosti) vyčerpaná žalovanou celkem 23 436,92 Kč od května 2020.

10. Dne 11. 6. 2020 odeslala (viz poštovní podací arch) [právnická osoba] oznámení o zesplatnění, kterým prohlásila úvěr za splatný ke dni 8. 6. 2020 a vyzvala žalovanou k zaplacení částky 24 636,92 Kč do 24. 6. 2020.

11. Dne 4. 10. 2021 odeslala (viz poštovní podací arch) [právnická osoba] žalované oznámení o postoupení pohledávky, jímž oznámila žalované postoupení pohledávky z výše uvedené smlouvy na [právnická osoba] a.s.

12. Dne 5. 11. 2021 odeslala (viz poštovní podací arch) [právnická osoba] a.s. žalované na celkem tři adresy oznámení o postoupení pohledávky, jímž oznámila žalované postoupení pohledávky z výše uvedené smlouvy na žalobkyni.

13. Dne 10. 12. 2021 (viz poštovní podací arch) žalobkyně odeslala žalované na celkem tři adresy předžalobní výzvu k úhradě dluhu ve výši 32 094,11 Kč z výše uvedené smlouvy do sedmi dnů od odeslání.

14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

18. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

19. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

20. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

21. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že [právnická osoba] a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Ta byla uzavřena (§ 1725 a § 1745 občanského zákoníku) až podpisem dispozic dne 27. 2. 2019, neboť teprve tehdy byla sjednána výše úvěru („ povolený limit“) jako jedna z podstatných náležitostí tohoto smluvního typu (zatímco do té doby byla ve smlouvě o bankovních produktech a službách ujednána toliko možnost budoucího sjednání v dispozicích s konkrétními parametry). Z časového hlediska je tedy na místě na věc aplikovat občanský zákoník (a nikoliv zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník) a zákon o spotřebitelském úvěru. Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaná vystupovala jako spotřebitelka (§ 419 občanského zákoníku). Společnost [jméno] pak byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 občanského zákoníku) poskytla spotřebitelský úvěr.

22. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).

23. Soud má za to, že [právnická osoba] řádně neposoudila úvěruschopnost žalované. Při posuzování vycházela jen z údajů, které jí uvedla žalovaná v žádosti o úvěr, aniž by je měla jakkoliv objektivně podloženy, což není dostatečné (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, jehož závěry lze uplatnit i pro nynější zákon o spotřebitelském úvěru). To platí i pro příjem žalované ze zaměstnání, neboť v žádosti o [anonymizováno] je uvedeno, že žalovaná žádný doklad nepředložila a opak žalobkyně ani netvrdí.

24. Tvrzení žalované v žádosti jsou nadto značně vágní, nedostatečná a nevěrohodná. Žalovaná nijak nespecifikuje, kde bydlí (uvedla druh bydlení„ jiný“) a není tedy ani rámcově zřejmé, jaké výdaje spojené s bydlením by mohla mít (zda platí nájemné, hypotéku či příspěvek rodičům, s nimiž bydlí). Jako nezbytné měsíční náklady uvedla 0 Kč, což je zjevně nepravdivé, neboť každý člověk má výdaje spojené s bydlením (nájemné, hypotéka, energie, poplatky za odpad, telefon apod.) a uspokojováním dalších potřeb (stravování, cestování do práce, školy atp.). Nevěrohodné je i tvrzení o celkovém čistém příjmu domácnosti ve výši 50 000 Kč, neboť vůbec není zřejmé, z čeho by měl plynout (a kdo jej vlastně dosahuje či zda může být použit ke splácení úvěru, tedy zda má vůbec nějakou relevanci při vyhodnocování úvěruschopnosti žalované).

25. Samotné prověření žalované v registrech a databázích (BRKI, NRKI či insolvenčním rejstříku), jakož i využití statistických údajů, nepostačuje (viz výše cit. rozsudek Nejvyššího soudu). Tvrzení, že k prověření registrů došlo, žalobkyně ani neprokázala. Z žádné předložené listiny totiž neplyne, že by některý z registrů prověřila. Není to zřejmé ani z přílohy k vyjádření [právnická osoba], která žádný výsledek zjištěný z těchto registrů neobsahuje. Vyjádření [právnická osoba] má navíc téměř nulovou důkazní hodnotu, neboť jde v podstatě jen o další tvrzení žalobkyně (s ohledem na to, že [právnická osoba] je její právní předchůdkyní).

26. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnila svá tvrzení a označila důkazy k tomu, že [právnická osoba] s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr (včetně výzvy k prokázání dalších výše uvedených neprokázaných skutečností). Žalobkyně se však jednání nezúčastnila. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání. Po účastníkovi lze spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud ani není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomu jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

27. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a důkazní stran toho, že [právnická osoba] dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít [právnická osoba] bez důvodných pochybností za to, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož [právnická osoba] spotřebitelský úvěr žalované v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně ujednání o úroku, poplatcích a splatnosti. 28. [příjmení] [jméno] nicméně žalované na základě neplatného závazku poskytla peněžní prostředky ve výši celkem 23 436,92 Kč, z nichž jí žalovaná doposud nic nevrátila. Tato částka tedy představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 občanského zákoníku) na straně žalované, které byla povinna podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vrátit [právnická osoba] v době přiměřené jejím možnostem. Pohledávka na zaplacení této částky za žalovanou byla v souladu s § 1879 občanského zákoníku posléze postoupena přes dalšího věřitele až na žalobkyni (k závěru o aktivní legitimaci žalobkyně postačuje řádné oznámení postoupení žalovanému, viz rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007).

29. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Společnost [jméno] vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky do 24. 6. 2020. Žalovaná se proti této lhůtě nijak nebránila (nevznikl tedy„ spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru) a v řízení ani nevyšlo najevo, že by byla nepřiměřená jejím možnostem (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Počínaje následujícím dnem je tak žalovaná v prodlení. Od tohoto dne též žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. s tím, že jej požadovala až ode dne 17. 9. 2021.

30. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě prvním výrokem vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 23 436,92 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 23 436,92 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části (tj. zejména co do poplatků a úroků) soud žalobu druhým výrokem jako nedůvodnou zamítl.

31. Třetím výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně ve věci částečně uspěla a její neúspěch byl pouze v poměrně nepatrné části (jen co do částky 1 200 Kč a části příslušenství). Žalobkyně má proto právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proti žalované. Náhradu nákladů řízení tvoří: odměna advokáta za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzva) podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), po 300 Kč podle § 14b odst. 1 a 6 advokátního tarifu; paušální náhrada hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu; a náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad podle § 137 odst. 3 písm. a) a § 151 odst. 2 o. s. ř. v sazbě 21 % ve výši 252 Kč. K náhradě nákladů řízení náleží i žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 986 Kč Celkem tak náhrada nákladů řízení žalobkyně činí 2 438 Kč. Náhrada je splatná do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Postup podle § 14b advokátního tarifu je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu (např. 225 C 109/2022, 210 C 119/2022 či 222 C 111/2022), jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.

32. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení spočívajících v odměně advokáta a paušální náhradě hotových výdajů za obě vyjádření žalobkyně, neboť tam uvedená tvrzení měla být již součástí žaloby, která neobsahovala řádné vylíčení všech rozhodujících skutečností (§ 79 odst. 1 o. s. ř.). Jde tedy o náklady neúčelné.