228 C 163/2022

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Richardem Galisem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 12 290 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 7 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 400 Kč od 5. 8. 2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 7 390 Kč úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 685 Kč od 12. 9. 2021 do 4. 8. 2022 a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 285 Kč od 5. 8. 2022 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doměřený soudní poplatek za žalobu ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že dne 12. 8. 2021 uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému 7 400 Kč, který se zavázal zápůjčku vrátit a zaplatit poplatek 2 285 Kč do 11. 9. 2021 Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek žalobkyně, kde žalovaný vyplnil žádost o poskytnutí zápůjčky a zadal své osobní údaje. Jeho totožnost byla ověřena ověřovací platbou z účtu žalovaného, na nějž byla následně zápůjčka vyplacena, a scanem dokladu totožnosti. Žalovaný smlouvu podepsal SMS kódem zaslaným ze svého telefonu. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného tak, že si vyžádala informace o jeho poměrech, které ověřila na základě dokumentů od něj vyžádaných, popř. nahlédnutím do relevantních databází. Žalovaný však zápůjčku nesplácel řádně a včas. Dosud na svůj dluh nic nezaplatil. Žalobkyně dále žádá náklady vynaložené v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 2 500 Kč, smluvní pokutu za prodlení ve výši 2 605 Kč (ve výši 0,1 % denně z částky 7 400 Kč za období ode dne 12. 9. 2021 do dne 30. 8. 2022) a úrok z prodlení ve výši 8,5 % z částky 9 685 Kč od 12. 9. 2021 do zaplacení. Pokud by soud dospěl k závěru o nedostatečném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, žádá žalobkyně alespoň vrácení bezdůvodného obohacení žalovaného.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud zjistil následující skutečnosti.

4. Ve smlouvě o zápůjčce ze dne 12. 8. 2021 je žalovaný označen jako klient a žalobkyně jako věřitel. Věřitel se zavázal poskytnout klientovi zápůjčku 7 400 Kč na účet klienta a klient se zavázal ji vrátit a zaplatit poplatek 2 285 Kč do 11. 9. 2021 Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpis žalovaného a je zde pouze údaj o PIN kódu, který měl žalovaný zadat.

5. Podle výpisu z účtu zaslal žalovaný dne 17. 5. 2021 platbu 0,01 Kč na účet žalobkyně. Shodná čísla účtů jsou uvedena u žalobkyně i u žalovaného ve smlouvě o zápůjčce.

6. Podle výpisu z účtu žalovaného byla dne 12. 8. 2021 zaslána na účet žalovaného platba 7 400 Kč od žalobkyně. Shodná čísla účtů jsou opět uvedena u žalobkyně i u žalovaného ve smlouvě o zápůjčce.

7. Dne 27. 7. 2022 odeslala (viz podací lístek) žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku, kterou jej vyzvala k zaplacení dluhu ze smlouvy ve výši 16 018 Kč do tří dnů.

8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

13. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

14. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

15. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvou o zápůjčce podle § 2390 a násl. občanského zákoníku, která vznikla okamžikem, kdy byly peněžní prostředky od žalobkyně poskytnuty na účet žalovaného. Uzavření smlouvy (§ 1725 a § 1745 občanského zákoníku) právě žalovaným je zřejmé z toho, že zaplatil verifikační platbu z účtu, který ve smlouvě uvedl a i na něj byla poté zápůjčka poskytnuta. Jednalo se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný vystupoval jako spotřebitel (§ 419 občanského zákoníku) a žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 občanského zákoníku) poskytla spotřebitelský úvěr. Je tedy na místě aplikovat i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

16. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).

17. Soud má za to, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Jak plyne z § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, při hodnocení úvěruschopnosti je třeba mj. porovnávat příjmy a výdaje spotřebitele. Posouzení se pak podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sice zakládá především na informacích poskytnutých spotřebitelem, ty však musí být mj. spolehlivé a dostatečné. Z judikatury k předchozí právní úpravě spotřebitelského úvěru (která je použitelná i nyní s ohledem na prakticky shodný obsah dotčených ustanovení) v této souvislosti plyne, že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Naopak nepostačuje, pokud poskytovatel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

18. Žalobkyně pouze vágně tvrdila, že si před uzavřením smlouvy vyžádala informace o poměrech žalovaného, které ověřila na základě dokumentů od něj vyžádaných, popř. nahlédnutím do relevantních databází. Tato tvrzení žádným způsobem nekonkretizovala (jaké informace o žalovaném zjistila, jak je vyhodnotila ve vztahu ke schopnosti žalovaného splácet zápůjčku, z jakých dokumentů a databází je ověřila atd.), a především k nim neoznačila žádné důkazy. Poučení podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), aby žalobkyně odpovídajícím způsobem doplnila svá tvrzení k posouzení úvěruschopnosti žalovaného a označila k nim důkazy, soud žalobkyni nemohl dát pro její neúčast na jednání. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání. Po účastníkovi lze spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud ani není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomu jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

19. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a důkazní stran toho, že dostála povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít bez důvodných pochybností za to, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o zápůjčce absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně všech dílčích ujednání o poplatku, náhradě nákladů na vymáhání, smluvní pokutě, přirůstání těchto a dalších nároků k jistině a splatnosti.

20. Žalobkyně nicméně žalovanému bez platného závazku poskytla peněžní prostředky ve výši celkem 7 400 Kč, které představují bezdůvodné obohacení (§ 2991 občanského zákoníku) na straně žalovaného, jež je žalovaný povinen podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vrátit žalobkyni.

21. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky do tří dnů předžalobní výzvou odeslanou dne 27. 7. 2022, která se do dispozice žalovaného dostala dne 1. 8. 2022 (§ 573 občanského zákoníku). Žalovaný se proti této lhůtě nijak nebránil (nevznikl tedy„ spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru) a v řízení ani nevyšlo najevo, že by byla nepřiměřená jeho možnostem (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Splatnost tedy nastala dne 4. 8. 2022 a od 5. 8. 2022 je žalovaný v prodlení. Teprve až od tohoto dne žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., s tím, že žalobkyně jej žádala pouze ve výši 8,5 % ročně.

22. Ze shora uvedených důvodů soud prvním výrokem uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 7 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 400 Kč od 5. 8. 2022 do zaplacení. Lhůta k plnění plyne z § 160 odst. 1 o. s. ř. Druhým výrokem soud žalobu jako nedůvodnou zamítl v části, kterou žalobkyně požadovala poplatek, náhradu nákladů vymáhání, smluvní pokutu a úrok z prodlení v části, v níž žalobkyni nenáleží, neboť tyto nároky se zakládají na absolutně neplatné smlouvě.

23. Třetím výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Při posouzení procesního úspěchu stran soud musel přihlédnout i k příslušenství (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Žalovaný ve věci z procesního hlediska z větší části uspěl, měl by proto právo na poměrnou část náhrady účelně vynaložených nákladů řízení proti méně úspěšné žalobkyni. Žádné náklady řízení mu však nevznikly, žádný z účastníků tak nemá právo na jejich náhradu.

24. Čtvrtým výrokem soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 200 Kč, který byl doměřen poté, co nedošlo k vydání elektronického platebního rozkazu podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o soudních poplatcích“). O uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek soud rozhodl v rozhodnutí, jímž se řízení končí v souladu s § 9 odst. 4 písm. a) a odst. 6 větou první tohoto zákona, neboť již začal jednat o věci samé. Lhůta k plnění plyne z § 160 odst. 1 o. s. ř.