228 C 24/2026

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Pokornou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zaplacení částky 127 491,55 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 58 299,44 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 58 299,44 Kč od 10. 2. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 66 043,84 Kč, 3 148,27 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 58 975,57 Kč od 14. 10. 2025 do 9. 2. 2026, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % z částky 676,13 Kč od 10. 2. 2026 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení úvěru. Dle tvrzení žalobkyně došlo mezi ní a žalovaným k uzavření smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 68 400 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný takto postupně čerpal od května do června 2025 postupně 16 000 Kč, 5 500 Kč, 1 000 Kč, 26 748 Kč, 700 Kč, 1 000 Kč, 1 000 Kč, 5 000 Kč, 600 Kč a 26 800 Kč. Identifikace žalovaného měla proběhnout prostřednictvím služby Kontomatik tím, že žalovaný zpřístupnil svůj bankovní účet za účelem získání informací o bankovním účtu a jeho majiteli. Dále požaduje poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 675,57 Kč. Na jistinu uhradil žalovaný 26 048,56 Kč. Na smluvním úroku je účtováno 65 367,71 (0,98 % denně z nesplacené části jistiny). Žalobkyně měla posoudit úvěruschopnost žalovaného, a to nahlédnutím do databází (NRKI a BRKI), do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, dále vycházela z informací poskytnutých žalovaným, z žalovaným předložených výpisů z účtu a výplatních pásek, prokazujících jeho pravidelný příjem. Ověřená výše příjmu činila 25 000 Kč. Dotazy proběhly do bankovního a nebankovních registru klientských informací, ISIR, neplatných dokladů, a centrální evidence exekucí. Žalobkyně proto požaduje částku 124 343,28 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 58 975,57 Kč od 14. 10. 2025 do zaplacení, částku 3 148,27 Kč a náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil jednání. Žalobkyně se z účasti na tomto jednání omluvila, nepožadovala odročení. Žalovaný se k jednání, ačkoliv byl řádně a včas předvolán, nedostavil, nepožadoval odročení. Soud proto jednal podle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu v nepřítomnosti žalobkyně, respektive jejího právního zástupce a žalovaného.

4. Z předložené listiny, označené jako smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 4. 5. 2025 a všeobecných smluvních podmínek bylo zjištěno, že obsahem této smlouvy mělo být poskytnutí revolvingového úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 68 400 Kč. Dle smlouvy se měl žalovaný kromě jistiny úvěru zavázat zaplatit úrok ve výši 0,983 % denně, poplatek za vyplacení jednotlivých tranší úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a poplatky dané sazebníkem. RPSN činila 1 685,79 %. Pro případ prodlení s vrácením úvěru se měl žalovaný zavázat zaplatit smluvní pokutu. Splatnost první denní splátky byla stanovena na 3. 6. 2025. Na smlouvě není připojen vlastnoruční ani elektronický podpis žalovaného (a to ani v elektronické podobě dokumentu). Dle čl. VII bodu 1. smlouvy mělo dojít buď k zaplacení „ověřovací koruny“ či ověření vlastnictví účtu přes službu „kontomatik“.

5. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, ., soud zjistil, že v domácnosti žalovaného žijí celkem , hodnota, osoby, z toho 2 osoby mají příjem, pravidelné měsíční výdaje mají činit 2 000 Kč, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu 95 842 Kč, výše příjmu uvedená spotřebitelem 29 000 Kč, rezerva pro výdaje 700 Kč, spočítané minimální výdaje 8 655 Kč, disponibilní příjem 20 300 Kč, počet doporučených prodloužení 0.

6. Listina označená jako BankID výpis obsahuje některé údaje žalovaného – datum narození, rodné číslo, bydliště, email, číslo dokladu totožnosti, číslo účtu, telefonní číslo.

7. Přepisem denních splátek bylo rozvrženo, jakým způsobem by došlo k započítávání plateb žalované na jistinu, úrok a poplatek.

8. Listina označená jako autorizace ověření totožnosti obsahuje informaci o tom, že totožnost spotřebitele byla autorizována prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet, , Jméno žalovaného, , číslo účtu , č. účtu, .

9. Z listiny vyhotovené žalobkyní nadepsané jako identifikované příjmy bylo zjištěno, že na účtu žalovaného se mají nacházet příchozí platby v celkové výši značně převyšující žalovaným deklarované příjmy, kdy na účet přichází i částky v řádech stokorun či nižších tisíců.

10. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalobkyně zaslala na bankovní účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, částky 5 000 Kč, 1 000 Kč, 1 000 Kč, 16 000 Kč, 600 Kč, 26 800 Kč, 5 500 Kč, 1 000 Kč, 700 Kč, 26 748,01 Kč (celkem tedy 84 348 Kč). Dojití těchto finančních prostředků na účet žalovaného bylo současně potvrzeno dotazem příslušnou banku, která rovněž potvrdila, že majitelem a disponentem tohoto účtu byl právě žalovaný.

11. Email ze dne 13. 10 2025 obsahuje sdělení o prodlení žalovaného přesahující 91 dní, se sdělením, že celková dlužná částka je nyní splatná.

12. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 28. 1. 2026 a potvrzení o odeslání zásilky z 30. 1. 2026 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení před samotným podáním žaloby, a to do 3 dnů.

13. Z ostatních listinných důkazů (informace pro spotřebitele, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, souhlas se zpracováním osobních údajů, obecné principy posuzování a filozofie společnosti) soud neučinil nová či odlišná skutková zjištění.

14. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpÚ“), ve znění k datu právního jednání.

15. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 2 odst. 1 SpÚ, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 86 odst. 1 SpÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 SpÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

19. Podle § 75 SpÚ, poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 SpÚ, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

20. Podle § 104 SpÚ, platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

21. Podle § 110 SpÚ, platí, že neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

22. Podle § 561 odst. 1 o. z., se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

23. Podle § 562 odst. 1 o. z., je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle ust. § 562 odst. 2 o. z. se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

24. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena úvěrová smlouva.

26. Jak bylo shora uvedeno, tak žalobkyní předložená listina nazvaná jako smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru vlastnoruční podpis žalovaného neobsahovala, neobsahovala však ani podpis elektronický. V daném případě pak nelze vůbec uvažovat nad tím, že by podpis na smlouvě mohl být nahrazen mechanickými prostředky, neboť se jednalo o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem, kdy je požadavek písemné formy smlouvy zakotven zákonem jako důležitý prvek ochrany spotřebitele.

27. Z § 562 odst. 1 o. z. vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému. Soud pak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby uvedla tvrzení a navrhla důkazy ohledně toho, že záznamy v elektronickém systému prováděla systematicky, posloupně a že jsou chráněny proti změnám. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.3.2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Tvrzení žalobkyně o uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru v elektronické formě tak nebylo v řízení prokázáno. Rovněž nebylo ani prokázáno, že žalobkyně uzavřela smlouvu právě se žalovanou, neboť zadat údaje žalované, zpřístupnit její účet mohl prakticky kdokoliv.

28. I pokud by žalobkyně prokázala uzavření smlouvy tvrzeného obsahu, neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalované splácet spotřebitelský úvěr podle § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 SpÚ. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 SpÚ sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020, OPR-Finance, C-679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8.10.2020, č. j. 27 Co 230/2020–103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně). I v tomto směru měl soud v úmyslu žalobkyni poučit ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. Soud má tedy za to, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, z jakého vycházela příjmu, byl předložen přehled příchozích plateb (vlastní výpis nikoliv), kde jsou příchozí platby velmi rozdrobené, nijak nebyl osvětlen zdroj těchto příjmů. Sám žalovaný měl uvést příjem podstatně nižší, toto nebylo nijak osvětleno. Zasílané částky a kontrast s příjmem, který měl žalovaný uvést (výše nebyla soudu nijak doložena), spíše svědčí pro souběžné čerpání dalších úvěrů, a tedy opět vzbuzuje zásadní pochybnosti o schopnosti splácet. K prokázání této skutečnosti nebyly označeny ani předloženy žádné listiny. Dle tvrzení žalobkyně měla žalobkyně provádět lustrace v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru hledaných osob, registru politicky aktivních osob, a výpisem z katastru nemovitostí, výpisem z registru sankční seznamy a z interních registrů historie klienta. Výsledky těchto lustrací rovněž nebyly předloženy. Nebyly specifikovány náklady žalovaného na bydlení, právní důvod užívání nemovitosti. Žalobkyně tedy nemohla mít postaveno na jisto, zda bude žalovaný schopen poskytnutý úvěr splatit. V tomto směru měl soud v úmyslu žalobkyni rovněž poučit podle § 118a odst. 1, 3 občanského soudního úřadu, avšak žalobkyně se k jednání nedostavila.

29. Žalobkyně nicméně žalovanému na základě neplatného závazku poskytla peněžní prostředky ve celkové výši 84 348 Kč, žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil 26 048,56 Kč. Na úhradu jistiny žalobkyně požaduje částku 58 300 Kč, soud vyhodnotil nárok jako důvodný do částky 58 299,44 Kč. Tato částka tedy představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 o. z.) na straně žalovaného, které byl povinen podle § 87 odst. 1 věty třetí SpÚ vrátit žalobkyni v době přiměřené jeho možnostem. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13.1.2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Soud vyšel z toho, že žalovaný byl žalobkyní k zaplacení prokazatelně vyzván předžalobní výzvou odeslanou dne 30. 1. 2026, která byla podle § 573 o. z. doručena dne 4. 2. 2026, žalovaný měl žalobkyni zaplatit do 3 dnů, tj. do 9. 2. 2026, protože tak neučinil, je od následujícího dne tj. 10. 2. 2026 v prodlení. Výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úroky z prodlení činily v daném pololetí 11,5 %. Na základě výše uvedeného soud proto uložit žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 58 299,44 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 10. 2. 2026. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy mezi žalobkyní a žalovaným, nebyl doložen ani žádný důvod, pro který by byla žalobkyně oprávněna tyto platby po žalovaném požadovat.

30. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný ve věci z procesního hlediska z větší části uspěl, avšak žádné náklady mu prokazatelně nevznikly. Náhrada nákladů řízení tak nebyla přiznána žádnému z účastníků.

31. Lhůty k plnění se opírají o § 160 odst. 1 o. s. ř.