228 C 29/2026

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Janou Pokornou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky Ph.D. sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 17 010 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 13. 1. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 3 250 Kč, 3 760 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 13 250 Kč od 19. 2. 2025 do 12. 1. 2026, zákonného z úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 3 250 Kč od 13. 1. 2026 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 13. 1. 2026 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 494,88 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení úvěru. Dle tvrzení žalobkyně došlo mezi ní a žalovaným k uzavření smlouvy o zápůjčce, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3 250 Kč. Žalovaný na dluh neuhradil nic. Před uzavřením smlouvy byla ověřena totožnost klienta (byl poskytnut sken dokladu s fotografií), vlastnictví bankovního účtu žalovaným bylo ověřeno prostřednictvím služby informování o platebním účtu. Podpis proběhl prostřednictvím PIN zaslaného žalobcem. Žalobkyně měla před podpisem vyžádat od žalovaného informace o rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných poměrech, tyto byly ověřeny na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného. Za upomínky požaduje úhradu nákladů ve výši 500 Kč za upomínku. Celkem požaduje úhradu jistiny a poplatku částku ve výši 13 250 Kč, náklady spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,10 % denně z dlužné částky ve výši 10 000 Kč ode dne 19. 2. 2025 do 2. 3. 2026, tj. 3 760 Kč. Předžalobní výzva byla zaslána dne 6. 1. 2026.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil jednání. Žalobkyně se z účasti na tomto jednání omluvila, nepožadovala odročení. Žalovaný se k jednání, ačkoliv byl řádně a včas předvolán, nedostavil, nepožadoval odročení. Soud proto jednal podle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu v nepřítomnosti žalobkyně, respektive jejího právního zástupce a žalovaného.

4. Z předložené listiny, označené jako smlouva o zápůjčce ze dne 19. 1. 2025 bylo zjištěno, že touto smlouvu měla být žalobkyní žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 10 000 Kč, za to se měl žalovaný zavázat uhradit částku ve výši 3 250 Kč. Splatnost byla sjednána 18. 2. 2025, RPSN 2 969 %. Poplatek za výzvu k úhradě byl sjednán ve výši 500 Kč, za emailovou výzvu 100 Kč. V kolonce podpisy je uvedeno , Jméno žalovaného, , 19. 1. 2025, čas, pin kód (není připojen vlastnoruční ani elektronický podpis).

5. Předloženy byly všeobecné obchodní podmínky, na závěr těchto obchodních podmínek je připojen v kolonce podpisy text , Jméno žalovaného, , 19. 1. 2025, čas, pin kód.

6. Předloženo bylo záhlaví výpisu z běžného účtu za období od 1. 6. 2024 do 30. 6. 2024, název účtu CoolCredit, s.r.o. a protokol o vlastnictví účtu, dle kterého vlastníkem účtu , č. účtu, má být žalovaný. Dne 19. 1. 2025 byla na tento účet zaslána částka 10 000 Kč (tyto skutečnosti byly potvrzeny i dotazem na příslušnou banku).

7. Připojeny byly texty listin označené jako upomínky ze dne 25. 2. 2025, 4. 3. 2025, 11. 3. 2025, 20. 3. 2025.

8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 6. 1. 2026 a potvrzení o odeslání zásilky z 6. 1. 2026 soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k zaplacení před samotným podáním žaloby, s lhůtou k plnění do 3 dnů.

9. Z ostatních listinných důkazů (informace pro spotřebitele, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, souhlas se zpracováním osobních údajů, obecné principy posuzování a filozofie společnosti) soud neučinil nová či odlišná skutková zjištění.

10. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpÚ“), ve znění k datu právního jednání.

11. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2 odst. 1 SpÚ, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 odst. 1 SpÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 SpÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

15. Podle § 75 SpÚ, poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 SpÚ, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

16. Podle § 104 SpÚ, platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

17. Podle § 110 SpÚ, platí, že neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

18. Podle § 561 odst. 1 o. z., se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

19. Podle § 562 odst. 1 o. z., je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle ust. § 562 odst. 2 o. z. se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

20. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena úvěrová smlouva.

22. Jak bylo shora uvedeno, tak žalobkyní předložená listina nazvaná jako smlouva o zápůjčce vlastnoruční podpis žalovaného neobsahovala, neobsahovala však ani podpis elektronický (pouze předepsaný text). V daném případě pak nelze vůbec uvažovat nad tím, že by podpis na smlouvě mohl být nahrazen mechanickými prostředky, neboť se jednalo o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem, kdy je požadavek písemné formy smlouvy zakotven zákonem jako důležitý prvek ochrany spotřebitele.

23. Z § 562 odst. 1 o. z. vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému. Soud pak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby uvedla tvrzení a navrhla důkazy ohledně toho, že záznamy v elektronickém systému prováděla systematicky, posloupně a že jsou chráněny proti změnám. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.3.2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Tvrzení žalobkyně o uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru v elektronické formě tak nebylo v řízení prokázáno. Rovněž nebylo ani prokázáno, že žalobkyně uzavřela smlouvu právě se žalovaným, neboť zadat údaje žalovaného a zpřístupnit jeho účet mohl prakticky kdokoliv.

24. I pokud by žalobkyně prokázala uzavření smlouvy tvrzeného obsahu, neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr podle § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 SpÚ. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 SpÚ sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020, OPR-Finance, C-679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8.10.2020, č. j. 27 Co 230/2020–103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně). I v tomto směru měl soud v úmyslu žalobkyni poučit ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. Soud má tedy za to, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně se pouze omezila na konstatování, že učinila dotaz na žalovaného k zjištění jeho rodinných, pracovních, příjmových a výdajových poměrů, skutečnosti byly ověřeny na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného. Jak návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, tak předložené listiny, ale vůbec neobsahují informace o tom, jaké skutečnosti o sobě uvedl žalovaný a listiny, které měl údajně doložit. Není tedy prokázáno, že žalobkyně mohla mít postaveno na jisto, zda bude žalovaný schopen poskytnutý úvěr splatit. V tomto směru měl soud v úmyslu žalobkyni rovněž poučit podle § 118a odst. 1, 3 občanského soudního úřadu, avšak žalobkyně se k jednání nedostavila.

25. Žalobkyně nicméně žalovanému na základě neplatného závazku poskytla peněžní prostředky ve celkové výši 10 000 Kč, žalovaný dle tvrzení žalobkyně nic neuhradil. Žalovaný se k věci nevyjádřil, a tedy ani netvrdil, že na jistinu hradil více. Tato částka tedy představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 o. z.) na straně žalovaného, které byl povinen podle § 87 odst. 1 věty třetí SpÚ vrátit žalobkyni v době přiměřené jeho možnostem. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13.1.2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Soud vyšel z toho, že žalovaný byl žalobkyní k zaplacení prokazatelně vyzván předžalobní výzvou odeslanou dne 6. 1. 2026, která byla podle § 573 o. z. doručena dne 9. 1. 2026, žalovaný měl žalobkyni zaplatit do 3 dnů, tj. do 12. 1. 2026, protože tak neučinil, je od následujícího dne tj. 13. 1. 2026 v prodlení. Výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úroky z prodlení činily v daném pololetí 11,5 %. Na základě výše uvedeného soud proto uložit žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 13. 1. 2026. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázána uzavření smlouvy mezi žalobkyní a žalovaným, nebyl doložen ani žádný důvod, pro který by byla žalobkyně oprávněna tyto platby po žalovaném požadovat.

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 151 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., a to pouze částečně, dle míry úspěchu žalobkyně. V dané věci měla z větší části úspěch žalobkyně, úspěch žalobkyně činí 58,79 %, neúspěch pak 41,21 %. Náhrada nákladů proto byla přiznána ve výši 17,58 % jejich celkové výše. Tyto náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a §7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 010 Kč sestávající z částky 400 Kč za 3 úkony právní služby dle §11 a.t. (převzetí a příprava věci, jednoduchá výzva k plnění, podání ve věci samé, celkem 1 200 Kč) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 13 a. t. (300 Kč), celkem tedy 1 500 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad ve výši 315 Kč, neboť advokát v době provedení úkonů byl plátcem této daně. Celková výše nákladů tedy činí 2 815 Kč, z toho přiznáno 17,58 %, tedy 494,88 Kč. Postup podle § 14b advokátního tarifu je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyně ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu, jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Zaplacení nákladů žalovanému soud uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

27. Lhůty k plnění se opírají o § 160 odst. 1 o. s. ř.