228 C 31/2022

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Richardem Galisem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 34 383,32 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 33 145 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 33 145 Kč od 1. 8. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 1 238,32 Kč, úroku ve výši 2 734,03 Kč, úroku ve výši 25,22 % ročně z částky 34 383,32 Kč od 1. 8. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 238,32 Kč od 1. 8. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 926,27 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně“) dne 16. 2. 2021 uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru na základě žádosti [číslo] v níž se zavázala žalované poskytnout úvěr [číslo] ve výši 33 145 Kč, který se žalovaná zavázala splácet spolu s úrokem ve výši 25,22 % v 48 měsíčních splátkách po 1 158 Kč. Úvěr byl žalovanou využit na koupi techniky v prodejně [anonymizováno] a byl právní předchůdkyní poskytnut na účet zprostředkovatele. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalované především tak, že vycházela z údajů poskytnutých žalovanou v žádosti o úvěr a vyhledávala informace v registrech. Poskytnutý úvěr žalovaná včas a řádně nesplácela, a proto jej právní předchůdkyně prohlásila za okamžitě splatný ke dni 31. 7. 2021 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 8. 2021 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Na úvěr žalovaná nic nezaplatila. Nyní se žalobkyně domáhá jistiny úvěru ve výši 34 383,32 Kč, která se sestává z poskytnutého úvěru 33 145 Kč, pojistného 220 Kč, poplatků za náklady vymáhacího procesu (600 Kč) a za dvě upomínky po 100 Kč a smluvní pokuty ve výši 218,32 Kč za prodlení se splátkami (splatnými dne 16. 4. 2021: 34,50 Kč, 17. 5. 2021: 75,09 Kč a 17. 6. 2021: 108,73 Kč). Dále žalobkyně žádá kapitalizovaný úrok z jistiny za období od 16. 2. 2021 do 31. 7. 2021 ve výši 2 734,03 Kč, úrok ve výši 25,22 % ročně z částky 34 383,32 Kč od 1. 8. 2021 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 34 383,32 Kč od 1. 8. 2021 do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Soud zjistil následující skutečnosti.

4. Žádostí [číslo] ze dne 16. 2. 2021, která je žalovanou podepsána, požádala žalovaná o poskytnutí úvěru od společnosti [právnická osoba], ve výši 33 145 Kč, který bude poskytnut na bankovní účet zprostředkovatele, za účelem financování nákupu černé techniky s úrokem 25,22 % splatným ve 48 měsíčních splátkách po 1 158 Kč. Sjednáno bylo i pojištění s úhradou ve výši 1 % ze sjednané měsíční splátky úvěru pro klasický i revolvingový úvěr s tím, že pojištění není možné sjednat odděleně od úvěru (čl. V odst. 7). Dále byla sjednána náhrada nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč, poplatek za upomínku ve výši 100 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení za prodlení se splátkou úvěru. Zprostředkovatelem úvěru byla [právnická osoba] V žádosti žalovaná uvedla, že je svobodná, bydlí ve vlastním domě/bytě, je zaměstnána s čistou mzdou 26 000 Kč, má celkové náklady na domácnost 7 300 Kč a finanční závazky (splátky hypotéky, úvěrů apod.) ve výši 1 000 Kč. Žalovaná souhlasila, aby právní předchůdkyně jí uvedené informace ověřila v interních a externích databázích, u třetích osob a v registru [příjmení]. Potvrdila, že obdržela prodejní doklad k předmětu financování.

5. Dopisem ze dne 19. 2. 2021 právní předchůdkyně žádost žalované o úvěr akceptovala s číslem úvěrové smlouvy a účtu [číslo].

6. Podle výpisu z účtu zaplatila právní předchůdkyně na základě úvěrové smlouvy na účet zprostředkovatele 33 145 Kč. Podle výpisu z úvěru žalovaná právní předchůdkyni na úvěr nic nezaplatila.

7. Dopisem ze dne 30. 6. 2021 odeslaným žalované (viz podací číslo v pravém horním rohu) právní předchůdkyně odstoupila od výše uvedené úvěrové smlouvy s žalovanou a vyzvala ji k úhradě dlužné částky do 31. 7. 2021.

8. Dne 3. 9. 2021 odeslala (viz poštovní podací arch) žalobkyně žalované oznámení o postoupení pohledávky z téhož dne, jímž právní předchůdkyně informovala žalovanou o postoupení pohledávky z výše uvedené smlouvy na žalobkyni, a to na celkem tři adresy žalované.

9. Dne 6. 9. 2021 (viz poštovní podací arch) žalobkyně odeslala žalované na stejné tři adresy předžalobní upomínku z téhož dne, kterou žalovanou vyzvala k zaplacení dluhu z výše uvedené smlouvy do sedmi dnů od odeslání.

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

15. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

16. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

17. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že právní předchůdkyně a žalovaná uzavřely smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaná vystupovala jako spotřebitelka (§ 419 občanského zákoníku). Právní předchůdkyně pak byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 občanského zákoníku) poskytla spotřebitelský úvěr. Soud proto vedle občanského zákoníku aplikoval i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

18. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).

19. Soud má za to, že právní předchůdkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované. Při posuzování vycházela jen z údajů, které jí uvedla žalovaná v žádosti o úvěr, aniž by je měla jakkoliv objektivně podloženy, což není dostatečné (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, jehož závěry lze uplatnit i pro nynější zákon o spotřebitelském úvěru). Tvrzení žalované v žádosti jsou kromě toho značně vágní a nedostatečná – nekonkretizuje ani, zda má příjem zajištěn na dobu určitou či neurčitou (stálost příjmu po celou dobu splácení, tj. 48 měsíců), z čeho se sestávají její výdaje na domácnost, aby bylo možné prověřit jejich věrohodnost, či o jaké finanční závazky se jedná apod. Samotné prověření žalované v registrech a databázích nepostačuje (viz výše cit. rozsudek Nejvyššího soudu). Že k tomu došlo navíc žalobkyně ani neprokázala, neboť z žádosti se toliko podává, že žalovaná s takovým prověřením souhlasila, nikoliv, že je právní předchůdkyně skutečně provedla. Žalobkyně ani žádné listiny, které by výsledek tohoto prověření dokládaly (např. výpis z databáze SOLUS atp.) neoznačila k důkazu.

20. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnila svá tvrzení a označila důkazy k tomu, že právní předchůdkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr (včetně výzvy k prokázání výše uvedených neprokázaných skutečností). Žalobkyně se však jednání nezúčastnila. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání. Po účastníkovi lze spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud ani není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomu jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

21. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a důkazní stran toho, že právní předchůdkyně dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít právní předchůdkyně bez důvodných pochybností za to, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož právní předchůdkyně spotřebitelský úvěr žalované v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně ujednání o úroku, poplatcích, přirůstání těchto a dalších nároků k jistině a splatnosti. Jelikož pro neplatnost smlouva o úvěru vůbec nevznikla, nevznikla ani smlouva o pojištění, neboť se jedná o smlouvu na ní závislou (§ 1727 věta druhá občanského zákoníku). To je zřejmé zejména z výslovného ujednání, podle nějž pojištění nebylo možné sjednat bez uzavření smlouvy o úvěru.

22. Právní předchůdkyně nicméně žalované na základě neplatného závazku poskytla peněžní prostředky ve výši celkem 33 145 Kč, z nichž jí žalovaná doposud nic nevrátila. Na tom nic nemění, že prostředky byly poskytnuty na bankovní účet třetí osoby (zprostředkovatele) coby platebnímu místo (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2505/2019). [příjmení] 33 145 Kč tedy představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 občanského zákoníku) na straně žalované, které byla povinna podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vrátit právní předchůdkyni v době přiměřené jejím možnostem. Pohledávka na zaplacení této částky za žalovanou byla v souladu s § 1879 občanského zákoníku posléze postoupena na žalobkyni.

23. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Právní předchůdkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky do 31. 7. 2021. Žalovaná se proti této lhůtě nijak nebránila (nevznikl tedy„ spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru) a v řízení ani nevyšlo najevo, že by byla nepřiměřená jejím možnostem (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Počínaje následujícím dnem je tak žalovaná v prodlení. Od tohoto dne též žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

24. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě prvním výrokem vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 33 145 Kč a úroku z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 1. 8. 2021 do zaplacení. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části (tj. zejména co do poplatků, pojistného a úroků, včetně nároků, které by na základě neplatné smlouvy případně přirostly k jistině) soud žalobu druhým výrokem jako nedůvodnou zamítl.

25. Třetím výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Při posouzení procesního úspěchu stran soud musel přihlédnout i k příslušenství vypočtenému ke dni rozhodnutí soudu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Žalobkyně ve věci z procesního hlediska z větší části uspěla (žalobkyně uspěla co do 35 229,05 Kč, žalovaná co do 10 464,72 Kč a celkový předmět řízení činil 45 693,77 Kč), má proto právo na poměrnou část náhrady účelně vynaložených nákladů proti méně úspěšné žalované, tj. na 54,2 % náhrady (rozdíl úspěchu žalobkyně v rozsahu 77,1 % a úspěchu žalované v rozsahu 22,9 %). Náhradu nákladů řízení tvoří: odměna advokáta za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), po 500 Kč podle § 14b odst. 1 a 6 advokátního tarifu; paušální náhrada hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu; a náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad podle § 137 odst. 3 písm. a) a § 151 odst. 2 o. s. ř. v sazbě 21 % ve výši 378 Kč. K náhradě nákladů řízení náleží i žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 1 376 Kč. Celková výše náhrady tak činí 3 554‬ Kč, z čehož žalobkyni náleží poměrná část v rozsahu 54,2 %, tj. 1 926,27 Kč. Náhrada je splatná do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Postup podle § 14b advokátního tarifu je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu (namátkou např. 224 C 349/2021, 223 C 250/2021 či 28 C 9/2021), jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.

26. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení spočívajících v odměně advokáta a paušální náhradě hotových výdajů za vyjádření žalobkyně, neboť tam uvedená tvrzení měla být již součástí žaloby, která neobsahovala řádné vylíčení všech rozhodujících skutečností (§ 79 odst. 1 o. s. ř.). Jde tedy o náklad neúčelný.