228 C 39/2026

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Pokornou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 15 860 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 667 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 13 667 Kč od 23. 12. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 2 193 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 15 860 Kč od 16. 12. 2025 do 22. 12. 2025 a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 2 193 Kč od 23. 12. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 833,50 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 15 860 Kč z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tak, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 16 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala tuto částku vrátit. Žalovaná se dostala se svým závazkem do prodlení, proto došlo 15. 12. 2025 k zesplatnění celého úvěru, přičemž ani poté žalovaná závazek neuhradila. Předmětem žaloby je jistina ve výši 14 415 Kč a smluvní úrok ve výši 1 445 Kč. Dle žalobkyně došlo k uzavření smlouvy prostřednictvím internetové stránky. Zde žalovaná vyplnila své osobní údaje, byla seznámena s podmínkami, právy a povinnostmi. Na telefonní číslo , tel. číslo, odeslán verifikační SMS kód k podpisu smlouvy. Úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě tvrzení žalované o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI, úvěrové historie. Žalovaná měla prohlásit, že není v prodlení se splácením jakéhokoliv dluhu. Lustrace byly provedeny také v interní databázi věřitele, insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, databázi neplatných dokladů. Žalobkyně vedle částky 15 860 Kč požaduje úhradu zákonného úroku z prodlení z částky 15 860 Kč od 16. 12. 2025 do zaplacení ve výši 11,5 %.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Soud ve věci nařídil jednání. Z účasti na tomto jednání se omluvila žalobkyně. Žalovaná, ačkoliv byla řádně a včas předvolána, se k nařízenému jednání nedostavila. Soud proto postupem podle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalobkyně a žalované.

4. Z provedených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti.

5. Smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy bylo prokázáno postoupení pohledávky ze , právnická osoba, na žalobkyni.

6. Z listiny označené jako smlouva o revolvingovém úvěru KIMBI č. , hodnota, bylo zjištěno, že dle obsahu má jít o smlouvu uzavřenou mezi společností , právnická osoba, a.s. (dále také jen jako „právní předchůdkyně“) a žalovanou, na základě které má být poskytnut spotřebitelský úvěr až do výše 16 000 Kč, s úrokovou sazbou 30 % ročně, se splatností měsíční splátky vždy k poslednímu dni v každém jednotlivém období třiceti dnů, počínaje dnem uskutečnění prvního čerpání, minimální výše měsíční splátky má činit 1 195 Kč. Smlouva není opatřena podpisem žalované (ani elektronickými). Dle sdělení v závěru smlouvy byl návrh potvrzen pomocí kódu.

7. Dle výpisu z účtu u , právnická osoba, byla dne 16. 6. 2025 na účet č. , č. účtu, poukázána částka 16 000 Kč.

8. Právní předchůdkyně měla žalovanou upomínat dne 17. 10. 2025, 14. 11. 2025 a 15. 12. 2025, kdy již byla do výzvy zahrnuta informace o zesplatnění ke dni 15. 12. 2025. Dle podacího lístku byla tato podána dne 15. 12. 2025.

9. Oznámení o postoupení pohledávky společně s výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 1. 2026, byly podány k odeslání dne 20. 1. 202610. Z listiny označené jako potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě bylo zjištěno, že úvěr měl být poskytnut dne 16. 6. 2025 ve výši 16 000 Kč, na úhradu přišla dne 21. 7. 2025 částka 1 195 Kč a 13. 8. 2025 částka 1 138 Kč.

11. Dotazem na , právnická osoba, . bylo potvrzeno, že částka 16 000 Kč byla připsána na shora uvedený účet, přičemž majitelem a disponentem tohoto účtu byla žalovaná.

12. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ve znění k datu právního jednání.

13. Podle ust. § 2991 odst. 1,2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen jako „o. z.“), se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

15. Podle § 562 odst. 1 o. z., je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle ust. § 562 odst. 2 o. z. se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

16. Podle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že zjištěný skutkový stav nelze právně zhodnotit ve smyslu uzavření jakékoli dohody mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou, ať už v písemné, ústní či konkludentní podobě. Ve vztahu k písemně uzavřené smlouvě je zřejmé, že takovou smlouvu lze písemně uzavřít také prostřednictvím elektronických prostředků. I v případě elektronického uzavření smlouvy je ovšem podstatnou náležitostí právního jednání elektronický podpis jednající osoby. Elektronický podpis může být i tzv. prostý, ovšem z hlediska důkazní síly je tento podpis velmi slabý, neboť nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany údajně měli dohodnout, ani osobu jednajícího. Z pohledu praxe je zřejmé, že tímto způsobem může za žalovaného uzavřít smlouvu kdokoli, neboť stačí mít pouze přístup k bankovnímu účtu žalovaného a znalost jeho osobních údajů. Nadto nebylo v řízeno prokázáno, že soudu předložená smlouva byla uzavřena a podepsána právě v daném znění, když z elektronického dokumentu neplyne žádné zabezpečení proti pozdějším změnám. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný el. podpis, všechny ostatní el. podpisy (včetně tzv. „prostého“) tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy, které žalobkyně neoznačila ani soudu nepředložila. Písemná forma v řízení tak prokázána nebyla. Ve vztahu k jiné formě dohody dle soudu žalobkyně taktéž neunesla břemeno důkazní, neboť případná ústní či konkludentní dohoda mezi stranami je opřena o shodné důkazy, které dle soudu daná tvrzení neprokazují (hodnocení těchto důkazů viz výše). Osobní podpis jednající osoby je historicky i právně etablovaný prostředek právního jednání, který je do určité míry originální a lze jej porovnávat či zkoumat, zatímco elektronická komunikace se naopak vyznačuje neosobní datovou stopou, u které je třeba o to více dbát na důvěryhodnost a průkaznost.

18. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména ve vztahu k existenci a obsahu dohody a dospělosti závazku. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle ust. § 118a o. s. ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle ust. § 118a o. s. ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

19. Nad rámec soud dodává, že i v případě prokázání uzavření smlouvy by byl soud nucen konstatovat, že žalobkyně při uzavíraní úvěrové smlouvy řádně nesplnila svou povinnost posuzovat úvěruschopnost žalované, neboť podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Žalobkyně k návrhu nepřipojila žádné listiny, obsahující jakékoliv údaje žalované týkající se její schopnosti splácet (o příjmech, nákladech na bydlení, dalších výdajích, případných vyživovacích povinnostech atd), natož aby byla tyto skutečnosti soudu doložila. Nebylo doloženo ani čerpání informací z jakýchkoliv dalších zdrojů, na které pouze žalobkyně v návrhu obecně odkazuje. Lze tedy konstatovat, že žalobkyní nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně postupovala s takovou odbornou péčí, jakou si situace vyžadovala. I v tomto směru měl soud v úmyslu na nařízeném jednání žalobkyni poučit.

20. Na druhou stranu bylo v řízení zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala žalované na účet v jejím vlastnictví celkem částku 16 000 Kč. Z předložených důkazů pak bylo zjištěno, že uhrazeno bylo 2 333 Kč (soud započetl celou zaslanou částku, tedy nezapočetl část na smluvní úrok, a to z důvodu shora uvedených). Za stavu, kdy nebyl zjištěn žádný právní důvod této transakce a žalovaná v řízení neuplatnila ani žádnou obranu, má právní předchůdce žalobkyně podle ust. § 2991 o. z. právo na vrácení zbývající prostředků. V řízení tak bylo prokázáno obohacení na straně žalované, úbytek majetku na straně právního předchůdce žalobkyně a kauzální nexus. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo taktéž prokázáno. Soud proto rozhodl tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 667 Kč.

21. Nárok žalobkyně na přiznání úroku z prodlení soud posoudil jako částečně důvodný. Zákonný úrok z prodlení je důvodný od 23. 12. 2025 a to pouze v rozsahu přiznané částky. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu učinila právní předchůdkyně prokazatelně dne 15. 12. 2025 (doručení viz ust. § 573 o. z.) Domněnka doby dojití v případě poštovních zásilek je v § 573 o. z. stanovena na třetí pracovní den po odeslání. Výzva byla odeslána dne 15. 12. 2025, dne 18. 12. 2025 byla dle zákonné domněnky doručena žalované a poté běžela třídenní lhůta (tu považuje soud za přiměřenou) k zaplacení dluhu. Posledním dnem třídenní lhůty byl den 22. 12. 2025. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení bezdůvodného obohacení také právo na úrok z prodlení dle ust. § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od 23. 12. 2025. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta, neboť žalobkyně neunesla své důkazní břemeno ohledně uzavření smlouvy o úvěru (a tedy i existenci závazku hradit případné další platby s úvěrem spojené, tedy smluvní úrok z prodlení či smluvní pokutu).

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 151 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., a to pouze částečně, dle míry úspěchu žalobkyně. V dané věci měla z větší části úspěch žalobkyně, úspěch žalobkyně činí 86,17 %, neúspěch pak 13,83 %. Náhrada nákladů proto byla přiznána ve výši 73,34 % jejich celkové výše. Tyto náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a §7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 860 Kč sestávající z částky 400 Kč za 3 úkony právní služby dle §11 a.t. (převzetí a příprava věci, jednoduchá výzva k plnění, podání ve věci samé, 1 200 Kč) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 13 a. t. (300 Kč), celkem tedy 1 500 Kč (advokát nebyl plátcem daně). Celková výše nákladů tedy činí 2 500 Kč, z toho přiznáno 73,34 %, tedy 1 833,50 Kč. Postup podle § 14b advokátního tarifu je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyně ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu, jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Jejich zaplacení žalované soud uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.