228 C 44/2023

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Richardem Galisem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 11 040 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 000 Kč od 24. 9. 2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 3 040 Kč úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 040 Kč od 20. 6. 2022 do 23. 9. 2022 a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 040 Kč od 24. 9. 2022 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 002,38 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doměřený soudní poplatek za žalobu ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně“) uzavřela s žalovanou smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které žalované dne 20. 5. 2022 poskytla zápůjčku 8 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala zaplatit do 19. 6. 2022 spolu s poplatkem 3 040 Kč Smlouva byla uzavřena přes webové stránky právní předchůdkyně [webová adresa], kde se žalovaná registrovala zadáním osobních údajů, následovalo ověření správnosti kontaktů uvedených žalovanou, a poté žalovaná odsouhlasila text smlouvy. Zápůjčka byla poskytnuta bezhotovostně na účet žalované. Žalovaná však zápůjčku nesplácela řádně a včas a dosud na ni nic neuhradila. Pohledávka za žalovanou byla posléze postoupena na žalobkyni. Žalobkyně nyní žádá vrácení zápůjčky 8 000 Kč, zaplacení poplatku 3 040 Kč a zákonný úrok z prodlení z těchto částek.

2. Žalovaná uvedla, že zápůjčku si nevzala ona, ale její kamarád [jméno] [příjmení] bez jejího souhlasu. Ofotil si její občanský a řidičský průkaz, což poté přes internet doložil.

3. Soud zjistil následující skutečnosti.

4. Ve smlouvě o zápůjčce [číslo] je jednou stranou společnost [právnická osoba], [IČO], a druhou stranou žalovaná (označená jako zákazník). Právní předchůdkyně se zavázala poskytnout žalované zápůjčku 8 000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalované uvedený ve smlouvě a žalovaná se zavázala ji vrátit a uhradit poplatek za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši 3 040 Kč do 19. 6. 2022 Smlouva neobsahuje podpis žádné ze stran.

5. Potvrzení o přijaté platbě ze dne 21. 3. 2022 prokazuje, že žalovaná ze svého účtu (skutečnost, že se jedná o její účet, plyne z toho, že je zde označena jako odesílatel, a žalovaná při jednání i sama potvrdila, že jde o její číslo účtu) zaplatila právní předchůdkyni ve stejný den 1 Kč. Podle potvrzení o provedené platbě zaslala právní předchůdkyně dne 20. 5. 2022 platbu 8 000 Kč na účet žalované (číslo se shoduje s číslem účtu ve smlouvě i v potvrzení o přijaté platbě ze dne 21. 3. 2022).

6. Oznámením ze dne 15. 9. 2022 oznámila právní předchůdkyně žalované postoupení pohledávky ze smlouvy o zápůjčce [číslo] na žalobkyni. Výzvou k úhradě dluhu z téhož dne vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení částky 13 834 Kč do tří dnů. Oba dopisy byly odeslány dne 15. 9. 2022 (viz podací lístek).

7. Soud na základě provedených důkazů nemá za prokázané, že právní předchůdkyně a žalovaná skutečně uzavřely smlouvu o zápůjčce. Břemeno tvrzení i důkazní ohledně uzavření smlouvy, na jejímž základě měla žalovaná právní předchůdkyni (popř. žalobkyni jako její právní nástupkyni) plnit, obecně vzato tíží žalobkyni (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. 29 ICdo 50/2017, a tam citovaná literatura). Skutečnost, že právě žalovaná (a nikoliv jiná osoba) se registrovala na webových stránkách právní předchůdkyně, zadala tam své údaje a odsouhlasila text smlouvy, nevyplývá z žádných provedených důkazů a žalobkyně jiné důkazy neoznačila. Jen to, že žalovaná je označena v jí nepodepsané smlouvě jako zákazník, ještě neznamená, že to byla právě ona, kdo se na webové stránky registroval a odsouhlasil text smlouvy, neboť se jedná o listiny vytvořené samotnou právní předchůdkyní, která do nich mohla uvést cokoliv, popř. se mohla registrovat (namísto žalované) přes internet kterákoliv jiná osoba znalá osobních údajů žalované.

8. Žalobkyně sice navrhla provést důkaz„ předkládanými listinami“ s tím, že ověření identity žalované dokládá„ buď kopií průkazu totožnosti, nebo/a výpisem z bankovního účtu žalovaného, příp. jeho výplatními páskami“, avšak ve skutečnosti ani jednu z těchto listin nedoložila (nehledě na neurčitost takového důkazního návrhu – sama žalobkyně zjevně nemá jasno v tom, jak ověření totožnosti žalované vlastně proběhlo). Ani jeden z těchto důkazů by navíc nemohl prokázat jakýkoliv projev vůle žalované směřující k uzavření této konkrétní smlouvy o zápůjčce o tomto konkrétním obsahu (nadto z nich samotných ani nelze spolehlivě dovodit, kdo je právní předchůdkyni předložil – zda to byla opravdu žalovaná nebo jiná osoba, které se dostaly tyto doklady do dispozice jako např. osoba blízká, někdo, kdo s žalovanou bydlí apod.). Soud dále podotýká, že platba 1 Kč, která plyne z potvrzení o přijaté platbě, byla žalovanou zaplacena již dne 21. 3. 2022, zatímco k údajnému poskytnutí zápůjčky došlo až dne 20. 5. 2022 (žalobkyně ani netvrdí nic o tom, že by se měla nějaká verifikační platba uskutečnit). Ani ta tedy nemůže prokázat uzavření pozdější smlouvy o zápůjčce, natož obsah takové smlouvy.

9. Za situace, kdy soud neměl na základě dosud označených důkazů tvrzení žalobkyně o způsobu uzavření smlouvy za prokázaná, měl v úmyslu žalobkyni poučit podle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), aby k nim označila další důkazy, které by byly schopny je prokázat, včetně poučení o důkazním břemeni a o tom, že jinak se vystavuje nepříznivému následku v podobě neúspěchu ve věci. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání. Po účastníkovi lze spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud ani není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomu jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Lze tak konstatovat, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní ohledně těchto tvrzení (§ 101 odst. 1 písm. b) a § 120 odst. 2 o. s. ř.)

10. Podle § 1725 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah.

11. Podle § 1745 občanského zákoníku smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.

12. Podle § 561 odst. 1 občanského zákoníku se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího.

13. Podle § 562 odst. 1 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

14. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

18. Soud se nejprve zabýval tím, zda mezi právní předchůdkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce. Jak vyplývá z § 1725 věty první a § 1745 občanského zákoníku, smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednají její obsah, konkrétně v okamžiku účinnosti přijetí nabídky. Jinými slovy, podmínkou uzavření smlouvy je úplný konsens (souhlasná vůle) smluvních stran na (zásadně) celém obsahu smlouvy.

19. V této souvislosti je třeba rozlišovat mezi neuzavřením smlouvy a pouhým nedodržením písemné (či jiné) formy. I smlouva, u níž zákon obligatorně vyžaduje písemnou formu (např. ta o spotřebitelském úvěru, viz § 104 zákona o spotřebitelském úvěru), může být uzavřena (toliko) ústně, tedy i bez podpisu jednajícího (§ 561 odst. 1 občanského zákoníku) či použití technických prostředků ve smyslu § 562 odst. 1 občanského zákoníku. Právě uvedené je pouze podmínkou dodržení („ zachování“) písemné formy. Jinak řečeno: i nepodepsaná listina může zaznamenávat obsah řádně uzavřené smlouvy, a to i kdyby právní jednání nebylo učiněno elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Taková smlouva pouze nebude v písemné formě. Rozdíl je taktéž v tom, že v důsledku neuzavření smlouvy závazek vůbec nevznikne, kdežto při nedodržení písemné formy (např. v důsledku absence podpisu) vede„ jen“ k její neplatnosti – a to navíc spíše výjimečně (viz § 582 občanského zákoníku), resp. v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru dokonce vůbec (viz § 104 věta druhá a § 110 zákona o spotřebitelském úvěru). Z toho plyne i odlišný právní režim bezdůvodného obohacení. Případné plnění poskytnuté jednou ze stran neuzavřené smlouvy představuje plnění bez právního důvodu podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, zatímco u neplatné smlouvy jde o plnění na základě neplatného závazku ve smyslu § 2993 občanského zákoníku.

20. Jak již bylo výše uvedeno, žalobkyně neprokázala, že právní předchůdkyně uzavřela smlouvu o úvěru s žalovanou, resp. neprokázala, že to byla právě žalovaná, kdo přijal nabídku (§ 1740 odst. 1 občanského zákoníku) právní předchůdkyně na uzavření smlouvy (tj. jakkoliv projevila vůli k přijetí návrhu smlouvy, který jí měl být prostřednictvím webových stránek právní předchůdkyně předložen). Mezi účastníky proto nedošlo k uzavření žádné smlouvy.

21. Soud nad rámec dodává, že i kdyby smlouva uzavřena byla, byla by neplatná pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žalované, neboť by se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C [číslo]).

22. Žalobkyně – i přes výzvu soudu – nepřednesla žádná tvrzení a neoznačila žádné důkazy k tomu, jak právní předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost žalované. Soud tak měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnila svá tvrzení a označila důkazy k tomu, že právní předchůdkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Jak však již bylo výše uvedeno, žalobkyně se jednání nezúčastnila a sama se o poučení připravila. Neunesla proto své břemeno tvrzení a důkazní stran toho, že právní předchůdkyně dostála povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) a § 120 odst. 2 o. s. ř.).

23. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít právní předchůdkyně bez důvodných pochybností za to, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož by právní předchůdkyně spotřebitelský úvěr žalované v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, byla by smlouva o zápůjčce absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně všech dílčích ujednání o poplatku či splatnosti.

24. Soud následně zkoumal, zda lze věc posoudit podle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku). Právní předchůdkyně zaplatila žalované celkem 8 000 Kč, aniž by k tomu existoval právní důvod, zejména závazek ze smlouvy mezi účastníky. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 občanského zákoníku), jímž se žalovaná na úkor právní předchůdkyně obohatila a je proto povinna je podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku vydat. Pohledávka na zaplacení částky odpovídající bezdůvodnému obohacení byla poté v souladu s § 1879 zákona občanského zákoníku postoupena na žalobkyni (k závěru o aktivní legitimaci žalobkyně postačuje řádné oznámení postoupení žalované, viz rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007).

25. Splatnost pohledávky žalobkyně soud posoudil odlišně. Nelze ji odvíjet od smlouvy, neboť ta vůbec nebyla uzavřena. V případech bezdůvodného obohacení se splatnost řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně předžalobní výzvou vyzvala žalovanou k uhrazení dlužné částky do tří dnů, za nějž lze mít třetí pracovní den od odeslání (§ 573 občanského zákoníku). Počínaje dnem 24. 9. 2022 je tak žalovaná v prodlení a až od tohoto dne žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

26. Ze shora uvedených důvodů soud prvním výrokem uložil žalované zaplatit žalobkyni 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 000 Kč od 24. 9. 2022 do zaplacení. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Druhým výrokem soud žalobu zamítl ve zbývající části, neboť se jedná o nároky, které vůbec nevznikly v důsledku toho, že mezi účastníky nebyla uzavřena žádná smlouva.

27. Třetím výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Při posouzení procesního úspěchu stran soud musel přihlédnout i k příslušenství vypočtenému ke dni rozhodnutí soudu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Žalobkyně ve věci z procesního hlediska z větší části uspěla (žalobkyně uspěla co do 8 602,63 Kč, žalovaná co do 3 610,17 Kč a celkový předmět řízení činil 12 212,80 Kč), má proto právo na poměrnou část náhrady účelně vynaložených nákladů proti méně úspěšnému žalované, tj. na 40,88 % náhrady (rozdíl úspěchu žalobkyně a úspěchu žalované).

28. Náhradu nákladů řízení tvoří: odměna advokáta za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), po 300 Kč podle § 14b odst. 1 a 6 advokátního tarifu; paušální náhrada hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu; a náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad podle § 137 odst. 3 písm. a) a § 151 odst. 2 o. s. ř. v sazbě 21 % ve výši 252 Kč. K náhradě nákladů řízení náleží také soudní poplatek ve výši 1 000 Kč. Celková výše náhrady tak činí 2 452 Kč, z čehož žalobkyni náleží poměrná část v rozsahu 40,88 %, tj. 1 002,38 Kč. Náhrada je splatná do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

29. Postup podle § 14b advokátního tarifu je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu (např. 211 C 218/2022 či 208 C 32/2023), jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.

30. Čtvrtým výrokem soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 200 Kč, který byl doměřen poté, co nedošlo k vydání platebního rozkazu podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. a) přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. O uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek soud rozhodl v rozhodnutí, jímž se řízení končí (viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013, publ. pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek NS). Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř.