228 C 49/2023

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Richardem Galisem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 23 532 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 17 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 200 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 200 Kč od [datum] do [datum] zamítá.

III. Řízení se co do částky 7 312 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 21 984 Kč od [datum] do zaplacení zastavuje.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 784,76 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doměřený soudní poplatek za žalobu ve výši 235 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že dne [datum] uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž se zavázala žalovanému poskytnout úvěr 17 200 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit poplatky za poskytnutí úvěru 4 480 Kč, za službu Klidné spaní 110 Kč, za službu Presto 165 Kč a za službu Informační SMS servis 29 Kč. Žalobkyně poskytla úvěr na účet žalovaného č. [bankovní účet] platbou s variabilním symbolem [číslo] Smlouva byla uzavřena přes webové stránky žalobkyně, kde žalovaný o úvěr požádal a poskytl o sobě údaje. Žalovaný se„ sekundárně identifikoval“ prostřednictvím služby Kontomatik a smlouvu odsouhlasil kliknutím na volbu„ podepisuji“. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně posoudila na základě jím sdělených informací a prověření registrů. Úvěr byl splatný dne [datum]. Žalovaný na něj nic neuhradil a dostal se do prodlení s jeho splácením. Kromě jistiny a poplatků žalobkyně ještě v souladu se smlouvou požaduje náhradu účelně vynaložených nákladů na vymáhání ve výši 980 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 548 Kč v sazbě 0,1 % denně z jistiny od [datum] do [datum] a úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 21 984 Kč od [datum] do zaplacení.

2. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 4 784 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 21 984 Kč od [datum] do zaplacení, náhrady účelně vynaložených nákladů na vymáhání ve výši 980 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 548 Kč. Dále změnila žalobu tak, že se domáhá uhrazení jistiny úvěru ve výši 17 200 Kč z důvodu bezdůvodného obohacení žalovaného spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 200 Kč od [datum] do zaplacení, neboť v předžalobní výzvě poskytla žalovanému třídenní lhůtu k plnění.

3. Usnesením ze dne [datum] soud připustil shora uvedenou změnu žaloby.

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

5. Soud zjistil následující skutečnosti.

6. Ve smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] je jednou stranou žalobkyně a druhou stranou žalovaný (označený jako věřitel). Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr 17 200 Kč bezhotovostním převodem na účet žalovaného uvedený ve smlouvě a žalovaný se zavázal jej vrátit a uhradit poplatek za sjednání úvěru 4 480 Kč a poplatky za službu Klidné spaní 110 Kč, za službu Presto 165 Kč a za službu Informační SMS servis 29 Kč do [datum] Smlouva neobsahuje podpis žalovaného (je zde pouze napsáno, že byla podepsána elektronicky).

7. Ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti, který taktéž není žalovaným podepsán a nese hlavičku žalobkyně, se uvádí, jaké měl žalovaný sdělit údaje o svých výdajích a příjmech. Také listina„ identifikované příjmy“ má hlavičku žalobkyně a žalobkyně v ní tvrdí, že ověřila čistý měsíční příjem„ spotřebitele“ (neuvádí se zde ani, kdo jím je).

8. Podle zprávy [právnická osoba] byla dne [datum] na účet, jehož majitelem byl žalovaný, převedena částka 17 200 Kč pod variabilním symbolem [číslo]. Z přehledu bankovních transakcí plyne, že žalobkyně téhož dne na stejný účet pod stejným variabilním symbolem odeslala tuto částku.

9. Výzvou k úhradě ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení částky 25 671,88 Kč do tří dnů. Dopis byl odeslán téhož dne (viz podací lístek).

10. Soud na základě provedených důkazů nemá za prokázané, že žalobkyně a žalovaný skutečně uzavřeli smlouvu o úvěru. Břemeno tvrzení i důkazní ohledně uzavření smlouvy, na jejímž základě měl žalovaný žalobkyni plnit, obecně vzato tíží žalobkyni (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. 29 ICdo 50/2017, a tam citovaná literatura). Skutečnost, že právě žalovaný (a nikoliv jiná osoba) zadal na webových stránkách žalobkyně své údaje a podal žádost o úvěr, nevyplývá z žádných provedených důkazů a žalobkyně jiné důkazy neoznačila. Jen to, že žalovaný je označen v jím nepodepsané smlouvě jako smluvní strana, ještě neznamená, že to byl právě on, kdo odsouhlasil text smlouvy, neboť se jedná o listinu vytvořenou samotnou žalobkyní, která do ní mohla uvést cokoliv, popř. mohla žádost podat a úvěr odsouhlasit namísto žalovaného přes internet kterákoliv jiná osoba znalá osobních údajů žalovaného. Totéž platí i pro listinu nazvanou jako„ autorizace ověření totožnosti“, kterou si zjevně také vytvořila sama žalobkyně, a proto má nulovou důkazní hodnotu. K tomu, že by proběhlo nějaké další„ sekundární“ ověření totožnosti žalovaného, žalobkyně neoznačila jediný důkaz.

11. Jakýkoliv projev vůle žalovaného směřující k uzavření této konkrétní smlouvy o úvěru o tomto konkrétním obsahu nemůže prokázat ani pouhá kopie občanského průkazu žalovaného – ta může být maximálně důkazem o tom, že jej někdo žalobkyni předložil. Z kopie samotné nadto ani nelze spolehlivě dovodit, kdo tak učinil – zda to byl opravdu žalovaný nebo jiná osoba, které se dostal průkaz do dispozice jako např. osoba blízká, někdo, kdo s žalovaným bydlí apod.).

12. Za situace, kdy soud neměl na základě dosud označených důkazů tvrzení žalobkyně o způsobu uzavření smlouvy za prokázaná, měl v úmyslu žalobkyni poučit podle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), aby k nim označila další důkazy, které by byly schopny je prokázat, včetně poučení o důkazním břemeni a o tom, že jinak se vystavuje nepříznivému následku v podobě neúspěchu ve věci. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání. Po účastníkovi lze spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud ani není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomu jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Lze tak konstatovat, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní ohledně těchto tvrzení (§ 101 odst. 1 písm. b) a § 120 odst. 2 o. s. ř.)

13. Podle § 1725 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah.

14. Podle § 1745 občanského zákoníku smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.

15. Podle § 561 odst. 1 občanského zákoníku se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího.

16. Podle § 562 odst. 1 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

17. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

19. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

21. Soud se nejprve zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru. Jak vyplývá z § [číslo] věty první a § 1745 občanského zákoníku, smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednají její obsah, konkrétně v okamžiku účinnosti přijetí nabídky. Jinými slovy, podmínkou uzavření smlouvy je úplný konsens (souhlasná vůle) smluvních stran na (zásadně) celém obsahu smlouvy.

22. V této souvislosti je třeba rozlišovat mezi neuzavřením smlouvy a pouhým nedodržením písemné (či jiné) formy. I smlouva, u níž zákon obligatorně vyžaduje písemnou formu (např. ta o spotřebitelském úvěru, viz § 104 zákona o spotřebitelském úvěru), může být uzavřena (toliko) ústně, tedy i bez podpisu jednajícího (§ 561 odst. 1 občanského zákoníku) či použití technických prostředků ve smyslu § 562 odst. 1 občanského zákoníku. Právě uvedené je pouze podmínkou dodržení („ zachování“) písemné formy. Jinak řečeno: i nepodepsaná listina může zaznamenávat obsah řádně uzavřené smlouvy, a to i kdyby právní jednání nebylo učiněno elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Taková smlouva pouze nebude v písemné formě. Rozdíl je taktéž v tom, že v důsledku neuzavření smlouvy závazek vůbec nevznikne, kdežto při nedodržení písemné formy (např. v důsledku absence podpisu) vede„ jen“ k její neplatnosti – a to navíc spíše výjimečně (viz § 582 občanského zákoníku), resp. v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru dokonce vůbec (viz § 104 věta druhá a § 110 zákona o spotřebitelském úvěru). Z toho plyne i odlišný právní režim bezdůvodného obohacení. Případné plnění poskytnuté jednou ze stran neuzavřené smlouvy představuje plnění bez právního důvodu podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, zatímco u neplatné smlouvy jde o plnění na základě neplatného závazku ve smyslu § 2993 občanského zákoníku.

23. Jak již bylo výše uvedeno, žalobkyně neprokázala, že uzavřela smlouvu o úvěru s žalovaným, resp. neprokázala, že to byl právě žalovaný, kdo přijal nabídku (§ 1740 odst. 1 občanského zákoníku) žalobkyně na uzavření smlouvy (tj. jakkoliv projevil vůli k přijetí návrhu smlouvy, který mu měl být prostřednictvím webových stránek žalobkyně předložen). Mezi účastníky proto nedošlo k uzavření žádné smlouvy.

24. Soud nad rámec dodává, že i kdyby smlouva uzavřena byla, byla by neplatná pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, neboť by se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum], OPR-Finance, C [číslo]).

25. Žalobkyně pouze vágně tvrdila, že vycházela z údajů uvedených žalovaným a prověřila jej v registrech, aniž by jakkoliv konkretizovala, jaké informace vlastně o žalovaném zjistila a jak na jejich základě dospěla k závěru o jeho úvěruschopnosti. Neunáší tedy již své břemeno tvrzení (§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.). Kromě toho ani neoznačila jediný důkaz, který by její tvrzení prokazoval. K důkazu navrhla jen listiny nazvané jako“ výpis o posouzení úvěruschopnosti“ a„ identifikované příjmy“, které však (podobně jako další předložené listiny, viz výše) vytvořila ona sama a z důkazního hlediska tak mají nulovou hodnotu na úrovni dalších tvrzení žalobkyně – žalobkyně v podstatě toliko sama sobě potvrzuje určité skutečnosti (není navíc zřejmé, že by údaje o sobě sdělil právě žalovaný, neboť obě listiny jsou nepodepsané). Soud podotýká, že i kdyby žalobkyně svá tvrzení prokázala, podle ustálené judikatury platí, že je nutné, aby žalobkyně měla žalovaným uvedené údaje objektivně podloženy, a nestačí vyjít jen z objektivně nedoloženého osobního prohlášení či prověření registrů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

26. S ohledem na absenci tvrzení a důkazů měl soud v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnila svá tvrzení a označila důkazy k tomu, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Jak však již bylo výše uvedeno, žalobkyně se jednání nezúčastnila a sama se o poučení připravila. Neunesla proto své břemeno tvrzení a důkazní stran toho, že dostála povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) a § 120 odst. 2 o. s. ř.).

27. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít žalobkyně bez důvodných pochybností za to, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož by žalobkyně spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, byla by smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně všech dílčích ujednání o poplatcích, náhradě nákladů na vymáhání, smluvní pokutě či splatnosti.

28. Soud následně zkoumal, zda lze věc posoudit podle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku). Žalobkyně zaplatila žalovanému celkem 17 200 Kč, aniž by k tomu existoval právní důvod, zejména závazek ze smlouvy mezi účastníky. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 občanského zákoníku), jímž se žalovaný na úkor žalobkyně obohatil a je proto povinen je podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku vydat.

29. Splatnost pohledávky žalobkyně soud posoudil odlišně. Nelze ji odvíjet od smlouvy, neboť ta vůbec nebyla uzavřena. V případech bezdůvodného obohacení se splatnost řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně předžalobní výzvou vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky do tří dnů. Výzva byla žalovanému doručena třetí pracovní den od odeslání (§ 573 občanského zákoníku). Soud podotýká, že třídenní lhůtu k plnění uvedenou v předžalobní výzvě je nutno počítat až od jejího doručení a nikoliv sepisu (či odeslání), jako to učinila žalobkyně v podání, jímž změnila žalobu. Výzva k plnění ve smyslu § 1958 odst. 2 občanského zákoníku je totiž adresovaným právním jednáním, jehož účinky nastávají až v okamžiku, kdy se projev vůle dostane do dispozice adresáta (§ 570 odst. 1 občanského zákoníku), tedy žalovaného. Teprve počínaje dnem [datum] je tak žalovaný v prodlení a až od tohoto dne žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

30. Ze shora uvedených důvodů soud prvním výrokem v intencích změněné žaloby uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 17 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 200 Kč od [datum] do zaplacení. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Druhým výrokem soud žalobu zamítl v části úroku z prodlení, který žalobkyni nenáleží, neboť ještě neuplynula lhůta k plnění určená předžalobní výzvou.

31. Třetím výrokem soud řízení zčásti zastavil co do částky 7 312 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 21 984 Kč od [datum] do zaplacení, neboť žalobkyně ještě před začátkem jednání vzala žalobu v tomto rozsahu zpět (§ 96 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř.).

32. Čtvrtým výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 146 odst. 2 větou první a § 142 odst. 2 o. s. ř. Při posouzení procesního úspěchu a zavinění soud musel přihlédnout i k příslušenství vypočtenému ke dni rozhodnutí soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Žalobkyně svým zpětvzetím zavinila částečné zastavení řízení (§ 146 odst. 2 věta první o. s. ř.) a zčásti ve věci neuspěla (§ 142 odst. 2 o. s. ř.), v tomto rozsahu by tedy měl žalovaný právo na náhradu nákladů proti žalobkyni. Z procesního hlediska však i přesto žalobkyně ve věci uspěla ve větší části (žalobkyně uspěla co do 18 380,43‬ Kč, žalovaný co do 9 930,45‬ Kč a celkový předmět řízení činil 28 310,88 Kč), má proto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na poměrnou část náhrady účelně vynaložených nákladů proti žalovanému, tj. na 29,85 % náhrady (rozdíl úspěchu žalobkyně a zavinění žalobkyně v součtu s úspěchem žalovaného).

33. Náhradu nákladů řízení tvoří: odměna advokáta za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), po 300 Kč podle § 14b odst. 1 a 6 advokátního tarifu; paušální náhrada hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu; a náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad podle § 137 odst. 3 písm. a) a § 151 odst. 2 o. s. ř. v sazbě 21 % ve výši 252 Kč. K náhradě nákladů řízení náleží také soudní poplatek ve výši 1 177 Kč. Celková výše náhrady tak činí 2 629 Kč, z čehož žalobkyni náleží poměrná část v rozsahu 29,85 %, tj. 784,76 Kč. Náhrada je splatná do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

34. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení spočívajících v odměně advokáta a paušální náhradě hotových výdajů za vyjádření žalobkyně ze dne [datum], neboť tam uvedená tvrzení měla být již součástí žaloby (tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti jsou zcela základní a žalobkyně jako podnikatelka poskytující úvěry si musí být vědoma toho, že je potřebné je přednést), která tak neobsahovala řádné vylíčení všech rozhodujících skutečností (§ 79 odst. 1 o. s. ř.). To se týká i částečného zpětvzetí. Žalobkyně musela již od počátku vědět, že není schopna dodat řádná tvrzení a důkazy o posouzení úvěruschopnosti a uzavření smlouvy tak, aby svůj nárok obhájila, a stejně tak musela vědět, že tyto skutečnosti soud zkoumá i bez návrhu (viz výše). Svůj procesní postoj teda mohla adekvátně přizpůsobit při samotném podání žaloby (a nevyčkávat na to, zda se soud těmito otázkami bude zabývat či je přehlédne). Náklady žalobkyně za toto vyjádření (včetně zpětvzetí) proto soud shledal neúčelně vynaloženými (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

35. Postup podle § 14b advokátního tarifu je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu (např. 211 C 38/2023 či 208 C 41/2023), jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.

36. Pátým výrokem soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 235 Kč, který byl doměřen poté, co nedošlo k vydání platebního rozkazu podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. O uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek soud rozhodl v rozhodnutí, jímž se řízení končí (viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013, publ. pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek NS). Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř.