228 C 50/2022

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Richardem Galisem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 45 065,62 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 33 174 Kč s úrokem z prodlení ve výši 594,85 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 33 174 Kč od 15. 12. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 11 891,62 Kč, úroku 7 832,39 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 43 265,62 Kč od 15. 12. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 213,25 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 891,62‬ Kč od 15. 12. 2021 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 922 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 17. 8. 2020 uzavřela s žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které poskytla žalované částku celkem 45 000 Kč (sjednaný úvěrový rámec), který se žalovaná zavázala splácet spolu s úrokem ve výši 27,88 % a sjednanými poplatky v měsíčních splátkách po 2,92 % ze sjednaného úvěrového rámce. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované především tak, že vypočítala její kreditní skóre, prověřila žalovanou v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, v nichž nebyla nalezena, a vyžádala si její výpis z účtu. Poskytnutý úvěr žalovaná včas a řádně nesplácela, a proto jej žalobkyně prohlásila za okamžitě splatný ke dni 14. 9. 2021. Na úvěr žalovaná zaplatila celkem 11 826 Kč, z čehož je i zřejmé, že smlouva o úvěru byla mezi stranami uzavřena. Nyní se žalobkyně domáhá jistiny úvěru ve výši 43 265,62 Kč a dále žádá náklady na vymáhání ve výši 300 Kč (3 upomínky po 100 Kč za prodlení se splátkami v červnu až srpnu 2021), smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč za prodlení se splátkami, kapitalizovaný úrok ve výši 27,88 % z jistiny za období od 15. 9. 2021 do 14. 12. 2021 ve výši 7 832,39 Kč, úrok ve výši 8,25 % ročně z jistiny od 15. 12. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 8,5 % z jistiny od 29. 9. 2021 do 14. 12. 2021 a úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z jistiny od 15. 12. 2021 do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Soud zjistil následující skutečnosti.

4. Ve smlouvě o revolvingovém úvěru ze dne 17. 8. 2020, [číslo] která je podepsána žalobkyní, se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky do výše úvěrového rámce 45 000 Kč. Žalovaná se je zavázala splatit v měsíčních splátkách po 2,92 % z úvěrového rámce (tj. 1 314 Kč) spolu s úroky ve výši 27,88 % ročně a platit poplatky podle sazebníku. Současně bylo sjednáno i pojištění schopnosti splácet pro případ úmrtí, pracovní neschopnosti, ztráty zaměstnání apod. s měsíční úhradou ve výši 8,9 % z minimální splátky úvěru. Úroky a úhrada za pojištění přirůstaly podle smlouvy k jistině k poslednímu dni účetního období. Podle čl. 1 rámcové pojistné smlouvy výše uvedené pojištění nelze sjednat, pokud pojištěný nemá smlouvu o úvěru u žalobkyně.

5. Ve smlouvě žalovaná uvedla, že bydlí v podnájmu, je svobodná, má učňovské vzdělání, jejím zdrojem příjmu je zaměstnání u společnosti [právnická osoba], je zaměstnána od srpna 2014, má čistý měsíční příjem 25 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 26 000 Kč a nemá žádné vyživované děti. Žalovaná žalobkyni předložila výpis z účtu, který dokládá platbu mzdy za červenec 2020 ve výši 25 591 Kč na její účet (plyne z něj též zůstatek ve výš 3 805,79 Kč). Dále doložila výpis z účtu za červenec 2020, dle kterého měla počáteční zůstatek asi 41 680 Kč a konečný asi 8 944 Kč. Příjmy byly zejména ze mzdy a nemocenského (celkem 18 287 Kč), výdaje tvořila např. 3 inkasa úvěru (588 Kč, 9 055 Kč a 879 Kč) a řada plateb kartou a výběrů hotovosti. Žalovaná dále předložila občanský a řidičský průkaz.

6. Z úvěrové karty plyne, že žalobkyně prověřila žalovanou mj. v externích registrech Kamali, CEE, NRKI a SOLUS s odpovědí„ OK“ a insolvenčním rejstříku s odpovědí„ nenalezen“. Vypočítala MLS (kreditní skóre) klienta (žalované) na základě příjmů žalované uvedených v žádosti, životního minima, splátek úvěrů podle NRKI a splátek nyní schváleného úvěru. Totéž provedla pro domácnost žalované.

7. Podle výpisu čerpání žalovaná dne 17. 8. 2020 bankovním převodem vyčerpala 45 000 Kč. Prostředky byly žalované vyplaceny na její účet (viz potvrzení o platbě ve spojení s výpisy z účtu žalované, jejichž čísla se shodují). Následně zaplatila žalobkyni celkem devět splátek po 1 314 Kč, desátou již nezaplatila (viz výpis z čerpání).

8. Dopisem ze dne 14. 9. 2021, odeslaným téhož dne (viz poštovní podací arch), vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení celého úvěru čerpaného na základě úvěrové smlouvy do 14 dnů od sepsání této výzvy.

9. Předžalobní výzvou ze dne 7. 10. 2021, odeslanou následující den (viz poštovní podací arch), žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení dluhu z úvěrové smlouvy do 7 dnů.

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

15. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

16. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

17. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalovaná přijala nabídku žalobkyně tím, že se podle ní zachovala a začala úvěr splácet (§ 1744 občanského zákoníku). Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaná vystupovala jako spotřebitelka (§ 419 občanského zákoníku). Žalobkyně pak byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 občanského zákoníku) poskytla spotřebitelský úvěr. Soud proto vedle občanského zákoníku aplikoval i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

18. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).

19. Soud má za to, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované. Jak plyne z § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, při hodnocení úvěruschopnosti je třeba mj. porovnávat příjmy a výdaje spotřebitele. Posouzení se pak podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sice zakládá především na informacích poskytnutých spotřebitelem, ty však musí být mj. spolehlivé a dostatečné. Z judikatury k předchozí právní úpravě spotřebitelského úvěru (která je použitelná i nyní s ohledem na prakticky shodný obsah dotčených ustanovení) v této souvislosti plyne, že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Naopak nepostačuje, pokud poskytovatel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

20. Žalobkyně při posuzování vycházela víceméně jen z údajů, které jí uvedla žalovaná ve smlouvě o úvěru, aniž by je měla jakkoliv objektivně podloženy, což není dostatečné. Pokud jde o příjmy, měla sice doloženu mzdu žalované, avšak nijak si neověřila, že ji bude pobírat po celou dobu splácení úvěru. Tvrzení o příjmech domácnosti pak bylo zcela nedoložené, a navíc i nevěrohodné, neboť není zřejmé, zda vůbec s někým v domácnosti žije (sama žalovaná uvedla, že je svobodná a nemá žádné vyživované děti). Jde-li o výdaje, žalovaná si zjistila jen splátky úvěrů podle NRKI (nebankovního registru klientských informací), avšak žádné další údaje o výdajích žalované si nevyžádala ani od ní samotné, natož aby je nějak objektivně prověřovala – přestože žalovaná jistě musela mít výdaje spojené s bydlením (uvedla, že bydlí v podnájmu, tzn., minimálně nájemné, služby, energie a další poplatky), či cestováním do práce.

21. Soud dále podotýká, že samotné vyhledání žalované v registrech a databázích nepostačuje (viz výše cit. rozsudek Nejvyššího soudu). Žalobkyně ani ve svých tvrzeních neupřesňuje, jaký byl konkrétní výsledek této lustrace. Úvěrová karta toliko uvádí, že výsledek byl„ OK“ – co konkrétně to však znamená, se z ní nepodává (např. jaké skóre měla žalovaná v těchto databázích, a proč bylo podle žalobkyně„ OK“, tedy zřejmě dostačující). Žalobkyně ani žádné listiny či jiné důkazy, které by výsledek tohoto prověření prokazovaly (např. výpis z databáze NRKI, [příjmení], insolvenčního rejstříku atp.) neoznačila k důkazu.

22. Soud zdůrazňuje, že je na žalobkyni, aby řádně tvrdila skutečnosti ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované, tj. na základě jakých údajů a proč dospěla ke kladnému závěru. Na soudu naopak není, aby si ve více než dvacetistránkové úvěrové zprávě či výpisech z účtu žalované, které obsahují desítky položek, sám dohledával údaje svědčící o úvěruschopnosti žalované a nahrazoval tím nedostatek tvrzení žalobkyně. Taková tvrzení (tedy např. jaké konkrétní výdaje žalovaná měla a jak plynou z těchto listin) žalobkyně nepřednesla, neunesla tedy v tomto směru své břemeno tvrzení.

23. Obšírná argumentace žalobkyně ohledně (dle jejího názoru spolehlivého) výpočtu kreditního skóre, je irelevantní, neboť vstupními údaji toho výpočtu byly právě z větší části nepodložené údaje získané pouze od žalované, resp. do ní ani nebyly zahrnuty údaje o výdajích, které si žalobkyně nezjistila, ač tak měla učinit (viz výše).

24. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnila svá tvrzení a označila důkazy k tomu, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání. Po účastníkovi lze spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud ani není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomu jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

25. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a důkazní stran toho, že dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít bez důvodných pochybností za to, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož spotřebitelský úvěr žalované v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně ujednání o úroku, poplatcích, náhradě nákladů spojených s vymáháním, přirůstání těchto a dalších nároků k jistině, o smluvní pokutě a splatnosti. Smlouva o úvěru pro neplatnost vůbec nevznikla, nevznikla proto ani smlouva o pojištění, neboť se jedná o smlouvu na ní závislou (§ 1727 věta druhá občanského zákoníku). To je zřejmé zejména z výslovného ujednání, podle nějž pojištění nebylo možné sjednat bez uzavření smlouvy o úvěru.

26. Žalobkyně nicméně žalované na základě neplatného závazku poskytla peněžní prostředky ve výši celkem 45 000 Kč, z nichž jí žalovaná doposud vrátila pouze 11 826 Kč. Rozdíl ve výši 33 174 Kč tedy představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 občanského zákoníku) na straně žalované, které byla povinna podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vrátit žalobkyni v době přiměřené jejím možnostem.

27. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne 14. 9. 2021 k úhradě dlužné částky do 14 dnů od jeho sepsání. Žalovaná se proti této lhůtě nijak nebránila (nevznikl tedy„ spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru) a v řízení ani nevyšlo najevo, že by byla nepřiměřená jejím možnostem (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Počínaje dnem 29. 9. 2021 je tak žalovaná v prodlení. Od tohoto dne též žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

28. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě prvním výrokem vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 33 174 Kč a úroku z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 29. 9. 2021 do zaplacení. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části (tj. zejména co do poplatků, nákladů na vymáhání, smluvních pokut, úhrad za pojištění, úroků a úroků z prodlení, včetně nároků, které by na základě neplatné smlouvy případně přirostly k jistině) soud žalobu druhým výrokem jako nedůvodnou zamítl.

29. Třetím výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Při posouzení procesního úspěchu stran soud musel přihlédnout i k příslušenství vypočtenému ke dni rozhodnutí soudu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Žalobkyně ve věci z procesního hlediska z větší části uspěla (žalobkyně uspěla co do 34 896,76 Kč, žalovaná co do 21 769,33 Kč a celkový předmět řízení činil 56 666,09‬ Kč), má proto právo na poměrnou část náhrady účelně vynaložených nákladů proti méně úspěšné žalované, tj. na 23,16 % náhrady (rozdíl úspěchu žalobkyně v rozsahu 61,58 % a úspěchu žalované v rozsahu 38,42 %). Náhradu nákladů řízení tvoří: odměna advokáta za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), po 500 Kč podle § 14b odst. 1 a 6 advokátního tarifu; paušální náhrada hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu; a náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad podle § 137 odst. 3 písm. a) a § 151 odst. 2 o. s. ř. v sazbě 21 % ve výši 378 Kč. K náhradě nákladů řízení náleží i žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 1 803 Kč. Celková výše náhrady tak činí 3 981‬ Kč, z čehož žalobkyni náleží poměrná část v rozsahu 23,16 %, tj. 922 Kč. Náhrada je splatná do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Postup podle § 14b advokátního tarifu je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu, jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.

30. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení spočívajících v odměně advokáta a paušální náhradě hotových výdajů za vyjádření žalobkyně, neboť tam uvedená tvrzení měla být již součástí žaloby, která neobsahovala řádné vylíčení všech rozhodujících skutečností (§ 79 odst. 1 o. s. ř.). Jde tedy o náklad neúčelný.