228 C 54/2022

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Richardem Galisem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 7 950 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 300 Kč od 16. 11. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 2 650 Kč, úroku ve výši 7 486,91 Kč, úroku z prodlení ve výši 622,93 Kč, úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 5 300 Kč od 12. 10. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 300 Kč od 12. 10. 2021 do 15. 11. 2021 a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doměřený soudní poplatek za žalobu ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně“) dne 14. 5. 2020 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. B0006970412072341, na základě které poskytla žalovanému bezhotovostně 5 300 Kč, který se zavázal úvěr vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru 5 788,13 Kč a úrok se splatností do 13. 6. 2020 Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek právní předchůdkyně, kde žalovaný vyplnil data o požadovaném úvěru, vyplnil registrační formulář s údaji o sobě (včetně čísla občanského průkazu a bankovního účtu), svém zaměstnání a příjmu. Obsah smlouvy a dalších dokumentů odsouhlasil zaškrtnutím příslušného pole, a poté mu byl na jeho telefonní číslo zaslán ověřovací SMS kód, který zadal, čímž zároveň podal žádost o poskytnutí úvěru a podepsal smlouvu o úvěru. Žádost byla následně právní předchůdkyní schválena a žalovanému byl na zadaný bankovní účet poskytnut úvěr. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas a dosud na svůj dluh nic nezaplatil. Pohledávka za žalovaným byla dne 11. 10. 2021 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně nyní požaduje jistinu 5 300 Kč, poplatek za poskytnutí ve výši 5 788,13 Kč, kapitalizovaný úrok za období od 14. 5. 2020 do 20. 11. 2020 ve výši 1 103,78 Kč, náklady za vymožení pohledávky ve výši 595 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení za období od 14. 6. 2020 do 17. 8. 2021 ve výši 622,93 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, smluvní pokutu za prodlení ve výši 0,1 % denně za období od 14. 6. 2020 do 7. 2. 2021 v kapitalizované výši 2 650 Kč a úrok z prodlení ve výši 10 % z částky 5 300 Kč od 12. 10. 2021 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud zjistil následující skutečnosti.

4. Ve smlouvě o úvěru ze dne 14. 5. 2020, č. B0006970412072341, je žalovaný označen jako klient a úvěrovaný a společnost [právnická osoba], [IČO], jako věřitel a úvěrující. Věřitel se zavázal poskytnout klientovi bezhotovostně úvěr 5 300 Kč na účet klienta a klient se zavázal jej do 13. 6. 2020 vrátit, zaplatit poplatek za poskytnutí 5 788,13 Kč a úrok ve výši 40 % ročně. Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpis žalovaného a je zde pouze údaj o PIN kódu, který měl žalovaný zadat.

5. Podle historie transakcí České spořitelny ve spojení s výpisem z účtu žalovaného byla dne 14. 5. 2020 právní předchůdkyní zaplacena na účet žalovaného částka 5 300 Kč.

6. Dne 29. 10. 2021 bylo žalovanému odesláno oznámení právní předchůdkyně o tom, že postoupila pohledávku z výše uvedené úvěrové smlouvy žalobkyni na základě smlouvy ze dne 11. 10. 2021. Právní předchůdkyně žalovaného současně vyzvala k zaplacení dluhu ze smlouvy ve výši 16 201,08 Kč do 10 dnů od doručení.

7. Předžalobní výzvou odeslanou dne 7. 2. 2022 (viz poštovní podací arch) žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení 15 802,18 Kč jako dluhu z úvěrové smlouvy do 15. 2. 2022.

8. Soud má za to, že žalobkyně neprokázala svá tvrzení o způsobu uzavření smlouvy. Žalobkyně k tomu neoznačila v podstatě žádné důkazy, vyjma (zřejmě, neboť tato listina ani formálně jako důkaz označena nebyla a žalobkyně ji pouze předložila) výpisu ze systému právní předchůdkyně (č. [anonymizováno] [číslo]). Ten ovšem vytvořila sama právní předchůdkyně a spolehlivě proto nemůže prokázat tvrzení žalobkyně, zejména skutečnost, že to byl právě žalovaný, kdo celý žalobkyní popsaný proces uzavření provedl (především že právě on vyplnil žádost a poslal ověřovací SMS kód).

9. Břemeno tvrzení i důkazní ohledně uzavření smlouvy, na jejímž základě jí měl žalovaný plnit, tíží žalobkyni (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. 29 ICdo 50/2017, a tam citovaná literatura). Soud měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), aby označila důkazy ke svým tvrzením o způsobu uzavření smlouvy. Jelikož se však žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání. Po účastníkovi lze spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud ani není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomu jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Nelze tedy než uzavřít, že žalobkyně své břemeno důkazní neunesla a neprokázala tvrzený způsob uzavření smlouvy, konkrétně že to byl právě žalovaný, kdo podal žádost o úvěr a SMS kódem podepsal smlouvu.

10. Podle § 1725 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah.

11. Podle § 1745 občanského zákoníku smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.

12. Podle § 561 odst. 1 občanského zákoníku se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího.

13. Podle § 562 odst. 1 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

14. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Soud se nejprve zabýval tím, zda mezi účastníky byla uzavřena smlouva. Jak vyplývá z § 1725 věty první a § 1745 občanského zákoníku, smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednají její obsah, konkrétně v okamžiku účinnosti přijetí nabídky. Jinými slovy, podmínkou uzavření smlouvy je úplný konsens (souhlasná vůle) smluvních stran na (zásadně) celém obsahu smlouvy.

16. V této souvislosti je třeba rozlišovat mezi neuzavřením smlouvy a pouhým nedodržením písemné (či jiné) formy. I smlouva, u níž zákon obligatorně vyžaduje písemnou formu (např. ta o spotřebitelském úvěru, viz § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), může být uzavřena (toliko) ústně, tedy i bez podpisu jednajícího (§ 561 odst. 1 občanského zákoníku) či použití technických prostředků ve smyslu § 562 odst. 1 občanského zákoníku. Právě uvedené je pouze podmínkou dodržení („ zachování“) písemné formy. Jinak řečeno: i nepodepsaná listina může zaznamenávat obsah řádně uzavřené smlouvy, a to i kdyby právní jednání nebylo učiněno elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Taková smlouva pouze nebude v písemné formě.

17. Rozdíl je taktéž v tom, že v důsledku neuzavření smlouvy závazek vůbec nevznikne, kdežto při nedodržení písemné formy (např. v důsledku absence podpisu) vede„ jen“ k její neplatnosti – a to navíc spíše výjimečně (viz § 582 občanského zákoníku), resp. v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru dokonce vůbec (viz § 104 věta druhá a § 110 zákona o spotřebitelském úvěru). Z toho plyne i odlišný právní režim bezdůvodného obohacení. Případné plnění poskytnuté jednou ze stran neuzavřené smlouvy představuje plnění bez právního důvodu podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, zatímco u neplatné smlouvy jde o plnění na základě neplatného závazku ve smyslu § 2993 občanského zákoníku.

18. Jak již bylo výše uvedeno, žalobkyně uzavření smlouvy o úvěru neprokázala, resp. neprokázala, že to byl právě žalovaný, kdo vůči žalobkyni učinil nabídku v podobě žádosti o úvěr. Mezi účastníky tak nedošlo k uzavření žádné takové smlouvy.

19. Soud následně zkoumal, zda lze věc posoudit podle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku). Právní předchůdkyně zaplatila žalovanému na jeho účet celkem 5 300 Kč, aniž by k tomu existoval právní důvod, zejména závazek ze smlouvy mezi účastníky. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 občanského zákoníku), jímž se žalovaný na úkor žalobkyně obohatil a je proto povinen je podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku vydat. Žalovaný přitom netvrdil, ani v řízení nevyšlo najevo, že by dosud právní předchůdkyni či žalobkyni cokoliv vydal. Pohledávka na zaplacení výše uvedené částky za žalovaným byla v souladu s § 1879 občanského zákoníku postoupena na žalobkyni (k závěru o aktivní legitimaci žalobkyně postačuje řádné oznámení postoupení žalovanému, viz rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007).

20. Splatnost pohledávky žalobkyně soud posoudil odlišně. Nelze ji odvíjet od smlouvy, neboť ta vůbec nebyla uzavřena. V případech bezdůvodného obohacení se splatnost řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky do 10 dnů výzvou odeslanou dne 29. 10. 2021. Do dispozice žalovaného se dostala dne 3. 11. 2021 (§ 573 občanského zákoníku), splatnost tedy nastala dne 15. 11. 2021 a od 16. 11. 2021 je žalovaný v prodlení. Teprve až od tohoto dne žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

21. Ze shora uvedených důvodů soud prvním výrokem uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 5 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 300 Kč od 16. 11. 2021 do zaplacení. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Druhým výrokem soud žalobu zamítl v části, kterou žalobkyně požadovala poplatek, úroky, náhradu nákladů vymáhání (oba nároky) a smluvní pokutu, neboť tyto nároky pro neuzavření smlouvy vůbec nevznikly, a úrok z prodlení v části, v níž žalobkyni nenáleží. Soud nad rámec podotýká, že právo na náhradu nákladů na vymáhání pohledávky či spojených s uplatněním pohledávky žalobkyni (právní předchůdkyni) neplyne z žádného ustanovení právního předpisu ani existujícího ujednání účastníků (§ 513 občanského zákoníku pouze stanoví, že tento nárok představuje příslušenství pohledávky, ale samo o sobě jej bez dalšího nezakládá – podobně jako např. u úroků, které jsou v tomto ustanovení rovněž vyjmenovány).

22. Třetím výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Při posouzení procesního úspěchu stran soud musel přihlédnout i k příslušenství (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Žalovaný ve věci z procesního hlediska z větší části uspěl, měl by proto právo na poměrnou část náhrady účelně vynaložených nákladů proti méně úspěšné žalobkyni. Žádné náklady mu však nevznikly, žádný z účastníků tak nemá právo na jejich náhradu.

23. Čtvrtým výrokem soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 600 Kč, který byl doměřen poté, co nedošlo k vydání elektronického platebního rozkazu podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. O uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek soud rozhodl v rozhodnutí, jímž se řízení končí v souladu s § 9 odst. 4 písm. a) a odst. 6 větou první tohoto zákona (viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013, publ. pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek NS). Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř.