228 C 54/2026

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Pokornou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 13 070,52 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 8 000 Kč od 28. 10. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 5 070,52 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 070,52 Kč od 13. 12. 2024 do 27. 10. 2025, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 070,52 Kč od 28. 10. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 8 000 Kč od 28. 10. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 560 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve 13 072,52 Kč z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tak, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba. (dále také jen „právní předchůdkyně“) a žalovaným byla dne 13. 12. 2023 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 8 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tento úvěr splatit do 12. 12. 2024, dále se zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 075,52 Kč. Celkem tak žalobkyně požaduje částku 13 070,52 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 13 070,52 Kč od 13. 12. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 %. K uzavření smlouvy dle tvrzení žalobkyně prostřednictvím internetové stránky, kde se žalovaný zaregistroval pomocí zadání své e-mailové adresy a osobních údajů. Smlouva a související dokumenty nabyly platnosti a účinnosti zadáním ověřujícího podpisového SMS kódu do příslušného pole ze strany klienta umístěného na internetové webové stránce úvěrujícího. Žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě lustrace nedošlo k důvodným pochybám o jeho platební schopnosti. Žalovaný neuhradil ničeho. Výzva k úhradě před podáním žaloby byla žalovanému zaslána dne 20. 10. 2025. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek.2. 10. 2025.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Z účasti na jednání se omluvila žalobkyně. Soud proto postupem podle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu jednal a rozhodoval v jejich nepřítomnosti.

3. Z provedených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti.

4. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno bylo zjištěno, že dle obsahu má jít o smlouvu mezi společností právnická osoba. a žalovaným o poskytnutí úvěru s celkovou výší 8 000 Kč, smluvním úrokem 12 % ročně., RPSN 193,70 %, poplatek za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 5 072,52 Kč. Na smlouvě není připojen podpis žalovaného, je zde uveden text. „ Jméno a příjmení: Jméno žalovaného, SMS kód: Anonymizováno“.

5. Z potvrzení o platbě ve spojením se sdělením právnická osoba. pak bylo zjištěno, že dne 13. 12. 2023 byla na účet žalovaného připsána částka 8 000 Kč odeslaná právní předchůdkyní.

6. Dle rámcové smlouvy o postupování pohledávek uzavřené mezi právnická osoba. a žalobkyní dne 12. 6. 2023, ve spojení s dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 9. 2025, včetně dodatku ze dne 30. 9. 2025, příloh a textem dohody o úplatě, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni.

7. Oznámení o postoupení pohledávky, společně s výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 10. 2025 s lhůtou k úhradě v trvání 3 dnů, byly žalovanému zaslány 20. 10. 2025 (dle výzvy, oznámení a potvrzení o podání doporučené zásilky).

8. Z další listiny, a to formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, nebyly zjištěny jiné skutečnosti odlišné od shora uvedených.

9. Pokud žalobkyně v řízení tvrdila, že účastníci uzavřeli dne 13. 12. 2023 distančním způsobem smlouvu o úvěru, pak toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno, neboť ani z listiny označené jako „smlouva o spotřebitelském úvěru“, ani z jiných listinných důkazů, neplyne skutečnost, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k dohodě, na základě níž právní předchůdce žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit spolu se smluvním úrokem a poplatkem za podmínek specifikovaných ve smlouvě. Nebyl prokázán ani obsah tvrzené dohody, neboť pro případ písemného právního jednání zcela absentuje podpis žalovaného na předložených listinách, v případě jiné formy dohody není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceným na předložených listinách. Skutečnost, že tyto listiny obsahují osobní údaje žalovaného, není dostatečnou evidencí jeho projevu vůle.

10. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ve znění k datu právního jednání.

11. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že zjištěný skutkový stav nelze právně zhodnotit ve smyslu uzavření jakékoli dohody mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným, ať už v písemné, ústní či konkludentní podobě. Ve vztahu k písemně uzavřené smlouvě je zřejmé, že takovou smlouvu lze písemně uzavřít také prostřednictvím elektronických prostředků. I v případě elektronického uzavření smlouvy je ovšem podstatnou náležitostí právního jednání elektronický podpis jednající osoby. Elektronický podpis může být i tzv. prostý, ovšem z hlediska důkazní síly je tento podpis velmi slabý, neboť nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany údajně měli dohodnout, ani osobu jednajícího. Z pohledu praxe je zřejmé, že tímto způsobem může za žalovaného uzavřít smlouvu kdokoli, neboť stačí mít pouze znalost jeho osobních údajů. Nadto nebylo v řízeno prokázáno, že soudu předložená smlouva byla uzavřena a podepsána právě v daném znění, když z elektronického dokumentu neplyne žádné zabezpečení proti pozdějším změnám. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný el. podpis, všechny ostatní el. podpisy (včetně tzv. „prostého“) tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy, které žalobkyně neoznačila ani soudu nepředložila. Písemná forma v řízení tak prokázána nebyla. Ve vztahu k jiné formě dohody dle soudu žalobkyně taktéž neunesla břemeno důkazní, neboť případná ústní či konkludentní dohoda mezi stranami je opřena o shodné důkazy, které dle soudu daná tvrzení neprokazují (hodnocení těchto důkazů viz výše).

15. Osobní podpis jednající osoby je historicky i právně etablovaný prostředek právního jednání, který je do určité míry originální a lze jej porovnávat či zkoumat, zatímco elektronická komunikace se naopak vyznačuje neosobní datovou stopou, u které je třeba o to více dbát na důvěryhodnost a průkaznost.

16. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména ve vztahu k existenci a obsahu dohody a dospělosti závazku. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle ust. § 118a o. s. ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle ust. § 118a o. s. ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

17. Nad rámec soud dodává, že i v případě prokázání uzavření smlouvy by byl soud nucen konstatovat, že žalobkyně při uzavíraní úvěrové smlouvy řádně nesplnila svou povinnost posuzovat úvěruschopnost žalovaného, neboť podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dle tvrzení žalobkyně došlo pouze k provedení lustrací žalovaného, výsledky těchto lustrací žalobkyně nedokládá, z ničeho pak nevyplývá, že by sám žalovaný cokoli tvrdil, natož pak dokládal, ke své majetkové situaci. Žalobkyně k návrhu nepřipojila žádné listiny, z nichž by bylo možné zjistit jakékoliv údaje žalovaného, které měla právní předchůdkyně k dispozici při posuzování úvěru schopnosti, natož pak tyto skutečnosti doložila. Lze tedy konstatovat, že žalobkyní nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně postupovala s takovou odbornou péčí, jakou si situace vyžadovala. I v tomto směru měl soud v úmyslu na nařízeném jednání žalobkyni poučit.

18. Na druhou stranu bylo v řízení zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala žalovanému na účet v jeho vlastnictví celkem částku 8 000 Kč, žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, a tedy ani netvrdil, že uhradil více, než kolik uvádí žalobkyně. Za stavu, kdy nebyl zjištěn žádný právní důvod této transakce a žalovaný v řízení neuplatnil ani žádnou obranu, má právní předchůdce žalobkyně podle ust. § 2991 o. z. právo na vrácení těchto prostředků. V řízení tak bylo prokázáno obohacení na straně žalovaného, úbytek majetku na straně právního předchůdce žalobkyně a kauzální nexus. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo taktéž prokázáno. Soud proto rozhodl tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč.

19. Nárok žalobkyně na přiznání úroku z prodlení soud posoudil jako částečně důvodný. Zákonný úrok z prodlení je důvodný od 28. 10. 2025 a to pouze v rozsahu přiznané částky. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně učinila dne 20. 10. 2025 (doručení viz ust. § 573 o. z.) s určením data splatnosti do tří dnů. Domněnka doby dojití v případě poštovních zásilek je v § 573 o. z. stanovena na třetí pracovní den po odeslání. Předžalobní výzva, kde byla uvedena lhůta k zaplacení dlužné částky nejpozději do tří dnů, byla odeslána dne 20. 10. 2025, dne 23. 10. 2025 byla dle zákonné domněnky doručena žalovanému a poté běžela třídenní lhůta k zaplacení dluhu. Posledním dnem třídenní lhůty byl den 27. 10. 2025. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení bezdůvodného obohacení také právo na úrok z prodlení dle ust. § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od 28. 10. 2025. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta, neboť žalobkyně neunesla své důkazní břemeno ohledně uzavření smlouvy o úvěru (a tedy i existenci závazku hradit případné další platby s úvěrem spojené, tedy i poplatek za sjednání). Vzhledem k tomu, že s odlišnou splatností dluhu se spojí i jiná výše úrokové sazby zákonného úroku z prodlení, byla žaloba částečně zamítnuta i v této části.

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 151 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., dle míry úspěchu žalobkyně. V dané věci měla z větší části úspěch žalobkyně, úspěch žalobkyně činí 61,20 %, neúspěch pak 38,80 %. Náhrada nákladů proto byla přiznána ve výši 22,40 % jejich celkové výše. Tyto náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a §7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 070,52 Kč sestávající z částky 400 Kč za 3 úkony právní služby dle §11 a.t. (převzetí a příprava věci, jednoduchá výzva k plnění, podání ve věci samé, celkem 1 200 Kč) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 13 a. t. (300 Kč), celkem tedy 1 500 Kč. Celková výše nákladů tedy činí 2 500 Kč, z toho přiznáno 22,40 %, tedy 560 Kč. Postup podle § 14b advokátního tarifu je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyně ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu, jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Jejich zaplacení žalovanému soud uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání, které se podává ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kladně. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).