228 C 6/2023

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Richardem Galisem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 85 512,50 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení 85 512,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 85 512,50 Kč od 27. 8. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doměřený soudní poplatek za žalobu ve výši 855 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že společnost [právnická osoba], dříve [právnická osoba] (dále jen„ Ferratum“) dne 26. 1. 2021 uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 85 512,50 Kč, který měl být splacen do 26. 8. 2022 Smlouva byla uzavřena tak, že žalovaný se zaregistroval na webových stránkách [právnická osoba], kde zadal své osobní údaje, telefonní číslo a e-mailovou adresu, požádal o poskytnutí úvěru a [právnická osoba] mu následně zaslala návrh úvěrové smlouvy. Totožnost žalovaného byla ověřena předložením fotokopie jeho občanského průkazu. Úvěr byl poskytnut na bankovní účet žalovaného. Pohledávka [právnická osoba] za žalovaným z úvěrové smlouvy byla smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 27. 1. 2020 postoupena na žalobkyni.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud zjistil následující skutečnosti.

4. Ve smlouvě o revolvingovém úvěru ze dne 26. 1. 2021 je žalovaný označen jako klient a [právnická osoba] jako věřitel. Věřitel se zavázal poskytnout klientovi revolvingový úvěr až do výše 80 000 Kč na účet klienta a klient se zavázal jej splatit a zaplatit úroky a poplatky. Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpis žalovaného a není zde uvedeno číslo bankovního účtu žalovaného ani [právnická osoba].

5. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 22. 9. 2022, odeslaným téhož dne (viz podací lístek), [právnická osoba] sdělila žalovanému, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 postoupila žalobkyni pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru č. CLS-CZ [číslo] ve výši 86 512,50 Kč. V oznámení je dále uvedeno referenční [číslo].

6. Soud konstatuje, že na základě provedených důkazů nemá za prokázané, že: (1) žalovaný a [právnická osoba] skutečně uzavřeli smlouvu o úvěru, (2) [právnická osoba] poskytla jakékoliv peněžní prostředky na účet žalovaného ani (3) [právnická osoba] postoupila pohledávku z této konkrétní smlouvy (popř. bezdůvodného obohacení) za žalovaným na žalobkyni.

7. Žalobkyně v prvé řadě neprokázala svá tvrzení o způsobu uzavření smlouvy. Břemeno tvrzení i důkazní ohledně uzavření smlouvy, na jejímž základě měl žalovaný [právnická osoba] (popř. žalobkyni jako její právní nástupkyni) plnit, obecně vzato tíží žalobkyni (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. 29 ICdo 50/2017, a tam citovaná literatura).

8. Skutečnost, že právě žalovaný (a nikoliv jiná osoba) se registroval na webových stránkách [právnická osoba], zadal tam své údaje a požádal o poskytnutí úvěru, nevyplývá z žádných provedených důkazů a žalobkyně jiné důkazy neoznačila. Jen to, že žalovaný je označen v jím nepodepsané smlouvě jako klient, ještě neznamená, že to byl právě on, kdo o poskytnutí úvěru požádal, neboť se jedná o listiny vytvořené samotnou [právnická osoba], která do nich mohla uvést cokoliv, popř. mohla žádost podat (namísto žalovaného) přes internet kterákoliv jiná osoba znalá osobních údajů žalovaného.

9. Ve smlouvě ani není uvedeno žádné číslo účtu žalovaného (a i kdyby zde uvedeno bylo, neznamenalo by to, že ji skutečně uzavřel žalovaný, neboť sdělit jeho číslo účtu mohl přes internet opět kdokoliv). Jakýkoliv projev vůle žalovaného směřující k uzavření smlouvy (nabídku či akceptaci nabídky) neprokazuje ani žalobkyní předložená kopie občanského průkazu, neboť i v tomto případě mohl kopii namísto žalovaného zaslat [právnická osoba] přes internet kdokoliv (např. rodiče či jiná osoba blízká, se kterou bydlí apod.). Relevantním důkazem není ani listina nazvaná jako„ [jméno] application info“, neboť se zjevně jedná jen o interní údaje [právnická osoba] – tedy opět jen o další dokument vytvořený (jako v případě smlouvy) touto společností, která do něj mohla uvést jakékoliv údaje. Žalobkyně navíc vůbec nevysvětluje, co má vlastně tato listina obsahovat a prokazovat, jak vznikla (její původ), z čeho dovozuje její věrohodnost a ani ji formálně k důkazu neoznačila. Její důkazní váha je tedy nulová a soud z ní nezjistil žádné podstatné skutečnosti.

10. Prokázáno dále nebylo poskytnutí peněžních prostředků žalovanému [právnická osoba]. Soud provedl k návrhu žalobkyně důkaz výpisem z účtu žalovaného za leden 2021, z nějž plyne, že v den tvrzeného uzavření smlouvy (27. 1. 2021) byly na účet žalovaného skutečně poskytnuty určité peněžní prostředky (platby 4 500 Kč a 8 000 Kč). Současně z něj však není zřejmé, že by účet, z nějž tyto platby žalovanému přišly, byl účtem [právnická osoba] – tedy že by peníze poskytla právě tato společnost. Jak již bylo výše uvedeno, samotná smlouva o úvěru číslo účtu [právnická osoba] (ani žalovaného) neobsahuje a ostatně ani nebylo prokázáno její uzavření.

11. Tabulka, v níž se uvádí údajné platby a úhrady, nemá – ze stejných důvodů jako listina nazvaná„ Loan application info“ – žádnou důkazní váhu. Jde totiž opět jen o interní výpis žalobkyně (viz i text v její dolní části), vytvořený (zřejmě) samotnou [právnická osoba], jehož obsah, vznik a věrohodnost žalobkyně nijak neosvětluje (včetně toho, co má vlastně prokazovat), a kterou ani neoznačila k důkazu. Jinými slovy, [právnická osoba] do ní mohla uvést opět cokoliv. Údaje v tabulce jsou navíc (bez bližšího vysvětlení ze strany žalobkyně) těžko srozumitelné, neboť není zřejmé, co konkrétně mají být platby poskytnuté žalovanému (a jakým způsobem měly být poskytnuty), co úhrady žalovaného na jistinu nebo jiné nároky, co vyúčtování dalších nároků (úroky, poplatky atp.), co průběžný stav splácení úvěru (zůstatek) atd. Není na soudu, aby si za žalobkyni, kterou tíží břemeno tvrzení a důkazní, domýšlel a spekuloval, co má který údaj znamenat.

12. Žalobkyně konečně neprokázala ani postoupení pohledávky z úvěrové smlouvy za žalovaným na žalobkyni. Jak oznámení o postoupení pohledávky, tak smlouva o postoupení, včetně přílohy, totiž obsahují referenční číslo, které neodpovídá žádnému číslu uvedenému ve smlouvě o úvěru. V oznámení je ještě navíc uvedeno číslo smlouvy, které ale opět nekoresponduje s žádným údajem v samotné smlouvě. Tyto skutečnosti vyvolávají důvodné pochybnosti o tom, jaká pohledávka za žalovaným byla vlastně žalobkyni postoupena (zda vůbec nějaká) – tj. zda se nejednalo o pohledávku z jiné úvěrové smlouvy uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovaným a zda tato pohledávka vlastně existovala. Ze samotné výše pohledávky nelze vycházet, neboť, jak již bylo uvedeno výše, tabulka s údajnými platbami a úhradami předložená žalobkyní není věrohodným důkazem (totéž platí o listině nazvané„ Loan application info“, viz výše).

13. Za situace, kdy soud neměl za prokázané shora uvedené tři okruhy rozhodných skutečností, hodlal žalobkyni poučit podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), aby k nim označila další důkazy, které by byly schopny je prokázat, či popř. doplnila svá tvrzení (zejména vysvětlila obsah předložených listin a jejich původ a pochybnosti ohledně postoupení pohledávky). Žalobkyně se však jednání nezúčastnila. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání. Po účastníkovi lze spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud ani není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomu jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Lze tak uzavřít, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a důkazní (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) a § 120 odst. 2 o. s. ř.).

14. Podle § 1725 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah.

15. Podle § 1740 odst. 1 občanského zákoníku osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou.

16. Podle § 1745 občanského zákoníku smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.

17. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Soud se nejprve zabýval tím, zda mezi [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva (o úvěru). Jak vyplývá z § 1725 věty první a § 1745 občanského zákoníku, smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednají její obsah, konkrétně v okamžiku účinnosti přijetí nabídky. Jinými slovy, podmínkou uzavření smlouvy je úplný konsens (souhlasná vůle) smluvních stran na (zásadně) celém obsahu smlouvy.

20. V této souvislosti je třeba rozlišovat mezi neuzavřením smlouvy a pouhým nedodržením písemné (či jiné) formy. I smlouva, u níž zákon obligatorně vyžaduje písemnou formu (např. ta o spotřebitelském úvěru, viz § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), může být uzavřena (toliko) ústně, tedy i bez podpisu jednajícího (§ 561 odst. 1 občanského zákoníku) či použití technických prostředků ve smyslu § 562 odst. 1 občanského zákoníku. Právě uvedené je pouze podmínkou dodržení („ zachování“) písemné formy. Jinak řečeno: i nepodepsaná listina může zaznamenávat obsah řádně uzavřené smlouvy, a to i kdyby právní jednání nebylo učiněno elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Taková smlouva pouze nebude v písemné formě. Rozdíl je taktéž v tom, že v důsledku neuzavření smlouvy závazek vůbec nevznikne, kdežto při nedodržení písemné formy (např. v důsledku absence podpisu) vede„ jen“ k její neplatnosti – a to navíc spíše výjimečně (viz § 582 občanského zákoníku), resp. v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru dokonce vůbec (viz § 104 věta druhá a § 110 zákona o spotřebitelském úvěru). Z toho plyne i odlišný právní režim bezdůvodného obohacení. Případné plnění poskytnuté jednou ze stran neuzavřené smlouvy představuje plnění bez právního důvodu podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, zatímco u neplatné smlouvy jde o plnění na základě neplatného závazku ve smyslu § 2993 občanského zákoníku.

21. Jak již bylo výše uvedeno, žalobkyně uzavření smlouvy o úvěru mezi [právnická osoba] a žalovaným neprokázala, resp. neprokázala, že to byl právě žalovaný, kdo přijal nabídku (§ 1740 odst. 1 občanského zákoníku) [právnická osoba] na uzavření smlouvy (tj. návrh smlouvy, který mu měl být prostřednictvím webových stránek předložen), včetně všech tvrzených dílčích úkonů (registrace, předložení občanského průkazu, odeslání žádosti o úvěr atd.). Mezi účastníky proto nedošlo k uzavření žádné smlouvy.

22. Soud dále zkoumal, zda lze věc posoudit podle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku). Žalobkyně ovšem ani neprokázala, že by [právnická osoba] žalovanému poskytla nějaké peněžní prostředky. Ani z tohoto pohledu tak není žaloba opodstatněná.

23. I kdyby žalobkyně poskytnutí peněz žalovanému prokázala, neprokázala postoupení této konkrétní pohledávky za žalovaným (tj. pohledávky z úvěrové smlouvy, popř. bezdůvodného obohacení) ze [právnická osoba] na žalobkyni (ani v intencích závěrů rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, neboť oznámení o postoupení pohledávky s jistotou neprokazuje, že se jednalo právě o tuto konkrétní pohledávku). Žalobkyně proto není ve věci aktivně věcně legitimována (právo, jehož se domáhá, jí nenáleží).

24. Ze shora uvedených důvodů soud prvním výrokem žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl.

25. Druhým výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl z procesního hlediska plně úspěšný, měl by tedy právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proti neúspěšné žalobkyni. Žádné mu však nevznikly, žádný z účastníků proto nemá právo na jejich náhradu.

26. Třetím výrokem soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 855 Kč, který byl doměřen poté, co nedošlo k vydání platebního rozkazu podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. O uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek soud rozhodl v rozhodnutí, jímž se řízení končí (viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013, publ. pod č. 48/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek NS). Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř.