228 C 77/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Pokornou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zaplacení částky 70 364,72 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 34 836,40 Kč spolu s zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 34 836,40 Kč od 21. 10. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 173,22 Kč, 35 355,1 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 34 836, 4 Kč od 14. 6. 2025 do 20. 10. 2025 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 34 836,4 Kč od 21. 10. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení úvěru. Dle tvrzení žalobkyně došlo mezi ní a žalovaným k uzavření smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný takto postupně čerpal od června do prosince 2024 částky 13 090 Kč, 78 Kč, 23 000 Kč, 10 724 Kč, 23 000 Kč, 23 000 Kč, 1 008 Kč a 7 710 Kč. Žalovaný na jistinu splatil celkem 67 056,33 Kč. Žalobkyně dle svých tvrzení před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to nahlédnutím do databází, dále do insolvenčního rejstříku, evidence exekucí. Dále vycházela z informací od dlužníka, případně žalobkyně vycházela z žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek, prokazujících pravidelný příjem, žalobcem ověřená výše měsíčního příjmu činila 85 451 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek, žalovaný se přihlásil do svého klientského profilu, kde postupně odsouhlasil příslušné smlouvy, sekundárně se identifikoval prostřednictvím verifikační platby. Žalovaný si zvolila doplňkové služby – služeb Presto, na jejíž úhradu je požadována částka 146,64 Kč a platbu za vyplacení tranší úvěru – na ni požadováno 136,09 Kč. Na smluvním úroku je účtováno 35 355,10 Kč. Na jistinu je požadováno uhradit 34 553,67 Kč. Dále žalobkyně požaduje úhradu smluvní pokuty ve výši 173,22 Kč. Celkem tak žalobkyně požaduje částku 70 191,50 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 34 836,40 Kč od 14. 6. 2025 do zaplacení ve výši 12 %, částku ve výši 173,22 Kč a náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil jednání. Žalobkyně se z účasti na tomto jednání omluvila, nepožadovala odročení. Žalovaný se k jednání, ačkoliv byla řádně a včas předvolán, nedostavil, nepožadoval odročení. Soud proto jednal podle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu v nepřítomnosti žalobkyně, respektive jejího právního zástupce a žalovaného.

4. Z předložené listiny, označené jako smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 6. 2024 a všeobecných smluvních podmínek bylo zjištěno, že obsahem této smlouvy mělo být poskytnutí revolvingového úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 80 000 Kč. Dle smlouvy se měl žalovaný kromě jistiny úvěru zavázat zaplatit úrok ve výši 0,883 % denně, poplatek za vyplacení jednotlivých tranší úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a poplatky dané sazebníkem. RPSN činila 1 255,63 %. Pro případ prodlení s vrácením úvěru se žalovaná zavázala zaplatit smluvní pokutu. Splatnost první denní splátky byla stanovena na 21. 7. 2024. Na smlouvě není připojen vlastnoruční ani elektronický podpis žalovaného.

5. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, ., soud zjistil, že v rámci domácnosti žalovaného jsou z celkem , hodnota, členů 2 pracující. Výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činí 10 000 Kč, výše výdajů na bydlení činí 10 000 Kč, další nezbytné výdaje a ostatní zbytné výdaje 0 Kč, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu 84 451 Kč, výše příjmu uvedeného spotřebitelem 41 000 Kč.

6. Přepisem denních splátek bylo rozvrženo, jakým způsobem by došlo k započítávání plateb žalované na jistinu, úrok a poplatek.

7. Listina označená jako autorizace ověření totožnosti obsahuje informaci o tom, že totožnost spotřebitele byla autorizována prostřednictví zaslání autorizační platby z bankovního účtu.

8. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalobkyně zaslala na bankovní účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, dne 26. 6. 2024 částku 1 000 Kč, 27. 6. 2024 částku 2 000 Kč, 27. 6. 2024 částku 5 000 Kč, 3. 7. 2024 částku 200 Kč, 4. 7. 2024 částku 1 056 Kč, 8. 8. 2024 26. 1. 2,24 částka 23 000 Kč, 26. 6. 2,24 částka 23 000 Kč, 2. 7. 2024 částka 23 000 Kč, 5. 8. 2024 částka ve výši 13 090 Kč, 23. 8. 2024 částka 78 Kč, 23. 9. 2024 částka ve výši 10 724 Kč, 22. 10. 2024 částka ve výši 1 008 Kč, 22. 12. 2024 částka ve výši 7 710 Kč. To, že tyto finanční prostředky byly skutečně odeslány, a že účet, na který byly finančních připsány, patřil žalovanému, bylo současně zjištěno i ze sdělení banky.

9. Z dopisu ze dne 13. 6. 2025 soud zjistil, že žalobkyně měla zaslat na e-mail , e-mail, upomínku k úhradě dluhu v celkové výši 37 038,51 Kč a zahrnující informaci o tom, že je celková částka nyní splatná v plné výši.

10. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 8. 10. 2025 a potvrzení o odeslání zásilky z 10. 10. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k zaplacení před samotným podáním žaloby, a to do 3 dnů.

11. K návrhu byla připojena kopie občanského průkazu žalovaného.

12. Z ostatních listinných důkazů (informace pro spotřebitele, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, souhlas se zpracováním osobních údajů, obecné principy posuzování úvěruschopnosti) soud neučinil nová či odlišná skutková zjištění.

13. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpÚ“), ve znění k datu právního jednání.

14. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2 odst. 1 SpÚ, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 86 odst. 1 SpÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 SpÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

18. Podle § 75 SpÚ, poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 SpÚ, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

19. Podle § 104 SpÚ, platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

20. Podle § 110 SpÚ, platí, že neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

21. Podle § 561 odst. 1 o. z., se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

22. Podle § 562 odst. 1 o. z., je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle ust. § 562 odst. 2 o. z. se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

23. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena úvěrová smlouva.

25. Jak bylo shora uvedeno, tak žalobkyní předložená listina nazvaná jako smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru vlastnoruční podpis žalované neobsahovala, neobsahovala však ani podpis elektronický. V daném případě pak nelze vůbec uvažovat nad tím, že by podpis na smlouvě mohl být nahrazen mechanickými prostředky, neboť se jednalo o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem, kdy je požadavek písemné formy smlouvy zakotven zákonem jako důležitý prvek ochrany spotřebitele.

26. Z § 562 odst. 1 o. z. vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému. Soud pak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby uvedla tvrzení a navrhla důkazy ohledně toho, že záznamy v elektronickém systému prováděla systematicky, posloupně a že jsou chráněny proti změnám. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.3.2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Tvrzení žalobkyně o uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru v elektronické formě tak nebylo v řízení prokázáno. Rovněž nebylo ani prokázáno, že žalobkyně uzavřela smlouvu právě se žalovaným, neboť zadat údaje žalované a poskytnout kopii dokladu totožnosti do systému mohl prakticky kdokoliv, zaslání verifikační platby na tom nic nemění.

27. I pokud by žalobkyně prokázala uzavření smlouvy tvrzeného obsahu, neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalované splácet spotřebitelský úvěr podle § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 SpÚ. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 SpÚ sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020, OPR-Finance, C-679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8.10.2020, č. j. 27 Co 230/2020–103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně). I v tomto směru měl soud v úmyslu žalobkyni poučit ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. Soud má tedy za to, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, z jakého vycházela příjmu (vlastní výpis připojen nebyl). K prokázání této skutečnosti nebyly označeny ani předloženy žádné listiny. Dle tvrzení žalobkyně měla žalobkyně provádět lustrace v různých registrech. Výsledky těchto lustrací rovněž nebyly předloženy. Žalobkyně rovněž vycházela z nákladů na bydlení činí 10 000 Kč, aniž by to bylo dále doložen či specifikován právní důvod užívání, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem dokonce ani nejsou uvedeny. Již samy tyto skutečnosti, nereálná výše nákladů na život, absence specifikace dalších nákladů, vzbuzují závažné pohybnosti. Tyto skutečnosti nebyly nijak podloženy. Žalobkyně tedy nemohla mít postaveno na jisto, zda bude žalovaný schopen poskytnutý úvěr splatit. V tomto směru měl soud v úmyslu žalobkyni rovněž poučit podle § 118a odst. 1, 3 občanského soudního úřadu, avšak žalobkyně se k jednání nedostavila.

28. Žalobkyně nicméně žalované na základě neplatného závazku poskytla peněžní prostředky ve celkové výši 101 610 Kč, žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil 67 056,33 Kč. Žalovaný se nijak nevyjádřil, a tedy ani v řízení netvrdil, že by na dluh uhradil více, než kolik uvádí žalobkyně. Na úhradu jistiny žalobkyně požaduje částku 34 553,67 Kč a v této části také soud vyhodnotil nárok jako důvodný. Tato částka tedy představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 o. z.) na straně žalovaného, které byl povinna podle § 87 odst. 1 věty třetí SpÚ vrátit žalobkyni v době přiměřené jeho možnostem. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13.1.2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Soud vyšel z toho, že žalovaný byl žalobkyní k zaplacení prokazatelně (e-email s informací o zesplatnění tento požadavek nesplňuje) vyzván předžalobní výzvou odeslanou dne 10. 10. 2025, která byla podle § 573 o. z. doručena dne 15. 10. 2025, žalovaný měl žalobkyni zaplatit do 3 dnů, tj. do 20. 10. 2025, protože tak neučinil, je od následujícího dne tj. 21. 10. 2025 v prodlení. Výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úroky z prodlení činily v daném pololetí 11,5 %. Na základě výše uvedeného soud proto uložit žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 34 533,67 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 21. 10. 2025. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy mezi žalobkyní a žalovaným, nebyl doložen ani žádný důvod, pro který by byla žalobkyně oprávněna tyto platby po žalovaném požadovat. Částečně došlo k zamítnutí i v části týkající se úhrady úroků z prodlení, když splatnost z pohledu soudu nastala později, než jak uvádí žalobkyně, od čehož se odvíjí i odlišná sazba zákonných úroků z prodlení.

29. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný ve věci z procesního hlediska z větší části uspěl, avšak žádné náklady mu prokazatelně nevznikly. Náhrada nákladů řízení tak nebyla přiznána žádnému z účastníků.

30. Lhůty k plnění se opírají o § 160 odst. 1 o. s. ř.