229 C 156/2021

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Veronikou Halbrštátovou Zachovou, LL.M., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 10 808 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 808 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 808 Kč od 16. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moc tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 10 484,83 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 1 012,64 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 9 696 Kč od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 9696 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 9696 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení, co do zákonného úroku ve výši 7,25 % ročně z částky 1112 Kč od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 1112 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 1112 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně nedoplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 10 808 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky [číslo] v kapitalizované výši 10 484,83 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky jdoucího od 19. 12. 2020 do zaplacení (v roční sazbě dle repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí) a dále částky ve výši 1112 Kč kapitalizovaného úroku z prodlení z této částky ve výši 1012,64 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 1112 Kč jdoucího od 19. 12. 2020 do zaplacení (v roční sazbě dle repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí) s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] [anonymizováno] uzavřela s žalovaným dne 8. 10. 2007 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které tato společnost žalovanému poskytla 12 000 Kč v hotovosti při jejím podpisu. S půjčkou se žalovaný zavázal zaplatit i souhrnný poplatek ve výši 8 352 Kč, celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnnému poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 53 týdenních splátkách po 384 Kč. Pohledávka z této smlouvy byla dne 18. 12. 2020 postoupena na žalobkyni. Žalovaný na tuto smlouvu uhradil jen 2 304 Kč. Žalobkyně požaduje z této smlouvy pouze dlužnou jistinu a kapitalizované úroky z prodlení od 14. 10. 2008 do 18. 12. 2020 a následně úroky z prodlení od 19. 12. 2020. Dále předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 20. 6. 2007 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla 8 000 Kč v hotovosti při jejím podpisu. Žalovaný na ni do té doby uhradil jen 6 888 Kč, v této věci žalobkyně požaduje rozdíl těchto částech a kapitalizovaný úrok z prodlení od 27. 3. 2008 do 18. 12. 2020, a dále zákonný úrok z prodlení od 27. 3. 2008 do 18. 12. 2020. Žalobkyně se nyní domáhá toliko bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo představující výši rozdílu částek poskytnutých v každém jednotlivém případě a plnění, které žalobce uhradil na svůj dluh, tj. celkovou částku ve výši 10 808 Kč. Dluh žalovaného z první uzavřené smlouvy byl podle žalobkyně splatný dne 14. 10. 2008 a v případě druhého nároku dle následující smlouvy uzavřené dne 20. 6. 2007 byl dluh splatný dne 27. 3. 2008, neboť ze smluvních ujednání bylo žalovanému známo, že je povinen do tohoto dne celou částku zaplatit. Od následujícího dne tak žalobkyně žádá úrok z prodlení v zákonné výši.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud ve věci rozhodl bez jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila a souhlas žalovaného se předpokládá, jelikož se k výzvě soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřil.

4. Soud zjistil následující skutečnosti.

5. Žalovaný a společnost [právnická osoba] podepsali dne 8. 10. 2007 smlouvu o půjčce [číslo] kterou se tato společnost zavázala poskytnout žalovanému půjčku 12000 Kč a žalovaný se zavázal ji vrátit a zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti s touto půjčkou ve výši 8352 Kč, vše v 53 týdenních splátkách po 384 Kč s tím, že první splátka je splatná 7. den od uzavření smlouvy. Částku žalovaný přijal v hotovosti při podpisu smlouvy. Ze smlouvy též plyne, že byla sjednána podle zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. [právnická osoba] následně pohledávku za žalovaným s účinností ke dni 18. 12. 2020 postoupila na žalobkyni (zákaznická karta č. zákazníka [číslo], smlouva o půjčce ze dne 8. 10. 2017, smluvní podmínky, smlouva o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek), o čemž zaslala dne 1. 2. 2021 žalovanému oznámení, ve kterém jej vyzvala k zaplacení do 10 dnů od doručení (oznámení o postoupení ze dne 6. 1. 2021 a podací lístek ze dne 1.2.2021). Žalovaný byl vyzván k úhradě celkové dlužné částky před podáním žaloby (podací lístek, předžalobní výzva 29. 7. 2021).

6. Žalovaný a společnost [právnická osoba] dále podepsali dne 20. 6. 2007 smlouvu o půjčce [číslo] kterou se tato společnost zavázala poskytnout žalovanému půjčku 8 000 Kč a žalovaný se zavázal ji vrátit a zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti s touto půjčkou ve výši 5120 Kč, vše v 40 týdenních splátkách po 328 Kč s tím, že první splátka je splatná 7. den od uzavření smlouvy. Částku žalovaný přijal v hotovosti při podpisu smlouvy. Ze smlouvy též plyne, že byla sjednána podle zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. [právnická osoba] následně pohledávku za žalovaným s účinností ke dni 18. 12. 2020 postoupila na žalobkyni (zákaznická karta č. zákazníka [číslo], smlouva o půjčce ze dne 8. 10. 2017, smluvní podmínky, smlouva o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek), o čemž zaslala dne 1. 2. 2021 žalovanému oznámení, ve kterém jej vyzvala k zaplacení do 10 dnů od doručení (oznámení o postoupení ze dne 6.1.2021 a podací lístek ze dne 1.2.2021). Žalovaný byl vyzván k úhradě celkové dlužné částky před podáním žaloby (podací lístek, předžalobní výzva ze dne 29. 7. 2021).

7. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

8. Podle § 658 odst. 1 občanského zákoníku při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

9. Podle § 39 občanského zákoníku neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

10. Podle § 41 občanského zákoníku vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

11. Podle § 451 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

12. Podle § 457 občanského zákoníku je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

13. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dvě smlouvy o půjčce podle § 657 a násl. občanského zákoníku (viz přechodné ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Závazek vznikl tím, že na jejich základě bylo žalovanému nejprve na základě první smlouvy předáno 12 000 Kč v hotovosti, jež byl žalovaný dle smlouvy povinen vrátit postupně v 53 týdenních splátkách. Ve smlouvě byl současně sjednán poplatek ve výši 8 352 Kč, který je třeba z právního hlediska považovat za úrok ve smyslu § 658 odst. 1 občanského zákoníku (byť tak není nazván), neboť jde o úplatu za poskytnutí půjčky žalovanému. Dále bylo žalovanému na základě druhé smlouvy předáno 8 000 Kč v hotovosti, jež byl žalovaný dle smlouvy povinen vrátit postupně v 40 týdenních splátkách. Ve smlouvě byl současně sjednán poplatek ve výši 5 120 Kč, který je třeba z právního hlediska považovat za úrok ve smyslu § 658 odst. 1 občanského zákoníku (byť tak není nazván), neboť jde o úplatu za poskytnutí půjčky žalovanému.

14. Soud se dále zabýval platností smlouvy o půjčce, konkrétně ujednání o úroku. Z § 39 občanského zákoníku plyne, že neplatný je mj. právní úkon, který se příčí dobrým mravům. Jedná se o neplatnost tzv. absolutní, k níž soud musí přihlédnout i bez námitky účastníka (viz a contrario § 40a občanského zákoníku). Ustálená judikatura Nejvyššího soudu dovodila, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 občanského zákoníku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz již rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Hranicí přiměřenosti úroků je přibližně dvojnásobek či trojnásobek úrokové míry peněžních ústavů, byť u půjčky na základě smlouvy uzavřené mezi fyzickými osobami (zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci) by bylo možné i takovou míru akceptovat s ohledem na vyšší míru rizikovosti oproti půjčkám či úvěrům poskytovaným peněžními ústavy (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2014, sp. zn. 33 Cdo 212/2014). Za nemravné tak Nejvyšší soud shledal např. úroky v sazbě 60 % ročně (viz prvně cit. rozsudek) či 36 % ročně (viz usnesení ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015).

15. V projednávané věci byly smlouvy sjednány mezi podnikatelkou – obchodní společností ([právnická osoba]) poskytující půjčky v rámci svého podnikání a spotřebitelem, což je zjevné i z toho, že se v ní výslovně odkazuje na tehdejší zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru (jenž se vztahoval právě na půjčky poskytované věřitelem v rámci jeho podnikatelské činnosti fyzickým osobám, které v rámci své podnikatelské činnosti nejednají, viz § 1 odst. 1, § 2 písm. a), b) a c) tohoto zákona). Nejde tedy o případ půjčky mezi fyzickými osobami (ve smyslu výše citované judikatury).

16. Sjednaný úrok přitom činil při přepočtu na roční sazbu v prvním případě 69,6 % a v druhém 64% ročně z jistiny. Jedná se o výši, která je již na první pohled zcela nepřiměřená (srov. s nepřiměřenými úroky v judikatuře výše), zvláště ve spotřebitelských vztazích. Soud připomíná, že ochrana spotřebitele je jedním z projevů zásady ochrany slabší strany, která je součástí ústavního principu rovnosti v materiálním pojetí (viz např. bod 10 nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2020, sp. zn. II. ÚS 78/19). Nelze připustit, aby podnikatelé zneužívali svého silnějšího postavení (plynoucího z odborného zázemí, hospodářské síly, profesionální zkušenosti, lepší znalosti práva či dostupnosti právních služeb) k vynucení v podstatě lichevních úroků. Rovněž při porovnání s úrokovými sazbami, které v době uzavření smlouvy požadovaly banky u úvěrů s podobnými parametry, je zjevná nemravnost sjednaných úroků. Průměrná sazba úroků u úvěrů domácností na spotřebu činila 12,53 % (viz databáze časových řad ARAD ČNB, která je obecně známá a veřejně dostupná na webových stránkách ČNB, § 121 o. s. ř.) a sjednaná výše je tak více než pětinásobná, což je dle výše citované judikatury (která připouští maximálně dvojnásobnou až trojnásobnou výši) hrubě nemravné. Z těchto důvodů soud ujednání o úrocích podle § 39 občanského zákoníku posoudil jako neplatné, neboť se příčí dobrým mravům.

17. Soud se dále zabýval oddělitelností ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, tedy otázkou, zda je neplatná jen tato část právního úkonu, anebo smlouva jako celek (§ 41 občanského zákoníku, tzv. salvátorská klauzule). Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu při posuzování otázky, zda lze část právního úkonu postiženou důvodem neplatnosti oddělit od ostatního obsahu tohoto úkonu, je třeba dbát, aby byla respektována vůle účastníků právního úkonu s přihlédnutím k účelu, jehož dosažení osoba konající právní úkon, resp. všichni účastníci dvou (více) stranného právního úkonu, sledovali (viz např. usnesení ze dne 18. 1. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1752/2011). V případě smlouvy o půjčce lze ujednání o úrocích (obecně vzato) oddělit od ostatního obsahu smlouvy o půjčce, avšak nesmí tomu bránit okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo (viz již citovaný rozsudek sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Soud dále podotýká, že podstatnou náležitostí smlouvy o půjčce ve smyslu § 657 občanského zákoníku není ujednání o úrocích, což znamená, že je-li shledána neplatnost ujednání o úroku ve smlouvě o půjčce, byla by při oddělení tohoto ujednání půjčka bezúročná. Na rozdíl od smlouvy o úvěru podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, se ani neuplatní § 502 odst. 1 tohoto zákona stanovící podpůrně výši úroků, nejsou-li sjednány (a tedy ani závěry judikatury k tomuto smluvnímu typu, např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2008, sp. zn. 29 Cdo 4498/2007).

18. V daném případě má soud za to, že poskytnutí bezúročné půjčky neodpovídá vůli účastníků. Jak již bylo výše uvedeno, právní předchůdkyně žalobkyně byla obchodní společností, která půjčky poskytovala v rámci své podnikatelské činnosti. Úrok (nazvaný jako„ souhrnný poplatek“) jakožto úplata za poskytnutí půjčky byl tedy zdrojem jejího zisku. Jestliže by ve smlouvě nebyl sjednán, nikdy by k jejímu uzavření nepřistoupila. Tato okolnost proto brání oddělitelnosti ujednání o úroku od zbytku obsahu smlouvy o půjčce. Z toho důvodu soud neaplikoval § 41 občanského zákoníku a smlouvu shledal neplatnou jako celek.

19. Soud následně zkoumal, zda lze věc posoudit podle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 451 a násl. občanského zákoníku), jichž se ostatně sama žalobkyně dovolávala. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému nejprve částku 12 000 Kč v hotovosti a následně 8000 Kč na základě neplatných smlouv o půjčce. Podle § 457 občanského zákoníku byl tedy žalovaný povinen uvedenou částku právní předchůdkyni žalobkyně vrátit. Dosud žalovaný zaplatil na 2 304 Kč na první z uzavřených smluv a 6 888 Kč na druhou z uzavřených smluv. Nadále je tedy povinen vrátit 10 808 Kč. Pohledávka na zaplacení této částky za žalovaným byla poté v souladu s § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, postoupena na žalobkyni.

20. Splatnost pohledávky žalobkyně nicméně soud posoudil odlišně. Nelze ji odvíjet od smlouvy o půjčce, neboť je neplatná jako celek, včetně ujednání o splatnosti a nárok žalobkyně se opírá o ustanovení o bezdůvodném obohacení. V takových případech se splatnost řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Tento názor potvrdil v typově shodné věci žalobkyně i Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 20. 9. 2022, č. j. 22 Co 131/2022 – 75 (viz body 20 až 24 tohoto rozsudku).

21. Žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky výzvou odeslanou dne 1. 2. 2021 do deseti dnů od doručení (za nějž lze mít třetí pracovní den od odeslání, § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který se v této době již aplikoval, viz též bod 22 shora cit. rozsudku Krajského soudu v Praze), počínaje dnem 16. 2. 2021 je tak žalovaný v prodlení (den 14. 2. 2021 připadl na neděli, splatnost tedy v souladu s § 607 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nastala až dne 15. 2. 2021). Teprve od 16. 2. 2021 žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 517 odst. 2 občanského zákoníku (viz přechodné ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – jde o povinnost vzniklou z právního poměru vzniklého před účinností tohoto zákona) ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na takto vyjádřený petit (tedy že předmětem jsou úroky z prodlení v zákonné výši) soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení v plné výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

22. Ze shora uvedených důvodů soud prvním výrokem uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 10 808 Kč se zákonným úrokem z prodlení jdoucím od 16. 2. 2021 do zaplacení. Druhým výrokem žalobu zamítl v části, kterou žalobkyně požadovala kapitalizovaný úrok z prodlení od 27. 3. 2008 do 18.12.2020 v prvním případě a v druhém od 14.10.2008 do 18. 12. 2020, a rovněž zákonný úrok z prodlení, a poté v rozdílu převyšujícím přiznaný zákonný úrok z prodlení.

23. Třetím výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Při posouzení procesního úspěchu stran soud musel přihlédnout i k příslušenství vypočtenému ke dni rozhodnutí soudu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Z tohoto pohledu byl žalovaný ve věci z procesního hlediska úspěšnější, měl by proto právo na poměrnou část náhrady účelně vynaložených nákladů proti méně úspěšné žalobkyni. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, žádný z účastníků proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.

24. Soudní poplatek byl žalobkyní uhrazen ve výši 800 Kč, avšak dle pol. 2 odst. 2 ve spojení s pol. 1 odst. 1 písm. a) Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, činí poplatek 1 000 Kč, soud proto uložil podle § 1 odst. 1 písm. a) citovaného zákona žalobkyni povinnost doplatit soudní poplatek ve výši rozdílu, tj. 200 Kč.