229 C 24/2020

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Dumanjić ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit částka spolu s úrokem ve výši 21,37 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do datum a spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím s odůvodněním, že dne datum zavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo (dále jen„ smlouva o úvěru“), na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši částka, částka částka byla převedena na bankovní účet žalovaného a částka částka byla převedena na účet zprostředkovatele jako provize. Žalovaný se zavázal žalobkyni zaplatit celkem částka v pravidelných 33 měsíčních splátkách po částka počínaje dnem datum. Žalovaná částka sestává z neuhrazené jistiny ve výši částka, z neuhrazených dlužných splátek ve výši částka, z částky částka za tři upomínky, ze smluvní pokuty za každé prodlení se zaplacením jednotlivé měsíční splátky úvěru ve výši částka (3 x částka), smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru, tedy z částky částka od datum do datum, tedy částky částka. Žalobkyně rovněž požadovala úrok ve výši 21,37 % ročně z částka od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 27 936 od datum do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že posouzení úvěruschopnosti provedla s odbornou péčí. Vyžádala si dvě výplatní pásky žalovaného, opatřila si negativní výpis žalovaného z centrální evidence exekucí a z insolvenčního rejstříku, čestné prohlášení žalovaného ohledně závazků, výdajů a příjmů. Posoudila náklady na bydlení žalovaného ve vztahu k normativním nákladům na nájemní bydlení dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb. Při posuzování vycházela žalobkyně rovněž z výše existenčního a životního minima a přihlédla k průměrným výdajům obyvatelstva v roce 2019.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se i přes řádné předvolání nedostavil. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "o. s. ř.).

3. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů bylo zjištěno, že žalobkyně disponuje povolením k činnosti poskytování spotřebitelského úvěru od datum.

5. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, smlouvy o úvěru, úvěrových podmínek, bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne datum dohodu, na základě které se zavázala žalobkyně žalovanému poskytnout částku částka, žalovaný se pak zavázal zaplatit žalobkyni celkem částka v 33 pravidelných měsíčních splátkách po částka počínaje datum. Roční úroková sazba činila 21,37 % a RPSN 32,4 %. Žalovaný měl dále zaplatit provizi zprostředkovateli ve výši částka. V čl. IV. bodě 4 písm. b) smlouvy o úvěru byl ujednán sazebník poplatků, přičemž poplatek za odeslanou upomínku pro nesplácení splátek činil částka. V čl. IV bodě 2 smlouvy o úvěru byla mezi stranami sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru za každý den prodlení a dále smluvní pokuta ve výši částka za každý jednotlivý případ, kdy se žalovaný dostane do prodlení se zaplacením splátky úvěru. Podle čl. IV. bod 1 smlouvy o úvěru pro případ porušení povinnosti žalovaného tím, že se žalovaný dostane do prodlení s úhradou jedné splátky nebo i jen její části po dobu delší než dva měsíce bylo mezi stranami dohodnuto, že dojde k zesplatnění okamžikem odeslání oznámení o zesplatnění úvěru žalovanému. Z potvrzení o provedení transakce ze dne datum a ze zprávy banky ze dne datum soud zjistil, že na účet č. bankovní účet, jehož majitelem a disponentem byl právě žalovaný, bylo dne datum převedeno částka. příjmení částka pak byla, jak bylo zjištěno z potvrzení transakce, vyplacena téhož dne žalobkyní na účet zprostředkovatele v souladu s ujednáními smlouvy o úvěru.

6. Z výpisu z centrální evidence exekucí a z insolvenčního rejstříku bylo zjištěno, že v době žádosti o úvěr nebyl žalovaný veden ani v jednom z těchto rejstříků. Z výplatních lístků bylo zjištěno, že za měsíc březen 2020 činila čistá mzda žalovaného částka a za měsíc únor 2020 činila čistá mzda žalovaného částka.

7. Z formuláře posouzení úvěruschopnosti a formuláře výdaje a příjmy spotřebitele bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že jeho příjmy činí částka, příjmy domácnosti pak částka, výdaje na bydlení částka, výdaje na splácení dalších úvěrů částka a ostatní výdaje částka, tyto pak ale nebyly zahrnuty do rozdílu mezi příjmy a výdaji. Z formuláře závazky spotřebitele pak bylo zjištěno, že žalovaný jako jediný svůj závazek uvedl závazek vůči právnická osoba ve výši částka s měsíční splátkou částka.

8. Z výpisu z účtu žalovaného bylo zjištěno, že datum byla na tento účet připsána platba ve výši částka, jakožto mzda. Zároveň bylo ovšem také zjištěno, že počáteční zůstatek v měsíci únoru 2020 byl částka a konečný zůstatek částka. Připsáno za tento měsíc bylo na bankovní účet částka a odepsáno částka.

9. Z upomínky ze dne datum, datum, čestného prohlášení ze dne datum a ze dne datum a seznamu odeslaných upomínek soud zjistil, že byl žalovaný opakované žalobkyní upomínán o zaplacení dluhu.

10. Z předžalobní výzvy a zesplatnění ze dne datum a podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení celé dlužné částky do 10 dnů od odeslání této výzvy.

11. Žalobkyně tvrdila a vyplývá to i z tabulky„ bonita smlouvy“, že žalovaný na dluh ničeho neuhradil. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyni na svůj dluh cokoli uhradil.

12. Z tabulky„ pro zákazníky“, z tabulky umoření pro smlouvu o úvěru, tabulky výdajů na konečnou spotřebu domácnosti a statistiky rodinných účtů soud neučinil žádná skutková zjištění významná pro rozhodnutí ve věci samé.

13. Návrh na provedení důkazu listinou označenou jako výše normativních nákladů a životní minimum 2020 soud zamítl, když tyto listiny pouze obsahují části právních předpisů a tyto není třeba v řízení dokazovat.

14. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Žalobkyně dne datum uzavřela s žalovaným dohodu, podle níž se zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši částka, z toho částku částka převedla na bankovní účet žalovaného a částku částka převedla na účet zprostředkovatele jakožto provizi. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v 33 měsíčních splátkách po částka počínaje od datum včetně smluveného úroku ve výši 21,37 % p.a. Celkem tak měl žalovaný žalobkyni zaplatit částka. Pro případ prodlení se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru za každý den prodlení a dále smluvní pokutu ve výši částka za každý jednotlivý případ, kdy se žalovaný dostane do prodlení se zaplacením splátky úvěru. Mezi stranami byl sjednán poplatek za upomínku ve výši částka. Žalovaný byl žalobkyní opakovaně upomínán z důvodu nesplácení dluhu. Žalobkyně prohlásila k datum celý úvěr za splatný a vyzvala žalovaného k jeho zaplacení do 10 dnů od odeslání oznámení, tj. do 10 dnů od datum.

15. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti doplnit tvrzení a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména že žalobkyně s odbornou péčí posuzovala schopnost žalovaného splatit úvěr. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle ust. § 118a o. s. ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle ust. § 118a o. s. ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

23. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (číslo Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

24. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (k danému aktuálně rozsudek Soudního dvora EU ze dne datum ve věci C číslo, OPR-Finance, shodně rovněž rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019, č. j. 27 Co 143/2019-113, přičemž s argumentací uvedenou v daných rozhodnutích se soud ztotožňuje a považuje ji za správnou).

25. Právně soud věc hodnotil tak, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru. Žalovaný uzavřel smlouvu jako spotřebitel, což prokazuje zejména identifikace žalovaného osobními údaji nepodnikajícího subjektu, přičemž smlouvu neuzavřel v rámci své podnikatelské činnosti ani v rámci samostatného výkonu svého povolání, je tedy nutno na smlouvu o úvěru pohlížet jako na smlouvu o spotřebitelském úvěru podřízenou právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru.

26. Žalobkyně stran posuzování úvěruschopnosti žalovaného, jak již uvedeno výše, si vyžádala výplatní pásky žalovaného za měsíce únor a březen 2020, opatřila si výpisy z centrální evidence exekucí a z insolvenčního rejstříku, čestné prohlášení žalovaného o svých příjmech, výdajích a závazcích, posoudila náklady na bydlení žalovaného s normativními náklady na bydlení pro nájemní bydlení, zohlednila skutečnost, že žalovaný neměl v době sjednávání smlouvy o úvěru vyživovací povinnost a přihlédla i k výši existenčního a životního minima.

27. I přes výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti uložené jí zákonem o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného. Jisté kroky v tomto směru žalobkyně činila, nicméně se omezila pouze na doložení příjmů žalovaného (př. výplatní pásky žalovaného), za situace, kdy nezkoumá i výdaje, postrádá takový postup na významu, když skutečné výdaje žalovaného mohou jeho příjmy převyšovat. Nadto žalovaný žalobkyni doložil i částečný výpis z účtu, z něhož sice nejsou patrné pohyby na účtu, z této listiny však vyplývá, že za měsíc únor rozdíl mezi finančními prostředky, které byly na účet připsány (částka částka) a které byly odepsány (částka částka) činil částka. Již z této listiny plyne, že výdaje žalovaného minimálně za měsíc únor 2020 byly vyšší než jím tvrzených částka ve formuláři výdaje spotřebitele. Tato skutečnost měla u žalobkyně vyvolat pochybnost o tom, zda se údaje sdělené žalovaným zakládají na pravdě a zejména pak měla dospět k závěru, že nachází-li se na účtu žalovaného ke konci měsíce částka částka, pak nebude schopen hradit splátky ve výši částka měsíčně. Pokud by žalobkyně řádně a s odbornou péči hodnotila veškeré listiny, které měla k dispozici, nemohla dospět ke kladnému závěru, že žalovaný je úvěruschopný.

28. Neboť ze strany žalobkyně, jak uvedeno výše, došlo k porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru, posoudil soud smlouvu o úvěru, jež byla uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti, jak plyne z výše uvedené judikatury Soudního dvora EU, jakož i z judikatury Krajského soudu v Praze.

29. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních.

30. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku částka, přičemž žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částku částka, žalobkyni také vrátit. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení až do zaplacení. V souladu s § 1958 o. z. je v případě bezdůvodného obohacení splatnost dána výzvou věřitele k vydání bezdůvodného obohacení, resp. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena. Takovou výzvu žalobkyně žalovanému zaslala poprvé dne datum, přičemž byla stanovena lhůta k plnění 10 dnů od odeslání výzvy, splatnost nastala datum. Od datum se tudíž žalovaný dostal do prodlení.

31. Ve zbylém rozsahu soudu nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout, a to včetně částky částka, která odpovídá provizi zprostředkovatele, jelikož v tomto směru se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně neobohatil, neboť případné bezdůvodné obohacení vzniká žalobkyni případně vůči zprostředkovateli a nikoli vůči žalovanému. K uvedené problematice se již dostatečně a zcela přesvědčivě vyjádřila soudní judikatura, kdy Krajský soud v Ústí nad Labem v rozsudku ze dne 18. 03. 2016 sp. zn. 69 Icm 2705/2014 uvedl, že„ Při posouzení otázky platnosti ujednání úvěrové smlouvy soud hodnotí dva zásadní právní principy, které se v případě uzavření úvěrové smlouvy podnikatele se spotřebitelem, jak je tomu v tomto případě, dostávají do konfliktu. Prvý princip podporuje povinnost stran dodržovat sjednané podmínky smlouvy (smlouvy se mají dodržovat), ovšem jiný princip, který u spotřebitelských smluv, které jsou uzavírány mezi subjekty s rozdílnými podmínkami a odlišnou mírou připravenosti a profesionality, hovoří pro ochranu toho subjektu smlouvy, který může být poškozen nerovností sjednaných podmínek. V tomto smyslu soud odkazuje například na nález Ústavního soudu ČR I. ÚS 342/09 ze dne datum, který se zabývá fakticky nerovným postavením spotřebitele s profesionálním dodavatelem, a to s ohledem na okolnosti, za nichž dochází ke kontraktaci, s ohledem na větší profesionální zkušenost prodávajícího, lepší znalost práva a snazší dostupnost právních služeb a konečně se zřetelem na možnost stanovovat smluvní podmínky jednostranně cestou formulářových smluv. Cílem ve formulářových smlouvách u spotřebitele je cestou práva vyrovnat tuto faktickou nerovnost formou omezení autonomie vůle. Při posouzení smlouvy o úvěru, kterou dokládal žalobce svou pohledávku, soud vzal v úvahu, že účelem smlouvy bylo primárně poskytnutí úvěru dlužníku jako spotřebiteli. jméno dohoda o uzavření smlouvy o zprostředkování sjednání úvěru mezi dlužníkem a žalobcem (jak by bylo možné připustit dle § 17a zák. č. 145/2010 Sb.). Pokud byla v rámci smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to v rámci smlouvy pojaté jako formulářové (adhezní), v textu smlouvy též sjednána jen odměna za zprostředkování třetí osobě, jedná se zjevně o ujednání, k němuž nelze přihlížet. Jedná se totiž o ujednání, které je v neprospěch spotřebitele dle § 1813 o.z. a zároveň ustanovení nevýhodné, které se bez zvláštního důvodu (samostatného požadavku spotřebitele) odchyluje od běžně uzavíraných úvěrových spotřebitelských smluv, jak postihuje § 1800 odst. 2 o.z. Ujednání naopak navozuje dojem, že uměle a úmyslně navyšuje celkové náklady úvěru, které dlužník v celkové ceně úvěru zaplatí ve splátkách. Z předložené úvěrové smlouvy proto dle názoru soudu nelze k závazku dlužníka hradit odměnu za zprostředkování přihlížet; jedná se o ujednání zdánlivé. Proto žalobce není ve věci aktivně legitimován a jeho přihláška není důvodná.“. příjmení soud tento názor zcela sdílí, je zjevně v plné míře aplikovatelný i na tento případ, a proto soud v tomto směru na výše uvedené odůvodnění dále odkazuje.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném řízení byla částečně úspěšná žalobkyně a soud jí přiznal náhradu nákladů řízení ve výši částka, přičemž tato částka představuje 57,12 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 78,56 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 21,44 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí věci, výzva k plnění, podání ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. Jejich zaplacení žalovanému uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., k rukám zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).