229 C 38/2022

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Dumanjić ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 6 380 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 187 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 2 187 Kč ode dne 2. 7. 2015 do zaplacení vždy ročně ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž prodlení žalované trvá, zvýšené o sedm procentních bodů, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 193 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 4 193 Kč ode dne 2. 7. 2015 do zaplacení vždy ročně ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž prodlení žalované trvá, zvýšené o sedm procentních bodů, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doměřený soudní poplatek za žalobu podle položky [číslo] bodu 2 přílohy zák. č. 549/1991 Sb. ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 6 380 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba] [IČO], a žalovaný dne 9. 12. 2005 uzavřeli smlouvu o půjčce [číslo] na základě které právní předchůdkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky 7 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Naproti tomu žalovaný se smlouvou zavázal poskytnuté prostředky vrátit formou 39 týdenních splátek po 287 Kč spolu se souhrnným poplatkem 4 193 Kč. Žalovaný půjčku řádně a včas nesplácel, uhradil 4 813 Kč, tato částka byla alokována na souhrnný poplatek a částečně na jistinu (620 Kč). Smlouva zanikla uplynutím doby dne 8. 9. 2006, žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena smlouvou ze dne 24. 8. 2018 z přechodného věřitele [anonymizována dvě slova], tak požaduje zaplacení dlužné jistiny 6 380 Kč. Změna v osobě věřitele byla žalovanému písemně oznámena.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci rozhodl bez jednání na základě předložených listinných důkazů podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a to za situace, kdy žalobkyně s tímto postupem souhlasila, a žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, přestože byl ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. poučen, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s uvedeným postupem souhlasí.

4. Soud provedl dokazování smlouvou o půjčce [číslo] ze dne 9. 12. 2005, smluvními podmínkami smlouvy o půjčce, smlouvami o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámeními o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015 a 13. 9. 2018 a předžalobní upomínkou k zaplacení včetně dokladu o odeslání.

5. Z uvedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný sjednali dne 9. 12. 2005 dohodu, na základě níž se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému v hotovosti částku 7 000 Kč, což také učinila a žalovaný tuto skutečnost stvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se naproti tomu zavázal vrátit poskytnutou částku společně se souhrnným poplatkem ve výši 4 193 Kč, tj. celkem se zavázal vrátit 11 193 Kč formou 39 týdenních splátek po 287 Kč s tím, že první splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy, tj. 16. 12. 2005 Žalobkyně tvrdila, že žalovaný uhradil pouze částku 4 813 Kč, žalovaný tvrzení žalobkyně nerozporoval. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena žalobkyni a žalovaný byl o tomto postupu zpraven. Žalobkyně následně upomenula žalovaného o zaplacení s uvedením lhůty do 23. 2. 2022.

6. Dle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 3028 odst. 2 občanského zákoníku není-li stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných, jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle § 3028 odst. 3 občanského zákoníku není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. O tom ale z obsahu spisu nic nevyplývá, proto soud věc posoudil podle právních předpisů ve znění do 31. 12. 2013.

7. Dle § 657 a § 658 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

8. Dle § 517 odst. 1 a 2 citovaného zákona dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroku z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis, kterým je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

9. Dle § 39 občanského zákoníku neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

10. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Soud zhodnotil všechny důkazy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti (§ 132 o.s.ř.), přičemž přihlédl ke všemu, co vyšlo za řízení najevo. Poté dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o půjčce, jejímž předmětem bylo půjčení částky v celkové výši 7 000 Kč. Jedná se o reálný kontrakt, práva a povinnosti ze smlouvy počínají plynout okamžikem předání peněz. Je nepochybné, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost, vyplývající jí ze smlouvy, tedy žalovanému předat částku 7 000 Kč splnila, to ostatně žalovaný podpisem smlouvy stvrdil. Soudu je z úřední činnosti známo, že sama žalobkyně ve svých dalších žalobních návrzích uvedla, že částka ve smlouvě označená jako„ souhrnný poplatek“, zde 4 193 Kč, byla fakticky kapitalizovaným úrokem. I bez tohoto sdělení je však povaha„ souhrnného poplatku“ soudu zřejmá, jedná se o úrok, tedy cenu peněz, soud toto ujednání tedy posoudil podle jeho obsahu, nikoliv podle jeho označení. Soud tak má za to, že pokud byla půjčka sjednána na dobu 39 týdnů, smluvní úrok činí 78 % ročně. Soud tak dospěl k názoru, že smluvní ujednání o úroku v takové výši je absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Taková výše úroků totiž podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování krátkodobých úvěrů nebo půjček bez určení účelu, která činí zhruba 20 % (viz např. Úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami rezidentům ČR – stavy obchodů (%), položka UK6 – Domácnosti a NISD (S.14+S.15) – na spotřebu – splatnost do 1 roku včetně, dostupná na www.cnb.cz). V podrobnostech dále soud odkazuje na ustálenou rozhodovací činnost Nejvyššího soudu ČR v otázce výše sjednaných úroků v rozporu s dobrými mravy, zejména pak na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004. Téměř čtyřnásobek obvyklých sazeb je podle názoru soudu v rozporu s dobrými mravy (k tomu dále viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Odo 234/2005 a 33 Odo 875/2005 nebo 32 Odo 3010/2007). Ve smyslu § 41 občanského zákoníku je však možné neplatné ustanovení o úroku („ souhrnném poplatku“) oddělit od ostatních částí smlouvy. Lze tak dospět k závěru, že žalobkyně měla nárok pouze na vrácení částky 7 000 Kč představující jistinu. Protože však žalovaný žalobkyni či její předchůdkyni vrátil částku 4 813 Kč, nezbylo než žalobu co do částky 4 193 Kč zamítnout jako nedůvodnou, přičemž žalobkyně má právo na vrácení rozdílu mezi poskytnutými a vrácenými prostředky, tj. částky 2 187 Kč (7 000 Kč – 4 813 Kč).

12. Soud taktéž přiznal žalobkyni příslušenství z přiznané jistiny v podobě úroku z prodlení v zákonné výši, a to ode dne 2. 7. 2015, jak žalobkyně požadovala. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť nebyly shledány podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.

13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., za situace, kdy ve větším rozsahu úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly, tyto ani neuplatnil.

14. Soudní poplatek byl žalobkyní uhrazen ve výši 400 Kč, avšak dle pol. 2 odst. 2 ve spojení s pol. 1 odst. 1 písm. a) Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, činí poplatek 1 000 Kč, soud proto uložil podle § 1 odst. 1 písm. a) citovaného zákona žalobkyni povinnost doplatit soudní poplatek.