229 C 50/2023

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Veronikou Halbrštátovou Zachovou, LL.M., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 14 656,83 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 656,83 Kč, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 477,24 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 656,83 Kč ode dne 25. 6. 2022 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 21,99 % ročně z částky 12 856,83 Kč ode dne 11. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení dlužné částky 14 656,83 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného nedovoleného debetního zůstatku. Žalobu zdůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne 23. 3. 2006 s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o poskytování bankovních produktů a služeb, na základě které byl žalovanému veden běžný účet s povoleným debetem Flexikredit ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vyrovnat debetní zůstatek za smlouvou stanovených podmínek, přičemž v případě porušení této povinnosti byl věřitel oprávněn běžný účet zrušit a zůstatek převést na nově otevřený úvěrový účet s roční úrokovou sazbou 21,99 %. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy nesplnil, a proto právní předchůdce žalobkyně převedl dne 6. 4. 2021 zůstatek na úvěrový účet a dne 10. 8. 2021 jej následně v souladu se smlouvou prohlásil za okamžitě splatný; současně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky, která ke dni zesplatnění činila žalovanou částku. Dále pak žalobkyně požaduje z dlužné jistiny 12 856,83 Kč i smluvní úrok ve výši 21,9 % a úrok z prodlení v zákonné výši, a poplatky ve výši 1 800 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena s účinností ke dni 14. 6. 2022.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a o.s.ř. účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s tímto postupem souhlasí. Protože účastníci na výzvu nereagovali, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

3. Soud ve věci provedl dokazování Smlouvou o poskytování bankovních produktů a služeb ze dne 23. 3. 2006 ve znění tzv. dispozic, všeobecnými obchodními podmínkami [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2022, oznámeními o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2022, seznamem postoupených pohledávek, podacím lístkem, potvrzením o úplatě, dohodou o úplatě, sazebníkem poplatků, oznámením o zesplatnění ze dne 12. 8. 2021, výzvou k úhradě a předžalobní upomínkou zástupce žalobkyně.

4. Na základě obsahu listin založených ve spise tedy soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (následně [právnická osoba]), uzavřel se žalovaným jako dlužníkem smlouvu o běžném účtu s povoleným debetním zůstatkem na tomto účtu ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento zůstatek průběžně hradit. Protože však debet čerpal, ale následně své smluvní povinnosti neplnil, právní předchůdce žalobkyně v souladu se smlouvou převedl záporný zůstatek na úvěrový účet úročený 21,99 % ročně, a tento v souladu s obchodními podmínkami zesplatnil. Předmětná pohledávka pak byla na základě smlouvy o postoupení pohledávky postoupena žalobkyni. Ke dni podání žaloby činí dlužná částka žalobou uplatněnou částku.

5. Podle § 3028 odst. 1 nového občanského zákoníku se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 3028 odst. 2 nového občanského zákoníku není-li stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných, jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle § 3028 odst. 3 nového občanského zákoníku není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. O tom ale z obsahu spisu nic nevyplývá, proto soud věc posoudil podle právních předpisů ve znění do 31. 12. 2013.

6. Podle § 708 odst. 1 obchodního zákoníku ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy smlouvou o běžném účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet peněžní prostředky, vyplácet z něj peněžní prostředky nebo z něj či na něj provádět jiné platební transakce.

7. Podle § 711 obchodního zákoníku smlouva o běžném účtu může stanovit, že banka provede do určité částky příkazy k platbám, i když k tomu není dostatek peněžních prostředků na účtu. Nejsou-li práva a povinnosti stran při poskytnutí těchto peněžních prostředků sjednány ve smlouvě o běžném účtu, řídí se úpravou smlouvy o úvěru (§ 497 a násl.).

8. Podle § 497 obchodního zákoníku se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 500 odst. 2 citovaného zákona, nestanoví-li úvěrová smlouva jinou výpovědní lhůtu, může poskytnutí úvěru vypovědět dlužník s okamžitou účinností a věřitel ke konci kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž byla výpověď doručena dlužníku. Dle § 502 odst. 1 věta první a § 503 odst. 1 citovaného zákona je od doby poskytnutí peněžních prostředků dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Závazek platit úroky je splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky. Ve smyslu § 504 obchodního zákoníku je dlužník povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán. Podle § 506 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky.

9. Podle § 715 odst. 2 obchodního zákoníku banka může smlouvu o běžném účtu kdykoli písemně vypovědět. Smlouva o běžném účtu zaniká s účinností ke konci kalendářního měsíce, který následuje po měsíci, v němž byla výpověď doručena majiteli účtu. Podle odst. 3 citovaného ustanovení jestliže banka vypoví smlouvu o běžném účtu proto, že majitel účtu porušil podstatným způsobem povinnosti ze smlouvy o běžném účtu, zaniká smlouva o běžném účtu dnem doručení výpovědi majiteli účtu. Výpověď musí být v tomto případě podána jako doporučená zásilka na adresu uvedenou ve smlouvě o běžném účtu. Odmítne-li adresát výpověď převzít nebo výpověď nebylo možné doručit, účinky doručení nastávají v den, v němž držitel poštovní licence vrátil výpověď bance.

10. Podle § 524 občanského zákoníku může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.

11. Podle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroku z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Těmi je ustanovení § 517 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, dle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroku z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis, kterým je nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění nařízení vlády č. 33/2010 Sb.

12. Na podkladě shora uvedených skutečností soud v daném případě dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Z provedeného řízení má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný spolu platně uzavřeli smlouvu o běžném účtu, přičemž byla současně platně sjednána možnost žalovaného čerpat peněžní prostředky i ve výši, na niž daný zůstatek na účtu nepostačuje. Žalovaný tyto prostředky čerpal, ale v rozporu se smlouvou je následně nesplatil. Právní předchůdce žalobkyně dlužnou částku úročil v souladu se smlouvou. Vzhledem k porušení smluvních povinností žalovaného pak záporný zůstatek na běžném účtu převedl na zvláštní úvěrový účet, úročený 21,99 % ročně, který v souladu ze smlouvou okamžitě zesplatnil. Dluh žalovaného pak činí celkem žalovanou částku. Následně došlo k platnému postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalobkyně má současně nadále nárok na smluvní úrok z žalované částky ve výši 21,99 % ročně, a to až do zaplacení, neboť se ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 2782/1999) věřitel nemůže ukončením úvěrové smlouvy pro prodlení dlužníka s úhradou splátek dostat do nevýhodnějšího postavení, než jaké měl za trvání smlouvy. Ze všech uvedených důvodů tedy soud žalobě ve výroku I. zcela vyhověl, tedy uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku, a to spolu s úrokem a zákonným úrokem z prodlení z dlužné částky tak, jak žalobkyně požadovala, jdoucím ode dne následujícího po zesplatnění úvěru, až do zaplacení. Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.

13. O nákladech řízení pak soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř., přičemž přihlédl ke skutečnosti, že žalobkyně zaslala žalovanému včasnou výzvu k plnění ve smyslu § 142a odst. 1 o.s.ř. Pokud jde o konkrétní výši náhrady nákladů řízení, vycházel soud s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne 17. dubna 2013 sp. zn. Pl. ÚS 25/12 z ustanovení § 151 odst. 2 věta první in fine o.s.ř. Při stanovení výše odměny za zastoupení tak aplikoval vyhl. č. 177/1996 Sb. a úspěšnému žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 252 Kč, kterou tvoří zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení, sestávající z odměny za zastupování advokátem ve výši 900 Kč dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (jedná se o žalobu podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech) za 3 úkony právní služby ve smyslu § 11 vyhlášky (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění), dále z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony po 300 Kč, a z náhrady za 21% DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř., představované částkou 252 Kč, neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. V souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. pak soud stanovil ve výroku II. rovněž třídenní lhůtu k plnění, ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval.