229 C 65/2020

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní titul Veronikou Dumanjić ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit [částka] spolu s úrokem ve výši 21,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b> 1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] uzavřela se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva o úvěru“), na základě které poskytla žalované úvěr ve výši [částka], částka [částka] byla převedena na bankovní účet žalované a částka [částka] byla převedena na účet zprostředkovatele jako provize. Žalovaná se zavázala žalobkyni zaplatit celkem [částka] v pravidelných 40 měsíčních splátkách po [částka] počínaje dnem [datum]. Žalovaná částka sestává z neuhrazené jistiny ve výši [částka], z neuhrazených dlužných splátek ve výši [částka], z částky [částka] za dvě upomínky, ze smluvní pokuty za každé prodlení se zaplacením jednotlivé měsíční splátky úvěru ve výši [částka] (4 x [částka]), smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru, tedy z částky [částka] od [datum] do [datum], tedy částky [částka]. Žalobkyně rovněž požadovala úrok ve výši 21,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 27 849 od [datum] do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že posouzení úvěruschopnosti provedla řádně. Údaje získala od žalované skrze dotazník. K prokázání si vyžádala dvě výplatní pásky žalované, výpis z účtu žalované, opatřila si negativní výpis žalované z centrální evidence exekucí a z insolvenčního rejstříku, čestné prohlášení žalované ohledně závazků, výdajů a příjmů. Posoudila náklady na bydlení žalované ve vztahu k normativním nákladům na nájemní bydlení dle nařízení vlády č. 349/2019 Sb. Při posuzování vycházela žalobkyně rovněž z výše existenčního a životního minima a přihlédla k průměrným výdajům obyvatelstva v roce 2020.

2. V den jednání byl soudu doručen nepodepsaný e-mail, kterým se žalovaná omlouvala z jednání bez uvedení důvodu a žádala o umožnění zaplacení dlužné částky ve splátkách. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "o. s. ř.).

3. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů bylo zjištěno, že žalobkyně disponuje povolením k činnosti poskytování spotřebitelského úvěru od [datum].

5. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, smlouvy o úvěru, úvěrových podmínek, bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne [datum] dohodu, na základě které se zavázala žalobkyně žalované poskytnout částku [částka], žalovaná se pak zavázala zaplatit žalobkyni celkem [částka] ve 40 pravidelných měsíčních splátkách po [částka] počínaje [datum]. Roční úroková sazba činila 21,05 % a RPSN 30,6 %. Žalovaná měla dále zaplatit provizi zprostředkovateli ve výši [částka]. V čl. IV. bodě 4 písm. b) smlouvy o úvěru byl ujednán sazebník poplatků, přičemž poplatek za odeslanou upomínku pro nesplácení splátek činil [částka]. V čl. IV bodě 2 smlouvy o úvěru byla mezi stranami sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru za každý den prodlení a dále smluvní pokuta ve výši [částka] za každý jednotlivý případ, kdy se žalovaná dostane do prodlení se zaplacením splátky úvěru. Podle čl. IV. bod 1 smlouvy o úvěru pro případ porušení povinnosti žalované tím, že se žalovaná dostane do prodlení s úhradou jedné splátky nebo i jen její části po dobu delší než dva měsíce bylo mezi stranami dohodnuto, že dojde k zesplatnění okamžikem odeslání oznámení o zesplatnění úvěru žalované. Z potvrzení o provedení transakce ze dne [datum] a ze zprávy banky ze dne [datum] soud zjistil, že na účet č. [bankovní účet], jehož majitelem a disponentem byla právě žalovaná, bylo dne [datum] převedeno [částka]. [příjmení] [částka] pak byla, jak bylo zjištěno z potvrzení transakce, vyplacena téhož dne žalobkyní na účet zprostředkovatele v souladu s ujednáními smlouvy o úvěru.

6. Z výpisu z centrální evidence exekucí a z insolvenčního rejstříku bylo zjištěno, že v době žádosti o úvěr nebyla žalovaná vedena ani v jednom z těchto rejstříků. Z výplatních lístků bylo zjištěno, že za měsíc březen 2020 činila čistá mzda žalované [částka] a za měsíc duben 2020 činila čistá mzda žalované [částka].

7. Z výpisu z běžného účtu žalované ze dne [datum] za květen 2020 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek na účtu činil [částka], konečný zůstatek činil [částka]. Připsáno za tento měsíc bylo na bankovní účet [částka] a odepsáno [částka]. Zároveň byla ověřena mzda od [právnická osoba] [anonymizováno] ve výši [částka], která byla vyplacena dne [datum].

8. Z formuláře posouzení úvěruschopnosti a formuláře výdaje a příjmy spotřebitele bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že její příjmy činí [částka], příjmy domácnosti pak [částka], výdaje na bydlení [částka], výdaje na splácení dalších úvěrů [částka] a ostatní výdaje [částka], tyto pak ale nebyly zahrnuty do rozdílu mezi příjmy a výdaji. Z formuláře závazky spotřebitele pak bylo zjištěno, že žalovaná neuvedla žádný závazek.

9. Z upomínky ze dne [datum], čestného prohlášení ze dne [datum] a seznamu odeslaných upomínek soud zjistil, že byla žalovaná opakované žalobkyní upomínána o zaplacení dluhu.

10. Z předžalobní výzvy a zesplatnění ze dne [datum] a podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení celé dlužné částky do 10 dnů od odeslání této výzvy.

11. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná na dluh uhradila [částka] dne [datum]. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by žalobkyni na svůj dluh uhradila více, než tvrdila žalobkyně.

12. Z tabulky umoření, bonity smlouvy, tabulky výdajů na konečnou spotřebu domácnosti a statistiky rodinných účtů soud neučinil žádná skutková zjištění významná pro rozhodnutí ve věci samé.

13. Návrh na provedení důkazu listinou označenou jako výše normativních nákladů na bydlení 2020 soud zamítl, když tato listina pouze obsahuje části právních předpisů a tyto není třeba v řízení dokazovat.

14. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Žalobkyně dne [datum] uzavřela se žalovanou dohodu, podle níž se zavázala poskytnout žalované částku ve výši [částka], z toho částku [částka] převedla na bankovní účet žalované a částku [částka] převedla na účet zprostředkovatele jakožto provizi. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit ve 40 měsíčních splátkách po [částka] počínaje od [datum] včetně smluveného úroku ve výši 21,05 % p.a. Celkem tak měla žalovaná žalobkyni zaplatit [částka]. Pro případ prodlení se žalovaná zavázala uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru za každý den prodlení a dále smluvní pokutu ve výši [částka] za každý jednotlivý případ, kdy se žalovaná dostane do prodlení se zaplacením splátky úvěru. Mezi stranami byl sjednán poplatek za každou upomínku ve výši [částka]. Soud vzal za prokázané, že žalovaná uhradila žalobkyni částku [částka]. Žalovaná byla žalobkyní opakovaně upomínána z důvodu nesplácení dluhu. Žalobkyně prohlásila k [datum] celý úvěr za splatný a vyzvala žalovanou k jeho zaplacení do 10 dnů od odeslání oznámení, tj. do 10 dnů od [datum].

15. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti doplnit tvrzení a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména že žalobkyně s odbornou péčí posuzovala schopnost žalované splatit úvěr. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle ust. § 118a o. s. ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle ust. § 118a o. s. ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

23. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením ([číslo] Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

24. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (k danému aktuálně rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C [číslo], [anonymizováno], shodně rovněž rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací], přičemž s argumentací uvedenou v daných rozhodnutích se soud ztotožňuje a považuje ji za správnou).

25. Právně soud věc hodnotil tak, že žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru. Žalovaná uzavřela smlouvu jako spotřebitel, což prokazuje zejména identifikace žalované osobními údaji nepodnikajícího subjektu, přičemž smlouvu neuzavřela v rámci své podnikatelské činnosti ani v rámci samostatného výkonu svého povolání, je tedy nutno na smlouvu o úvěru pohlížet jako na smlouvu o spotřebitelském úvěru podřízenou právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru.

26. Žalobkyně stran posuzování úvěruschopnosti žalované, jak již uvedeno výše, si vyžádala výplatní pásky žalované za měsíce březen a duben 2020, výpis z účtu za květen 2020, opatřila si výpisy z centrální evidence exekucí a z insolvenčního rejstříku, čestné prohlášení žalované o svých příjmech, výdajích a závazcích, posoudila náklady na bydlení žalované s normativními náklady na bydlení, zohlednila skutečnost, že žalovaná neměla v době sjednávání smlouvy o úvěru vyživovací povinnost a přihlédla i k výši existenčního a životního minima.

27. I přes výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti uložené jí zákonem o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalované. Jisté kroky v tomto směru žalobkyně činila, nicméně se omezila pouze na doložení příjmů žalované (př. výplatní pásky žalované), za situace, kdy nezkoumá i výdaje, postrádá takový postup na významu, když skutečné výdaje žalované mohou její příjmy převyšovat. Žalobkyně měla a mohla vyžádat smlouvy týkající se dodávky energií, poskytování mobilních služeb, internetu apod., přičemž se jedná o běžné životní náklady. Nadto žalovaná žalobkyni doložila i částečný výpis z účtu, z něhož sice nejsou patrné pohyby na účtu, z této listiny však vyplývá, že za měsíc květen 2020 rozdíl mezi finančními prostředky, které byly na účet připsány (částka [částka]) a které byly odepsány (částka [částka]) činil [částka]. Již z této listiny plyne, že výdaje žalované minimálně za měsíc květen 2020 byly vyšší než jí tvrzených [částka] ve formuláři výdaje spotřebitele. Tato skutečnost měla u žalobkyně vyvolat pochybnost o tom, zda se údaje sdělené žalovanou zakládají na pravdě a zejména pak měla dospět k závěru, že nachází-li se na účtu žalované ke konci měsíce částka [částka], pak nebude schopna hradit splátky ve výši [částka] měsíčně. Pokud by žalobkyně řádně a s odbornou péčí hodnotila veškeré listiny, které měla k dispozici, nemohla dospět ke kladnému závěru, že žalovaná je úvěruschopná.

28. Neboť ze strany žalobkyně, jak uvedeno výše, došlo k porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru, posoudil soud smlouvu o úvěru, jež byla uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti, jak plyne z výše uvedené judikatury Soudního dvora EU, jakož i z judikatury Krajského soudu v Praze.

29. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních.

30. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla částku [částka], přičemž žalovaná žalobkyni uhradila [částka]. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částku [částka], žalobkyni také vrátit. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení až do zaplacení. V souladu s § 1958 o. z. je v případě bezdůvodného obohacení splatnost dána výzvou věřitele k vydání bezdůvodného obohacení, resp. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena. Takovou výzvu žalobkyně žalované zaslala poprvé dne [datum], přičemž byla stanovena lhůta k plnění 10 dnů od odeslání výzvy, splatnost nastala [datum]. Od [datum] se tudíž žalovaná dostala do prodlení.

31. Ve zbylém rozsahu soudu nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout, a to včetně částky [částka], která odpovídá provizi zprostředkovatele, jelikož v tomto směru se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně neobohatila, neboť případné bezdůvodné obohacení vzniká žalobkyni případně vůči zprostředkovateli a nikoli vůči žalované. K uvedené problematice se již dostatečně a zcela přesvědčivě vyjádřila soudní judikatura, kdy Krajský soud v Ústí nad Labem v rozsudku ze dne 18. 03. 2016 sp. zn. 69 Icm 2705/2014 uvedl, že„ Při posouzení otázky platnosti ujednání úvěrové smlouvy soud hodnotí dva zásadní právní principy, které se v případě uzavření úvěrové smlouvy podnikatele se spotřebitelem, jak je tomu v tomto případě, dostávají do konfliktu. Prvý princip podporuje povinnost stran dodržovat sjednané podmínky smlouvy (smlouvy se mají dodržovat), ovšem jiný princip, který u spotřebitelských smluv, které jsou uzavírány mezi subjekty s rozdílnými podmínkami a odlišnou mírou připravenosti a profesionality, hovoří pro ochranu toho subjektu smlouvy, který může být poškozen nerovností sjednaných podmínek. V tomto smyslu soud odkazuje například na nález Ústavního soudu ČR I. ÚS 342/09 ze dne [datum], který se zabývá fakticky nerovným postavením spotřebitele s profesionálním dodavatelem, a to s ohledem na okolnosti, za nichž dochází ke kontraktaci, s ohledem na větší profesionální zkušenost prodávajícího, lepší znalost práva a snazší dostupnost právních služeb a konečně se zřetelem na možnost stanovovat smluvní podmínky jednostranně cestou formulářových smluv. Cílem ve formulářových smlouvách u spotřebitele je cestou práva vyrovnat tuto faktickou nerovnost formou omezení autonomie vůle. Při posouzení smlouvy o úvěru, kterou dokládal žalobce svou pohledávku, soud vzal v úvahu, že účelem smlouvy bylo primárně poskytnutí úvěru dlužníku jako spotřebiteli. Nikoli dohoda o uzavření smlouvy o zprostředkování sjednání úvěru mezi dlužníkem a žalobcem (jak by bylo možné připustit dle § 17a zák. č. 145/2010 Sb.). Pokud byla v rámci smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to v rámci smlouvy pojaté jako formulářové (adhezní), v textu smlouvy též sjednána jen odměna za zprostředkování třetí osobě, jedná se zjevně o ujednání, k němuž nelze přihlížet. Jedná se totiž o ujednání, které je v neprospěch spotřebitele dle § 1813 o.z. a zároveň ustanovení nevýhodné, které se bez zvláštního důvodu (samostatného požadavku spotřebitele) odchyluje od běžně uzavíraných úvěrových spotřebitelských smluv, jak postihuje § 1800 odst. 2 o.z. Ujednání naopak navozuje dojem, že uměle a úmyslně navyšuje celkové náklady úvěru, které dlužník v celkové ceně úvěru zaplatí ve splátkách. Z předložené úvěrové smlouvy proto dle názoru soudu nelze k závazku dlužníka hradit odměnu za zprostředkování přihlížet; jedná se o ujednání zdánlivé. Proto žalobce není ve věci aktivně legitimován a jeho přihláška není důvodná.“. Zdejší soud tento názor zcela sdílí, je zjevně v plné míře aplikovatelný i na tento případ, a proto soud v tomto směru na výše uvedené odůvodnění dále odkazuje.

32. Co se týče lhůty k plnění, soud si je vědom skutečnosti, že žalovaná požádala o možnost splnit dluh ve splátkách. Žalovaná však svou nepodepsanou žádost o povolení plnění ve splátkách zaslala až v den jednání soudu, žádost ničím neodůvodnila, neuvedla ani výši splátky, netvrdila žádné skutečnosti ohledné své finanční situace a svých poměrů. Soud tak neměl možnost posoudit důvody odůvodňující postup soudu § 160 odst. 1, část věty za středníkem, o.s.ř. Lhůta k plnění tak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. jako třídenní. Uvedené však nebrání žalované se s žalobkyní na plnění dluhu ve splátkách dále pokusit dohodnout.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném řízení byla částečně úspěšná žalobkyně a soud jí přiznal náhradu nákladů řízení ve výši [částka], přičemž tato částka představuje 51,88 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 75,94 % a úspěchu žalované v rozsahu 24,06 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí věci, výzva k plnění, podání ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Jejich zaplacení žalované uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., k rukám zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 o. s. ř.