229 C 69/2023

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Veronikou Halbrštátovou Zachovou, LL.M., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 22 056 Kč s příslušenství,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 234 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 234 Kč od 12. 4. 2023 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 15 822 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 81,57 Kč, úroku z prodlení z částky 15 822 Kč ve výši 15 % ročně od 12. 4. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 11. 2. 2022 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku 20 000 Kč, úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit společně s poplatkem za poskytnutí ve výši 660 Kč, poplatkem za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, poplatkem 199 Kč za expres výplatu a poplatkem za SMS servis ve výši 49 Kč. Úvěr žalobkyně vyplatila na účet žalovaného dne 11. 2. 2022 Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek žalobkyně na základě SMS kódu zaslaného na telefonní číslo uvedené žalovaným. Při sjednání první smlouvy o úvěru byla identita žalovaného ověřena tzn. bank ID. Poskytovatelem úvěru je společnost [právnická osoba], a to prostřednictvím svých internetových stránek [webová adresa]. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného především tak, že vypočítala jeho kreditní skóre, prověřila žalovaného v registrech [příjmení], [příjmení] a ISIR. Žalobou se žalobkyně domáhá zaplacení jistiny úvěru ve výši 14 994 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatků za SMS servis ve výši 196 Kč, poplatků za prodloužení splatnosti ve výši 1 980 Kč, úroků ve výši 1 960 Kč, nákladů spojených s vymáháním ve výši 1 030 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč. Dále žádá žalobkyně požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od 3. 4. 2023 do 18. 4. 2023 ve výši 145,02 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 056 Kč od 19. 4. 2023 do zaplacení. Žalovaný ničeho neuhradil ani na základě předžalobní upomínky.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Z předložených listin učinil soud následující skutková zjištění.

4. Z úvěrové smlouvy soud zjistil, že žalobkyně se smlouvou ze dne 11. 2. 2022 zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit jistinu spolu s úrokem ve výši 49,2 % ročně a poplatky za jednotlivé služby žalobkyni splatit. Smlouvou bylo sjednáno, že částka bude poskytnuta převodem na bankovní účet. Žalovaný je na smlouvě podepsán kódem, který mu byl odeslán na [číslo] což je patrné z potvrzení o odeslání SMS kódu. Žalovaný se zavázal splatit úvěr dle předpisu splátek a to ve 24 splátkách. Z poskytnutých informací o úvěru bylo dále zjištěno, že žalovaný se zavázal uhradit celkem částku ve výši 31 271 Kč, a to včetně poplatků dle platného Sazebníku. Z výpisu o čerpání, splátkách a úhradách soud dále zjistil, že žalovaný žalobkyni celkem uhradil částku ve výši 13 766 Kč. Totožnost žalovaného byla žalobkyní dále ověřována zaslanou kopií občanského průkazu.

5. Z potvrzení o platbě bylo dále zjištěno, že žalobkyně zaslala celkem částku ve výši 20 000 Kč na účet č. [bankovní účet]. Ze zprávy [právnická osoba] ze dne 7. 8. 2023 bylo dále zjištěno, že majitelem výše uvedeného bankovního účtu je žalovaný a dne 11. 2. 2022 byla na tento účet připsána částka ve výši 20 000 Kč.

6. Schopnost žalovaného úvěr splácet byla provedena ověřením bonity klienta, přičemž žalovaný uvedl, že nemá žádné děti, výše jeho příjmu činí 20 000 Kč, příjem partnera činí 30 000 Kč a výše splátek hrazených jiným společnostem činí 5 000 Kč. Dále je v uvedeném formuláři uvedeno, že celkové výdaje na bydlení žalovaného činí 8 510 Kč, životní minimum členů domácnosti činí 6 750 Kč, měsíční výdaje na domácnost 5 000 Kč, přičemž výše splátky byla dle zjištěných údajů stanovena na částku ve výši 1 962 Kč. Z úvěrové zprávy bylo dále zjištěno, že žalobkyně eviduje v současnosti u žalovaného další dva existující úvěry.

7. Žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení částky ve výši 7 504 Kč výzvou ze dne 19. 12. 2022, která byla dle podacího archu odeslána dne 20. 12. 2022. Dále vyl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši 21 926 Kč výzvou ze dne 3. 2. 2023, a to nejpozději do 14 dnů od sepsání výzvy.

8. Žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky před podáním žaloby, a to předžlaobní výzvou ze dne 3. 3. 2023 odeslanou dne 6. 3. 2023.

9. Právní subjektivita žalobkyně byla ověřena z výpisu z obchodního rejstříku.

10. Pro úplnost soud uvádí, že neprováděl potvrzení o provedené platbě, které bylo soudu zasláno dne 2.10.2023, neboť tento důkaz byl soudu předložen po koncentraci řízení.

11. Po právní stránce soud postupoval takto.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo])

15. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením ([číslo] Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně sjednala úvěrovou smlouvu shora uvedeného rozsahu se žalovaným jakožto spotřebitelem, jak vyplývá zejména z označení jeho osoby ve smlouvě osobními údaji.

18. Smluvní vztah spadá pod úpravu zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni tvrzeného právního jednání a žalobkyně jakožto úvěrující byla povinna splnit zákonné podmínky při sjednávání úvěru. Dle soudu však žalobkyně úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru nezkoumala s odbornou péčí. Určité kroky sice v tomto směru činila, ovšem omezila se pouze na formální ověřování, když například nevyvodila ničeho ze skutečnosti, že žalovanému bylo jinou finanční institucí odmítnuto v roce 2021 odmítnuto úvěr poskytnout. Rovněž se žalobkyně omezila pouze na zjišťování skutečností ohledně příjmové a výdajové stránky finanční situace žalovaného na informace, které poskytl sám žalovaný, aniž by byly doloženy například potvrzením zaměstnavatele v případě příjmů či nájemní smlouvu v případě uváděných výdajů na bydlení. Ostatně je pak těžko uvěřitelné, že výdaje žalovaného na bydlení činily fakticky pouze částku ve výši 8 510 Kč. Posouzení se podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sice zakládá především na informacích poskytnutých spotřebitelem, ty však musí být mj. spolehlivé a dostatečné. Z judikatury k předchozí právní úpravě spotřebitelského úvěru (která je použitelná i nyní s ohledem na prakticky shodný obsah dotčených ustanovení) v této souvislosti plyne, že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Naopak nepostačuje, pokud poskytovatel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

19. Soud při jednání poučil žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) o tomto svém závěru, žalobkyně přes poučení žádné nové důkazy neoznačila.

20. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) a § 120 odst. 2 o. s. ř.) stran toho, že dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít bez důvodných pochybností za to, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně ujednání o úrocích, smluvní pokutě, náhradě nákladů spojených s vymáháním, přirůstání těchto a dalších nároků k jistině a splatnosti.

21. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný uhradil celkem 13 766 Kč. Tuto skutečnost žalovaný v průběhu řízení nerozporoval, netvrdil, že by uhradil žalobkyni více. Jelikož za situace, kdy úvěrová smlouva byla shledána absolutně neplatnou, nebyl zjištěn žádný právní důvod transakce ze strany žalobkyně, dospěl soud k závěru, že na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení spočívající v rozdílu poskytnutých a vrácených peněžních prostředků, tj. co do částky 6 234 Kč, a žalovaný je povinen tuto částku žalobkyni také vydat, přičemž splatnost je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z 22. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení až do zaplacení. V souladu s § 1958 o. z. je v případě bezdůvodného obohacení splatnost dána výzvou věřitele k vydání bezdůvodného obohacení, resp. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena. Takovou výzvu žalobkyně žalovanému sepsala dne 3. 3. 2023 a zaslala dne 6. 3. 2023, přičemž byla stanovena lhůta k plnění do 30 dnů od sepsání výzvy, splatnost tudíž nastala dne 11. 4. 2023 za aplikace domněnky dojití dle ust. § 573 o.z.) a od následujícího dne se žalovaný dostal do prodlení a je povinen platit úrok z prodlení z přiznané částky. Žalobkyni byl proto požadovaný úrok z prodlení přiznán od 12. 4. 2023.

23. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

24. S ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy o úvěru byla žaloba nad rámec přiznaného včetně příslušenství zamítnuta, jak uvedeno ve výroku II.

25. Třetím výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný ve věci z procesního hlediska z větší části uspěl, má proto právo na poměrnou část náhrady účelně vynaložených nákladů proti méně úspěšné žalobkyni. Žádné náklady mu však nevznikly, žádný z účastníků tak nemá právo na jejich náhradu.