229 C 77/2023

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Veronikou Halbrštátovou Zachovou, LL.M., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 13 868,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 500 Kč od 13. 4. 2023 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 12 368,01 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 934,17 Kč od 20. 10. 2022 do 12. 4. 2023, co do zákonného úroku z prodlení z částky 3 434,17 Kč ve výši 8,5 % od 13. 4. 2023 do zaplacení, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 542,18 Kč, co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 918,09 Kč, co do úroku ve výši 15 % ročně z částky 4 670,87 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky ve výši 13 868,01 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti 8 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 062 Kč, přičemž výše měsíční splátky zahrnovala úrok ve výši 770 Kč, dále úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 3 920 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 738 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 1 440 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr nevrátil, naposledy uhradil 19. 1. 2021 částku 1 000 Kč. Pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 25. 11. 2022. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 4 670,87 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 263,30 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 2 205,42 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 418,26 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 810,16 Kč, smluvní pokuty ve výši 5 500 Kč, úroku vyčísleného od 19. 10. 2022 do postoupení pohledávky z dlužné jistiny ve výši 918,09 Kč, zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do postoupení pohledávky ve výši 542,81 Kč, úroků z úvěru ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 4 934,17 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 670,87 Kč, od 20. 10. 2022 do zaplacení. Žalovaný ničeho neuhradil ani po zaslání předžalobní upomínky.

2. V dané věci se konalo dne 26.7.2023 jednání, ke kterému se dostavil zástupce žalobkyně, žalovaný se bez řádné a včasné omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“)) .Žalobkyně prostřednictvím svého zástupce při jednání navrhla, aby soud rozhodl rozsudkem pro zmeškání.

3. Podle § 153b odst. 1 o. s. ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Podle odst. 3 rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky nebo je-li žalovaným ke dni zahájení řízení nebo ke dni vstupu do řízení nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti.

4. Soud v dané věci rozsudkem pro zmeškání nerozhodl, neboť nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání. Soud dospěl k názoru, že žalobkyně neuvedla dostatečná tvrzení o skutkových okolnostech, jak bude uvedeno níže.

5. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] podepsané dne 9. 8. 2020 právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč. Úvěr byl splatný ve 14 splátkách po 1 062 Kč měsíčně se splatností první splátky do měsíce od podpisu smlouvy a každé další splátky do měsíce po datu splatnosti předchozí splátky. Smlouva byla uzavřena v písemné listinné formě. Žalovaný se kromě jistiny úvěru zavázal zaplatit úrok ve výši 770 Kč, dále úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 3 920 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 738 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 1 440 Kč (smlouva o úvěru ze dne 9. 8. 2020). Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně ve splátkách na úvěr celkem částku ve výši 6 500 Kč (přehled plateb žalovaného).

6. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěryschopnost žalovaného prostřednictvím formuláře žádosti o úvěr, ve kterém žalovaný uvedl, že je zaměstnán u [právnická osoba], [anonymizováno], jeho příjem činí 12 200 Kč, a jeho výdaje na bydlení činí 1 000 Kč, na dopravu 2 500 Kč a dále jsou mu prováděny srážky ze mzdy ve výši 3 600 Kč, celkové měsíční náklady na živobytí žalovaný vyčíslil na částku ve výši 7 100 Kč; ve formuláři je dále uvedeno, že právní předchůdkyně žalobkyně si shora uvedené skutečnosti ověřila z výplatních pásek žalovaného a jeho pracovní smlouvy, ty však již k žádosti připojeny nejsou, ani sama žalobkyně je nedoložila (žádost o poskytnutí úvěru).

7. Pohledávka ze za žalovaným byla postoupena na stávající žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022 (smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupení pohledávky za žalovaným oznámila žalovanému dopisem ze dne 7. 12. 2022 (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 7.12.2022). Žalobkyně je akciovou obchodní společností a její způsob jednání je určen v souladu se zákonem (výpis z obchodního rejstříku žalobkyně).

8. Předžalobní výzvou dne 28. 3. 2023 žalobkyně žalovaného k zaplacení pohledávku ve výši 15 826,7 Kč, a to do 12. 4. 2023. Součástí výzvy bylo i oznámení o postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni (předžalobní výzva, podací lístek ze dne 29. 3. 2023).

9. Z ostatních listin nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti.

10. Na základě shora provedeného dokazování soud učinil závěr o skutkovém stavu:

11. Z žalobkyní předložených důkazů plyne, že žalovanému právní předchůdkyně žalobkyně poskytla finanční plnění ve výši 8 000 Kč. Pokud se však jedná o zkoumání úvěryschopnosti žalovaného, z provedeného dokazovaná nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně jakýmkoli způsobem uvedené údaje zkoumala a ověřovala, ať už konkrétní výši příjmů (žalobkyně pouze setrvala na vágním tvrzení, že výplatní pásky zkoumala, avšak je soudu nijak nedoložila), nebo výdajů (například výpisy z účtu žalovaného, nájemní smlouva, bližší specifikace srážek ze mzdy). Nemohla tak učinit relevantní závěr o pravdivosti žalovaným uváděných tvrzení, na základě kterých by následně posoudila, zda je žalovaný schopen úvěr splácet. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.

12. Soud při jednání poučil žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. v tom směru, aby doplnila tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr.

13. Žalobkyně po poučení další důkazy neoznačila, ničeho dalšího netvrdila. Žalobkyně požádala o poskytnutí 30 denní lhůty, přičemž návrh na poskytnutí lhůty byl soudem s ohledem na skutečnost, že žalobkyně byla k doplnění shora uvedených důkazů vyzvána usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zamítnut.

14. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ SpÚ“).

15. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 86 SpÚ odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 SpÚ odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 SpÚ větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

19. Podle § 75 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

20. Podle § 76 odst. 1 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

21. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

22. Podle rozsudku Soudního dvora EU (dále jen„ SDEU“) ze dne 5. března 2020 ve věci C [číslo] [anonymizováno]:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Shodně rovněž argumentace v rozsudcích Krajského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2020, č. j. 23 Co 255/2020-101, a ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020-103.

23. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Podle § 2991 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2). Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

25. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

26. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaný v daném právním jednání vystupoval jako spotřebitel (§ 419 o. z.) a právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování půjček (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení o spotřebitelském úvěru.

27. Vzhledem ke shora uvedenému soud s ohledem na eurokonformní výklad českého práva (viz rozhodnutí SDEU ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance) předmětnou úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou pro rozpor s § 86 SpÚ. Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání není moderace soudem na místě, jako je tomu u případů relativní neplatnosti.

28. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 1727 o. z.).

29. Na druhou stranu bylo v řízení zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně zpětně zaplatil částku 6 500 Kč, přičemž za stavu, kdy nebyl zjištěn žádný právní důvod této transakce a žalovaný v řízení neuplatnil ani žádnou obranu, má žalobkyně podle § 2991 o. z. právo na vrácení rozdílu těchto částek. Platby soud zohlednil při výši bezdůvodného obohacení, neboť žalovaný takto plnil ze stejné kauzy a vůle účastníků vztahu směřovala k umoření dluhu, přičemž ve spotřebitelských vztazích je třeba postupovat vždy ve prospěch slabší strany. V řízení tak bylo prokázáno obohacení na straně žalovaného, úbytek majetku na straně žalobkyně (popř. právní předchůdkyně žalobkyně) a kauzální nexus. Soud proto rozhodl tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 500 Kč.

30. Zákonný úrok z prodlení je důvodný od požadovaného data, avšak pouze v rozsahu přiznané částky. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně učinila dne 28. 3. 2023 (odeslána následujícího dne) s určením data splatnosti do 12. 4. 2023, tj. od 13. 4. 2023 je tedy žalovaný v prodlení. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení bezdůvodného obohacení také právo na úrok z prodlení dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

31. Co do zbývající části žalovaného nároku a ve výroku II. specifikovaného příslušenství nezbylo soudu s ohledem na shora uvedenou absolutní neplatnost smlouvy než žalobu zamítnout.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., za situace, kdy více úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.