229 C 81/2023

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Veronikou Halbrštátovou Zachovou, LL.M., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 52 915,04 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 536 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 3. 5. 2023 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 30 451,04 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 451,04 Kč od 3. 5. 2023 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] žalovaný podepsal smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla na účet žalovaného částku 36 000 Kč. Žalovaný měl zápůjčku splácet v 59 měsíčních splátkách po 1 872 Kč a poslední splátce ve výši 1 827 Kč. Celková částka, k jejímuž splacení se žalovaný takto zavázal, činí 112 275 Kč, z toho obchodní úrok ve výši 46 275 Kč a administrativní poplatek ve výši 30 000 Kč. Žalovaný však zápůjčku nesplácel, pročež žalobkyně jistinu zesplatnila ke dni 21. 2. 2023. Nyní požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 33 101 Kč, obchodního úroku ve výši 7 322 Kč, administrativních poplatků ve výši 3 500 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 533,9 Kč (před zesplatněním) a 1278 Kč (od zesplatnění do 16. 2. 2019; dohromady 2 829,59 Kč), smluvních pokut ve výši 2 920 Kč (za dobu do zesplatnění) a 3 110,04 Kč (od zesplatnění do 2. 5. 2023; celkem 6 030,04 Kč), náklady spojené s vymáháním ve výši 4000 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 45 073 Kč od 3. 5. 2023 do zaplacení. Podle žalobkyně byla úvěruschopnost žalovaného řádně prověřena kontrolou insolvenčního rejstříku a evidence exekucí a ověřením platnosti dokladu totožnosti žalovaného. Žalovaný též před uzavřením smlouvy předložil aktuální výpis z účtu a výplatní lístek, z nějž plynulo, že má měsíční příjem ve výši 19 444,74 Kč, a formulář příjmů a výdajů.

2. Žalovaný se věci nevyjádřil.

3. Ve věci se konalo dne [datum] jednání, žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil a žalobkyně se z nařízeného jednání včas a řádně omluvila, soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.

4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.

5. Dne [datum] žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu [číslo] jejíž přílohou byl i sazebník, splátkový kalendář a obchodní podmínky. Žalobkyně se v ní zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 36 000 Kč, který měl být vyplacen mj. bezhotovostním převodem na bankovní účet č. [bankovní účet]. Tuto částku se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit úrok ve výši 39 % ročně a administrativní poplatek 76 275 Kč, a to v 60 měsíčních splátkách po 1 872 Kč, (poslední ve výši 1 827 Kč), splatných 14. dne v každém kalendářním měsíci počínaje 14. 8. 2021. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky či její části bylo sjednáno právo žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,5 % denně z aktuální dlužné částky (viz čl. 9 smlouvy, čl. 13 obchodních podmínek a položka II.I.A. sazebníku). Zároveň bylo pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátky či její části ujednáno právo žalobkyně celou neuhrazenou jistinu zesplatnit, pokud žalovaný neuhradí dlužné splátky ani do 30 dnů od doručení upomínky. Ode dne doručení informace o zesplatnění nebo pozdějšího uvedeného dne se stane splatnou jistina a žalovaný ztrácí výhodu splátek. Neuhradí-li žalovaný poté bezodkladně veškeré nároky ze smlouvy, je žalobkyně oprávněna uplatnit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z aktuální celkové částky, se kterou je žalovaný v prodlení (viz čl. 11 smlouvy a položka II.

1. B. sazebníku). Celková výše obou smluvních pokut nesmí převýšit 50 % jistiny (čl. 14 smlouvy), (smlouva č. [číslo] sazebník, splátkový kalendář a obchodní podmínky, elektronický výpis informací).

6. Ještě před podpisem smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Za tímto účelem si opatřila výpis z účtu žalovaného, výplatní lístek, občanský průkaz, dále zkoumala příjmy a výdaje žalovaného prostřednictví formuláře standartních informací a příjmů a výdajů (výpis z účtu žalovaného, výplatní lístek, informace o účtu, formulář příjmů a výdajů, kopie OP a kartičky pojištění). Dále žalobkyně vycházela z formuláře příjmů a výdajů, podle nějž mzda činí 20 700 Kč měsíčně a dále platí nájemné ve výši 0 Kč měsíčně. Dále je ve formuláři uvedeno, že výdaje činí měsíčně částku ve výši 15 600 Kč, pravidelné měsíční splátky závazků 4 800 Kč, žalovaný má celkem 2 vyživovací povinnosti a žije v registrovaném partnerství. Formulář ovšem není žalovaným podepsán, je v něm uvedeno pouze jeho jméno. Soud proto nemá za prokázané, že jej vyplnil žalovaný a týká se jeho osoby. Je z nich dále zřejmé, že celkové výdaje žalovaného jsou rozhodně vyšší, než měl ve formuláři uvádět a nečiní pouze nájemné. Žalovaný má evidentně„ napjatý“ rozpočet, neboť počáteční a konečný zůstatek na účtu činily v březnu 2021 pouhých 2 127,74 Kč a konečný zůstatek 98,68 Kč.

7. Dne 30. 6. 2021 žalobkyně vyplatila na výše specifikovaný účet žalovaného částku 36 000 Kč (viz výpis z účtu žalobkyně). Následně výzvou ze dne 4. 1. 2023 vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 9 051 Kč do 18. 2. 2023 (výzva ze dne 4. 1. 2023, podací lístek ze dne 4.1.2023). Oznámením o zesplatnění ze dne 21. 2. 2023 pak žalobkyně sdělila žalovanému, že podle čl. 11 smlouvy a čl. 13 obchodních podmínek prohlašuje ke dni [datum] za splatnou neuhrazenou část jistiny s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou dluhů. Celkový dluh podle oznámení činil 48 629,75 Kč a měl být zaplacen do 15. 3. 2021 (oznámení o zesplatnění, podací lístek). Konečně předžalobní upomínkou ze dne 23. 3. 2023, odeslanou téhož dne (podací lístek), žalobkyně požádala žalovaného o uhrazení téže dlužné částky do 13. 4. 2023 a upozornila jej na možnost podání žaloby.

8. Ke dni 16. 2. 2019 žalovaný žalobkyni na dluh ze smlouvy celkem částku ve výši 22 464 Kč (vyčíslení pohledávky a výpis ze splátkového kalendáře).

9. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti podstatné pro věc samu.

10. Skutečnosti, které z nich mají plynout, jsou nerozhodné, pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně byla usnesením na čl. 48 spisu vyzvána, aby doplnila tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, včetně dosavadní platební morálky, a předložila o tom listinné důkazy. Taková tvrzení, kterými by byly odstraněny důvodné pochybnosti o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, však žalobkyně až do jednání nenabídla. Nejen z hlediska ekonomie řízení, ale i zásady rozhodování při jediném jednání (§ 114a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ o. s. ř.“), tedy není opodstatněné jí poskytovat další časový prostor. I kdyby však scoringový systém, jak žalobkyně tvrdí, svědčil o úvěruschopnosti žalovaného, nepostačovalo by to ve světle ostatních skutkových zjištění k závěru o dostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného (viz dále).

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

16. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

17. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

18. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný vystupoval jako spotřebitel (§ 419 občanského zákoníku). Žalobkyně pak byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 občanského zákoníku) poskytla spotřebitelský úvěr. Soud proto vedle občanského zákoníku aplikoval i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

19. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).

20. V dané věci má soud za to, že žalobkyně jako poskytovatelka řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Skutečnost, že žalovaný není veden v insolvenčním rejstříku či centrální evidenci exekucí bez dalšího neznamená, že bude spolehlivým dlužníkem. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru byla ostatně žalobkyně povinna zohlednit nejen způsob plnění dosavadních dluhů, ale zejména i porovnání příjmů a výdajů žalovaného. V tomto směru ovšem žalobkyně víceméně nekriticky vyšla jen z údajných tvrzení žalovaného uvedených v nepodepsaném formuláři příjmů a výdajů, aniž by např. jakkoliv reflektovala obsah výpisů z bankovních účtů. Ty zejména svědčí o tom, že mzda žalovaného je ve skutečnosti nižší, než uváděl, což vyvrací jeho údajná tvrzení ve formuláři a zpochybňuje celkovou věrohodnost žalovaného a stejně tak je z výpisu z účtu žalovaného patrné, že jeho rozpočet je velmi napjatý. Rovněž je z výpisu z účtu a výplatního lístku patrné, že žalovaný má v krátkém časovém úseku rozdílné zaměstnavatele. Přesto si žalobkyně neopatřila žádné další relevantní podklady (např. další výplatní pásky za delší časové obodbí).

21. Z výpisů z účtu je dále zřejmé, že výdaje žalovaného jsou výrazně vyšší, než měl uvádět, a žije v podstatě„ od výplaty k výplatě“, neboť během měsíce vyčerpá téměř veškeré své finanční prostředky (a to i přes nepravidelné příchozí platby). Těžko lze koneckonců uvěřit tomu, že žalovaný nemá žádné náklady například na nájemné a rovněž, že nemá žádné výdaje spojené např. se stravováním, dojížděním do práce, či běžnými službami (elektřina, voda, plyn, telefon, internet apod.). I relativně nízké splátky úvěru (1 872 Kč měsíčně) tak zjevně představují významnou položku v jeho rozpočtu, kterou by nemusel být schopen řádně splácet. Žalobkyně si ani nezjistila, zda vůbec má žalovaný zajištěný příjem alespoň na dobu trvání splátek. I tyto skutečnosti měla žalobkyně prověřit a vyžádat si o nich od žalovaného doklady.

22. Je tedy zřejmé, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného toliko dílčím způsobem a z větší části na základě jeho nevěrohodných tvrzení, tedy nedostatečně k tomu, aby mohla dospět bez důvodných pochybností k závěru, že žalovaný je schopen plnit výše uvedené splátky úvěru. Ačkoliv byla žalobkyně opakovaně poučena, aby tvrdila a k prokázání těchto tvrzení označila důkazy, které by prokázaly, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, žádné další relevantní důkazy neoznačila. Své břemeno důkazní tedy neunesla. Nelze tedy než uzavřít, že nedostála povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

23. Jelikož žalobkyně i tak spotřebitelský úvěr žalovanému poskytla, je daná smlouva absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, dalších plněních. Rozdíl jistina poskytnutého úvěru ve výši 36 000 Kč a částky, kterou žalovaný fakticky plnil, tj. 22 464 Kč, proto představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 občanského zákoníku) na straně žalovaného, které je povinen podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vrátit v době přiměřené jeho možnostem.

24. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně výzvou ze dne 21. 2. 2023 vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 15. 3. 2023, počínaje následujícím dnem je tak žalovaný v prodlení. Žalobkyně však požaduje úrok z prodlení od dne [datum], od tohoto dne též žalobkyni tedy náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V této části proto soud žalobě prvním výrokem vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit 13 536 Kč spolu se zákonným úrokem s prodlení. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř.

25. Ve zbylém rozsahu soud žalobu druhým výrokem jako nedůvodnou zamítl, neboť nároky žalobkyně se zakládají na absolutně neplatné smlouvě.

26. Třetí výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl ve věci z větší části úspěšný, má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v poměrné výši proti méně úspěšné žalobkyni. Žádné náklady řízení mu však nevznikly. Žádný z účastníků řízení tak nemá právo na náhradu nákladů řízení.