229 C 97/2022

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Dumanjić ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 84 912,30 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit 64 912,30 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 16 331,72 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, spolu s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 36 331,72 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 840,30 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 84 912,30 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tak, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společnost [právnická osoba]) a žalovaným byla uzavřena dne 9. 10. 2017 smlouva [číslo] s produktovým názvem [příjmení] [příjmení] půjčka v hotovosti měsíční [číslo]. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 55 000 Kč, částka 18 610 Kč byla poskytnuta na refinancování smlouvy o zápůjčce [číslo] částka 36 390 byla žalovanému vyplacena v hotovosti. Žalovaný se zavázal tuto částku spolu s poplatkem ve výši 34 951 Kč v 18 měsíčních splátkách po 4 998 Kč, poslední splátka pak činila 4 985 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 29 % ročně. Žalovaný uhradil částku 35 000 Kč. Žalobkyně se žalobou domáhá jistiny ve výši 36 331,72 Kč, poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 17 980,58 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 27 500 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 840,30 Kč, sankčních poplatků ve výši 3 100 Kč. Dále žalobkyně požaduje smluvní úrok ve výši 29 % ročně z jistiny 36 331,72 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z jistiny 36 331,72 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně čerpala informace z databáze BRKI, NRKI a SOLUS. Dále prověřila úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím dalších databází. V interní databázi nebyl nalezen žádný negativní záznam. Žalovaný neprocházel ani insolvenčním rejstříkem. Dle centrální evidence exekuce nebyla v době uzavření smlouvy vedena proti žalovanému žádná exekuce. Dále právní předchůdkyně vycházela z informací získaných od samotného žalovaného, a to z příjmu žalovaného ve výši 40 000 Kč měsíčně, další čisté příjmy domácnosti činily 7 000 Kč, a dále z odhadovaných výdajů ve výši 12 000 Kč měsíčně. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek dne 28. 1. 2022, tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 1. 2. 2022 Ani na výzvu žalobkyně žalovaný závazek neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se, ač řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o. s. ř.“ /).

3. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] z informací o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli smlouvu dne 9. 10. 2017. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr 55 000 Kč a žalovaný se zavázal jej vrátit a zaplatit úrok 13 479 Kč a poplatek 13 819 Kč za zpracování, doručení a flexibilní splácení, a poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 7 662 Kč, celkem měl žalovaný uhradit 89 951 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách po 4 998 Kč, poslední splátka pak činila 4 985 Kč RPSN činila 96,36 %. Ve smlouvě byl sjednán pevný úrok ve výši 29 % ročně. Žalovaný zvolil hotovostní režim, částka 36 6390 Kč mu byla vyplacena v hotovosti při uzavření smlouvy a částka 18 610 Kč byla použita na splacení smlouvy o zápůjčce [číslo].

4. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že tuto podepsal žalovaný dne 9. 10. 2017, uvedl, že nemá vyživovanou osobu, vlastní automobil, je rozvedený, bydlení má vlastní, důvodem zápůjčky jsou neočekávané výdaje, pracuje na plný pracovní úvazek, jeho čistý měsíční příjem činí 40 000 Kč a další příjmy žalovaného byly 7 000 Kč, odhadované výdaje činily 12 000 Kč. Zaměstnání bylo ověřeno pracovní smlouvou, výpisy z bankovního účtu, třemi výplatními páskami, bylo zaškrtnuto, že žalovaný nemá kreditní kartu, nemá zápůjčku u jiné společnosti a měl v době podpisu bankovní účet.

5. Z centrální evidence exekucí ze dne 29. 7. 2022 bylo zjištěno, že proti žalovanému byly vedeny čtyři exekuce, první byla zahájena dne 19. 12. 2019.

6. Z tabulky žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaný uhradil 35 000 Kč.

7. Z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne 10. 2. 2022 spolu s potvrzením o podání bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do 17. 3. 2022, pokud by tak žalovaný neučinil, stal by se celý dluh splatný. Výzvu odeslala dne 10. 2. 2022.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 včetně přílohy, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022 včetně potvrzení podání bylo prokázáno postoupení pohledávky na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky bylo odesláno dne 11. 2. 2022.

9. Z předžalobní upomínky včetně potvrzení podání bylo zjištěno, že žalobkyně před podáním žaloby žalovaného opakovaně vyzvala k zaplacení dlužné částky, a to do 7 dnů od datace výzvy, výzva byla odeslána dne 20. 5. 2022.

10. Soud pro nadbytečnost neprovedl důkaz žalobkyní předloženými soudními rozhodnutími, a to usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, č. j. 33 ICdo 27/2021-82 a rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 11. 2020, č. j. 104 VSPH 506/2020-63, neboť nebyla navržena k prokázání žádných skutečností, pouze měla podporovat argumentaci žalobkyně.

11. Soud neprovedl ani důkaz výslechem [jméno] [příjmení] včetně výpisu z živnostenského rejstříku této osoby, neboť žalobkyně má nejprve tvrdit skutečnosti a tyto následně prokázat, nicméně ve vztahu k výdajům žalovaného se žalobkyně omezila pouze na obecná tvrzení, jednu souhrnnou částku, neuvedla tak žádná konkrétní tvrzení, která by měla být výše uvedenými důkazy prokázána. Ze zákaznické karty navíc vyplývá, že nebyly předloženy žádné důkazy k posouzení výdajů žalovaného, proto výslech svědkyně, která byla přítomna podpisu smlouvy, by byl nadbytečný.

12. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

13. Podle § 2391 odst. 1 o. z. má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa plnění.

14. Podle § 2392 odst. 2 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 20. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

21. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

22. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (k danému aktuálně rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, shodně rovněž rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019, č. j. 27 Co 143/2019-113, přičemž s argumentací uvedenou v daných rozhodnutích se soud ztotožňuje a považuje ji za správnou).

24. Soud při jednání poučil žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. v tom směru, aby doplnila tvrzení a označila důkazy ohledně toho, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, když soud neměl za dostatečná tvrzení a za dostatečně prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost splnila, a to zejména stran ověřování skutečných výdajů žalovaného. Žalobkyně prostřednictvím zástupce požádala o lhůtu k doplnění tvrzení a označení důkazu, ta však poskytnuta nebyla, neboť k doplnění tvrzení a označení důkazů byla žalobkyně vyzvána písemně před jednáním a jednalo se o taková tvrzení, která měla být již obsahem žaloby.

25. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí a úvěruschopnost nezkoumala dostatečným, zákonu odpovídajícím způsobem. Je na poskytovatelích úvěru, aby provedli zkoumání úvěruschopnosti před poskytnutím peněžních prostředků takovým způsobem, aby nevznikaly pochybnosti a mohli učinit zcela relevantní závěr, zda osoba je nebo není schopná úvěr splácet, a to na základě komplexních ucelených informací ohledně její finanční situace. Sama žalobkyně ve svém vyjádření uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně je subjektem se zkušenostmi a odbornými znalostmi, tím spíše by měla při poskytování svých peněžních prostředků postupovat obezřetně a s velkou rozvahou po detailním zvážení všech okolností a za situace, kdy co nejucelenějším způsobem zjistí, v jakém„ postavení“ se spotřebitel nachází, jaké jsou jeho možnosti, respektive další povinnosti ovlivňující možnost plnění dalších závazků. Zákon stanoví, že je třeba vycházet z„ nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele“. Právní předchůdkyně žalobkyně sice dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného stran jeho příjmů. Stran výdajů žalovaného však vycházela pouze ze sdělení žalovaného. Žalovaný tvrdil, že má výdaje ve výši 12 000 Kč, aniž by jakkoliv konkretizoval, na co jsou (kolik činí náklady na bydlení, jakou částku vynaloží na dopravu apod.), a umožnil tak alespoň rámcově posoudit jejich věrohodnost (tedy zda jsou uváděné výdaje uvěřitelné). Informace poskytnuté žalovaným ohledně jeho výdajů tak nelze považovat za dostatečné a ani spolehlivé (neboť jsou nepodložené) a bylo na místě, aby si je právní předchůdkyně dále prověřila, což neučinila. Samotné využití statistických dat pro stanovení výdajů nepostačuje (viz již cit. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Vyhodnocení příjmů a výdajů žalovaného přitom představuje spojené nádoby, neboť je možné, že i v případě, kdy osoba dosahuje vyšších příjmů, může mít takové výdaje nebo být zadlužena, že bonitní přesto nebude. V dané věci je také nutné upozornit, že žalobkyně sice předložila výpis z centrální evidence exekucí, avšak ten byl proveden až po podání žaloby, tedy ne v době uzavření předmětné smlouvy, kdy měla být zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Nelze než dospět k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného v dané době s odbornou péčí.

26. Jelikož ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, jak uvedeno výše, došlo k porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru, posoudil soud smlouvu o zápůjčce, jež byla uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., jako absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o. z., k čemuž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

27. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních.

28. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky v celkové výši 55 000 Kč, přičemž žalovaný doposud uhradil částku 35 000 Kč. Tato tvrzení žalovaný v průběhu řízení nerozporoval, netvrdil, že by mu bylo poskytnuto méně nebo že by zaplatil více. Za situace, kdy smlouva o zápůjčce byla soudem shledána jako absolutně neplatná a nebyl zjištěn žádný jiný právní důvod transakce, dospěl soud k závěru, že žalovaný se bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částku 20 000 Kč, také vrátit. Pohledávka na zaplacení této částky za žalovaným byla v souladu s § 1879 o. z. postoupena na žalobkyni. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení až do zaplacení. V souladu s § 1958 o. z. je v případě bezdůvodného obohacení splatnost dána výzvou věřitele k vydání bezdůvodného obohacení, resp. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena. Takovou výzvu žalobkyně žalované zaslala dne 10. 2. 2022 (zesplatňující dopis s výzvou k zaplacení ze dne 10. 2. 2022), přičemž byla stanovena lhůta k plnění do 17. 3. 2022, od následujícího dne se žalovaný dostal do prodlení a je povinen platit úrok z prodlení z přiznané částky.

29. Ve zbylém rozsahu soudu nezbylo než žalobu s ohledem na shora uvedenou absolutní neplatnost smlouvy o úvěru zamítnout.

30. Povinnost k plnění byla ve výroku stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.).

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.