23 C 10/2024

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Adriany Hasmanové a přísedících Ivany Gromanové a Blanky Staré ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru

I. Určuje se, že výpověď z pracovního poměru ze dne 18. 10. 2023 daná žalovanou žalobkyni, je neplatná.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 63 636 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně podala k soudu žalobu na určení, že výpověď z pracovního poměru ze dne 18. 10. 2023, kterou obdržela od žalované, je neplatná. Žalobu odůvodnila tím, že k rozvázání jejího pracovního poměru výpovědí nemohlo platně dojít, neboť pro takový postup nebyly splněny zákonné předpoklady. Žalobkyně se dovolávala určení neplatnosti výpovědi z toho důvodu, že žalovanou tvrzený výpovědní důvod se nevztahoval na všechny její zastávané pracovní pozice a dále proto, že pro neplatnost výpovědi podle § 52 písm. c) ve spojení s § 73a odst. 2 zákoníku práce nebyly splněny zákonné předpoklady. V žalobě uvedla, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 26. 8. 2013 pracovní smlouvu, na jejímž základě vykonávala práci učitelky na druhém stupni základní školy. Dne 6. 5. 2014 žalovaná se žalobkyní uzavřely dohodu o změně pracovní smlouvy, kterou došlo ke změně doby trvání pracovního poměru, a to na dobu neurčitou. Dne 29. 8. 2014 uzavřely další dohodu o změně pracovní smlouvy, kterou došlo ke změně výše úvazku (na 40 hodin týdně, tj. úvazek 1,0) odpovídající 22 hodinám přímé pedagogické činnosti dle nařízení č. 75/2005 Sb. Dne 31. 3. 2016 uzavřely další dohodu o změně pracovní smlouvy, kterou byl změněn druh práce, a to na zástupce ředitele ZŠ, když tato změna byla omezena na dobu určitou (po dobu pracovní neschopnosti Mgr. , jméno FO, ). V této dohodě není specifikován žádný organizační útvar, jehož vedoucím zaměstnancem by se žalobkyně měla stát a neobsahuje ani odkaz na vnitřní předpis žalované. Žalobkyně upřesnila, že i po uzavření této dohody působila i na pracovní pozici učitelky druhého stupně základní školy, přičemž žalovaná jí předělovala práci učitelky min. 16 hodin týdně (úvazek 0,73). Dne 1. 9. 2016 účastnice podepsaly dokument označený jako „jmenování do funkce“, a na základě tohoto dokumentu měla být žalobkyně ředitelkou žalované jmenována na pracovní místo „zástupkyně ředitelky školy“. Podle tohoto dokumentu měla být tato činnost spojena s vedením organizačního útvaru zaměstnavatele podle organizačního řádu školy, když žádný organizační řád ani jiný vnitřní předpis nebyl k této dohodě připojen. Žalobkyně dále uvedla, že dne 9. 10. 2023 jí byl předložen dokument označený jako „odvolání z funkce zástupce ředitele školy“, jímž měla být žalobkyně z funkce odvolána a současně jí žalovaná navrhla snížení pracovního úvazku na 0,73, a to vzhledem k odvolání z pracovního místa zástupce ředitele. S tímto postupem žalobkyně nesouhlasila, a to zejména proto, že místo zástupkyně ředitelky školy zastávala vedle pozice učitelky, nikoli na základě jmenování, ale na základě dohody stran. Následně jí žalovaná dne 16. 10. 2023 předložila vyrozumění o tom, že její úvazek bude doplněn na 22 hodin přímé činnosti tak, aby celkový úvazek činil 40 hodin týdně, když toto doplnění výuky se týkalo předmětů „člověk a jeho svět“ a „výtvarná výchova“ (a to převážně na prvním stupni základní školy). Bylo jí vyrozuměním stanoveno, že její pracovní úvazek byl sjednán na 1,0, tj. 40 hodin týdně v souladu s pracovní smlouvou ze dne 26. 8. 2013. Protože dle této smlouvy byla žalobkyně zaměstnána jako učitel na druhém stupni, s takovým jednostranným postupem nesouhlasila. Následně jí byl ředitelkou žalované dne 18. 10. 2023 doručen dokument „výpověď z pracovního poměru“. Ani v této výpovědi není specifikováno, jaký útvar příspěvkové organizace měla žalobkyně před svým odvoláním z funkce vést. Žalobkyně dále zmínila, že žalovaná inzerovala dvě volná pracovní místa učitele druhého stupně základní školy, a to na plný úvazek. Žalobkyně v žalobě rovněž uvedla, že žalované opakovaně sdělila, že doručenou výpověď považuje za neplatnou a trvá na tom, aby ji dále zaměstnávala (toto osvědčila oznámením ze dne 20. 10. 2023 a 28. 11. 2023). Protože žalovaná nereagovala na její vůli vyřešit tuto záležitost smírnou cestou, své stanovisko nezměnila, nezbylo žalobkyni než domáhat se ochrany svých práv soudní cestou.

2. Soud zjistil, že žaloba byla podána dne 6. 2. 2024, tudíž byla dodržena zákonná lhůta dle § 72 zákoníku práce.

3. K žalobě se žalovaná vyjádřila tak, že nárok neuznala a navrhla její zamítnutí v celém rozsahu. Za nesporné označila skutečnost, že žalovaná je příspěvkovou organizací, že pracovní poměr žalobkyně vznikl na základě pracovní smlouvy ze dne 26. 8. 2013, že dne 9. 10. 2023 bylo žalobkyni doručeno odvolání z funkce, že dne 18. 10. 2023 byla žalobkyni doručena výpověď z pracovního poměru dle § 52 písm. c) ve spojení s § 73a odst. 2 zákoníku práce, a že žalobkyně oznámila žalované dopisy ze dne 20. 10. 2023 a 28. 11. 2023, že považuje výpověď za neplatnou a trvá na svém dalším zaměstnávání. Žalovaná popřela zejména tvrzení žalobkyně, že je zaměstnancem žalované, že i po uzavření dohody působila i na pracovní pozici učitelky na druhém stupni základní školy, že nedošlo k jejímu jmenování na vedoucí místo, neboť činnost zástupce ředitelky školy nebyla spojena s vedením organizačního útvaru podle organizačního řádu školy, a že tento jí nebyl předán spolu s jmenováním k 1. 9. 2016, že v rámci žalované nebyly definovány stupně řízení, které byly spojeny s oprávněním nadřízených soustavně ukládat úkoly podřízeným, že žalobkyně působila toliko jako pravá ruka ředitelky žalované, že žalovaná navrhla snížení pracovního úvazku na 0,73 vzhledem k odvolání z pracovního místa zástupce ředitele, aniž by se předložený návrh dohody o změně pracovní smlouvy jakkoli dotýkal sjednaného druhu práce. Žalovaná dále popřela, že dne 16. 10. 2023 byla žalobkyně dle pracovní smlouvy zaměstnána jako učitel na druhém stupni základní školy, že vykonávala v rámci jediného pracovního poměru více pracovních pozic, že pro žalobkyni měla práci odpovídající její kvalifikaci, že žalobkyně nemohla být odvolána z pozice zástupkyně ředitele podle § 73 odst. 1 zákoníku práce, a že následně vůči ní nemohl být uplatněn důvod výpovědi dle § 52 písm. c) ve spojení s § 73a odst. 2 zákoníku práce. Situaci žalovaná dále popsala tak, že dne 31. 3. 2016 byl podepsán dokument „Dohoda o změně pracovní smlouvy“, v němž bylo mj. uvedeno, že s účinností od 1. 4. 2016 „zaměstnanec bude vykonávat tento druh práce - zástupce ředitele ZŠ“. Dle názoru žalované z dokumentu nelze vyvodit, že by byl sjednán další druh práce, příp. by byl jmenováním pouze rozšířen druh práce žalobkyně. Dle názoru žalované je zřejmé, že s účinností od 1. 4. 2016 byl sjednán jeden nový druh práce s tím, že žalobkyně měla vykonávat „zástupce ředitele ZŠ“. Tato změna druhu práce byla sjednána na dobu určitou, po dobu pracovní neschopnosti Mgr. , jméno FO, . Pracovní poměr Mgr. , jméno FO, skončil dohodou o rozvázání pracovního poměru k 31. 8. 2016, proto bylo nezbytné najít trvalejší řešení. Dle názoru žalované je z důvodu hospodárnosti řízení irelevantní zkoumat, zda pozice „zástupce ředitele ZŠ“ k 1. 4. 2016 byla vedoucím pracovním místem dle § 33 odst. 3 písm. f) zákoníku práce, stejně tak za irelevantní považovala žalovaná zkoumat, zda dokument „Dohoda o změně pracovní smlouvy“ ze dne 31. 3. 2016 představovala dohodu o změně pracovní smlouvy dle § 40 odst. 1 první věty zákoníku práce, nebo zda jej lze považovat za jmenování po vzniku pracovního poměru, kterým došlo ke změně pracovního poměru dle § 40 odst. 1 druhé věty zákoníku práce. Za naopak relevantní žalovaná označila, že 1. 9. 2016 došlo k vydání vnitřního předpisu a předání jmenování k 1. 9. 2016. Nově tak byl změněn obsah pracovního poměru žalobkyně, a to na dobu neurčitou s jediným druhem práce „zástupce ředitele ZŠ“. Žalovaná dále uvedla, že dne 1. 9. 2016 byl vydán vnitřní předpis – organizační řád školy, část 05 – vnitřní platový předpis, který mj. obsahuje organizační strukturu žalované, když od jeho vydání nebylo organizační schéma měněno. Žalobkyně byla s tímto vnitřním předpisem dle tvrzení žalované seznámena nejpozději 16. 9. 2016, a to na provozní poradě žalované. S tímto předpisem byli na této poradě seznámeni všichni zaměstnanci školy, když v rámci této porady byl jedním z bodů uveden i bod – řešení kompetencí ředitelky školy a zástupkyně ředitele školy. Znění vnitřního předpisu bylo všem zaměstnancům dostupné v kanceláři školy, stejně jako další vnitřní předpisy. Dle žalované z tohoto organizačního schématu vyplývá, že pozici zástupkyně ředitelky pro ZŠ byli podřízeni všichni pedagogové, stejně jako další vedoucí zaměstnanci, a to vedoucí stravování a školník. Vedoucí vychovatelka a vedoucí AP byli přímo podřízení ředitelce školy. Z tohoto schématu dle názoru žalované vyplývá, že žalovaná měla zřízený útvar, který se skládal z pedagogů, ten souvisel s činností žalované jako základní školy, dále útvar školní jídelny, který řídila žalobkyně skrze vedoucí stravování, a technickohospodářský útvar, který se zabýval údržbou a úklidem ve škole, v jehož čele byl školník. Žalovaná proto popřela, že by funkce zástupkyně ředitelky školy spočívala jen ve výkonu faktického prostředníka mezi ředitelkou školy a pedagogy, a dalšími podřízenými vedoucími zaměstnanci. Zmínila rovněž, že žalobkyni byl přiznán příspěvek za vedení a uvedla proto, že pozice jako zástupce ředitele či ředitele je místo, na které je třeba zaměstnance jmenovat ve smyslu § 33 odst. 3 zákoníku práce a po odvolání postupovat podle § 73a odst. 2 zákoníku práce. Žalovaná proto v dokumentu „odvolání“, který žalobkyni doručila 9. 10. 2023, navrhla změnu jejího zařazení na pozici učitelky dle dohody o změně pracovní smlouvy. Žalovaná tak navrhla žalobkyni jak změnu druhu práce, tak snížení úvazku na 0,7272, což odpovídá 16 hodinám přímé pedagogické činnosti týdně, které vykonávala v rámci druhu práce „zástupce ředitele školy“, a to s ohledem na aktuální situaci ve škole. Také ona popsala, že dne 16. 10. 2023 proběhlo další jednání ohledně dalšího pracovního zařazení žalobkyně s cílem minimalizovat negativní dopad na její finanční situaci. Byla jí nabídnuta změna pracovní smlouvy jak do druhu práce – mohla vykonávat druh práce učitel, a to na plný úvazek. Žalovaná připustila, že navrhované hodiny nebyly v rámci získané aprobace žalobkyně, nicméně nově získané hodiny vznikly přeorganizací úvazků ostatních zaměstnanců, zejména nové zástupkyně ředitelky školy. Potvrdila, že v době doručení odvolání a výpovědi žalobkyni skutečně inzerovala volné pozice, ale až s nástupem 1. 9. 2024. Žalovaná uvedla, že nemůže souhlasit s tvrzením žalobkyně, že by v rámci svého pracovního poměru zastávala pracovní pozici učitelky a zároveň pracovní pozici zástupkyně ředitelky školy, neboť pedagogická činnost je neoddělitelnou součástí pracovní náplně zástupce ředitele s odvoláním se na úpravu v nařízení vlády č. 75/2005 Sb.

4. S touto argumentací žalované nesouhlasila žalobkyně, neboť nařízení č. 75/2005 Sb. stanovuje toliko rozsah přímé pedagogické činnosti, pedagogických pracovníků škol zřizovaných ministerstvem, krajem, obcí a svazkem obcí. Dle názoru žalobkyně proto uvedený podzákonný předpis může toliko stanovovat rozsah přímé pedagogické činnosti těch zástupců ředitele školy, kteří jsou pedagogickým pracovníky, tj. mají pedagogickou činnost sjednanou jako druh práce ve své pracovní smlouvě. Tento ani žádný jiní právní předpis dle názoru žalobkyně nestanovuje, že zástupcem ředitele základní školy může být pouze pedagogický pracovník, resp. že zástupce ředitele musí současně vykonávat přímou pedagogickou činnost.

5. Podstatou pro posouzení podané žaloby bylo vyhodnocení, zda jmenováním žalobkyně došlo ke změně druhu práce, a zda se z dosavadního zaměstnance, jehož pracovní poměr byl založen pracovní smlouvou, stala jmenovaným zaměstnancem, a tudíž i odvolatelným zaměstnancem dle § 73a zákoníku práce. Důležité bylo zjistit, zda její pozice označená za organizační útvar, byla samostatným vnitřním útvarem vytvořeným vnitřním předpisem, a zda splňovala podmínku, že její nadřízenost vůči podřízeným zaměstnancům byla upravena vnitřním organizačním předpisem.

6. Soud přistoupil k nařízení jednání a u prvního jednání dne 16. 1. 2025 žalobkyně upřesnila, že vykonávala pozici učitelky cca na ¾ úvazku, pouze v rozsahu cca ¼ byla k ruce jako pomoc ředitelky při vedení školy. Pokud tedy v tomto případě došlo k ukončení pracovního poměru z důvodu odvolání z funkce, byla tím vyřešena pouze část úvazku, z toho důvodu nemohla nastat zákonná fikce, když navíc neexistoval ani samostatný vnitřní útvar. Žalobkyně nikdy samostatně a kontinuálně neřídila podřízené. Nad rámec žaloby ještě uvedla, že postup žalované hodnotí i jako šikanu, neboť je zřejmé, že již od ledna 2023 přestala žalovaná pověřovat výkonem zástupce ředitelky žalobkyni a úkoly ukládala paní , jméno FO, . Ta je stávající zástupkyní ředitelky školy, ačkoli k odvoláni žalobkyně nedošlo již v období, kdy byla její činnost utlumena, ale až v říjnu 2023, kdy se dostala do svízelné situace, neboť změny ve školství probíhají většinu k začátku a konci školního roku. Žalobkyně dále uvedla, že odvolání z funkce obdržela nečekaně, a poté navrhla vedení školy, aby jí na plný úvazek byly vráceny předměty, ke kterým má specializaci a učila by na druhém stupni. Nabízený úvazek 0,7272 (16 hodin) odmítla z důvodů finančních za situace, kdy se rozváděla a peníze potřebovala. Bylo jí řečeno, že má počkat, že to budou řešit. Bez přípravy byla poté pozvána na jednání 16. 10. 2023, kde jí bylo sděleno doplnění úvazku, toto však odmítla z důvodu nabídky učit mj. na prvním stupni. Toto oznámení proto nepodepsala, nedostala ani čas na rozmyšlenou. Už u jednání řekla, že nesouhlasí s formulací, že odmítla souhlasit s nabídkou, neboť si celou věc chtěla nejdříve rozmyslet. Následně cca po týdnu opět nečekaně obdržela výpověď. K založené pracovní náplni žalovanou (čl. 115 spisu) žalobkyně uvedla, že tuto nikdy nepřevzala ani nepodepsala, neboť tato jí byla vydána až po podání výpovědi v roce 2023, a to na její žádost. Protože žalovaná založila organizační řád – část 05 nazvaný jako vnitřní platový předpis, byla vyzvána k založení organizačního řádu školy v úplné podobě.

7. U druhého jednání soudu dne 20. 3. 2025 proto založila žalovaná organizační řád školy platný od 1. 9. 2015 a od 1. 9. 2016. Soud však zjistil, že tyto řády jsou vždy označeny jako část 05 Vnitřní platový předpis, proto žalovaná k výzvě soudu upřesnila, že historicky první organizační řád školy byl vydán jako část 05 proto, že v tomto roce byly vydány další 4 směrnice dle potřeb školy. Toto označení škola ponechala i při vydání dalšího organizačního řádu školy, a to mnohdy za situace, kdy tento rok žádnou další směrnici nevydala. I přes další výzvu soudu žalovaná uvedla, že se jedná o předložení celého organizačního řádu školy, a to i přesto, že nese název „Vnitřní platový předpis“. Doplnila, že s obsahem organizačního řádu školy byli seznámeni zaměstnanci na poradě, kde byli blíže rozvedeny jednotlivé kompetence, o čemž dle jejího názoru svědčí záznam ze 16. 9. 2016. K tomuto vyjádření žalované se však žalobkyně vyjádřila v tom smyslu, že takto označený organizační řád považuje za smyšlený (tj. že tento měl vždy označení pod číslem 05, neboť na stránkách školy byl v této době vyvěšen „Provozní vnitřní řád školy“ a měl číslo 14). Tím hodlala žalobkyně vyvrátit tvrzení žalované o tom, že předložený organizační řád pod č. 05 je předložen v úplné podobě. Tuto námitku žalobkyně označila žalovaná za pro posouzení věci irelevantní, neboť dle jejího názoru je zbytečné zatěžovat soud předkládáním organizačních řádů školy. Žalovaná navíc k důkazu předložila podací deníky za rok 2015 a 2016, z jejichž zápisů je patrno, že došlo k přijetí vnitřního řádu školy. K takto založenému důkazu žalované ohledně zápisů ze září 2015 a ze září 2016 se však žalobkyně vyjádřila tak, že tyto zápisy v podacím deníku nedokládají obsah daného zápisu. Zejména pokud se mělo jednat o vnitřní platový předpis, který není standardním vymezením organizační struktury daného útvaru nebo zaměstnavatele obecně. Zpochybnila proto autenticitu dokumentů, které byly předloženy, narozdíl od ostatních dokumentů předložených žalovanou navíc upozornila, že nejsou vytištěny na hlavičkovém papíře školy, ačkoli u ostatních dokumentů tomu tak je. Podpis ředitelky žalované na těchto dokumentech se liší od podpisů dané osoby z téhož období, které figurují na zápisech z provozních porad, dále má za to, že dokumenty jsou opatřeny otiskem novějšího razítka žalované, které žalovaná v roce 2015 a 2016 ještě nepoužívala. Ze zápisu z provozní porady dne 16. 9. 2016 - z fyzického stavu dokumentu v originále je zřejmé, že dokument byl opětovně sešíván, tudíž není zřejmé, jestli jeho první strana je součástí zápisu, který zaměstnanci podepisovali. Dále zdůraznila, že dokument ani neodkazuje na údajný organizační řád školy vnitřní platový předpis, který není ani jeho přílohou, přičemž podpisy zaměstnanců následují po návětí „seznámila jsem se se zápisem“ nikoli „seznámila jsem se s organizačním řádem“. Žalovaná se důrazně ohradila k této námitce o nepravosti dokumentů, neboť je na žalované, aby ta rozhodla, na jakém papíře bude dokumenty tisknout. Vyjádřila se i k rozešití záznamu z porady dne 16. 9. 2016, a to tak, že k tomu došlo z toho důvodu, že ředitelka školy zasílala dokument právnímu zástupci, aby ho mohl odeslat v elektronické podobě. Právní zástupce žalované upřesnil, že on sám tento dokument včera znovu sešíval. I přesto, že v zápise z porady není uvedeno, že se zaměstnanci seznámili s obsahem organizačního řádu, je v něm dle názoru žalované uvedeno, že se probíraly jednotlivé kompetence ředitelky a zástupkyně ředitelky.

8. Za této situace soud u tohoto jednání přistoupil k výslechům svědkyň Mgr. , jméno FO, a Mgr. , jméno FO, . Z výslechu svědkyně Mgr. , jméno FO, soud zjistil, že u žalované pracovala v letech 2014 až 2016, svoji výpověď podávala z důvodu neetického chování ředitelky školy. Uvedla, že pracovala na pozici zástupkyně ředitelky, když tato funkce jí byla nabídnuta od začátku. Uvedla dále, že kromě toho učila cca 11 hodin týdně. Nejprve měla smlouvu na pozici učitelka na 15 hodin týdně, následně dostala změněnou smlouvu i na zástupce ředitelky pro druhý stupeň s tím, že má učit asi 11 hodin týdně. Zástupkyni ředitelky vykonávala na základě změněné pracovní smlouvy. Co se týče organizace práce ve škole, k tomu vypověděla tím způsobem, že školu řídila ředitelka a působily tam i zástupkyně ředitelky pro první a druhý stupeň. Pokud ona odpovídala za úsek pedagogů druhého stupně, měla představu, že tyto bude řídit, a to i metodicky, ale k tomu nedocházelo. Uvedla, že z porad vedení se nepořizovaly zápisy. Domnívala se, že tomu tak bylo proto, že někteří z pedagogů druhého stupně nebyli pohodlní. Po roce chtěla ze školy odejít, předvolala ji starostka obce a chtěla situaci vysvětlit. Měla reagovat i na stížnosti rodičů dětí. Následně k 1. 9. 2015 k pokynu starostky ředitelka školy jí změnila pracovní smlouvu s tím, že její pozice byla rozšířena i na zástupkyni ředitelky prvního i druhého stupně, tím se změnila organizační struktura ve škole. Svědkyně uvedla, že poté nebyla zvána na porady, nedostávala se k materiálům, k jednáním, když situace v době její pracovní neschopnosti v listopadu 2015 gradovala tak, že po dehonestaci její osoby před žáky v přítomnosti její dcery si dcera chtěla ublížit a řešila to až policie. Svědkyně dále vypověděla, že si nepamatuje, že by podepisovala dokument upravující organizaci práce. Směrnice znát musela již ze své pozice, ale na toto si nepamatuje. K dotazu soudu uvedla, že kompetence jí byla vymezena ředitelkou u stolu v ředitelně při předání náplně práce. Tu dostala písemně. Co si pamatovala, tak měla řešit i personální otázky prvního a druhého stupně, měla se podílet i na koncepci rozvoje školního programu, spolupráci na dotacích, měla připravovat rozvrh i školní řád. S odstupem času si pro podobnost kompetencí již přesně nevzpomínala. Co se týče hospitací, tyto dělala většinou k pokynu ředitelky školy. Nebyla osobou, která by se účastnila rozdělování odměn pedagogům, které metodicky vedla. Upřesnila, že zástupkyni ředitelky vykonávala od 1. 1. 2015 do června 2016, nicméně fyzicky to bylo pouze do listopadu 2015, kdy nastoupila pracovní neschopnost. Nevěděla, jak zanikla její funkce, dle jejího názoru funkce nezanikla, ta se musela znovu obsadit, pouze ona ve škole skončila na základě výpovědi. Fakticky svoji funkci vykonávat nemohla, snažila se o chod školy s pedagogy, řešila problémy kolem pedagožek, dávala jim úkoly v rámci projektů, jaké konkrétně, bylo těžké vymezit po 10 letech, ale připravovala akce pro rodiče žáků, přípravu plesů, jarní slavnosti či loučení s deváťáky. Jak často dávala úkoly, si již nepamatovala, ale při realizaci projektů by bylo viditelné, kdyby úkoly plněny nebyly. Porady s pedagogy vedla ona, zápisy se pořizovaly, předmětem pedagogických porad bylo hodnocení čtvrtletí či pololetí. Zda v dokumentu bylo uvedeno, že je vedoucí pracovník, si již nepamatovala, ale po změně pracovní smlouvy pobírala příplatek za vedení. Popsala, že hospitace se dělaly 1 až 2 x do měsíce, dělaly se zápisy. Ty probíhaly k pokynu ředitelky školy, poté měli setkání pedagogů ve sborovně a vedl se strukturovaný pohovor. Hospitací se snažili o metodické vedení. Po nahlédnutí na organizační schéma organizačního řádu platného od 1. 9. 2015 svědkyně uvedla, že určitě nevedla školníka. Na dotaz, zda tento dokument viděla, na toto po uplynutí 10 let nedokázala odpovědět. Nepamatovala si ani, zda jí bylo v ředitelně řečeno, že má vést i provozní zaměstnance. Její pracovní náplň jí byla předložena mimo pracovní smlouvu. Upřesnila, že při změně pracovní smlouvy byla seznámena s náplní práce, přesně si nepamatovala její rozsah, uvedla, že možná tento dokument někde má, ale nepamatovala si to.

9. Z výslechu svědkyně Mgr. , jméno FO, soud zjistil, že u žalované pracovala od června 1996 původně jako vychovatelka, výpověď dala k 31. 5. 2024. Pracovala v té době jako učitelka prvního stupně a jako zástupkyně ředitelky pracovala od 1. 9. 2014, když toto vyplývá i z dohody o změně pracovní smlouvy, a to jako zástupkyně pro první stupeň. Pro druhý stupeň pracovala jako zástupkyně ředitelky Mgr. , jméno FO, . Svědkyně dále uvedla, že moc konstruktivního jednání tam z její strany nebylo, nepřipadala si, že by měla nějaké pravomoci a vykonávala úkoly a vůli paní ředitelky. Pracovala spíše jako objednatel knížek, dělala inventarizaci, papírovou podobu kontrol a třídních knih, nic nikomu nenařizovala. Hospitační činnost vykonávala, ale pouze krátce, cca půl roku. Zmínila, že v obci nezastávali názor, že by škola měla mít dvě zástupkyně ředitelky, proto nebyla uváděna již na stránkách školy. Poté obdržela novou smlouvu, na znění si již přesně nepamatovala, a poté oficiálně zástupkyni pro první stupeň nedělala. Úkoly od ředitelky školy však plnila i nadále. Již si nepamatovala, o kolik hodin případně učila méně, když vykonávala zařazení zástupce ředitelky pro první stupeň. Svědkyně vypověděla, že úpravu struktury školy neviděla, nepamatovala si, že by viděla organizační řád školy, nepřipadala si, že by někoho vedla, její hodnota po hodnocení paní ředitelky na poradách klesala, nakonec měla problém rozhodovat i o vlastní třídě. I poté, co vykonávala pouze funkci učitelky, problémy řešila přímo s ředitelkou. Vypověděla, že neřídila práci školníka, uklízeček ani kuchařek. Dle jejího názoru žalobkyně měla pozici podobnou, když žalobkyně kontrolovala třídní knihy, sestavovala rozvrhy, organizovala sportovní akce, nicméně vždy se musela radit s ředitelkou. Žalobkyni vnímali spíše kolegyni. Úkoly svědkyni žalobkyně nezadávala, svědkyně pořád vykonávala stejnou práci, i když již zástupkyní ředitelky nebyla. , právnická osoba, svědkyně plnila úkoly jako ostatní kolegové vymezené pracovní smlouvou. Zmínila, že v té době žila pro školu, pracovala tam 28 let a byla navíc místní. Úkoly plnila jako všichni, jednalo se o úkoly vést svoji třídu. Žalobkyni svědkyni neúkolovala, úkolovala ji hlavně paní ředitelka. Ostatní věci plnila jako ostatní učitelé. Uvedla, že žalobkyně prováděla i hospitace, někdy 2 – 3 týdně, někdy méně. Následně svědkyně doplnila, že žalobkyně v poslední době již hospitace nedělala, musela se z kanceláře odstěhovat, do tří dnů i svědkyně a její práce byla zadána paní , jméno FO, . Po hospitaci žalobkyně dávala učitelům i zpětnou vazbu, říkala jim, co mají napravovat, vedla pohovory, ale v té době s ní svědkyně v kanceláři již nebyla. Zda dávala úkoly, příp. výtky, nevěděla, do počítače se nedívala, ale uvedla, že někteří zaměstnanci si povinnosti neplnili, proto asi psala i výtky. Doplnila, že v době, kdy byla zástupkyní žalobkyně, prováděla hospitační činnost i paní ředitelka. Pokud shledala žalobkyně nedostatek ve vedení třídních knih, toto dala na vědomí e-mailem jednotlivým pedagogům.

10. Až po takto provedených výsleších svědkyň v rámci druhého jednání soudu se žalovaná následně (i přes snahu soudu v úvodu jednání stran zjištění, zda předložila celý organizační řád školy) vyjádřila tak, že k založení celého organizačního řádu de facto nedošlo.

11. Žalovaná založila do přílohové obálky jmenování další zástupkyně Mgr. , jméno FO, . K dotazu soudu uvedla, že pokud je to s účinností od 10. 10. 2023, tak je stále účinný organizační řád platný od 1. 9. 2016. Proto novou zástupkyni navrhla jako svědkyni k prokázání obrany žalované, jaká byla organizační struktura vedení v době, kdy byla zástupkyně žalobkyně, a jaká je teď. uvedla, že může dále vypovědět o okolnostech jednání se žalobkyní po odvolání a jednání, kdy jí byla dána výpověď. Mohla by se vyjádřit k volným úvazkům v době výpovědi. Dále žalovaná navrhla provedení dalších výslechů svědků (, jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, – vedoucí školní jídelny, a Mgr. , jméno FO, ) s tím, že soud dospěl k závěru, že je nezbytné založit požadovaný platný organizační řád školy, a poté vyhodnotil, že je pro posouzení věci nadbytečné provádět navrhované výslechy.

12. Po tomto druhém jednání soudu žalovaná založila i Organizační řád školy – část 01 s platností 1. 9. 2014 a pracovní náplň žalobkyně opětovně nepodepsanou žalobkyní (čl. 186 spisu). Z organizačního řádu školy – část 01 vyplývá, že již v hlavičce tohoto předpisu žalovaná výslovně uvedla, že změny ve směrnici jsou prováděny formou číslovaných písemných dodatků, které tvoří součást tohoto předpisu. Žádný takový dodatek žalovanou předložen nebyl s tím, že tato potvrdila neexistenci dalších vnitřních předpisů. V článku 4. (organizační členění) je uvedeno, že organizace se člení na organizační útvary: první stupeň základní školy, druhý stupeň základní školy, školní družina, školní jídelna, když vedoucí útvarů určuje ředitel školy. Článek 7. (orgány řízení) upravuje pozici ředitele školy, dále zástupkyně ředitele pro první stupeň a zástupkyně ředitele pro druhý stupeň, jakož i vedoucí školní jídelny. Zástupce ředitel je definován jako vedoucí pracovník podle § 124 odst. 3 zákoníku práce, první stupeň řízení, kdy řídí a kontroluje učitele prvního, resp. druhého stupně základní školy. V navazující části II. (organizační členění) v článku 3. odst. 2 je mírně odlišně uvedeno, že škola se člení na první stupeň, druhý stupeň, školní družinu, úsek provozní, školní jídelnu. Dle článku 5. jsou ostatními vedoucími pracovníky zástupci ředitele školy a vedoucí školní jídelny, když pro tyto účely stanovuje ředitel školy jako statutární orgán školy tyto organizační útvary školy: první stupeň základní školy, druhý stupeň základní školy, provozní úsek, školní jídelna. Z daného vyplývá, že „škola“ a „základní škola“ jsou v dokumentu používány ve shodném významu a neoznačují žádný samostatný organizační útvar, nýbrž žalovanou jako takovou. Z článku 6. vyplývá, že vedle organizačního řádu (části 01) má existovat mj. vnitřní platový předpis (část 05). V příloze č. 1 organizačního řádu (přehled vnitřních předpisů a směrnic vydaných ředitelem organizace) je vnitřní platový předpis veden pod č. 11 jako samostatný vnitřní předpis. Z daného vyplývá, že tímto předpisem je vnitřní organizace žalované, i když dost nepřehledně, de facto upravena, a to včetně zřízení a vymezení samostatných organizačních útvarů, a podrobného výčtu pravomocí jejích vedoucích zaměstnanců. Žádný z takto zřízených útvarů však nenese označení základní škola, a ani vedoucí zaměstnanec není označen jako zástupce ředitele pro základní školu.

13. Po tomto vyhodnocení následně doloženého organizačního řádu žalované má soud za to, že nebylo záměrem žalované tento doklad nepředložit, nicméně dokresluje to celou situaci, když sama žalovaná nemá přehled o tom, jaké vnitřní předpisy vydala, čím se organizační struktura řídí, když sama při sepsání vyjádření k žalobě existenci tohoto organizačního řádu školy nezmínila. Po zjištění formálních nedostatků, kdy žalovaná byla povinna měnit svoji vnitřní organizaci stejnou formou, jako byl organizační řád část 01, nebo formou dodatku, ale každopádně výslovně, tak u žalované zůstává v platnosti znění organizačního řádu ze dne 1. 9. 2014 včetně zřízení a vymezení jednotlivých organizačních útvarů a míst vedoucích zaměstnanců. Žalovanou tvrzený organizační útvar „pedagogové“ tak nebyl žádným vnitřním předpisem žalované zřízen, když dle předloženého organizačního řádu měla každá zástupkyně ředitelky řídit toliko pedagogy příslušného stupně základní školy.

14. Za této situace soud přistoupil k výslechu jak ředitelky školy Mgr. , jméno FO, , tak i žalobkyně ve snaze detailního popsání faktického stavu řízení žalované. Z výslechu ředitelky soud zjistil, že založený organizační řád školy část 01 platí od 1. 9. 2014 doteď. Dále uvedla, že pod č. , hodnota, byly vydávány vnitřní platové předpisy, a tyto byly vydány s platností 1. 9. 2014, 1. 9. 2015 a 1. 9. 2016. Uvedla, že porady vedení na škole probíhaly a z nich se zhotovovaly zápisy. Těchto porad se účastnila žalobkyně s ní, vedoucí jídelny, vedoucí asistentka pedagoga a školník. Účastnila se jich i paní , jméno FO, , která byla doporučena Českou školní inspekcí jako výchovná poradkyně. Ta zastávala pozici jak poradkyně, tak třídní učitelky. Tuto pozici měla i v době, kdy zástupkyni dělala žalobkyně. Upřesnila, že má navíc dlouholetou praxi, proto se účastnila i porad, nepodílela se na hospitaci, ani nepřijímala další rozhodnutí v době, kdy byla zástupkyní žalobkyně. Žalobkyně fungovala s vedoucí školní jídelny tak, že zařazovala do jídelníčku zdravá jídla. Ředitelka uvedla, že o tom věděla a nechávala volný prostor jak žalobkyni, tak vedoucí jídelny. , jméno FO, se na tomto chodu nepodílela. Upřesnila, že pokud někdo onemocněl, dával informaci na sdílený kalendář, který měla se žalobkyní k dispozici i ona. Suplování pak zajišťovala žalobkyně. Pokud někdo nebyl přítomen, telefonicky toto oznámil buď jí, nebo žalobkyni. Ředitelka dále uvedla, že zaměstnanci podepisovali náplň práce a uvedla dále, že tuto vydala k její žádosti žalobkyni, která ji nemohla najít. Byla si vědoma toho, že podpis žalobkyně na ní chybí. Nepamatovala si přesně, kdy si žalobkyně vyžádala od ní pracovní náplň, jestli to bylo na začátku nebo konci toho školního roku, kdy v podstatě od žalované odcházela. Uvedla dále, že podřízený pedagogický sbor se na ni začal obracet s tím, že začal pociťovat tlak od žalobkyně. Necítili se příjemně a měli za to, že namísto udržování kolektivu žalobkyně do kolektivu vnášela svoje názory. Toto ústně vytkla žalobkyni, nic písemného vypracováno nebylo, ani stížnosti od zaměstnanců. Ze strany rodičů řešila stížnosti, které se však týkaly pouze pedagogické činnosti žalobkyně. Porady vedoucích pracovníků probíhaly, těch se účastnila i paní , jméno FO, . Pokud mělo dojít ke změně rozvrhu, učitelé se obraceli na žalobkyni, bylo tomu tak i ohledně zajišťování dozorů. Rozvrhy ředitelka kontrolovala a pokud do nich zasahovala, tak pouze nepatrně, např. výměnou hodin u prvního stupně, kdy prohodila češtinu za matiku. Na rozhodování o organizování mimoškolních aktivit se nepodílela, pokud to však bylo nezbytné, tak se podílela na organizaci, buď je schválila nebo ne. Záleželo na období, kdy tyto akce probíhaly. Co se týče struktury vedení školy, ředitelka byla označena na třetím stupni řízení, zástupkyně na druhé pozici. Uvedla, že ona vedla asistentky pedagoga, protože vystudovala speciální pedagogiku, a ještě měla pod sebou školní družinu. Zástupkyně měla pod sebou pedagogy a provoz jídelny. Její náplní byly denní dozory na chodbách, denní kontrola třídních knih, hospitační činnost, měla pod sebou pedagogy a vedoucí školní jídelny paní , jméno FO, . Vypověděla, že do její činnosti nezasahovala, zástupkyně sama prováděla kontrolní činnost a zadávala úkoly. Po svých dozorech vytýkala také nedostatky a prováděla samostatnou kontrolní činnost. Samostatnou hospitační činnost prováděla někdy 5 x, někdy 2 x týdně. Poté jí e-mailem oznámila, že pohovor proběhl, jaký byl jeho výsledek a jaká byla náprava nedostatků. Upřesnila, že dozory na chodbách kontrolovala fyzicky sama, podílela se na řízení jídelny, kontrolovala potraviny, zaváděla nová jídla. K odvolání z funkce zástupkyně došlo v důsledku selhání manažerských schopností, kdy přestala zvládat manažerské kompetence a místo aby stmelovala kolektiv, docházelo k narušování kolegiálních vztahů. Jednání dne 9. 10. 2023 popsala tak, že proběhlo v její kanceláři, kam se po zaslání e-mailu dostavila žalobkyně, a to za přítomnosti paní , jméno FO, . Bylo jí oznámeno, že je z funkce odvolána s tím, že předtím postup konzultovala se starostkou, které popsala důvody s tím, že úvazek se neřešil. Poté proběhlo další jednání, kde žalobkyni byl nabídnut nový platový výměr s nabídkou sníženého úvazku s tím, že změnu pracovní smlouvy převzala bez podpisu. Následně se věc řešila na schůzce členů školské rady a zastupitelů obce. Tam žalobkyně vznesla nesouhlas s odvoláním, ale zřizovatel uvedl, že toto je v mé kompetenci. Bylo jí slíbeno, že dostane plný úvazek. Na dalším jednání dne 16. 10. 2023 za účasti paní , jméno FO, došlo k doplnění úvazku za uvolněné hodiny paní , jméno FO, , něco z toho spadalo do aprobace tělesná výchova a biologie žalobkyně. K záměně hodin již nebylo možné přistoupit, protože byl zajetý školní rok. Žalobkyně odmítla nabízené hodiny, požadovala hodiny dle své aprobace. V té době nebyla volná aprobace biologie, tuto učila další učitelka s touto aprobací. Té toto bylo sděleno k jejímu dotazu na ministerstvo školství. Další jednání dne 18. 10. 2023 popsala jako velice rychlé. Žalobkyni byla předložena výpověď, nic dalšího se neřešilo. V té době učila pouze 16 hodin, jak tomu bylo, když byla zástupkyní ředitelky. Peníze jí byly dopláceny z titulu překážek v práci. Uvedla, že je pravdou, že v říjnu 2023 škola inzerovala na doporučení inspekce poptávku po učitelích prvního a druhého stupně bez uvedení aprobace, když šlo spíše o získání kontaktů. Zájem byl avizován až od 1. 9. 2024. Inzerce se dělala přes úřad práce a na webových stránkách. Na stránkách www práceaz.cz, práce.kurzy.cz, hitpráce.cz. škola neinzerovala. Ředitelka uvedla, že neexistuje písemný záznam o seznámení se se směrnicí část 05 Vnitřní platový předpis, nicméně tato se projednávala na pedagogické radě. V té době ho však neměla k dispozici ani k nahlédnutí, ale přítomní byli seznámeni s obsahem. Upřesnila, že poprvé náplň práce žalobkyni předložila ve své kanceláři, kdy nastupovala na pozici v dubnu 2016, a to v době nepřítomnosti paní , jméno FO, , a poté i 1. 9. 2016. Uvedla, že na sdíleném serveru byly směrnice a interní dokumenty ukládány. Upřesnila, že organizační schéma se liší v části 01 a v části 05 s tím, že dle právního zástupce žalované na dané je nutné nahlížet jako na změnu schématu, nikoli přísně formalisticky. Žalobkyně měla pod sebou kolem 15 pedagogů, dále řídila školníka a vedoucí stravování paní , jméno FO, , která byla rovněž zvláštním organizačním útvarem a měla pod sebou 4 kuchařky. Školník měl pod sebou uklízečky. Poté upřesnila, že pokud uvedla, že žalobkyni byla předložena náplň práce i v dubnu 2016, kdy měla zastupovat paní , jméno FO, , že tato náplň jí byla sdělena v kanceláři pouze ústně. Dle jejího názoru přestala žalobkyně zvládat své manažerské kompetence tak v lednu, únoru 2023. Několikrát jí to vytýkala, nicméně bylo to vždy jen ústně, někdy možná za přítomnosti asistentky , Anonymizováno, , která s ní sdílí kancelář. , jméno FO, začala navštěvovat porady společně se žalobkyní od srpna 2023.

15. Po této výpovědi ředitelky žalované reagoval právní zástupce žalobkyně tím způsobem, že založil do spisu důkazy, které vyvrací výpověď ředitelky žalované, a to konkrétně mail z 21. 8. 2023, ze kterého vyplývá, že hospitační činnost vykonávala i paní , jméno FO, . Dále, že připravovaný jídelníček nepřipravovala žalobkyně. Doplnil, že otázky rozvrhu byly řešeny mailem učitelky , jméno FO, z 1. 9. 2023, kdy se obracela přímo na ředitelku. Z mailu 20. 6. 2023 lze zjistit, že ke zrušení akce došlo rozhodnutím ředitelky, jedná se o doklad o jejím direktivním rozhodování. Z WhatsAppu 8. 6. 2023 lze vysledovat, že ředitelka do nejmenších podrobností řídila záležitosti školy. Z toho vyplývá, že ani po odvolání žalobkyně nebyl dán prostor nové zástupkyni pro její samostatnou práci.

16. K tomu právní zástupce žalované doplnil, že paní , jméno FO, prováděla hospitační činnost pouze výjimečně z titulu její pozice výchovné poradkyně, kdy se jednalo o problematické žáky. Navíc předložené doklady se vztahují k období léto až podzim 2023, kdy již žalobkyně přestávala dle názoru žalované manažersky fungovat, proto byla ředitelka nucena žalobkyni více řídit. Upozornil, že žalobkyně nepředkládá maily ze staršího období.

17. Z výpovědi žalobkyně soud zjistil, že tato byla pravou rukou ředitelky. Upřesnila, že společně před 10 lety dělaly konkurz na ředitelku této školy, nicméně ona nesplňovala podmínky, proto byla vybrána paní ředitelka. Zástupkyni jí dělala paní , jméno FO, , se kterou začala mít problémy a konflikty, které vyvrcholily podáním stížnosti paní , jméno FO, na školskou radu v roce 2014. Poté byla žalobkyně požádána paní ředitelkou, aby svolala žáky druhého stupně, kde označily i za přítomnosti dcery paní , jméno FO, tuto za nebezpečnou osobu. Situace se poté vyhrotila a paní ředitelka byla téměř před odvoláním. Poté jí požádala o pomoc při řešení této situace, aby jí pomohla s řízením a aby byla její pravá ruka. Žalobkyně pomáhala s inspekční činností s tím, že se cítila učitelkou, chtěla učit, proto administrativní činnost i nadále zastávala paní , jméno FO, , a to i poté, co byla její pozice zástupkyně pro první stupeň zrušena. Žalobkyně upřesnila, že vždy pracovala na příkaz ředitelky. Co se týče založené nepodepsané náplně její práce, upřesnila, že k tomu došlo tak, že tuto nikdy neobdržela a v práci postupovala tak, jak si s ředitelkou domluvily. Protože žádnou náplň své práce neobdržela, v říjnu 2023 si ji od ní vyžádala, aby se vlastně dozvěděla svoji kompetenci, když mj. dělala i IT koordinátora. Uvedla, že zhruba 10 let byla pravou rukou ředitelky, nikdy nepracovala a nerozhodovala samostatně. Hodně využívala svých organizačních schopností, když problémy zaregistrovala začátkem roku 2023, kdy jí přestávala ředitelka zadávat úkoly, kdy dostávala vyřizovat pouze administrativní úkoly, neboť ji hodlala odstřihnout od učitelů druhého stupně, o čemž svědčí i příkaz dělat hospitace učitelů prvního stupně, což předtím dělala ona. Na její žádost již ředitelka nechtěla řešit problém učitele s alkoholem, kdy byl v důsledku toho následně odvolán ze dne na den. Upřesnila, že samostatně nevedla vedoucí školní jídelny, školníka, nepodílela se ani na sestavování jídelníčku. Odměny dostávala za dílčí akce, osobní příplatek jí nebyl odňat v roce 2023. Vnitřní předpisy školy viděla u soudu poprvé, nebyla s nimi seznámena. Pokud se jedná o výhrady k její práci, tak konflikty vznikaly poté, co hájila zájmy školy a snažila se dávat náměty pro školu. Poté, co ředitelka zjistila, že paní , jméno FO, zaslala podnět školské radě, tak učitele seznámila s obsahem, a žalobkyně měla obsah říct i před žáky druhého stupně, mj. tam bylo upozorněno i na alkohol učitele.

18. Danou věc soud posoudil dle této právní úpravy: Podle ustanovení § 33 odst. 1 zák. práce se pracovní poměr zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak. Podle ustanovení § 33 odst. 3 písm. f) zák. práce jmenováním na vedoucí pracovní místo se zakládá pracovní poměr v případech stanovených zvláštním právním předpisem; nestanoví-li to zvláštní právní předpis, zakládá se pracovní poměr jmenováním pouze u vedoucího organizačního útvaru příspěvkové organizace.

19. Podle ustanovení § 40 odst. 1 zák. práce je obsah pracovního poměru možné změnit jen tehdy, dohodnou-li se zaměstnavatel a zaměstnanec na jeho změně. Za změnu pracovního poměru se považuje také jmenování na vedoucí pracovní místo podle § 33 odst. 3 zák. práce, k němuž dojde po vzniku pracovního poměru.

20. Podle ustanovení § 11 věty první zák. práce vedoucími zaměstnanci zaměstnavatele se rozumějí zaměstnanci, kteří jsou na jednotlivých stupních řízení zaměstnavatele oprávněni stanovit a ukládat podřízeným zaměstnancům pracovní úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat jejich práci a dávat jim k tomu účelu závazné pokyny.

21. Podle ustanovení § 73 odst. 1 zák. práce případech uvedených v § 33 odst. 3 může ten, kdo je příslušný ke jmenování (§ 33 odst. 4), vedoucího zaměstnance z pracovního místa odvolat; vedoucí zaměstnanec se může tohoto místa rovněž vzdát. Podle ustanovení § 73a odst. 2 zák. práce odvoláním nebo vzdáním se pracovního místa vedoucího zaměstnance pracovní poměr nekončí; zaměstnavatel je povinen tomuto zaměstnanci navrhnout změnu jeho dalšího pracovního zařazení u zaměstnavatele na jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci. Jestliže zaměstnavatel nemá pro zaměstnance takovou práci, nebo ji zaměstnanec odmítne, jde o překážku v práci na straně zaměstnavatele a současně platí, že je dán výpovědní důvod podle § 52 písm. c) zák. práce; odstupné poskytované zaměstnanci při organizačních změnách náleží jen v případě rozvázání pracovního poměru po odvolání z místa vedoucího zaměstnance v souvislosti se zrušením tohoto místa v důsledku organizační změny.

22. Z uvedeného proto vyplývá, že postupem dle ustanovení § 33 odst. 3 písm. f) zák. práce lze v příspěvkové organizaci založit, potažmo změnit (§ 40 odst. 1 zák. práce) pracovní poměr pouze (i) u vedoucích zaměstnanců ve smyslu ustanovení § 11 zák. práce, (ii) kteří jsou současně vedoucími organizačního útvaru příspěvkové organizace. Uvedené zákonné podmínky musí být splněny kumulativně. Prvním předpokladem tak, aby mohlo dojít ke jmenování, je, že se jedná o vedoucího zaměstnance. Z judikatury Nejvyššího soudu „pojem vedoucí zaměstnanci zaměstnavatele zahrnuje všechny zaměstnance zaměstnavatele, kteří jsou oprávněni vedením na jednotlivých stupních řízení u zaměstnavatele, tedy nejen ty, kteří jsou oprávněni činit jménem zaměstnavatele právní jednání vyplývající z jejich funkcí stanovených organizačními předpisy, ale veškeré zaměstnance, kteří jsou oprávněni stanovit a ukládat podřízeným zaměstnancům pracovní úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat jejich práci a dávat jim k tomu účelu závazné pokyny. Vedoucím zaměstnancem může být pouze takový zaměstnanec, kterému je podřízen alespoň jeden další zaměstnanec. Přitom pro vymezení pojmu vedoucího zaměstnance není nezbytné, aby byl oprávněn činit jménem zaměstnavatele právní jednání v pracovněprávních vztazích, ale postačuje, že má oprávnění ukládat pracovní úkoly a dávat závazné pokyny podřízeným zaměstnancům. Pro posouzení postavení zaměstnance z tohoto hlediska je rozhodující, zda stav nadřízenosti funkce zastávané zaměstnancem vůči jiným (podřízeným) zaměstnancům je konstituován právním předpisem anebo vnitřním organizačním předpisem upravujícím strukturu zaměstnavatele. Při splnění této podmínky není právní postavení vedoucího zaměstnance dotčeno, jestliže pracovní místa, která jsou mu podle organizačního předpisu podřízena, fakticky (ještě) nejsou obsazena. Vedoucím zaměstnancem není ten, kdo pouze dočasně zastupuje nepřítomného vedoucího zaměstnance (například pro jeho krátkodobou nepřítomnost) a jinak nemá podřízené pracovníky, respektive jeho postavení jako vedoucího zaměstnance není konstituováno žádným právním ani vnitřním předpisem zaměstnavatele. Vedoucím zaměstnancem není ani ten, kdo by byl krátkodobě pověřen řízením dílčího pracovního procesu, aniž by opět jeho postavení v tomto směru bylo zakotveno v jakémkoli vnitřním předpisu.“. Druhým zákonným předpokladem nezbytným pro založení (změnu) pracovního poměru jmenováním dle § 33 odst. 3 písm. f) zák. práce je, že se musí jednat o pracovní místo vedoucího organizačního útvaru příspěvkové organizace. Dle Nejvyššího soudu se pod pojmem „organizační útvar (příspěvkové organizace)“ rozumí „vnitřní, relativně samostatná organizační jednotka, zřízená v rámci struktury příspěvkové organizace vnitřním předpisem (organizačním řádem, vnitřním řádem apod.), v rámci útvaru působí zpravidla více zaměstnanců se stejným nebo podobným sjednaným druhem práce a jejich vedoucí zaměstnanec je zpravidla formálně zařazen do příslušného útvaru; za vedoucího útvaru tak nemůže být považován samostatný (byť) vedoucí (řídící) zaměstnanec příspěvkové organizace.“.

23. V tomto případě bylo dokazováním zjištěno, že žalovaná vydala organizační řád školy datovaný dnem 1. 9. 2014 s tím, že tento je platný dodnes. Ze svědeckých výpovědí soud zjistil, že vyslechnutým svědkům nebyl obsah tvrzených vnitřních předpisů žalované znám, žalovaná nemá řádné potvrzení o tom, že by svoji povinnost seznámit zaměstnance s vydáním a změnou vnitřních předpisů řádně splnila. Bylo prokázáno, že vedle organizačního řádu označeného jako část 01 existuje mj. vnitřní platový předpis označený jako část 05. Z tohoto organizačního řádu vyplývá, že vnitřní organizaci žalovaná upravila, vymezila samostatné organizační útvary s výčtem pravomocí jejich jednotlivých vedoucích zaměstnanců. Žádný ze zřízených útvarů však nenese označení „základní škola“ a žádný vedoucí zaměstnanec není označen jako „zástupce ředitele pro základní školu“. V tomto konkrétním případě bylo dále zjištěno, že žalovaná svůj organizační řád z roku 2014 neměnila, určité vymezené pozice přestala pouze fakticky naplňovat. Žalovaná ve skutečnosti aktualizovala svůj organizační řád vnitřními platovými předpisy, čímž se odchýlila od svého stanoveného formálního požadavku, když navíc vnitřní platový předpis, jeho vztah k organizačnímu řádu, tj. k části 01, vůbec neupravuje. Soud dále věnoval pozornost zjištění, jaký byl skutečný stav a skutečné postavení žalobkyně a zejména výslechy svědkyň zjistil, že byla v pozici samostatného řídícího zaměstnance, který dle pokynů ředitelky žalované působil jako prostředník mezi ředitelkou a dalšími zaměstnanci. Z výpovědí vyplývá, že pozici žalobkyně neodpovídal samostatný organizační útvar, když si řízení žalované jako celku, a to i včetně vedení zaměstnanců pro sebe vyhradila ředitelka. Jednalo se o osobu, která rozhodovala o všech záležitostech školy a podřízené zástupkyni svěřila pouze některé dílčí úkoly. Z postavení žalobkyně a předešlých zástupkyň ředitelky soud neshledal, že by samostatně rozhodovaly. Na pozici zástupkyně ředitelky školy tudíž žalobkyně nemohla být a ani nebyla žalovanou jednostranně jmenována s účinky následné možné aplikace ustanovení § 73a zák. práce. Uvedené „jmenování“ žalobkyně do pozice zástupkyně ředitele přípisem ředitelky žalované ze dne 1. září 2016 je nutno potom posoudit jako návrh na změnu původně sjednaného druhu práce ve smyslu ustanovení § 40 zák. práce. Pakliže žalobkyně s tímto návrhem souhlasila a pro žalovanou práce vykonávala, došlo sice ke změně dosavadních pracovních podmínek, nikoliv však v důsledku jejího jmenování ve smyslu ustanovení § 33 odst. 3 zák. práce, nýbrž v důsledku dohody stran podle ustanovení § 40 zák. práce. Takovou dohodu stran nebyla žalovaná oprávněna jednostranně – bez souhlasu žalobkyně – měnit. Na základě uvedeného lze tedy uzavřít, že žalobkyně nemohla být z pozice zástupkyně ředitele postupem podle ustanovení § 73 odst. 1 zák. práce odvolána a že následně ve vztahu k ní nemohl být uplatněn výpovědní důvod podle ustanovení § 52 písm. c) ve spojení s ustanovením § 73a odst. 2 zák. práce.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 63 636 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 65 000 sestávající z částky 2 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (tj. oznámení o trvání na dalším zaměstnávání), z částky 2 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (tj. vyjádření ke sdělení žalované ze dne 28. 11. 2023), z částky 2 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 6. 2. 2024, z částky 2 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (replika k vyjádření žalované ze dne 10. 7. 2024), z částky 3 700 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 16. 1. 2025, z částky 3 700 Kč za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t. ze dne 20. 3. 2025, z částky 7 400 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 20. 3. 2025 (když účast na jednání byla delší než 2 započaté hodiny), z částky 3 700 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 31. 3. 2025, z částky 7 400 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 10. 4. 2025 (když účast na jednání byla delší než 2 započaté hodiny) a z částky 3 700 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 30. 4. 2025 včetně osmi paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., cestovní náhrada v celkové výši 3 738,96 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 16. 1. 2025 náhrada 1 246,32 Kč za 82 ujetých km v částce 646,32 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 20. 3. 2025 náhrada 1 246,32 Kč za 82 ujetých km v částce 646,32 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 10. 4. 2025 náhrada 1 246,32 Kč za 82 ujetých km v částce 646,32 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 50 938,96 Kč ve výši 10 697,18 Kč.