23 C 40/2021

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Adrianou Hasmanovou ve věci manžela: osobní údaje manžela zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa a manželky: osobní údaje manželky zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o rozvod manželství

I. Manželství celé jméno manžela, narozeného datum a celé jméno manželky, dříve příjmení, rozené příjmení, narozené datum, uzavřené dne datum před anonymizována dvě slova obec a číslo, se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Manžel se domáhal rozvodu manželství účastníků uzavřeného dne datum před anonymizována dvě slova obec a číslo s odůvodněním, že postupem času se mezi účastníky začaly projevovat odlišnosti v povahách a zájmech, které se jim nepodařilo překonat. Dnes již manželství neplní žádné funkce. Manželé spolu od anonymizováno rok nežijí a v roce rok po vzájemné dohodě prodali podíl v bytovém družstvu. Za trvání manželství se dne datum účastníkům narodila společná dcera jméno celé jméno manželky, která je zletilá.

2. Manželka navrhla zamítnutí návrhu s odůvodněním, že manželství vždy považovala za spokojené a stabilní. Manželé sice nepodnikali žádné společné aktivity, ale to zejména z důvodu zdravotního stavu manžela, který trpí anonymizováno a anonymizováno. Manželka mu poskytovala pomoc, starala se o domácnost i o společnou dceru. Naposledy spolu bydleli v družstevním bytě na adrese adresa. Od roku rok zde s nimi žila i dcera s jejím přítelem, který byl vážně nemocný. Ta účastníkům nabídla, aby byt prodali a koupili rodinný dům, kde budou všichni žít společně. S tím manželka souhlasila, ale čekala na vývoj zdravotního stavu přítele dcery. Dne datum se manžel s dcerou z bytu odstěhovali. Manžel jí nesdělil, kam se stěhuje, pouze jí nechal lístek s výší nájemného. Manželka pak musela sama hradit veškeré náklady na bydlení, které činily částka. Pobírala tehdy pouze starobní důchod částka. S prodejem družstevního bytu souhlasila, neboť nebyla schopna unést náklady na bydlení. Utržené peníze si účastníci rozdělili. Manželka si poté chtěla opatřit jiné bydlení. Za výtěžek z prodeje a hypoteční úvěr si manželka koupila byt ve obec. Byt je v katastru zapsán na její dceru, neboť ta si vzala hypoteční úvěr místo manželky, která na něj kvůli věku nedosáhla. Zájem na zachování manželství manželka spatřuje v ekonomické rovině. Zvlášť závažnou újmou je její ekonomická situace. Manželka pobírá toliko starobní důchod částka a občas obdrží finanční dar od své matky nebo bratra. Platí za dceru splátky hypotéky částka, zálohy na služby částka a na elektřinu, rozhlas a televizi celkem částka. Po celou dobu manželství měla nižší příjem než manžel. V případě úmrtí manžela by navíc jako manželka měla nárok na vdovský důchod. Za mimořádnou okolnost svědčící ve prospěch zachování manželství považuje svůj věk a dobu trvání manželství (anonymizováno let). Manželka podala i žalobu na výživné manželky. Manželovi navrhla, aby jí jednorázově zaplatil částka, čímž budou sanovány její potíže s manželovým opuštěním společné domácnosti. Za této situace by s rozvodem souhlasila.

3. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti.

4. Z oddacího listu soud zjistil, že účastníci dne datum uzavřeli manželství před Úřadem městské části obec a číslo.

5. Z oznámení anonymizováno soud zjistil, že manželka pobírá od anonymizováno rok anonymizována dvě slova částka měsíčně. Z výpisu z účtu vyplývá, že v anonymizováno rok platila splátku hypotéky částka, zálohu na služby spojené s užíváním bytu a platbu na správu domu a pozemku částka (označeno jako„ nájem“) a na SIPO částka.

6. Z oznámení a rozhodnutí stát. instituce soud zjistil, že manžel od ledna rok pobírá anonymizována dvě slova částka měsíčně a výsluhový příspěvek částka měsíčně. V potvrzení ze dne datum prohlásil jméno příjmení, že manžel s ním bydlí ve společné domácnosti, na kterou přispívá částka měsíčně. Toto ve shodě s tímto prohlášením sdělil manžel i u jednání soudu. Podle potvrzení Úřadu práce ČR mu poskytuje dcera jméno celé jméno manželky péči, od anonymizováno rok jí byl přiznán příspěvek na péči pro anonymizováno stupeň závislosti. Od anonymizováno rok činila jeho výše měsíčně částka.

7. Dopisem ze dne datum manžel prostřednictvím svého zástupce manželce sdělil, že s ní chce projednat možnost rozvodu manželství, a to nejprve uzavření dohody o vypořádání společného jmění. Vypořádány měly být movité věci v držení manželky nahrazením odpovídající finanční hodnoty. Zohledněny měly být i finanční prostředky, které manžel vynaložil na bydlení manželů. Na to manželka reagovala prostřednictvím své zástupkyně dopisem (který je zjevně mylně datován taktéž ke dni datum), v němž uvedla, že s rozvodem souhlasí a má zájem na uzavření dohody o vypořádání. Nesouhlasila však s rozsahem vypořádávaných věcí, neboť podle ní bylo třeba vypořádat i věci, které si manžel odnesl ze společné domácnosti. Tyto věci podle manželky mají vyšší hodnotu než ty, které si ponechala manželka. Navrhla, aby si každý ponechal movité věci, které má u sebe, i zůstatky na svých účtech.

8. Manželka při výslechu uvedla, že společná dcera s přítelem se k účastníkům přistěhovali v anonymizováno rok. Dcera je požádala o pomoc, neboť její přítel se léčil na anonymizováno. Již tehdy dcera s přítelem navrhli prodej bytu za jejich finanční účasti a následnou společnou koupi domu. Manželka zpočátku souhlasila, ale pak chtěla počkat na výsledek léčení přítele dcery. Zhruba v anonymizováno nebo v anonymizováno rok se dcery zeptala, jestli se nechce odstěhovat, neboť jejímu příteli se začalo zdravotně dařit. Ta odpověděla, že již brzy. Poté manželka zjistila, že si našli své bydlení, aniž by věděla, kam se stěhují. Manžel a dcera chtěli i nadále koupit dům, s čímž pak manželka nesouhlasila. Nechtěla ani prodávat byt. Nevěděla o tom, že se manžel od datum začal stěhovat. Myslela si, že se stěhuje pouze dcera s jejím přítelem, společně si postupně odváželi věci. Do bytu chodili dva až třikrát do měsíce. Nevěděla, kam se manžel stěhoval. Nejdřív si myslela, že se stěhoval na léto na chatu. Myslela si také, že manžel bydlí s dcerou. Že bydlí jinde, než u dcery, zjistila až datum, kdy dostala od zástupce manžela návrh na vypořádání společného jmění. Po vystěhování chtěla manžela z bytu odhlásit, což odmítl. S manželem nebyla v kontaktu a s dcerou si pouze jednou psala. V anonymizováno rok jí manžel zatelefonoval, že hodlá přijít i s makléřem. Ten už měl připravenou smlouvu. U schůzky byl i manžel a dcera. Manželka jim říkala, že jde o nátlak na ni, ale smlouvu přesto podepsala. V anonymizováno rok podepisovali na družstvu podklady a byt se prodal v anonymizováno rok. Peníze si rozdělili na polovinu, jak se dohodli hned na první schůzce. Nemluvili s manželem o tom, jak budou dále žít. Manželka se rozhodla, že si vezme hypotéku a koupí si vlastní bydlení. Nyní bydlí sama v bytě anonymizováno + anonymizováno. Dne datum podala návrh na výživné pro nerozvedenou manželku. V soužití se s manželem nehádali, manžel neměl nikdy výhrady. příjmení se o něj od roku rok, protože skončil s cirhózou v nemocnici Náklady spojené s bydlením platil manžel, na což ale manželka přiměřenou částkou přispívala až do anonymizováno rok. Od roku rok se stravoval manžel s dcerou zvlášť, nakupovali si svoje potraviny. Manželka se s nimi nestravovala. Je ochotna se za manželem odstěhovat do obec.

9. Manžel při výslechu uvedl, že podle jeho názoru manželství posledních anonymizováno až anonymizováno let nefungovalo. Bydleli v rozdělených pokojích. Pokud s manželkou chtěl cokoliv řešit (např. co se jim na vztahu líbí a nelíbí), neměla zájem se o ničem bavit. Zpočátku chtěli společně s dcerou zakoupit dům, ale poté si to manželka rozmyslela. Chtěla peníze, že se odstěhuje, a dokonce si i (ještě v době společného bydlení) našla byt v obec. Sešlo z toho po poradě s její starší dcerou. Předtím, než v anonymizováno rok našel makléře na prodej bytu, se dozvěděl, že manželka sama nabízela prodej bytu, tato nabídka se posléze stáhla. Protože je invalidní, společná dcera je od anonymizováno rok vedena na Úřadu práce ČR jako jeho pečovatelka. Manželka mu skutečně zprvu po návratu z nemocnice pomáhala s hygienou, ale to časem zvládl i sám. Uvedl, že jejich společnou dceru manželka nesnáší. Proto se poté, co se od manželky odstěhovala ona, odstěhoval i manžel. Dcera se vrátila do původního podnájmu a on do podnájmu v domě u svého přítele. Obnovu soužití vyloučil. Uvedl, že nyní pobírá starobní důchod asi částka měsíčně a výsluhový příspěvek asi částka. Má výdaje spojené s bydlením částka měsíčně. O tom, že manželka podmiňuje souhlas s rozvodem částkou částka, se dozvěděl až z jejího vyjádření v tomto řízení. Manželka mu nenavrhovala obnovu soužití ani se neptala na důvod odchodu. Mohla si domyslet, že se odstěhuje, neboť jí doma řekl, že tady nebude, a ona se poté začala jeho ptát, jak a kolik se kde platí. Zhruba od roku rok mu přinášela potraviny dcera. Manželka se izolovala, nechtěla s nimi jíst, a tak se stravovali sami. Nikdo ji nevyháněl, ale měla pocit, že jsou proti ní a nechtěla se s nimi bavit. Upřesnil, že platil celý nájem a SIPO hradila manželka. Na dovolené spolu asi anonymizováno let nikde nebyli.

10. Soud dále jako svědkyni vyslechl dceru účastníků jméno celé jméno manželky, která vypověděla, že od anonymizováno rok do anonymizováno rok se svým nemocným partnerem bydlela v bytě s rodiči. Popsala, že soužití rodičů nebylo nikdy úplně dobré, že žili vedle sebe. Matka trávila čas v obýváku, kde měla televizi, a otec sledoval televizi a trávil čas v kuchyni. Moc se o sebe nestarali a jejich komunikace vázla. Jídlo si každý kupoval a vařil sám. Nájemné platil otec, rodiče netrávili žádný čas společně, pouze v době, kdy byla svědkyně ještě malá, byli spolu jednou na obec. Ještě před zhoršením vztahů mezi svědkyní a matkou svědkyně s partnerem navrhla rodičům, že pokud by prodali svůj byt a oni přidali našetřených částka, mohli by společně koupit rodinný dům, ve kterém by mohli bydlet. Počítala s tím, že by se na stáří o rodiče starala. Nabídla matce, aby si za peníze svědkyně a partnera koupila byt v obec, tím by se vyhnula tomu, že do bytu budou chodit zájemci. Z prodeje bytu by jim pak peníze vrátila. Po rozhovoru se sestrou svědkyně začátkem roku rok matka nakonec o byt v obec ztratila zájem. Svědkyně popsala, že se opakovaně stávalo, že se kvůli klíči v zámku nemohli dostat do bytu při návratu z nákupů. Poté, co byl partner svědkyně po chemoterapii, se otec rozhodl, že již nechce s její matkou žít. Situace se zhoršila natolik, že svědkyně s partnerem se z bytu odstěhovali a otce odvezli bydlet k jeho kamarádovi. Bydlení začali s partnerem hledat poté, co se matka svědkyně zeptala, jak dlouho chce být v bytě. Vztah svědkyně s matkou byl vždy problematický, měl pouze lepší období. Obecně byl podle svědkyně problém se s matkou na čemkoliv domluvit, např. jí nechtěla po prodeji bytu sdělit, které věci z bytu si chce vzít, a za vystěhování bylo nakonec nutno zaplatit částka navíc. O otce se svědkyně začala starat po jeho hospitalizaci v únoru rok. Matka v té době hlídala děti sestře svědkyně. Svědkyně opustila práci a zažádala si o příspěvek (částka měsíčně), dále pobírá příspěvek na bydlení částka. Stav otce je nyní stabilizovaný, v noci už nepotřebuje zvedat z postele, ale nemůže chodit daleko ani dlouho stát. Matka podle svědkyně věděla, že se byt bude prodávat. Matka z makléře, kterého domluvil otec, nejprve nebyla nadšená, ale postupem času změnila názor, dokonce jí pomáhal hledat i byt ve obec. Svědkyně byla u toho, když otec řekl matce, že s ní v bytě nebude. Oznámil jí, že od ní odchází, neboť se tam nedá vydržet.

11. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle odst. 2 písm. b) přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let.

12. Podle § 756 občanského zákoníku soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.

13. Z výše citovaného § 755 odst. 1 občanského zákoníku plyne, že základní podmínkou, za které může soud manželství rozvést, je existence tzv. kvalifikovaného rozvratu soužití manželů. Jedná se rozvrat trvalý, hluboký a nenapravitelný s tím, že obnovení soužití nelze očekávat. Odstavec druhý nicméně zároveň obsahuje tzv. tvrdostní klauzuli, která soudu za určitých okolností neumožňuje manželství rozvést, i kdyby kvalifikovaný rozvrat manželského soužití shledal. Konkrétně písm. b) chrání zájem manžela, který se na rozvratu převážně nepodílel porušením manželských povinností a jemuž by rozvodem byla způsobena zvlášť závažná újma. Nadto je ještě potřeba, aby tu byly mimořádné okolnosti svědčící ve prospěch zachování manželství. Tvrdostní klauzuli ve prospěch manžela ovšem nelze uplatnit, nežijí spolu manželé alespoň po dobu tří let.

14. V projednávané věci má soud za to, že kvalifikovaný rozvrat manželství účastníků byl jednoznačně prokázán. Na jeho hloubku a trvalost ukazuje to, že manželé spolu již nežijí ve společné domácnosti od anonymizováno rok (tedy více než jeden rok), kdy se manžel ze společného bytu v obec a číslo odstěhoval. Ten posléze manželé společně (a to i z iniciativy manželky) prodali a manželka částečně i z těchto peněz pořídila byt, kde nyní bydlí s tím, že tento byt je napsán na její dceru z prvního manželství. Ani předtím, kdy spolu ještě manželé bydleli, nešlo o skutečné manželské soužití: manželé spali v různých místnostech, nehospodařili spolu (každý si sám nakupoval), trávili volný čas samostatně, jejich komunikace vázla, nejezdili spolu na dovolené a o zdraví manžela se v posledních letech primárně starala společná dcera účastníků, která je i na Úřadu práce ČR vedena jako osoba poskytující péči (a pobírá za tím účelem příspěvek na péči). Výše uvedené skutečnosti jsou přitom v rozporu s účelem manželstvím, jímž je mj. vzájemná podpora a pomoc manželů (§ 655 občanského zákoníku), jakož i základními povinnostmi manželů žít spolu, podporovat se, udržovat rodinné společenství a vytvářet zdravé rodinné prostředí.

15. Nic z toho manželka ve své výpovědi nepopřela (naopak potvrdila, že v podstatě po celou dobu, co s nimi žila jejich dcera, se manžel s dcerou stravovali a nakupovali si sami, tedy fungovali vlastně jako samostatná domácnost vedle manželky). Pokud uváděla, že nevěděla, že se manžel odstěhoval a kam, jen to potvrzuje hloubku rozvratu. Těžko si lze představit, že si ve fungujícím manželství jeden z manželů nevšimne toho, že se druhý z nich odstěhoval ze společného bytu, a ani neví, kam. To jasně svědčí o tom, že o sebe a svůj život manželé nejeví žádný zájem. Na nezájmu manželky selhal i pokus společné dcery o koupi rodinného domu, kde by všichni společně bydleli.

16. Nenapravitelnost rozvratu a neobnovitelnost soužití je zřejmá již z výpovědi manžela, který další společné soužití přímo vyloučil. Soud jej proti jeho vůli nemůže nutit, aby své stanovisko změnil. Manželka pak ve své výpovědi uváděla, že by byla ochotna s manželem bydlet i v obec, ve skutečnosti je však z jejího postupu jasné, že ani ona nemá o další soužití s manželem opravdový zájem a spíše jí jde o ekonomickou stránku věci. Ve vyjádření totiž uvedla, že je ochotna s rozvodem souhlasit, pokud jí manžel zaplatí částka jako výživné manželky za údajné obtíže, které jí nastaly s tím, že manžel opustil společný byt; obdobně v odpovědi na dopis zástupce manžela uvedla (prostřednictvím své zástupkyně), že s rozvodem souhlasí pod podmínkou uzavření dohody o vypořádání společného jmění dle jejího návrhu. Z její strany se tedy nejedná o skutečnou a upřímnou snahu obnovit manželské soužití.

17. Příčiny manželského rozvratu nelze podle soudu shledat z převážné části ani na jedné straně. Z výpovědí účastníků i jejich dcery je zřejmé, že se manželé postupem času vzájemně odcizili až do stavu, kdy se jeden o druhého prakticky nezajímali, byť formálně spolu stále bydleli. Odstěhování manžela a společné dcery pak již bylo jen vyvrcholením. Manželovi nelze přičítat důvod rozvratu k tíži za situace, kdy manželé de facto již dlouhodobě žili odděleně.

18. Soud se dále zabýval otázkou, zda je na místě aplikovat tvrdostní klauzuli. Dospěl k závěru, že nikoliv. Soud má především za to, že rozvodem nebude manželce způsobena zvlášť závažná újma. Jak uvádí komentářová literatura, tuto újmu je třeba chápat především jako újmu osobní, a to zejména v rovině citové nebo v rovině ekonomické. Zvlášť závažná újma může spočívat např. v tom, že bránící se manžel je invalidní, odkázaný na pomoc druhého manžela, nebo se u něj v tomto období projevila závažná choroba, jejíž prognóza je nepříznivá. Stejně tak může jít o skutečnost, že bránící se manžel ztratí po rozvodu možnost bydlení a možnost opatření jiného bydlení je z nejrůznějších důvodů značně ztížená (viz příjmení, M. a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975) . 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, str. 429 a 430).

19. Byť tedy újma může být i ekonomického charakteru, soud má za to, že se musí jednat o naprosto výjimečné případy skutečně zvlášť závažné újmy. Samotná neschopnost manžela se živit totiž zakládá v prvé řadě vyživovací povinnost rozvedeného manžela (§ 760 a násl. občanského zákoníku); a v případech, kdy je manželovi rozvodem současně způsobena (toliko) závažná újma (viz znění § 762 odst. 1 věty první občanského zákoníku), nastupuje primárně právo tohoto manžela domáhat se tzv. sankčního výživného podle § 762 občanského zákoníku. Jinými slovy, v těchto situacích je namístě případně stanovit vyživovací povinnost rozvedeného manžela na návrh druhého z nich, a nikoliv manželství vůbec nerozvádět.

20. V projednávané věci přitom nemá soud za to, že by manželce byla rozvodem způsobena nějaká podstatnější újma, natož újma zvlášť závažná. Manželé již momentálně žijí odděleně, na čemž se rozvodem nic nezmění. Manželka pobírá starobní důchod částka měsíčně a na své bydlení vynaloží částku 7 anonymizováno Kč. Měla by tedy být bez problémů schopna ufinancovat jak své samostatné bydlení, tak ostatní potřeby, na něž jí zbývá přes částka. Navíc nový byt je napsán na její dceru, která jí případně z tohoto důvodu může vypomáhat s úhradou hypotéky. Zánikem vyživovací povinnosti se tak jistě nedostane do situace, kdy by jí hrozila jakákoliv újma. Je pravdou, že příjmy manžela jsou vyšší (invalidní anonymizováno a anonymizována dvě slova činí dohromady částka) a výdaje na bydlení o něco málo nižší (částka), to by však maximálně mohlo být zohledněno při případném stanovení vyživovací povinnosti rozvedeného manžela (viz výše). Nelze též odhlédnout od toho, že manžel je také anonymizována dvě slova, který je nadto osobou závislou na pomoci jiné osoby ve II. stupni, tj. středně těžká závislost (samostatně nezvládá anonymizováno nebo anonymizováno základních životních potřeb z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, viz § 8 odst. 2 písm. b) zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů). Paradoxně je to proto spíše on, komu by mohla být rozvodem způsobena újma, neboť manželé mají povinnost navzájem se podporovat a pomáhat si, a to i když spolu nesdílí rodinnou domácnost (viz § 691 odst. 1 občanského zákoníku).

21. Námitka absence vdovského důchodu v důsledku rozvodu působí v prvé řadě značně nemravně (§ 2 odst. 3 a § 8 občanského zákoníku): dotaženo do důsledku tím manželka vlastně říká, že chce zůstat v manželském svazku jen kvůli smrti manžela. příjmení toho ale nemá sama o sobě žádnou relevanci, neboť tím, že přijde o vdovský důchod, by mohl obecně vzato argumentovat téměř každý rozvádějící se manžel. Majetkové poměry manželky přitom ani neodůvodňují závěr o možné újmě způsobené tím, že by tento důchod nepobírala.

22. V nynější věci konečně soud neshledává ani žádné mimořádné okolnosti svědčící ve prospěch zachování manželství – manželství sice trvalo anonymizováno let, ale dlouhou dobu bylo jen formální. Podle výpovědi manžela nefungovalo již alespoň anonymizováno let, kdy bydleli v rozdělených pokojích. Minimálně posledních anonymizováno let spolu manželé ani nehospodařili a o manžela pečovala primárně dcera. příjmení věk manželky sám o sobě takovou mimořádnou okolností být nemůže. Manželka netvrdí, že by se v důsledku toho o sebe např. nedokázala postarat apod. To je naopak spíše případ manžela.

23. Ze shora uvedených důvodů soud prvním výrokem návrhu manžela vyhověl a manželství účastníků rozvedl.

24. Druhým výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. ř. s.“), podle kterého v řízení ve statusových věcech manželských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Okolnosti odůvodňující přiznání náhrady některému z účastníků soud neshledal a žádný z nich ji ani nepožadoval. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kladně. Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do 6 měsíců po rozvodu manželství oznámit matričnímu úřadu, že přijímá zpět své dřívější příjmení. To platí i tehdy, hodlá-li manžel, který přijal příjmení druhého manžela s tím, že bude ke společnému příjmení připojovat své dosavadní příjmení, popřípadě první ze svých příjmení, užívat napříště jen své dřívější příjmení (§ 759 občanského zákoníku).