23 C 6/2022

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Adrianou Hasmanovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. et Mgr. jméno příjmení sídlem adresa snížení výživného pro zletilé dítě

I. Žalobce je povinen přispívat na výživu žalované částkou 5 000 Kč měsíčně s účinností od [datum] splatnou vždy do 15. dne v měsíci předem k rukám žalované.

II. Tím se mění výrok II. rozsudku Okresního soudu v Kladně čj. 42 P 5/2012-1188 ze dne 30. 10. 2020.

III. Žaloba na snížení výživného o 6 500 Kč měsíčně s účinností od [datum] do [datum] a dále na snížení výživného o 1 500 Kč měsíčně s účinností od [datum] se zamítá.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení částku ve výši 46 462 Kč do 2 měsíců od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobce podal dne [datum] návrh na snížení výživného počínaje únorem 2019 na částku 3 500 Kč. V žalobě rovněž uvedl, že dlužné výživné hodlá zaplatit v pravidelných splátkách po 3 000 Kč měsíčně spolu s běžným výživným. Žalobu odůvodnil tím, že naposledy bylo o výživném rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu čj. 42 P 5/20102-1188 ze dne 30. 10. 2020, a protože tímto rozsudkem bylo uloženo výživné vyšší, než je schopen hradit, domáhá se snížení výživného. Tento návrh podal zejména poté, co se v září 2021 natrvalo po 16 letech strávených ve [příjmení] [jméno] vrátil do České republiky, a to zejména ze zdravotních důvodů. Uvedl, že žije v domě svého bratra spolu s ním a jeho rodinou, a měsíčně na provoz domácnosti přispívá částkou 3 000 Kč měsíčně. Uvedl dále, že je zaměstnán u [právnická osoba] s. r. o. se sídlem v [obec] na pozici dělníka, kdy jeho plat činí měsíčně cca 16 000 Kč, a to z důvodu, že u něho přetrvává tzv. postcovidový syndrom spojený s řadou obtíží, kdy zdravotní komplikace stěžují výkon jeho zaměstnání. V žalobě rovněž zmínil, že má další vyživovací povinnost k nezletilému synovi [anonymizováno], narozenému [datum], a do května 2021 měl vyživovací povinnost i ke své družce, která zcela bez příjmu (kromě příspěvku na dítě) zajišťovala péči o syna. Od září 2021 přispívá družce na výživu nezletilého syna 3 000 Kč měsíčně. V neposlední řadě v žalobě zmínil, že ho mrzí, že s ním dcera nikdy oficiální cestou nekomunikovala a uvedl, že má za to, že soud při posledně stanoveném výživném nebral v potaz jím uváděné skutečnosti a stanovil mu výživné nepřiměřeně vysoké.

2. Za této situace, kdy žalobce žádal snížit výživné počínaje únorem 2019 a dále žádal, aby dlužné výživné byl povinen zaplatit v pravidelných splátkách po 3 000 Kč, byl z důvodu nejasnosti vyzván zdejším soudem usnesením ze dne [datum] k doplnění tvrzení a uvedení petitu do souladu s doplněným tvrzením. Poté žalobce doplnil žalobu v tom smyslu, že navrhl snížit výživné od února 2019 a umožnění mu dlužné výživné splácet ve splátkách, kdy měl na mysli případný dluh za dobu zletilosti žalované, tj. od [datum] do února 2019.

3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že navrhla její zamítnutí, neboť dle jejího názoru je celá žaloba formulována jako opožděný opravný prostředek proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne [datum]. Uvedla, že žalobce nevyužil své možnosti bránit se řádnými opravnými prostředky, když namísto toho se řízení vyhýbal, nepřebíral obsílky soudu a celou záležitost, kterou vnímá jako nepříznivý výsledek řízení, si žalobce způsobil sám svými obstrukcemi. Žalovaná dále uvedla, že u zdejšího soudu je vedeno pod sp. zn. [spisová značka] proti žalobci i trestní řízení, a to pro podezření z přečinu zanedbání povinné výživy. Dále zmínila, že proti žalobci jako povinnému je pod sp. zn. [spisová značka] vedeno exekuční řízení soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení], LL.M., a to za účelem vymožení pohledávky na dlužném výživném přiznaném rozsudkem zdejšího soudu čj. 42 P 5/2012-415 ze dne 4. 3. 2013 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze čj. 32 Co 271/2013-640 ze dne 26. 5. 2014 (když dosud soudní exekutor vymohl 10 733 Kč), a dále je pod sp. zn. [spisová značka] vedeno exekuční řízení týmž soudním exekutorem, a to za účelem vymožení doplatku na zvýšeném výživném dle rozsudku zdejšího soudu čj. 42 P 5/2012-1188 ze dne 30. 10. 2020. Dále žalovaná uvedla, že od prosince 2018 vede řízení i Úřad pro mezinárodně právní ochranu dětí řízení o vymáhání dlužného a běžného výživného ze zahraničí prostřednictvím vymáhacích orgánů ve [příjmení] [jméno] pod sp. zn. UMPOD- UMČ0714/18, když aktuální dluh na výživném činí částku téměř 484 267 Kč. Je tomu tak za situace, kdy žalobce zaplatil výživné své dceři v dubnu 2018 a od dovršení její zletilosti neplatí ničeho. Protože žalovaná se i nadále studiem připravuje na své budoucí povolání na vysoké škole v magisterském studiu na EDHEC Business School v [jméno] ve Francii, jeví se návrh na zpětné snížení výživného od února 2019 jako účelový pokus ze strany žalobce snížit svůj dluh a zlepšit tak pozici v trestním řízení. Ohledně zmíněného zaměstnání, kdy žalobce zastává nekvalifikovanou pozici dělníka, kdy se jeho příjem snížil na cca 18 % předchozího příjmu ve [příjmení] [jméno], se žalovaná vyjádřila tím způsobem, že se bez důležitého důvodu žalobce vzdal výhodnějšího zaměstnání. Pokud za důvod žalobce uvedl zdravotní potíže, tak tyto uvedl již v předchozím řízení o určení výživného (pakostnice), nejedná se proto o skutečnost novou. Žalobce nedoložil žádný důkaz, který by potvrdil dopad na pracovní uplatnění. Žalovaná ve svém vyjádření dále zmínila, že v předchozím řízení uváděl žalobce nepravdivé údaje, kdy při jednání soudu dne [datum] nepravdivě uváděl, že není vlastníkem domu na adrese [adresa žalobce], [anonymizováno], ve [příjmení] [jméno], proto uvedla, že se skepsí přistupuje k tvrzení žalobce, že za bydlení v rodině bratra přispívá částkou 3 000 Kč, rovněž tak že na nezletilého syna platí výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně. Je tomu tak i proto, že při výslechu dne [datum] u vrchního soudu v hrabství [anonymizováno] žalobce uvedl, že mu nebylo nařízeno platit výživné pro žádné dítě. Žalovaná popřela, že nikdy s ním oficiální cestou nekomunikovala, neboť s ním komunikovala dopisem a e-mailem, nicméně toto považuje pro projednání věci za irelevantní. Žalovaná rovněž uvedla, že i po doplnění žaloby k výzvě soudu je zatím návrh neurčitý, neboť není zřejmé, v jaké výši má být dle představ otce stanoveno dlužné výživné.

4. Za této situace na základě plné moci převzala právní zastoupení žalobce advokátka, která upřesnila, že požaduje snížení výživného na 2 500 Kč od [datum] do [datum], a na 3 500 Kč od [datum] dále. Tím žádá o změnu rozsudku Okresního soudu v Kladně čj. 42 P 5/2012-1188 ze dne 30. 10. 2020. Požadavek odůvodnila nejprve postupnou a následně skokovou změnou poměrů na straně žalobce, přičemž ke skokové změně došlo až v druhé polovině roku 2021 v souvislosti se zdravotními potížemi žalobce a jeho přestěhováním do České republiky. Žalobce rovněž zmínil, že v rozsudku ze dne [datum] se vychází z nejvyššího dosahovaného výdělku, který žalobce vykazoval v období před pandemií Covid 19 a zhoršením jeho zdravotního stavu. Uvedl, že již od září 2019 mu bylo přidělováno méně hodin práce. Žalobce neodešel ze zaměstnání proto, že by se nezodpovědně vzdal výdělku, ale proto, že jeho výdělky se ze zdravotních důvodů neustále zhoršovaly. Za této situace se jeho výdaje zvyšovaly v souvislosti s náklady na život a zdravotní péčí v [anonymizováno], rovněž tak se navyšovaly plněním další vyživovací povinnosti pro svého nově narozeného syna. Proto se po rozchodu s matkou syna rozhodl k návratu do České republiky. Žalobce dále uvedl, že plně respektuje rozhodnutí žalované a její matky ohledně studia ve [země] i přesto, že sám na tato rozhodnutí neměl žádný vliv, neboť byl ze života své dcery fakticky vyloučen. Nicméně dále uvedl, že není již v jeho možnostech studium dcery dotovat tak vysokou částkou výživného, jakou by si žalovaná představovala a jaká jí byla soudem přiznána. V průběhu řízení žalobce svůj požadavek následně upravil, požádal o změnu své žaloby a požadoval, aby soud výživné snížil na 3 500 Kč měsíčně od [datum] dále. Soud změnu žaloby připustil a za této situace soud rozhodoval o žalobě, kterou se žalobce domáhal snížit výživné z částky 10 000 Kč měsíčně na částku 3 500 Kč měsíčně počínaje listopadem 2020.

5. Z rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 4. 3. 2013 čj. 42 P 5/2012-415, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2014 čj. 32 Co 271/2013-640, soud zjistil, že původní rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. 9. 2007 čj. 25 P 53/2003-134, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2008 čj. 25 Co 578/2007-147, se ve výroku o výživném změnil tak, že otci byla stavena povinnost platit v období od [datum] do [datum] výživné ve výši 6 000 Kč měsíčně. Celková dlužná částka činila 78 000 Kč, a od [datum] ve výši 7 000 Kč měsíčně. Následně matka žalované podala dne [datum] návrh, kterým se domáhala změny dosavadního rozhodnutí. Zdejší soud o tomto návrhu rozhodl svým rozsudkem čj. 42 P 5/2012-1188 ze dne 30. 10. 2020, kterým byla otci stanovena vyživovací povinnost ve výši 9 000 Kč měsíčně za období od [datum] do [datum] a dále od [datum] soud zvýšil výživné na 10 000 Kč měsíčně. Dlužné výživné za období od [datum] do [datum] ve výši 115 000 Kč byl otec povinen doplatit do půl roku od právní moci tohoto rozsudku. Tento rozsudek nabyl právní moci dne [datum].

6. Podle § 163 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek, nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.

7. Ve smyslu shora citované úpravy tak zdejší soud při posouzení předmětného návrhu proto vycházel z vyhodnocení skutkového stavu v rozsudku zdejšího soudu čj. 42 P 5/2012-1188 ze dne 30. 10. 2020, který jako poslední v řadě upravoval výživné pro žalovanou. Soud při svém rozhodování vyšel z těchto skutečností:

8. Matka s rodinou bydlela v rodinném domě, ten má matka ve spoluvlastnictví se svým manželem. Žalovaná nejprve studovala 3 roky na škole v [anonymizováno], kde činilo roční školné 500 Euro, poté přešla na školu v [anonymizováno], kde byla dva roky, a kde se žádné školné neplatilo. Od školního roku 2020 začala žalovaná studovat na vysoké škole, kde mělo školné činit na tři roky přes 50 000 Euro. Žalovaná nebyla s otcem ve styku, otec se o vzdělání neinformoval, věděl, že studuje v zahraničí. Otec žalované nežil v České republice již od roku 2005 a nad rámec výživného ničeho nehradil. Otec při výslechu konaném u dožadujícího soudu ve [anonymizována dvě slova] [příjmení] [jméno] a [anonymizováno] [země] dne [datum] uvedl, že vlastní pouze nemovitou věc na adrese 18 [příjmení] [jméno], která je zatížená hypotékou a uvedl, že je zaměstnán u [právnická osoba] [příjmení] [jméno], [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno] OSP, jako technik řídícího elektro-panelu v čističce odpadních vod. Jeho příjem činil v období [datum] – [datum] 12,60 GBP za hodinu plus fixní částka 169,08 GBP týdně. Od [datum] do [datum] činila hodinová sazba 13,23 GBP a fixní částka 177,03 GBP týdně hrubého. Od [datum] do [datum] činila hodinová sazba 13,49 GBP a fixní částka 181,08 GBP týdně hrubého. Z výše uvedených částek dostal po zdanění asi 75 %. Průměrně pracoval 40 hodin týdně. Z kupní ceny, kterou obdržel za prodej nemovitých věcí v České republice, tedy 1 920 000 Kč, použil 300 000 Kč na zaplacení dluhu jeho exmanželky, dále částku 1 200 000 Kč zaplatil svému bratrovi, kterému dlužil, a který mu pomohl koupit dům. Zbylá částka 420 000 Kč zůstala v České republice a sloužila k zaplacení výživného pro žalovanou. Otec žalované žil se svou partnerkou, se kterou má nezletilého syna [anonymizováno], narozeného [datum]. Partnerka má ještě nezletilého syna [anonymizováno], a byla dříve zaměstnána jako asistentka učitele, v průběhu mateřské dovolené pobírala 20,70 GBP týdně jako přídavek na [anonymizováno] a částku 36 GBP na výživném od biologického otce syna [anonymizováno]. Na nezletilého [příjmení] pobírala dětský přídavek ve výši 13,70 GBP týdně. V souvislosti s nemovitostí měl otec výdaje: hypotéku ve výši 651,69 GBP, místní daň ve výši 151,96 GBP, pojištění hypotéky ve výši 27,06 GBP, televizní poplatek ve výši 12,37 GBP a účty za služby ve výši 192,64 GBP. Z LV č. HD168318 soud zjistil, že otec je vlastníkem nemovité věci na adrese [adresa žalobce] (SG1 1QT), přičemž cena nemovité věci činila 134 000 GBP.

9. Ohledně poměrů matky žalované při vydání shora citovaného rozsudku soud vycházel z těchto skutečností: Z přiznání k dani z příjmů fyzických osob matky za zdaňovací období 2014 soud zjistil, že základ daně činí částku 496 600 Kč, daň pak částku 74 490 Kč. Příjmy jsou vymezeny částkou 769 462 Kč a výdaje částkou 307 785 Kč. Z přiznání k dani z příjmů fyzických osob matky za zdaňovací období 2015 soud zjistil, že základ daně činí částku 369 500 Kč, daň pak částku 55 425 Kč. Příjmy jsou vymezeny částkou 501 773 Kč a výdaje částkou 200 709 Kč. Z přiznání k dani z příjmů fyzických osob matky za zdaňovací období 2016 soud zjistil, že základ daně činí částku 894 900 Kč, daň pak částku 134 235 Kč. Příjmy jsou vymezeny částkou 1 377 521 Kč a výdaje částkou 551 008 Kč. Z přiznání k dani z příjmů fyzických osob matky za zdaňovací období 2017 soud zjistil, že základ daně činí částku 967 000 Kč, daň pak částku 145 050 Kč. Příjmy jsou vymezeny částkou 1 504 612 Kč a výdaje částkou 601 845 Kč. Z přiznání k dani z příjmů fyzických osob matky za zdaňovací období 2018 soud zjistil, že základ daně činí částku 1 261 500 Kč, daň pak částku 189 225 Kč. Příjmy jsou vymezeny částkou 1 597 129 Kč a výdaje částkou 400 000 Kč. Z přiznání k dani z příjmů fyzických osob matky za zdaňovací období 2019 soud zjistil, že základ daně činí částku 1 015 600 Kč, daň pak částku 152 340 Kč. Příjmy jsou vymezeny částkou 1 585 691 Kč a výdaje částkou 634 276 Kč. Z potvrzení zaměstnavatele matky, [právnická osoba] a.s., soud zjistil, že od března 2016 do srpna 2016 pobírala matka průměrný čistý měsíční příjem ve výši 3 445 Kč.

10. V rámci řízení před vydáním rozsudku dne [datum] soud provedl důkaz i e-mailovou komunikací mezi otcem a žalovanou ze dne [datum] a ze dne [datum], když soud zjistil, že žalovaná požádala otce, aby poskytl souhlas s vypovězením stavebního spoření s tím, že peníze využije na studia. Otec se dotázal, co [jméno] studuje a pozastavil se nad tím, že dosavadní částka 10 000 Kč na studia nepostačuje a poradil jí, aby si peníze ponechala spíše na studium na vysoké škole. Z e-mailu matky zaslané otci na e-mailovou adresu [email] ze dne [datum] soud zjistil, že ta otci sdělila, že [jméno] nastupuje od [datum] na vysokou školu s tím, že až matka bude mít k dispozici potvrzení o studiu, předloží ho otci a současně ho vyzvala k plnění výživného a sdělila čísla účtu, na které lze peníze zasílat. Soud dále vycházel z rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 2. 12. 2015 čj. MSMT 119/ 2015 -1876 a zjistil, že studium [jméno] na škole [anonymizována dvě slova], 16 [anonymizována dvě slova], [anonymizováno], [země], zahájené dne [datum] je postaveno na roveň studia na středních školách v České republice. Z rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ze dne [datum] čj. MSMT 125/ 2019 [číslo] soud zjistil, studium [jméno] na škole [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [země], od [datum] do [datum] je postaveno na roveň studia na středních školách v České republice. Z potvrzení o studiu ze dne [datum] soud zjistil, že v akademickém roce 2018 2019 [jméno] studovala na [anonymizována dvě slova] [příjmení] [příjmení]. Z potvrzení o studiu ze dne [datum] soud zjistil, že v akademickém roce 2018 2019 [jméno] studovala na [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] du [anonymizována dvě slova]. Z faktur za školné ze dne [datum] a ze dne [datum] soud zjistil, že školné činilo 500 Euro. Z cestovního pojištění VZP pojistné smlouvy [číslo] soud zjistil, že [jméno] byla pojištěna od září 2015 do [datum], tj. na 308 dní, přičemž jednorázové pojistné činí 4 363 Kč. Jako pojistník byla uvedena matka. Z cestovního pojištění VZP pojistné smlouvy [číslo] soud zjistil, že [jméno] byla pojištěna od září 2016 do [datum], tj. na 307 dní, přičemž jednorázové pojistné činí 4 358 Kč. Jako pojistník byla uvedena matka.

11. V dané věci proto dospěl soud při vydání svého rozsudku dne [datum] k závěru, že došlo od posledního rozhodnutí ke změně poměrů, které odůvodňují změnu předchozího rozhodnutí ohledně výroku o výši výživného, a to jak na straně rodičů, tak i na straně v té době již zletilé [jméno]. V řízení bylo prokázáno, že otec má stálý příjem ve [anonymizována dvě slova] [příjmení] [jméno] a [anonymizováno] [země], získal finanční prostředky prodejem rodinného domu v České republice a vlastní nemovitou věc v zemi svého pobytu, a to po celou dobu řízení. Z toho dospěl k závěru, že na straně otce nedošlo k zhoršení jeho finanční situace. I přesto, že otci vznikla další vyživovací povinnost k synovi [anonymizováno], narozenému v roce [rok], bylo možné dospět k závěru, že i matka syna, se kterou sdílel společnou domácnost, se zapojí do zajišťování finančních prostředků pro rodinu. Na straně matky [jméno] nedošlo od posledního rozhodnutí k výrazným změnám, je výdělečně činná jako advokátka, k tomu měla od roku 2014 příjem jako předsedkyně dozorčí rady obchodní společnosti a vedle vyživovací povinnosti k dceři [jméno] měla vyživovací povinnost i k nezletilé [jméno], žila ve společné domácnosti s otcem nezletilé [jméno]. Naopak na straně [jméno] došlo od posledního rozhodnutí k výrazným změnám, neboť u té nejen zvyšujícím se věkem narostly její potřeby, ale od roku 2015 studuje na prestižních školách ve [země], které jsou finančně náročné. I když byla nezletilá účastna na různých stipendijních programech a o prázdninách si finančně vypomáhala brigádami, její náklady vzrostly a od roku 2018 tyto v plném rozsahu pokrývá pouze její matka. Z těchto důvodů proto soud stanovil otci výživné počínaje [datum] částkou 10 000 Kč měsíčně.

12. Soud ve věci nařídil jednání na [datum], v rámci kterého žalovaná upřesnila, že první návrh na exekuci byl podán v roce 2018, a to na dlužné výživné za 7 měsíců počínaje dosažením její zletilosti. Tímto návrhem žalovaná požadovala uhradit dlužné výživné od [datum] do [datum], za 7 splátek po 7 000 Kč dle rozsudku ze dne [datum], celkem tedy 49 000 Kč. Další návrh na exekuci byl podán [datum], ten zněl na dlužné výživné na 406 000 Kč a na běžné výživné od ledna 2022 po 10 000 Kč měsíčně dle rozsudku ze dne [datum]. Dne [datum] zaslal soudní exekutor žalované vymoženou částku 10 733 Kč, dne [datum] zaslal vymoženou částku 2 399 Kč a následně v průběhu hlavního líčení vedeného zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka] v březnu 2022 dostal exekutor oznámení, že žalobce zaslal k rukám matky žalované 9 000 Kč a k rukám žalované 200 000 Kč.

13. Soudem bylo zjištěno, že zdejší soud rozhodoval o vině žalobce v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] a dne 28. 4. 2022 uznal žalobce vinným, že od měsíce března 2020 do měsíce září 2021 v České republice, [země] ani [příjmení] [jméno] neplnil svoji vyživovací povinnost k dceři [celé jméno žalované], narozené [datum], ačkoliv mu tato povinnost vyplývala z občanského zákoníku a přestože rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 30. 10. 2020, sp. zn. 42 P 5/2012, který nabyl právní moci dne [datum], mu byla uložena povinnost počínaje dnem [datum] přispívat na výživu dcery částkou ve výši 9 000 Kč měsíčně, a dále počínaje dnem [datum] byl povinen přispívat na výživu dcery částkou ve výši 10 000 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám dcery [celé jméno žalované], a dluží jí za uvedené období na výživném celkovou částku ve výši 185 000 Kč, přičemž [celé jméno žalované] se i po dosažení zletilosti soustavným navazujícím studiem nejprve na gymnáziu v Kladně, poté na střední škole [anonymizována dvě slova] v [anonymizováno], [země], a následně na [anonymizována dvě slova] [příjmení] [příjmení] ve [země], kde studuje na vysoké škole, nepřetržitě připravovala na své budoucí povolání, a v možnostech a schopnostech obžalovaného bylo z dosahovaných i potencionálních příjmů a vlastního majetku hradit výživné v soudem stanovené výši, kdy do měsíce srpna 2021 byl zaměstnán na stálý pracovní poměr ve [příjmení] [jméno] na pozici technika řídícího elektropanelu v čističce odpadních vod u [právnická osoba] [příjmení] [jméno], [anonymizována dvě slova], a následně je od [datum] zaměstnán v České republice u [právnická osoba] [právnická osoba], [obec], pracoviště [obec], tedy úmyslně neplnil svou zákonnou povinnost vyživovat jiného po dobu delší než 4 měsíce, čímž spáchal přečin zanedbání povinné výživy dle § 196 odst. 1 tr. zákoníku, a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců s tím, že výkon trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 22 měsíců. Dále soud zjistil, že tento rozsudek byl změněn rozsudkem [název soudu] čj. [číslo jednací] ze dne 16. 8. 2022 a žalobce byl uznán vinným, že od měsíce května 2018 do měsíce září 2021, v České republice, [země] ani [příjmení] [jméno], neplnil svoji vyživovací povinnost k dceři [celé jméno žalované], narozené [datum], ačkoliv mu tato povinnost vyplývala z občanského zákoníku a přestože rozsudkem Okresního soudu v Kladně, ze dne 30. 10. 2020 sp. zn. 42 P 5/2012, který nabyl právní moci dne [datum], mu byla uložena povinnost počínaje dnem [datum] přispívat na výživu dcery částkou ve výši 9 000 Kč měsíčně, a dále počínaje dnem [datum] byl povinen přispívat na výživu dcery částkou ve výši 10 000 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 15. dne v měsíci předem, k rukám dcery [celé jméno žalované], a dluží jí za uvedené období, po dodatečné úhradě částky ve výši 209 000 Kč dne [datum], na výživném celkovou částku ve výši 185 000 Kč, přičemž [celé jméno žalované] se i po dosažení zletilosti soustavným navazujícím studiem nejprve na gymnáziu v [anonymizováno], poté na střední škole [anonymizována dvě slova] v [anonymizováno], Francie, a následně na [anonymizována dvě slova] [příjmení] [příjmení] ve Francii, kde studuje na vysoké škole, nepřetržitě připravovala na své budoucí povolání, a v možnostech a schopnostech obžalovaného bylo z dosahovaných i potencionálních příjmů a vlastního majetku hradit výživné v soudem stanovené výši, kdy do měsíce srpna 2021 byl zaměstnán na stálý pracovní poměr ve [příjmení] [jméno] na pozici technika řídícího elektropanelu v čističce odpadních vod u [právnická osoba] [příjmení] [jméno], [anonymizována dvě slova], a následně je od [datum] zaměstnán v České republice u [právnická osoba] [právnická osoba], [obec], pracoviště [obec], tedy úmyslně neplnil svou zákonnou povinnost vyživovat jiného po dobu delší než čtyři měsíce, čímž spáchal přečin zanedbání povinné výživy a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, když výkon tohoto trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 22 měsíců.

14. Žalobce před zdejším soudem vypověděl, že v roce 2005 se odstěhoval do [země], kde pobýval do září 2021. Od roku 2009 až do roku 2021 neměl hlášený trvalý pobyt v [obec]. S dcerou se pravidelně vídal do roku 2005. Když přijel z [země] v roce 2006, dcera s ním být nechtěla, plakala. Pokud jí posílal dárky, tyto se mu vracely. Dceru přestal kontaktovat, protože pokud jí posílal dopisy, na tyto nedostával odpověď. Po dovršení její zletilosti se přestal snažit o kontakt s ní. První dopis od dcery obdržel až v březnu 2022 a ten mu předal advokát v průběhu trestního řízení. Poté, co se dozvěděl e-mailovou adresu dcery, tak ji kontaktoval, dcera mu však již neodpověděla. Žalobce dále vypověděl, že pracoval cca od roku 2017 jako obsluha čistícího panelu v čističce vod, kde v rámci kontroly technologie musel používat ochranné pomůcky. Po akutním zánětu začal mít problémy s používáním ochranných pomůcek, poté měl problém se v pomůckách pohybovat a časem byl odstaven od technologie. Vzápětí začal lockdown, kdy pobíral jen 60 % příjmu, v rámci lockdownu 2 x prodělal covid, a poté trpěl jeho následky. Uvedl a doložil, že od dubna 2020 do konce května 2021 činila jeho čistá týdenní mzda 306,32 liber a od června 2021 do konce srpna 2021 činila čistá týdenní mzda 277,71 liber. Z těchto důkazů lze vyčíst, že zejména po návratu do ČR jeho příjmy měly klesající tendenci. Žalobce dále upřesnil, že od doby, od kdy požaduje snížení výživného, tj. od listopadu 2020, žil s matkou syna [anonymizováno] společně s jejím nezletilým synem [jméno]. Přítelkyně nepracovala, jediným příjmem byly pouze přídavky na děti. Od září 2019 začala chodit do práce na 1 den v týdnu. Žalobce popsal, že jeho zdravotní stav - [anonymizováno] se vyléčit nedá, léky pouze napomáhají snižovat bolest, opakovaně se mu vrací záněty a v důsledku toho má omezený pohyb. Před příjezdem do ČR měl problém vystoupit z letadla, toto bylo možné pouze s pomocí. Je registrován na webu [webová adresa]. Tč. pracuje ve firmě svého bratra, kde pracoval i před výjezdem do zahraničí, a to od roku 1997 do roku 2000. Upřesnil, že v současné době dochází spíše k propouštění zaměstnanců ve sklárnách. Pokud se pokoušel najít lépe placenou práci, narazil na limit svého zdravotního omezení (práce na poště), dále na problém s probíhající exekucí (práce směnárníka). Pokud má maturitu z elektroprůmyslovky, naráží na problém, že mu chybí praxe v oboru. Zmínil, že matkou žalované ohledně vzdělávání dcery v zahraničí kontaktován nebyl. Jediný kontakt probíhal ohledně placení alimentů. Do zletilosti žalované žádný dluh na výživném neměl. Žalobce připustil, že v červnu 2016 se ho žalovaná zeptala, zda může vybrat úspory na stavebním spoření k využití na studia, kdy odpověděl, že nesouhlasí s tímto postupem, neboť nechtěl, aby peníze ze stavebního spoření byly využity ke studiu na střední škole. K prokázání svých tvrzení stran svého pracovního poměru založil pracovní smlouvu ze dne [datum], ze které vyplývá, že žalovaný pracuje ve firmě [právnická osoba] s místem výkonu práce v [obec] na pozici dělník ve výrobě svítidel a jeho mzda činí od [datum] částku 105 Kč za hodinu práce. Jedná se o firmu jeho bratra, bratr mu výběr pracovních pozicí neposkytl, dohodli se, že bude dělat, to co zná, neboť on potřeboval spolehlivou osobu, proto hlídá sklady. Upřesnil, že bratr mu nabídl, že se o něho postará stran bydlení, má u něho svůj pokoj, a protože zná jeho zdravotní omezení, toto v zaměstnání toleruje. Neví, zda a jak je úspěšné podnikání jeho bratra. Za rozumnou dojezdnost do práce žalobce označil vzdálenost 15 – 20 km a uvedl, že z příjmu mu zůstává jen 9 000 Kč měsíčně. Vyjádřil se i k nabídkám, které předložila žalovaná, a upřesnil, že ohledně nabídky [anonymizováno] [obec] – chemické leštění skla – firma vyžaduje vzdělání v oboru chemického zaměření, které žalobce nemá a navíc se předpokládá manipulace se sklem vyžadující dobrý zdravotní stav. Další [právnická osoba] s. r. o. v [obec] nabízela pozici elektrokonstruktér, kdy žalobci chybí požadovaná praxe v oboru. [příjmení] [příjmení] [jméno] nabízející pozici servisního technika obráběcích strojů požaduje bydliště v západní části ČR a podmínku zvládnutí zkoušek podle vyhlášky 50/1978 Sb., když žalobce od maturity v roce 1988 nikdy nepracoval v daném oboru. Mountfield [obec] nabízel pozici servisního technika elektro, ale požadují cestování, manuální zručnost a fyzickou kondici, když tyto požadavky žalobce není schopen naplnit. Navíc toto je nad jeho možnosti dojezdnosti. Následně žalobce doplnil, že při hledání zaměstnání je žalobce brán ve svých [anonymizováno] letech jako nekvalifikovaný, když firmy preferují vyškolení zdravých mladších uchazečů, případně čerstvých absolventů odborných škol. Provedenými důkazy hodlala žalovaná doložit, že by žalobce mohl v průměru očekávat plat 41 000 Kč měsíčně. Žalobce dále upřesnil, že [příjmení] [příjmení] nezahrnul do hledáčku webových stránek, protože další náklady cca 3 000 Kč měsíčně jsou nad jeho rozpočet. Žalobce dále uvedl, že v Anglii vlastní nemovitost, která má tři pokoje, jedná se o řadový dům. V domě bydlel s partnerkou, svým synem a synem partnerky. Do narození jeho syna užívali dům se spolubydlícím, který přispíval na nájem 485 liber měsíčně (14 550 Kč). V té době každý užíval jeden pokoj a společný pokoj měli jako obývák. Uvedl, že u původní hypotéky následně došlo k refinancování a v roce 2020 bylo pro něho výhodnější přejít do banky TSB. Ta mu nabídla lepší parametry hypotéky. Celková doba splatnosti hypotéky je 12,5 roku, fixace je na 5 let. Nemovitost by mohl pronajímat za asi tisíc liber, ale tč. nemovitost užívá jeho synovec, který platí hypotéku i veškeré náklady spojené s užíváním nemovitosti. Synovec za hypotéku a služby platí cca 790 liber, pokud by nemovitost pronajímal, musel by platit poplatky realitní kanceláři. V roce 2009 byla hodnota nemovitosti asi 4 miliony korun. Žádný účet v [země] nemá, na syna platí výživné prostřednictvím své sestry, která pravidelně dojíždí do [obec] Ani v ČR nemá v bance účet.

15. Po výpovědi žalobce zaslala žalovaná prostřednictvím svého právního zástupce další vyjádření ze dne [datum], ve kterém uvedla, že žalobce účelově snižuje své příjmy bez důležitého důvodu, když svůj dům přenechává synovci pouze za náklady, kdy se úmyslně připravuje o příjem cca 36 000 Kč měsíčně. Dále zaměřila pozornost i na podstupování nepřiměřeného majetkového rizika, kdy žalobce sjednal novou hypotéku, neboť žalobce sjednal za účelem koupi domu u banky Woolwich úvěr, kdy zůstatek nesplaceného úvěru v roce 2012 činil 85 298,52 liber, když splácení mělo trvat 12,5 roku. Sám žalobce uvedl, že má hypoteční úvěr u banky TSB, když ke konci roku 2021 činil neuhrazený zůstatek 83 956,20 liber. Pokud žalobce uváděl, že následně došlo k refinancování a v roce 2020 bylo výhodnější přejít do banky TSB, která mu nabídla lepší parametry hypotéky a kde zbývalo ke konci roku 2021 k doplacení úvěru 14 let a 1 měsíc s fixací na 5 let, tak toto jeho tvrzení a vysvětlení je nepřesvědčivé. Z daného není zřejmé, v čem měla spočívat výhodnost změny banky. Žalovaná dále upozornila na skutečnost, že již v předešlém řízení vedeném pod sp. zn. 42 P 5/2012 byla žalobci uložena pořádková pokuta za hrubé ztěžování postupu soudu, neboť„ otec zfalšoval nájemní smlouvu, potvrzení o předávání nájemného, lhal o svém vlastnictví, prodávajícím, placení nájemného“. K tomuto vyjádření zaslal žalobce stanovisko, že přejímání nepřiměřeného majetkového rizika je pouhou spekulací, když k nové bance přešel po ukončení fixace úvěru na radu makléře, když nová banka mu nabídla navíc navýšení úvěru pro účely rekonstrukce oken a zateplení domu, které bylo částečně podpořeno programem britské vlády pro omezení vypouštění emisí. Žalobce dále uvedl, že pokud se rozhodl pronajmout nemovitost ve [příjmení] [jméno] svému synovci za částku měsíčních nákladů na splátky hypotéky, městskou daň a pojištění (v celkové výši 790 liber), tak tato částka je o 40 % vyšší než ta, kterou dostával od spolubydlícího v době, kdy tam bydlel (485 liber). Vysvětlil, proč pronajal dům synovci a uvedl, že hodlal zajistit obsazení domu důvěryhodným nájemcem, aby pokryl všechny náklady, protože si je vědom toho, že nemůže mít náležitý dohled nad správou nemovitosti a preferuje pronájem osobě, které může důvěřovat. Zmínil rovněž, že nemovitost je jeho jedinou jistotou na stáří.

16. V rámci dalšího jednání soudu dne [datum] soud vyslechl žalovanou, která uvedla, že v roce 2018 ukončila střední školu v Dijonu maturitní zkouškou a od [datum] současně studovala Lyceé Annecy a vysokou školu [příjmení] [příjmení]. Studium na obou školách ukončila po dvou letech v srpnu 2020. Od [datum] pokračuje na vysoké škole v [jméno], kterou by měla ukončit v roce 2024. Nástup na tuto školu byl podmíněn účastí na vysoké škole [příjmení] [příjmení]. Tč. je v magisterském studiu, které by měla ukončit v roce 2024. V srpnu 2020 se stěhovala na novou vysokou školu v [jméno], což obnášelo zvýšené výdaje, navíc škola v [jméno] se již musí platit, školné činí celkem 50 200 EUR na 4 roky. Dostává stipendium ve výši 4 000 EUR za rok. Uvedla, že se chystá požádat i v novém roce od září 2022 o toto stipendium na další rok. Na vysoké škole studuje obchod se zaměřením na mezinárodní účetnictví. Kvůli nedostatku místa nezískala možnost bydlet na koleji, proto v [jméno] bydlí v soukromí. První rok platila 500 EUR měsíčně, chodila na brigády, kdy doučovala francouzštinu a češtinu za 100 EUR měsíčně. V průběhu druhého roku platí 440 EUR měsíčně, brigádně si vydělá 100 EUR za hlídání dětí a 60 EUR za asistenční činnost učitelům. Žalovaná uvedla, že nastupuje na stáž v červenci 2022, která bude trvat 12 měsíců a počítá se do doby studia. Prvních 6 měsíců se jedná o stáž v Paříži (to bude bydlet u kamarádky za 550 EUR měsíčně z důvodu drahých nájmů v tomto městě), a poté o stáž v Tokiu (tam bude bydlet v bytě, který jí zprostředkuje firma, u které bude na stáži). Zvýšené výdaje spojené se zdravotním stavem nemá. Vypověděla rovněž, že po dosažení zletilosti zrušila stavební spoření a částka 600 000 Kč byla převedena na její běžný účet. Tč. jí zbylo asi 400 000 Kč. Nepamatovala si přesně, od kdy nemá kontakt se svým otcem. Nevěděla o tom, že by otci byly vraceny hračky, které jí měl posílat. Přání od otce k narozeninám, k vánocům nedostávala, ona na otce kontakt neměla, proto mezi nimi není žádný kontakt. Uvedla, že když jí bylo asi 7 let, obdržela přání k narozeninám, od 14 let žádné přání neobdržela, do té doby si to pamatuje matně. V roce 2016 otci zaslala e-mail kvůli zrušení stavebního spoření, ale obdržela odpověď, že si peníze má nechat na studia a z toho vyrozuměla, že otec nemá ani chuť se o studium zajímat. Uvedla, že proto další zprávy o studiu otci již nezasílala. Ani po dosažení zletilosti otce nekontaktovala, bylo to až prostřednictvím soudu.

17. Ze založené e-mailové korespondence žalobce žalované soud zjistil, že se žalobce pokoušel navázat kontakt se žalovanou, kdy uvedl, že čekal, že se po své plnoletosti ozve a že se domluví mj. i na finanční podpoře. Z dopisu žalované ze dne [datum] soud zjistil, že hodlala navázat se žalobcem kontakt, aby jí mohl dluh splatit, a rovněž aby na pravou míru uvedla několik věcí. Především uvedla, že nechce být obětním beránkem minulých křivd svých rodičů a celou věc si vyhodnotila tak, že protože ona si žalobce jako otce nevybrala, kdežto on si před lety vybral možnost mít dítě, je jeho morální povinností za tuto volbu nést odpovědnost ve výši výživného. Uvedla proto, že po jejích studiích, pokud si to žalobce bude přát, na sebe můžou všichni úspěšně zapomenout, nicméně nyní by se jí peníze hodily.

18. Co se týká na mnoha místech probíraného a hodnoceného vztahu žalobce a žalované, z výše uvedeného vyplývá, že žalovaná žalobci zaslala pouze dopis týkající se soudního řízení a stran platby výživného, a to prostřednictvím právního zástupce. Pokud žalobce na tento dopis reagoval, tak na osobnější věci již neodpověděla, a pokud nabízel komunikaci, žalovaná již nereagovala. I přesto, že nepoužíval starší e-mailovou schránku, nenašel kromě e-mailu, kterým žalovaná žádala souhlas výběrem peněz ze stavebního spoření, žádné e-maily, kterými by žalovaná hodlala se žalobcem kontakt navázat. Toto ostatně vypověděla i žalovaná, která vysvětlila, že poté, co se jí stran nemožnosti výběru peněz ze stavebního spoření (v červnu 2016) nedostalo kladné odpovědi, přestala se žalobcem komunikovat. Je tudíž patrné, že žalobce po snaze o izolaci ze strany matky přestal mít o styk s dcerou zájem a na vztah de facto rezignoval. Rovněž tak je nezájem o jakýkoli kontakt zřejmý i ze strany žalované. Soud tak dospěl k závěru, že kontakt mezi otcem a dcerou je narušen, žádný z nich tč. již zájem neprojevuje a rovněž nelze očekávat, že by obnovili zájem o kontakt.

19. V rámci tohoto řízení bylo povinností soudu posoudit, zda a jak se dle § 163 o. s. ř. změnily okolnosti rozhodující pro stanovení výše výživného. Soud posoudil aktuální majetkové poměry žalobce, jeho výdělkové schopnosti a možnosti, majetkové poměry matky žalované a aktuální potřeby žalované. Soud provedl důkaz přiznáním k dani z příjmů fyzických osob matky za zdaňovací období 2020, ze kterého soud zjistil, že základ daně činil částku 904 200 Kč, daň pak částku 82 650 Kč. Příjmy jsou vymezeny částkou 925 386 Kč. Soud dále provedl důkaz přiznáním k dani z příjmů fyzických osob matky za zdaňovací období 2021, ze kterého soud zjistil, že základ daně činil částku 1 099 600 Kč, daň pak částku 110 736 Kč. Příjmy jsou vymezeny částkou 1 121 746 Kč. Matka žalované i nadále žije ve společné domácnosti se svým manželem a společnou nezletilou dcerou. Za situace, kdy žalobce požaduje snížit soudem stanovené výživné od [datum], když poslední rozsudek o úpravě jeho vyživovací povinnosti byl vydán [datum], proti kterému i přes tvrzení, že rozsudek neodráží jeho skutečné poměry, nepodal řádný opravný prostředek, a který tak nabyl právní moci [datum], není možné jeho žalobou de facto revidovat závěry tohoto rozsudku. Jeho nečinnost proto vyhodnotil soud jako důsledek nemožnosti vyhovět jeho žádosti o snížení výživného po dobu, kdy žil ve [příjmení] [jméno], a to proto, že tímto zásahem a přehodnocováním by zasahoval do výsledku zmíněného rozsudku. Navíc tvrzení žalobce nejsou ničím doložena, nejedná se stran zhoršení zdravotního stavu a narození syna o tvrzení nová, a navíc v obraně žalovaná poukázala na rozsah omezení v lockdownu, který nenasvědčoval důvodům pro změnu již vydaného rozhodnutí. Soud má po provedeném dokazování za zjištěné, že žalovaná studovala nejprve na gymnáziu v [anonymizováno], poté na střední škole [anonymizována dvě slova] v [anonymizováno] ve [země], následně na navazujícím studiu [anonymizována dvě slova] v [anonymizováno] při [anonymizována dvě slova] [příjmení] [příjmení] ve Francii a aktuálně studuje na vysoké škole na [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v [jméno] ve [země], což zajisté obnáší zvýšené výdaje. Žalovaná není schopna s ohledem na přípravu na své budoucí povolání samostatně se živit, vyživovací povinnost jejích rodičů proto trvá. Po nástupu na vysokou školu v [jméno] má žalovaná výdaje nejen za školné, ale i za bydlení v soukromí z důvodu nemožnosti bydlet na koleji. Soud si je vědom i skutečnosti, že v průběhu roční stáže v [anonymizováno] a [anonymizováno] od července 2022 lze u žalované očekávat nárůst dalších výdajů, nicméně soud zohlednil i fakt, že po zrušení stavebního spoření má žalovaná tč. k dispozici ještě cca 400 000 Kč, které může využít pro zvýšené potřeby. Soud věc vyhodnotil dále v tom smyslu, že k výrazné změně poměrů došlo i na straně žalobce, a to počínaje zářím 2021, kdy se vrátil po delším pobytu v zahraničí do České republiky. Soud tak přistoupil ke změně stanovení výživného pro žalovanou počínaje návratem do ČR, kdy je limitován nejen svým věkem, ale i zdravotním stavem po prodělaném Covidu (když tuto skutečnost osvědčil založením potvrzení MUDr. [jméno] [příjmení]), a rovněž tak i absencí zkušeností v oboru, neboť od maturity v roce 1988 ve svém oboru nepracoval. Pokud by žalobce i nadále nepracoval ve firmě svého bratra v [obec], musel soud zohlednit, že jeho výdaje by se navýšily o cestovné do zaměstnání. Dále soud zohlednil, že tč. probíhá exekuční řízení, žalobce splatil žalované část dluhu, proto by mělo být po změně jeho poměrů stanoveno výživné přiměřené jeho možnostem. K námitce žalované ohledně snižování příjmů žalobce bez důležitého důvodu, když dům v zahraničí přenechal svému synovci, soud uvádí, že pokud žalobce i navýšil úvěr a rozhodl se pronajmout nemovitost synovci za částku pokrývající veškeré náklady na splátky hypotéky i údržby domu (jak je blíže popsáno v bodě 15.), nespatřuje v jeho jednání soud podstupování nepřiměřeného rizika.

20. Soud danou věc posoudil podle § 910 odst. 1 – 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), platí, že předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti.

21. Podle § 911 a § 913 o. z. platí, že výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

22. Podle § 914 o. z. platí, že je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních.

23. Podle § 915 odst. 1 o. z. platí, že životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jenž byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 46 462 Kč, přičemž tato částka představuje 53,84 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 76,92 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 23,08 %). Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 390 000 Kč sestávající z částky 9 860 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 9 860 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], z částky 9 860 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], z částky 9 860 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky 9 860 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky 9 860 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] a z částky 9 860 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 71 320 Kč ve výši 14 977,20 Kč. Soud poskytl žalobci delší než zákonnou lhůtu pro zaplacení nákladů s ohledem na jejich výši a všechny závazky žalobce.