230 C 1/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Ťoupalíkovou Bredovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., Anonymizováno sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o zaplacení částky 14 985,83 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 7 000 Kč za období od 11. 12. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 7 985,83 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 7 304,3 Kč za období od 28.3.2024 do 10. 12. 2024 a co do úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 304,3 Kč za období od 11. 12. 2024 do zaplacení a co do úroku 2 % ročně z částky 7 000 Kč od 11.12.2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 14 985,83 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne 20. 8. 2023 distančním způsobem smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 30 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 19. 9. 2023 a konec kreditového rámce měl nastat dne 9. 2. 2025. Žalovaná požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky www., Anonymizováno, .cz a poskytla údaje, na jejichž základě žalobkyně posoudila její úvěruschopnost. Žalobkyně nejprve od žalované zjistila celkový počet členů domácnosti, příp. počet členů domácnosti s příjmem, pravidelné měsíční čisté příjmy a výdaje žalované, a další. Následně žalobkyně ověřila, zda se žalovaná nenachází v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru hledaných osob PČR, registru politicky aktivních osob, dále kontrolovala výpis z katastru nemovitostí, sankční seznamy a interní registry historie klienta. Posouzení úvěruschopnosti žalobkyně provedla podle interní metodiky schválené Českou národní bankou, nahlédla do registru bankovních i nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI) a vycházela z informací získaných od žalované prostřednictvím licence AISP o platebním účtu a transakcích na účtu, případně vycházela z předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila 33 467 Kč. Žalovaná následně správnost svých identifikačních údajů potvrdila ve smlouvě. Samotná smlouva o úvěru byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaná přihlásila pomocí dvoufaktorového ověření, a následně návrh smlouvy odsouhlasila kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Úvěr byl žalované vyplacen na bankovní účet č. , č. účtu, dne 20. 8. 2023 v částce 7 000 Kč. Při sjednávání smlouvy si žalovaná zvolila volitelnou službu „, Anonymizováno, “ za poplatek 165 Kč. Žalovaná se s úhradou denních splátek dostala do prodlení, načež žalobkyně smlouvu o úvěru dne 27. 3. 2024 vypověděla. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 7 000 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 139,30 Kč, poplatku za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 165 Kč a smluvního úroku ve výši 7 221,63 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny za prvních 90 dnů prodlení v částce 459,90 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 7 304,30 Kč od 28. 3. 2024 do zaplacení. Dluh žalovaná neuhradila, ač k tomu byla před podáním žaloby vyzvána.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila, k jednání se nedostavila, neomluvila se. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“).

3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

4. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 20. 8. 2023 včetně Všeobecných obchodních podmínek a předpisu splátek soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku až do výše 7 000 Kč jako spotřebitelský bezúčelový úvěr, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s příslušenstvím nejpozději do 10. 2. 2025 v denních splátkách po 61,77 Kč. Sjednán byl smluvní úrok ve výši 0,866 % denně, poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a poplatek ve výši 165 Kč za expresní vyplacení tranše. Sjednána byla dále povinnost žalované zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny za prvních 90 dnů prodlení.

5. Z dokumentu označeného jako autorizace ověření totožnosti plyne, že totožnost žalované byla autorizována prostřednictvím služby BankID od společnosti , právnická osoba, . ve vztahu k účtu žalované č. , č. účtu, .

6. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalobkyně bez bližší specifikace evidovala u žalované údaj o čistém měsíčním příjmu ve výši 33 467 Kč, výdaje na bydlení měly činit 4 000 Kč, další nezbytné výdaje 1 000 Kč a zbytné výdaje 1 000 Kč měsíčně. Žalovaná sdílela společnou domácnost s dalšími třemi členy, z nichž dva jsou nepracující. Výsledkem bylo hodnocení posouzení úvěruschopnosti jako úspěšné.

7. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že dne 20. 8. 2023 byla na účet č. , č. účtu, odeslána částka 7 000 Kč s poznámkou „, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, “.

8. Z výzvy ze dne 27. 3. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně tohoto dne odeslala žalované e-mail, kterým úvěrovou smlouvu vypověděla s okamžitou platností a vyzvala ji k zaplacení dlužné částky.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 4. 12. 2024 včetně podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky do tří dnů. Výzva byla na adresu žalované odeslána dne 4. 12. 2024.

10. Na základě takto provedeného dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 20. 8. 2023 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 7 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s příslušenstvím nejpozději do 10. 2. 2025 v denních splátkách po 61,77 Kč. Sjednán byl smluvní úrok ve výši 0,866 % denně, poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a poplatek ve výši 165 Kč za expresní vyplacení tranše. Sjednána byla dále povinnost žalované zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny za prvních 90 dnů prodlení. Totožnost žalované byla ověřena prostřednictvím BankID. Před uzavřením smlouvy prověřovala žalobkyně úvěruschopnost žalované, přičemž vycházela bez bližší specifikace z měsíčního příjmu žalované ve výši 33 467 Kč, výdaje na bydlení měly činit 4 000 Kč, další nezbytné výdaje 1 000 Kč a zbytné výdaje 1 000 Kč měsíčně. Žalovaná sdílela společnou domácnost s dalšími třemi členy, z nichž dva jsou nepracující. Žalovaná se s úhradou denních splátek dostala do prodlení, načež žalobkyně smlouvu o úvěru dne 27. 3. 2024 vypověděla. Dlužnou částku žalovaná nezaplatila, ačkoliv k tomu byla před podáním žaloby vyzvána.

11. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

16. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

17. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

18. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. S ohledem na výše uvedenou úpravu zákonné povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru zabývat se s odbornou péčí před uzavřením úvěrové smlouvy schopnosti úvěrovaného splácet úvěr se soud nejprve zabýval otázkou, zda v daném případě došlo ze strany žalobkyně k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalované.

21. V daném případě žalobkyně uvedla, že nejprve od žalované zjistila celkový počet členů domácnosti, příp. počet členů domácnosti s příjmem, pravidelné měsíční čisté příjmy a výdaje žalované, a další. Následně žalobkyně ověřila, zda se žalovaná nenachází v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru hledaných osob PČR, registru politicky aktivních osob, dále kontrolovala výpis z katastru nemovitostí, sankční seznamy a interní registry historie klienta. Posouzení úvěruschopnosti žalobkyně provedla podle interní metodiky schválené Českou národní bankou, nahlédla do bankovních i nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI) a vycházela z informací získaných od dlužníka prostřednictvím licence AISP o platebním účtu a transakcích na účtu žalované, případně vycházela z předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek.

22. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto věřitel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2023, č. j. 101 VSPH 801/2022-62). Žalobkyně tvrdila, že ověřila příjem žalované ve výši 33 467 Kč z bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce, nicméně žádný výpis z účtu ani jiné listiny nedoložila. Neuvedla ani, o jaký příjem se má jednat (např. z podnikání, ze zaměstnání, zda žalovaná doložila pracovní smlouvu apod.). Co se týče výdajů, nebylo tvrzeno ani doloženo, jaké bydlení má žalovaná zajištěné (vlastní nebo nájemní) a jaké další konkrétní výdaje z bankovního účtu žalované byly zjištěny. Pokud příjmy a výdaje žalované žalobkyně soudu nijak nedoložila, soud není schopen přezkoumat, zda žalobkyně skutečně posoudila úvěruschopnost žalované řádně. Pouze v obecné rovině zůstává rovněž tvrzení žalobkyně, že čerpala informace z interních databází a externích registrů, neboť žádné z výstupů z těchto databází k žalobě připojeny nebyly.

23. Žalobkyně tak soudu neposkytla dostatečná tvrzení a neoznačila žádné důkazy k tomu, jakým konkrétním způsobem zkoumala a ověřovala příjmy a výdaje žalované. Soud pak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalované) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

24. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní stran toho, že dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít bez důvodných pochybností za to, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož spotřebitelský úvěr žalované v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně ujednání o poplatcích, smluvní pokutě a splatnosti.

25. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaná od žalobkyně převzala částku ve výši 7 000 Kč, na kterou dosud dle tvrzení žalobkyně žalovaná nezaplatila ničeho. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně co do částky 7 000 Kč bezdůvodně obohatila a je tak povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 11. 12. 2024, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu na bezdůvodném obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Předžalobní výzva k plnění byla žalované odeslána dne 4. 12. 2024, domněnka doby dojití v případě poštovních zásilek je v § 573 o. z. stanovena na třetí pracovní den po odeslání a třídenní lhůta k plnění uplynula dne 10. 12. 2024. Počínaje následujícím dnem je tak žalovaná v prodlení a od tohoto dne žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

26. Ze shora uvedených důvodů tedy soud žalobě vyhověl v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 7 000 Kč od 11. 12. 2024 do zaplacení. Výše úrokové sazby je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, přičemž při hodnocení úspěchu ve věci soud zohlednil i příslušenství pohledávky (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015).