230 C 10/2024

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Ťoupalíkovou Bredovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 trvale bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 32 583,99 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 900 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 900 Kč za období od 17. 11. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 28 684 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 076,72 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 3 206,95 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 432,11 Kč za období od 12. 7. 2023 do 16. 11. 2023, co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 764,91 Kč za období od 12. 7. 2023 do zaplacení, co do úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 532 Kč za období do 17. 11. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně“) uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které předala téhož dne žalovanému 20 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se oproti tomu zavázal vrátit jistinu a zaplatit příslušenství spočívající v úroku v pevné výši 1 925 Kč, úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 9 800 Kč, poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 859 Kč a poplatku za úhradu splátek v hotovosti v místě bydliště ve výši 3 600 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 37 184 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč, přičemž poslední splátku byl povinen uhradit nejpozději do 18. 2. 2022. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že vycházela z vyplněné žádosti o úvěr a dokladů, které byly žalovaným předloženy k posouzení jeho bonity. Žalovaný v nich uvedl, že je zaměstnán u společnosti , jméno FO, . s měsíčním příjmem 19 200 Kč a výše jeho měsíčních výdajů činí 7 860 Kč. Tvrzení žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Žalovaný však dle tvrzení žalobkyně úvěr nesplácel řádně a včas. Pohledávka za žalovaným byla ke dni 7. 8. 2023 postoupena na žalobkyni. Celková dlužná částka činila dle tvrzení žalobkyně na jistině úvěru 11 764,91 Kč, na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 667,20 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 5 556,77 Kč, na administrativním poplatku 1 053,84 Kč a na úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti 2 041,27 Kč. Žalobkyně dále požadovala smluvní pokutu ve výši 11 500 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 076,72 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 206,95 Kč, smluvní úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky neuhrazené jistiny úvěru 11 764,91 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a úroky z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 432,11 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 2. 11. 2023 výzvu k uhrazení dlužné částky ve lhůtě do 16. 11. 2023, přesto žalovaný ničeho nezaplatil.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Ve věci se konalo dne 26. 4. 2024 jednání, na které se žalovaný bez omluvy nedostavil, byť byl řádně a včas předvolán.

3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

4. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný dne , datum, podepsal žádost o úvěr ve výši 40 000 Kč, který by splácel v 14 splátkách po 5 312 Kč. V žádosti uvedl, že je zaměstnaný u společnosti , jméno FO, kde pobírá mzdu ve výši 19 200 Kč měsíčně. Za bydlení platí 3 000 Kč, za jídlo a osobní náklady 3 860 Kč, spoření a pojištění 1 000 Kč; bydlí v nájmu. V žádosti je zaškrtnuta kolonka, že výše příjmu byla doložena výplatními páskami a pracovní smlouvou, nicméně následující kolonka žádosti nazvaná Detailní popis žadatelem předloženého a obchodním zástupcem ověřeného dokumentu je prázdná.

5. Z výpisu lustrovaných věcí z informačního systému zdejšího soudu bylo zjištěno, že proti žalovanému bylo u zdejšího soudu vedeno exekuční řízení sp. zn. , spisová značka, , a to na základě vykonatelného rozsudku č. j. , spisová značka, , kterým bylo rozhodnuto o pohledávce , právnická osoba, . ve výši 5 790,66 Kč. Dále bylo proti žalovanému u zdejšího soudu vedeno exekuční řízení sp. zn. , spisová značka, pro částku 27 500 Kč, kde byl exekučním titulem rozsudek č. j. , spisová značka, , kterým bylo rozhodnuto o nároku společnosti , právnická osoba6. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že právní předchůdkyně a žalovaný podepsali dne , datum, v listinné podobě smlouvu o úvěru, na základě které se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky v hotovosti ve výši 20 000 Kč, zatímco žalovaný se je zavázal vrátit a zaplatit úrok 1 925 Kč, poplatek za uzavření smlouvy 9 800 Kč, administrativní poplatek 1 859 Kč a inkasní poplatek 3 600 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Ze smlouvy dále plyne, že částka 20 000 Kč byla žalovanému předána v hotovosti při podpisu smlouvy.

7. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 2. 8. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným z výše uvedené smlouvy o úvěru na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 8. 2023 plyne, že žalovaný měl být o postoupení pohledávky na žalobkyni informován.

8. Na základě takto provedeného dokazování má soud za to, že byly provedeny všechny nezbytné důkazy, které mohly přispět k objasnění skutečného stavu věci. Provádění dalších důkazů shledal nadbytečným.

9. Soud právně posoudil spor za použití zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

15. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

16. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany.

18. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně ještě před tvrzeným uzavřením smlouvy o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku) řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, neboť úvěr by byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná podle smlouvy vystupovala jako spotřebitel a žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 občanského zákoníku) měla poskytnout spotřebitelský úvěr. Je tedy na místě aplikovat i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

19. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18, a dále např. rozsudek Krajského 228 C 48/2022 soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).

20. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně při uzavírání smlouvy o úvěru hodnotila u žalovaného jako žadatele o úvěr pečlivě jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě údajů uvedených žalovaným a předložených právní předchůdkyni žalobkyně při podpisu žádosti o úvěr. Svá tvrzení však žalobkyně kromě samotné žádosti o úvěr nepodložila relevantními důkazy. V rámci smluvních informací je přitom pracováno s příjmem žalovaného ve výši 19 200 Kč měsíčně s tím, že jeho výdaje na bydlení měly činit 3 000 Kč a ostatní výdaje 4 860 Kč měsíčně. Je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně skutečné výdaje žalovaného neověřovala; příjmy pak sice měla ověřovat z výplatních pásek a pracovní smlouvy, kopie těchto dokumentů však nedoložila ani jejich popis není v žádosti o úvěr zachycen. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je přitom třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto věřitel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2023, č. j. 101 VSPH 801/2022-62). Nadto bylo soudem provedenou lustrací zjištěno, že v době uzavření úvěrové smlouvy měl žalovaný již závazky po splatnosti minimálně vůči , právnická osoba, . a společnosti , právnická osoba, , přičemž uvedené žalobkyně mohla zjistit nahlédnutím do bankovních a nebankovních registrů. Soud má za to, že žalobkyně v daném případě řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Jak plyne z § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, při hodnocení úvěruschopnosti je třeba mj. porovnávat příjmy a výdaje spotřebitele. Posouzení se pak podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sice zakládá především na informacích poskytnutých spotřebitelem, ty však musí být mj. spolehlivé a dostatečné.

21. Soud proto při jednání dne 26. 4. 2024 poučil žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), aby označila důkazy k tomu, že před uzavřením smlouvy ověřila objektivním způsobem žalovaným tvrzený příjem, další důkazní návrhy však navrženy nebyly, soud tak uzavřel, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní stran toho, že její právní předchůdkyně dostála své povinnosti s odbornou péčí ověřit příjmy žadatele o úvěr a řádně tak posoudit úvěruschopnost žalovaného. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít bez důvodných pochybností za to, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně ujednání o poplatcích, náhradě nákladů spojených s vymáháním, přirůstání těchto a dalších nároků k jistině, smluvní pokutě a splatnosti.

22. Žalobkyně nicméně žalovanému bez platného závazku poskytla peněžní prostředky ve výši celkem 20 000 Kč, z nichž jí žalovaný vrátil pouze 16 100 Kč, jak vyplývá z žaloby, přičemž žalovaný v průběhu řízení netvrdil na svou obranu nic jiného. Zbytek poskytnutých finančních prostředků ve výši 3 900 Kč tak představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 občanského zákoníku) na straně žalovaného, které je žalovaný povinen podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vrátit žalobkyni.

23. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně vyzvala předžalobní upomínkou odeslanou dne 2. 11. 2023 k úhradě dlužné částky do 16. 11. 2023. Žalovaný se proti této lhůtě nijak nebránil a v řízení ani nevyšlo najevo, že by byla nepřiměřená jeho možnostem (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Počínaje dnem 17. 11. 2023 je tak žalovaný v prodlení. Od tohoto dne též žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

24. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě prvním výrokem vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 3 900 Kč a úroku z prodlení z této částky ve výši ve výši 11,75 % ročně z částky 3 900 Kč za období od 17. 11. 2023 do zaplacení. Úrok z prodlení soud stanovil ve výši 11,75 % s ohledem na uplatněný žalobní petit. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části (tj. zejména co do smlouvou ujednaných odměn, poplatků, kapitalizovaných úroků z úvěru a prodlení a smluvní pokuty) soud žalobu druhým výrokem zamítl jako nedůvodnou.

25. Třetím výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a rozhodl tak, že žádný účastník nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly.