230 C 106/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Ťoupalíkovou Bredovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 11 407,40 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 000 Kč za období od 28. 5. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 6 407,40 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 116,12 Kč za období od 14. 1. 2025 do 27. 5. 2025, co do úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 116,12 Kč za období od 28. 5. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 11 407,40 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému dne 26. 4. 2024 na bankovní účet č. , č. účtu, úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky www.flexifin.cz a poskytl údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila jeho úvěruschopnost. Žalobkyně nejprve od žalovaného zjistila celkový počet členů domácnosti, příp. počet členů domácnosti s příjmem, pravidelné měsíční čisté příjmy a výdaje žalovaného, čisté měsíční příjmy uvedené žalovaným, ověřené měsíční příjmy žalovaného, a další. Následně žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru hledaných osob PČR, registru politicky aktivních osob, dále kontrolovala výpis z katastru nemovitostí, sankční seznamy a interní registry historie klienta. Posouzení úvěruschopnosti žalobkyně provedla podle interní metodiky schválené Českou národní bankou, nahlédla do bankovních i nebankovních klientských informací (NKI a BRKI) a vycházela z informací získaných od dlužníka prostřednictvím licence AISP o platebním účtu a transakcích na účtu žalované, případně vycházela z předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 24 283 Kč. Žalovaný správnost svých identifikačních údajů potvrdil ve smlouvě, nadto byl žalovaný jednoznačně identifikován. Samotná smlouva o úvěru byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásil a následně návrh smlouvy odsouhlasil kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Finanční prostředky se žalovaný zavázal vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách určených dle obchodních podmínek, přičemž první splátka byla splatná dne 26. 5. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 17. 10. 2025. Žalovaný se rovněž zavázal zaplatit žalobkyni poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše a smluvní úrok ve výši 1,07 % denně z nesplacené části jistiny. Žalovaný si při sjednání úvěru rovněž zvolil volitelnou službu „Presto“ za poplatek ve výši 165 Kč a dále informační SMS servis za poplatek ve výši 66,24 Kč. Dle tvrzení žalobkyně se žalovaný následně dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, a proto žalobkyně smlouvu dne 13. 1. 2025 vypověděla, o čemž žalovaného téhož dne informovala. Žalovaný měl dle žalobkyně nesplacený dluh spočívající v jistině ve výši 4 945,21 Kč, poplatku za tranši úvěru ve výši 28,41 Kč, smluvního úroku ve výši 6291,28 Kč a poplatku za službu „Presto“ ve výši 123,30 Kč a poplatku za službu „Informační SMS servis“ ve výši 19,20 Kč. Dlužnou částku žalovaný neuhradil, ačkoliv k tomu byl před podáním žaloby vyzván. Pro případ, že by soud neměl nárok žalobkyně ze smlouvy o úvěru za prokázaný, požadovala žalobkyně posouzení nároku jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k jednání konanému u zdejšího soudu dne 11. 9. 2025 se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o. s. ř.“/).

3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

4. Z listiny označené jako „Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru“ ze dne 26. 4. 2024 soud zjistil, že se má jednat o smlouvu mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem, na základě které se žalobkyně zavazuje poskytnout žalovanému částku až do výše 32 200 Kč jako spotřebitelský úvěr, který se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % čerpané částky a smluvním úrokem 1,066 %, přičemž první splátka byla splatná dne 26. 5. 2024.

5. Z předžalobní výzvy ze dne 21. 5. 2025 včetně podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky do tří dnů.

6. Z listiny označené jako Autorizace ověření totožnosti datované 26. 4. 2024 a z BankID výpisu bylo zjištěno, že totožnost žalovaného byla ověřena a autorizována prostřednictvím služby BankID od společnosti , právnická osoba, .

7. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalobkyně v rámci posuzování schopnosti žalovaného splácet evidovala ověřený čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 24 283 Kč.

8. Z dokumentu nazvaného Identifikované příjmy soud zjistil, že příjem žalovaného byl doložen prostřednictví bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce.

9. Ze zprávy banky , právnická osoba, . bylo zjištěno, že žalovaný je jediným majitelem a disponentem bankovního účtu č. , č. účtu, , přičemž na tento účet byla dne 26. 4. 2024 připsána částka ve výši 5 000 Kč z účtu č. , č. účtu, vedeného na žalobkyni.

10. Soud právně posoudil spor za použití zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany.

17. S ohledem na výše uvedenou úpravu zákonné povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru zabývat se s odbornou péčí před uzavřením úvěrové smlouvy schopnosti úvěrovaného splácet úvěr se soud nejprve zabýval otázkou, zda v daném případě došlo ze strany žalobkyně k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně tvrdila, že zjistila a ověřila příjmy žalovaného prostřednictvím bankovního výpisu z účtu, k tomuto tvrzení však nenavrhla žádný důkaz. Soud měl proto v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), aby označila důkazy k tomu, jaká konkrétní zjištění ohledně příjmů a výdajů, resp. úvěrového zatížení žalovaného, učinila v rámci posuzování schopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr; žalobkyně se však jednání nezúčastnila. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání. Po účastníkovi lze spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud ani není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomu jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

18. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní stran toho, že dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít bez důvodných pochybností za to, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně ujednání o poplatcích, smluvní pokutě a splatnosti.

19. Žalobkyně nicméně žalovanému bez platného závazku poskytla peněžní prostředky ve výši celkem 5 000 Kč. Tyto finanční prostředky představují bezdůvodné obohacení (§ 2993 občanského zákoníku) na straně žalovaného, které je žalovaný povinen podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vrátit žalobkyni.

20. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 21. 5. 2025 k úhradě dlužné částky do tří dnů. Žalovaný se proti této lhůtě nijak nebránil a v řízení ani nevyšlo najevo, že by lhůta byla nepřiměřená jeho možnostem (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Výzva byla odeslána dne 21. 5. 2025. Podle 573 § o. z. se má zato, že zásilka odeslána pomocí poštovní přepravy došla třetím dnem po odeslání. Výzva byla žalovanému doručena dne 24. 1. 2025, počínaje dnem 28. 5. 2025 je tak žalovaný v prodlení. Od tohoto dne též žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

21. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě prvním výrokem vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 5 000 Kč a úroku z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně od 28. 5. 2025 do zaplacení. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části (tj. co do části úroků prodlení) soud žalobu druhým výrokem jako nedůvodnou zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, přičemž při hodnocení úspěchu ve věci soud zohlednil i příslušenství pohledávky (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015.