230 C 107/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Marií Ťoupalíkovou Bredovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 28 992 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12% ročně z částky 20 000 Kč za období od 2.5.2025 do zaplacení a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč splatných vždy do každého 15. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku pod ztrátou výhody splátek.

II. Co do částky 8 992 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 8 992 Kč za období od 2.5.2025 do zaplacení, co do úroku z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 28 992 Kč za období od 22.3.2024 do 1.5.2025, co do úroku z prodlení ve výši 2,75% ročně z částky 20 000 Kč za období od 2.5.2025 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 609 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 28 992 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému dne 20.2.2024 úvěr ve výši 20 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 21.3.2024. Do uvedeného data však žalovaný poskytnuté finanční prostředky nevrátil. Smlouva o úvěru byla dle tvrzení žalobkyně uzavřena prostřednictvím webových stránek www.creditgo.cz, kde se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním svých osobních údajů a po dokončení registrace zaslal právní předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl zaslán návrh úvěrové smlouvy, který žalovaný odsouhlasil autorizačním SMS kódem , Anonymizováno, zaslaným na jeho mobilní telefon. Úvěruschopnost žalovaného ověřovala právní předchůdkyně žalobkyně lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI a NRKI. Úvěr byl žalovanému poskytnut dne 20.2.2024 na bankovní účet č. , hodnota, . Celková výše nároku žalobkyně činí 28 992 Kč a skládá se z nesplacené jistiny ve výši 20 000 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 8 400,22 Kč a úroku ve výši 591,78 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na společnost , právnická osoba, . a následně byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11.4.2025 postoupena na žalobkyni. K úhradě dlužné částky byl žalovaný marně upomínán. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala žalobkyně posouzení nároku v části jistiny jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení.

2. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o. s. ř.“/).

3. Žalovaný svůj dluh v rámci ústního jednání dne 30.9.2025 nijak nerozporoval, nicméně tvrdil, že v březnu nebo dubnu 2024 přišel o práci, prožíval náročné období, kdy mu umíral otec a nebyl na tom finančně dobře. Zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy po něm žádal informace o jeho výdělcích si již nevybavil, připustil, že nějakou pásku po něm asi možná chtěli.

4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

5. Z listiny označené jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, “ soud zjistil, že je zde právní předchůdkyně žalobkyně označena jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný a je v ní uvedeno, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavazuje poskytnout žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavazuje poskytnuté finanční prostředky vrátit společně s úrokem ve výši 591,78 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru, který v případě překročení data splatnosti činí 5 040,13 Kč, a to do 30dnů od odeslání finančních prostředků úvěru žalovanému. Listina neobsahuje vlastnoruční podpis žalovaného, na místě předpokládaném pro jeho podpis je uvedeno, že podpis byl proveden dne 20.2.2024 v 17:44:38 kódem , Anonymizováno, .

6. Z potvrzení o provedení transakce bylo zjištěno, že dne 20.2.2024 je na bankovním účtu právní předchůdkyně žalobkyně evidována odchozí platba ve výši 20 000 Kč ve prospěch účtu č. , č. účtu, s variabilním symbolem , var. symbol, a se zprávou příjemci „, Anonymizováno, “. Z informace banky o vlastníkovi účtu z 3.9.2025 bylo zjištěno, že uvedený účet byl evidován na jméno žalovaného a že byla na účet připsána platba ve výši 20 000 Kč z účtu právní předchůdkyně žalobkyně.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25.4. 2025 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno.

8. Z předžalobní výzvy ze dne 25.4. 2025 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě dlužné částky do tří dnů, přičemž výzva byla na adresu žalovaného odeslána dne 25.4.2025.

9. Na základě provedeného dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 20.2.2024 bezhotovostním převodem na účet žalovaného částku ve výši 20 000 Kč. Žalovaný poskytnuté finanční prostředky právní předchůdkyni žalobkyně nevrátil a pohledávka byla postoupena na žalobkyni, která vyzvala žalovaného předžalobní výzvou ze dne 25.4.2025, odeslanou žalovanému téhož dne, k zaplacení dlužné částky ve lhůtě 3 dnů. Žalovaný však na dlužnou částku nezaplatil ničeho.

10. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

16. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

17. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. S ohledem na výše uvedenou úpravu zákonné povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru zabývat se s odbornou péčí před uzavřením úvěrové smlouvy schopnosti úvěrovaného splácet úvěr se soud nejprve zabýval otázkou, zda v daném případě došlo ze strany žalobkyně k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

20. V daném případě žalobkyně uvedla, že ověřila, zda se žalovaný nenachází v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru hledaných osob PČR, registru politicky aktivních osob. Pro posouzení úvěruschopnosti žalobkyně dle svého tvrzení nahlédla do bankovních i nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI).

21. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto věřitel musí mimo jiné analyzovat jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2023, č. j. 101 VSPH 801/2022-62). Žalobkyně netvrdila, že by zjistila a ověřila příjem a výdaje žalovaného. Naopak žalovaný tvrdil, že v době uzavření předmětné smlouvy (březen – duben 2024) ztratil zaměstnání, což se zcela jistě promítlo do stránky jeho měsíčních příjmů. Pouze v obecné rovině zůstává rovněž tvrzení žalobkyně, že čerpala informace z interních databází a externích registrů, neboť žádné z výstupů z těchto databází k žalobě připojeny nebyly.

22. Žalobkyně tak soudu neposkytla dostatečná tvrzení a neoznačila žádné důkazy k tomu, jakým konkrétním způsobem zkoumala a ověřovala příjmy a výdaje žalovaného. Soud pak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalované) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

23. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní stran toho, že dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít bez důvodných pochybností za to, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož spotřebitelský úvěr žalované v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně ujednání o poplatcích, smluvní pokutě a splatnosti.

24. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně převzal částku ve výši 20 000 Kč, na kterou dosud dle tvrzení žalobkyně žalovaný nezaplatil ničeho. Žalovaný se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně co do částky 20 000 Kč bezdůvodně obohatil a je tak povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 2.5.2025, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu na bezdůvodném obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Předžalobní výzva k plnění byla žalované odeslána dne 25.4.2025, domněnka doby dojití v případě poštovních zásilek je v § 573 o. z. stanovena na třetí pracovní den po odeslání a třídenní lhůta k plnění uplynula dne 1.5.2025. Počínaje následujícím dnem je tak žalovaná v prodlení a od tohoto dne žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

25. Ze shora uvedených důvodů tedy soud žalobě vyhověl v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala zaplacení částky 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 000 Kč od 2.5.2025 do zaplacení.. Výše úroku je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud s ohledem na špatnou finanční situaci žalovaného vyhověl jeho žádosti o úhradu dlužnou částky ve splátkách po 1 500 Kč měsíčně, s tím, že nezaplacením (byť jen jediné) splátky řádně a včas se stává splatnou celý dluh.

26. Ve zbývající části nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně měla ve věci částečný úspěch, přísluší jí náhrada nákladů v rozsahu 18%. Soud tak tomuto účastníkovi přiznal poměrnou část náhrady nákladů řízení ve výši 609 Kč. Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 566 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28 992 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze třech úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava věci, jednoduchá výzva k plnění, podání ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky ve výši 315 Kč. Postup podle § 14b a.t. je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyně ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu, jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Zaplacení nákladů řízení soud žalovanému uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.