230 C 11/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Ťoupalíkovou Bredovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 15 180 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 820 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 6 820 Kč za období od 11. 11. 2023 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 8 360 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z této částky za období od 11. 11. 2023 za zaplacení, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 14 637 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 15 180 Kč za období od 28. 9. 2023 do 10. 11. 2023, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky 15 180 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovanou dne 22. 4. 2010 smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na jejímž základě žalované předala téhož dne peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti, jež se žalovaná zavázala vrátit včetně souhrnného poplatku ve výši 8 360 Kč v 60 týdenních splátkách po 310 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 16. 6. 2011. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Od uzavření smlouvy na dlužnou částku žalovaná uhradila celkem 3 180 Kč. Pohledávka byla s účinností ke dni 27. 9. 2023 postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně informována. Žalobkyně se tak po žalované domáhá zaplacení dlužné částky ve výši 15 180 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 8 267,97 Kč a souhrnného poplatku ve výši 6 912,03 Kč, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 14 637 Kč za období od 24. 6. 2011 do 27. 9. 2023 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 15 180 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, ačkoliv k tomu byla před podáním žaloby vyzvána.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k ústnímu jednání u zdejšího soudu konanému dne 28. 2. 2025 se bez omluvy nedostavila, ač byla řádně a včas předvolána. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně se k jednání soudu dostavila a navrhla, aby soud rozhodl rozsudkem pro zmeškání.

3. Podle § 153b odst. 1 o. s. ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Podle odst. 3 rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky nebo je-li žalovaným ke dni zahájení řízení nebo ke dni vstupu do řízení nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti.

4. Soud v dané věci rozsudkem pro zmeškání nerozhodl, neboť nebyly splněny podmínky pro jeho vydání. Soud dospěl k názoru, že z tvrzení žalobkyně o skutkových okolnostech plynou pochybnosti o oprávněnosti uplatněného nároku, jak bude uvedeno níže.

5. Soud v řízení provedl níže uvedené důkazy, z nichž zjistil tyto skutečnosti.

6. Ze smlouvy o půjčce bylo zjištěno, že dne 22. 4. 2010 právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly v listinné podobě smlouvu o půjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované půjčku ve výši 10 000 Kč v hotovosti, kterou se žalovaná se zavázala vrátit a zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti s touto půjčkou ve výši 8 360 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 310 Kč s poslední splátkou ve výši 70 Kč s tím, že první splátka je splatná 7. den od uzavření smlouvy. Částku žalovaná přijala v hotovosti při podpisu smlouvy. Ze smlouvy též plyne, že byla sjednána podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru.

7. Ze zákaznické karty ze dne 21. 4. 2010 bylo zjištěno, že žalovaná ke své osobě uvedla, že o půjčku žádá na vybavení domácnosti, pracuje na hlavní pracovní poměr jako administrativní pracovnice u , jméno FO, s měsíčním příjmem ze zaměstnání ve výši 17 562 Kč, výdaje domácnosti činí 5 620 Kč měsíčně. V zákaznické kartě jsou zaznamenány kontaktní údaje žalované a její totožnost byla ověřena podle občanského průkazu.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou ze smlouvy o půjčce na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována a současně byla vyzvána k úhradě dlužné částky do 10 dnů od doručení tohoto oznámení. Oznámení bylo odesláno na adresu žalované dne 27. 10. 2023.

9. Z výzvy k plnění ze dne 30. 7. 2024 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky nejpozději do 14. 8. 2024. Výzva byla odeslána na adresu žalované dne 31. 7. 2024.

10. Soud má za to, že byly provedeny všechny nezbytné důkazy, které mohly přispět k objasnění skutečného stavu věci, a provádění dalších důkazů shledal nadbytečným. Na základě takto provedeného dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly dne 22. 4. 2010 smlouvu o půjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 8 360 Kč. V zákaznické kartě žalovaná uvedla své osobní údaje, že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr jako administrativní pracovnice a její totožnost byla ověřena dle občanského průkazu. Pohledávka ze smlouvy o půjčce byla postoupena na žalobkyni. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, ač k tomu byla před podáním žaloby vyzvána.

11. Při právním posouzení věci soud za použití ustanovení § 3028 odst. 1 a 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) postupoval podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „občanský zákoník“), neboť právní vztah mezi účastníky vznikl přede dnem 1. 1. 2014. Postoupení pohledávky se posuzuje dle příslušných ustanovení o. z.

12. Podle § 657 občanského zákoníku smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

13. Podle § 658 odst. 1 občanského zákoníku při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

14. Podle § 39 občanského zákoníku je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

15. Podle § 41 občanského zákoníku vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

16. Podle § 451 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

17. Podle § 457 občanského zákoníku je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

18. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o půjčce podle § 657 a násl. občanského zákoníku. Závazek vznikl tím, že na základě smlouvy o půjčce byla žalované předána částka ve výši 10 000 Kč v hotovosti, kterou byla žalovaná povinna vrátit postupně v 60 týdenních splátkách. Ve smlouvě byl současně sjednán souhrnný poplatek ve výši 8 360 Kč, který je třeba z právního hlediska považovat za úrok ve smyslu § 658 odst. 1 občanského zákoníku (byť tak není nazván), neboť jde o úplatu za poskytnutí půjčky.

19. Soud se dále zabýval platností smlouvy o půjčce, konkrétně ujednání o výši úroku. Z § 39 občanského zákoníku plyne, že neplatný je mj. právní úkon, který se příčí dobrým mravům. Jedná se o neplatnost tzv. absolutní, k níž soud musí přihlédnout i bez námitky účastníka. Ustálená judikatura Nejvyššího soudu dovodila, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 občanského zákoníku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Hranicí přiměřenosti úroků je přibližně dvojnásobek či trojnásobek úrokové míry peněžních ústavů, byť u půjčky na základě smlouvy uzavřené mezi fyzickými osobami (zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci) by bylo možné i takovou míru akceptovat s ohledem na vyšší míru rizikovosti oproti půjčkám či úvěrům poskytovaným peněžními ústavy (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2014, sp. zn. 33 Cdo 212/2014). Za nemravné tak Nejvyšší soud shledal např. úroky v sazbě 60 % ročně (viz prvně cit. rozsudek) či 36 % ročně (viz usnesení ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015).

20. V projednávané věci byla smlouva sjednána mezi podnikatelkou – obchodní společností (právní předchůdkyní žalobkyně) poskytující půjčky v rámci svého podnikání a spotřebitelem (žalovanou), což je zjevné i z toho, že se v ní výslovně odkazuje na tehdejší zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, který se vztahoval právě na půjčky poskytované věřitelem v rámci jeho podnikatelské činnosti fyzickým osobám, které v rámci své podnikatelské činnosti nejednají (viz § 1 odst. 1, § 2 písm. a), b) a c) tohoto zákona). Nejde tedy o případ půjčky mezi fyzickými osobami. Nejednalo se ani o krátkodobý závazek, který by mohl být vyvažován vyšší úrokovou sazbou. Rovněž je třeba zohlednit skutečnost, že žalované v procesu uzavírání smlouvy podílet se určitým způsobem na tvorbě jejího obsahu byla značně omezena.

21. Sjednaný úrok přitom činí při přepočtu na roční sazbu cca 54 % ročně. Jedná se o výši, která je již na první pohled zcela nepřiměřená (srov. s nepřiměřenými úroky v judikatuře výše), zvláště ve spotřebitelských vztazích. Již při porovnání s úrokovými sazbami, které v době uzavření smlouvy požadovaly banky u úvěrů s podobnými parametry, je zjevná nemravnost sjednaných úroků. Průměrná sazba úroků u úvěrů domácností na spotřebu činila podle dat České národní banky z databáze ARAD v dubnu 2010 cca 14,4 %. Sjednaná výše je tak téměř čtyřnásobná, což je dle výše citované judikatury (která připouští maximálně dvojnásobnou až trojnásobnou výši) hrubě nemravné. Z těchto důvodů soud ujednání o úrocích podle § 39 občanského zákoníku posoudil jako neplatné, neboť se příčí dobrým mravům.

22. Uvedené soud konstatuje navzdory vědomí zásady, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné (§ 574 o. z.). Zásada pacta sunt servanda je nedílnou součástí principů právního státu plynoucích z čl. 1 odst. 1 Ústavy. Ochrana autonomie vůle nicméně není absolutní, pokud se střetává s jiným základním právem jednotlivce, ústavním principem nebo ústavně zakotveným veřejným zájmem. V těchto případech lze autonomii vůle proporcionálně omezit (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. II. ÚS 996/18). V daném případě je nepoměr vzájemného plnění smluvních stran z důvodu nemravně vysokého úroku ze zápůjčky natolik závažný a očividný, že je třeba princip autonomie vůle smluvních stran korigovat právě zásadou ochrany dobrých mravů.

23. Soud se dále zabýval oddělitelností ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, tedy otázkou, zda je neplatná jen tato část právního úkonu, anebo smlouva jako celek (§ 41 občanského zákoníku, tzv. salvátorská klauzule). Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu při posuzování otázky, zda lze část právního úkonu postiženou důvodem neplatnosti oddělit od ostatního obsahu tohoto úkonu, je třeba dbát, aby byla respektována vůle účastníků právního úkonu s přihlédnutím k účelu, jehož dosažení osoba konající právní úkon, resp. všichni účastníci dvou(více)stranného právního úkonu, sledovali (viz např. usnesení ze dne 18. 1. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1752/2011). V případě smlouvy o půjčce lze ujednání o úrocích (obecně vzato) oddělit od ostatního obsahu smlouvy o půjčce, avšak nesmí tomu bránit okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo (viz již citovaný rozsudek sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Soud dále podotýká, že podstatnou náležitostí smlouvy o půjčce ve smyslu § 657 občanského zákoníku není ujednání o úrocích, což znamená, že je-li shledána neplatnost ujednání o úroku ve smlouvě o půjčce, byla by při oddělení tohoto ujednání půjčka bezúročná. Na rozdíl od smlouvy o úvěru podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, se ani neuplatní § 502 odst. 1 tohoto zákona stanovící podpůrně výši úroků, nejsou-li sjednány (a tedy ani závěry judikatury k tomuto smluvnímu typu, např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2008, sp. zn. 29 Cdo 4498/2007).

24. V daném případě má soud za to, že poskytnutí bezúročné půjčky neodpovídá vůli účastníků. Jak již bylo výše uvedeno, právní předchůdkyně žalobkyně byla obchodní společností, která půjčky poskytovala v rámci své podnikatelské činnosti. Úrok (nazvaný jako „souhrnný poplatek“) jakožto úplata za poskytnutí půjčky byl tedy zdrojem jejího zisku. Jestliže by ve smlouvě nebyl sjednán, nikdy by k jejímu uzavření nepřistoupila. Tato okolnost proto brání oddělitelnosti ujednání o úroku od zbytku obsahu smlouvy o půjčce. Z toho důvodu soud neaplikoval § 41 občanského zákoníku a smlouvu shledal neplatnou jako celek.

25. Soud následně zkoumal, zda lze věc posoudit podle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 451 a násl. občanského zákoníku). Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč v hotovosti (což výslovně potvrdila svým podpisem) na základě neplatné smlouvy o půjčce. Podle § 457 občanského zákoníku byla tedy žalovaná povinna uvedenou částku právní předchůdkyni žalobkyně vrátit. Dosud žalovaná zaplatila toliko 3 180 Kč, nadále je tedy povinna vrátit 6 820 Kč. Pohledávka na zaplacení této částky za žalovanou byla poté v souladu s § 1879 o. z. postoupena na žalobkyni (k závěru o aktivní legitimaci žalobkyně postačuje řádné oznámení postoupení žalované, viz rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007). Splatnost pohledávky nicméně soud posoudil odlišně. Nelze ji odvíjet od smlouvy o půjčce, neboť ta je neplatná jako celek včetně ujednání o splatnosti. Nárok žalobkyně se opírá o ustanovení o bezdůvodném obohacení a splatnost pohledávky se tak řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně žalované odeslala dne 27. 10. 2023 a stanovila lhůtu k plnění do 10 dnů od data doručení. Výzva byla doručena třetí pracovní den po odeslání (viz § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který se v této době již aplikoval) a od té doby běžela desetidenní lhůta k plnění. Počínaje dnem 11. 11. 2023 je tak žalovaná v prodlení a žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 517 odst. 2 občanského zákoníku ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

26. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě prvním výrokem vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 820 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně za období od 11. 11. 2023 do zaplacení. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Výše úroku z prodlení je dána žalobním návrhem, který soud není oprávněn překročit. Co do zbývající části úroku z prodlení soud žalobu druhým výrokem zamítl jako nedůvodnou.

27. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu těchto nákladů, neboť s přihlédnutím k uplatněnému příslušenství pohledávky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) byla ve věci procesně úspěšnější žalovaná, které však žádné náklady řízení nevznikly.