230 C 115/2023

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Ťoupalíkovou Bredovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 27 542 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 23 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 23 500 Kč za období od 27.6.2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 661,10 Kč, co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 23 500 Kč za období od 8.6.2023 do 26.6.2023, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 160,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 27 542 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovanou byla dne 10. 12. 2022 uzavřela smlouva o úvěru [číslo] na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 25 000 Kč a na základě které se žalovaná zavázala vrátit 28 710 Kč spolu s příslušenstvím do 14. 12. 2022 Smlouva mezi právní předchůdkyní a žalovanou byla dle tvrzení žalobkyně uzavřena prostřednictvím webových stránek [webová adresa], kde žalovaná vyplnila registrační formulář s údaji o sobě (včetně čísla občanského průkazu a poskytnutí jeho kopie). Obsah smlouvy (parametry úvěru) a dalších dokumentů odsouhlasila zaškrtnutím příslušného pole. Následně žalovaná odeslala z bankovního účtu vedeného na její jméno poskytovateli úvěru verifikační platbu, která sloužila k prokázání identifikace žalované. Žádost o úvěr byla následně právní předchůdkyní schválena a žalované byl na bankovní účet, ze kterého byla zaslána verifikační platba, poskytnut úvěr. Žalovaná však sjednanou částku nehradila řádně a včas. Pohledávka za žalovanou byla na základě dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ke dni 5. 6. 2023 postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, která žalovanou vyzvala ke splacení dluhu. Žalobkyně se domáhala nesplacené jistiny ve výši 23 500 Kč včetně zákonného úroku z prodlení z téže částky od 8. 6. 2023 do zaplacení, nesplaceného kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1661,10 Kč, kapitalizovaného úroku v částce 3 760 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 042 Kč, počítané ode dne následujícího po dni splatnosti půjčky, tj. 15. 12. 2022 z dlužné jistiny pohledávky ve výši 23 500 Kč do 5. 6. 2023.

2. Usnesením zdejšího soudu ze dne 23. 11. 2023, č. j. 230 C 115/2023 – 67, bylo řízení částečně zastaveno co do původně požadovaného kapitalizovaného úroku ve výši 3 760 Kč a co do smluvní pokuty ve výši 4 042 Kč, a to na základě částečného zpětvzetí žaloby žalobkyně.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, ačkoli k tomu byla soudem vyzvána; k ústnímu jednání konanému 15. 12. 2023 se bez omluvy nedostavila, až byla řádně a včas předvolána.

4. Z listinných důkazů provedených v rámci jednání soud zjistil následující skutečnosti.

5. Žalobkyně předložila smlouvu o úvěru [číslo] ze dne 10. 12. 2022 (dále též„ smlouva o úvěru“) mezi [právnická osoba] a žalovanou, dále pak úvěrovou smlouvu stejného čísla ze dne 14. 11. 2022. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 10. 12. 2022 bylo zjištěno, že se jí mění a doplňují podmínky smlouvy ze dne 14. 11. 2022, přičemž celková částka jistiny úvěru činila 25 000 Kč, datum splatnosti 14. 12. 2022 a celková částka k zaplacení byla stanovena na 28 710 Kč. Současně žalobkyně předložila výpis ze svého bankovního účtu ze dne 11. 10. 2022, z něhož bylo zjištěno, že 11. 10. 2022 z účtu č. [bankovní účet] vedeného na jméno žalované, bylo na účet právní předchůdkyně žalobkyně odesláno 1 Kč.

6. Z předložených Obchodních podmínek [právnická osoba] pro poskytování úvěrů splatných jednorázově (SPL 2019 [číslo]) bylo zjištěno, že tyto obchodní podmínky byly nedílnou součástí smlouvy o úvěru a v podrobnostech specifikovaly právní parametry smlouvy o úvěru (způsob poskytnutí úvěru, práva a povinnosti smluvních stran, účel a rozsah zpracování osobních údajů atd.).

7. Z výpisu transakcí z běžného účtu [příjmení] [jméno] bylo zjištěno, že od 14. 11. 2022 do 10. 12. 2022 odešla na účet č. [bankovní účet] v součtu částka 25 000 Kč (dne 14. 11. 2022 částka 3 000 Kč, dne 29. 11. 2022 částka 4 100 Kč, dne 8. 12. 2022 částka 5 000 Kč, dne 9. 12. 2022 částka 2 000 Kč, dne 10. 12. 2022 částka 10 900 Kč).

8. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022 bylo zjištěno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] na straně postupitele a žalobkyní na straně postupníka byla uzavřena tato smlouva, jejímž předmětem bylo postupování pohledávek z postupitele na postupníka, kdy k postupování pohledávek mělo docházet na základě dílčích smluv, přičemž postupované pohledávky měly být uvedeny na tzv. datové pásce.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 6. 2023 včetně podacího archu ze 14. 6. 2023 bylo zjištěno, že žalované bylo odesláno oznámení právní předchůdkyně o tom, že postoupila pohledávku z výše uvedené úvěrové smlouvy na žalobkyni. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky nejpozději do dne 26. 6. 2023.

10. Z upomínky ze dne 17. 7. 2023 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě jejího závazku vzniklého z úvěrové smlouvy. Z předžalobní výzvy k zaplacení dluhu datované 2. 10. 2023 včetně podacího archu ze 4. 10. 2023 bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky nejpozději do dne 12. 10. 2023.

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

15. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně ještě před tvrzeným uzavřením smlouvy o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku) řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, neboť úvěr by byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný podle smlouvy vystupoval jako spotřebitel a žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 občanského zákoníku) měla poskytnout spotřebitelský úvěr. Je tedy na místě aplikovat i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

16. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18, a dále např. rozsudek Krajského 228 C 48/2022 soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).

17. Žalobkyně v řízení netvrdila (ani nenavrhovala důkazy) stra zkoumání posuzování úvěruschopnosti žalované ze strany právní předchůdkyně žalobkyně v rámci kontraktačního procesu. Soud tak měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), aby doplnila svá tvrzení a označila důkazy k tomu, jaká konkrétní zjištění ohledně příjmů a výdajů žalované učinila její právní předchůdkyně v rámci posuzování schopnosti žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr; žalobkyně se však jednání nezúčastnila. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání. Po účastníkovi lze spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud ani není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomu jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

18. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a důkazní stran toho, že její právní předchůdkyně dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít bez důvodných pochybností za to, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně ujednání o poplatcích, náhradě nákladů spojených s vymáháním, přirůstání těchto a dalších nároků k jistině, smluvní pokutě a splatnosti.

19. Právní předchůdkyně žalobkyně nicméně žalované bez platného závazku poskytla peněžní prostředky ve výši celkem 25 000 Kč, žalobkyně se domáhala na jistině částky 23 500 Kč. Částka 23 500 Kč tedy představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 občanského zákoníku) na straně žalované, které je žalovaná povinna podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vrátit žalobkyni.

20. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne 12. 6. 2023 k úhradě dlužné částky nejpozději do 26. 6. 2023. Počínaje 27. 6. 2023 je tak žalovaná v prodlení. Od tohoto dne též žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

21. Ze shora uvedených důvodů tedy soud žalobě prvním výrokem vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 23 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % za období od 27. 6. 2023 do zaplacení. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části (tj. zejména co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 661,10 Kč, do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 500 Kč za období od 8. 6. 2023 do 26. 6. 2023) soud žalobu druhým výrokem jako nedůvodnou zamítl.

22. Třetím výrokem rozhodl soud o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 160,3 Kč, přičemž tato částka představuje 41 % úspěchu (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 71,3 % a úspěchu žalované v rozsahu 29,8 %). Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v částce 1 378 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty přes 10 000 Kč do 30 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Postup podle § 14b a. t. je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu, jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Zaplacení nákladů řízení soud žalovanému uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.